Vladimir Obručev - Sannikovova země

Myslím, že k tomu, aby se definitivně rozřešila otázka o existenci Sannikovovy země uprostřed ker Ledového oceánu v rozsáhlé oblasti na sever od Novosibiřských ostrovů a souostroví De Longova, je třeba:

1. Důkladně se vyptat obyvatel celého severního břehu Sibiře, počínajíc od ústí řek Oleněka a Leny na západě až k ústí řeky Kolymy na východě a zaměstnanců polárních stanic na ostrově Nová Sibiř a ostrově Wrangelově, zdali tam ještě táhnou ptáci na jaře na sever a na podzim zpět, a jestliže ano, tedy v jakém množství a v jakém složení, to znamená, jaké druhy ptáků v táhnoucích hejnech pozorují a které z nich převládají.

2. Jestliže se tyto přelety ptáků ještě vyskytují, aby letadla konající každoroční průzkumné lety nad ledovými krami v oceáně prostudovala v souvislosti se zdárnou plavbou po Severní mořské cestě jejich množství a pohyb; musí mít stále na paměti existenci neznámé země uprostřed ledových ker a snažit se ji konečně nalézt, určit její rozměry, povrch a všechny zvláštnosti. Tažení ptáků na sever, které zpozorovali ještě r. 1938 zaměstnanci polární stanice na ostrově Henriettině, dokazuje, že v tomto roce ještě existovala na severu mezi ledovými krami nějaká země, vhodná pro pobyt a hnízdění ptáků v létě. Ale východní poloha tohoto ostrova je příčinou, že musíme pochybovat, že tito ptáci mířili na Sannikovovu zemi, která musela ležet (existovala-li r. 1938) západněji. Tedy mezi ledovými poli na sever od souostroví De Longova musela být ještě r. 1938 nějaká země, vhodná pro pobyt ptáků v létě. Možná, že ji některý z mladých čtenářů, až se stane polárním letcem a vytke si za úkol rozřešit záhadu Sannikovovy země, objeví pod mlžnou záclonou uprostřed ledových ker, přistane na ní, prozkoumá ji a sdělí nám, jak tato země vypadá dnes.

Z ruského originálu Zemlja Sannikova, vydaného nakladatelstvím Geografgiz, Moskva 1951, přeložily Olga Milotová a Jana Vávrová. Ilustroval a obálku navrhl Čeněk Pražák. Vydalo Vydavatelstvo ROH — PRÁCE — vydavatelství knih, v knižnici Románové novinky, svazek 97. jako svou 2343. publikaci. Odpovědný redaktor Miloš Holas. Ze sazby písmem borgis Ideal vytiskla rotačním tiskem tiskárna Práce v Praze. Formát papíru 63 X 95 cm. AA 16 74 VA 16.80 110 792/230/54/SV3 — D 04525

Knižnice Románové novinky vychází za redakce Miloše Holase Administrace Praha. II, Václavské nám. 17. Vydávání Románových novinek povoleno výnosem ministerstva informací č. j. 53396-16-III ze dne 26. října 1946. Novinová sazba povolena ředitelstvím pošt a telegrafů Praha — Brno pod čís. I-A Gre 2372 OB. Dohlédací úřad Praha 022. –

Ryrkajpij je čukotský název pro Severní mys, který je nyní přejmenován na mys Šmidtův.

Podle nových údajů byl celý sever Sibiře od 60° až 62° severní šířky velmi silně zaledněn.

Při pelichání ztrácejí husy letky z křídel a nemohou létat, proto jim říkají také bezmocné.

Kaldera, ze španělského slova „kotel“, se nazývají staré krátery vyhaslých sopek, které jsou silně rozšířené a snížené výmoly a mají tvar velikého kruhu. Uprostřed kaldery leží často kužel činné sopky.

Fumaroly jsou výdechy plynů a vodních par, které vystupují na svazích i v okolí činných sopek, z vystydlých proudů lávy a často i z kráterů vyhaslých sopek.

Izvestija Russkogo geografičeskogo obščestva (Zprávy Ruské zeměpisné společnosti), XVIII., 1882, č. 4, str. 264–267.

Nansen F., Sredi ldov i vo mrake poljarnoj, noči (Mezi ledy a v temnotě polární noci), Moskva. 1897, č. 1, str. 105 a 107.

„Plán výpravy na Sannikovovu zemi“, německý deník „Petermannovy zprávy“, 1898, str. 125.

Nansen F., str. 132.