Vladimir Obručev: Sannikovova země

Statní nakladatelství geografické literatury se rozhodlo vydat tři romány akademika Vladimíra Afanasjeviče Obručeva, „Plutonii“, „Zemi Sannikovovu“ a „V pouštích střední Asie“ (Zápisky hledače pokladů).

Vědecké práce akademika V. A. Obručeva, hrdiny socialistické práce, laureáta Stalinových cen, čestného presidenta Geografické společnosti SSSR, největšího sovětského geologa a geografa, patří k pokladům sovětské vědy. Akademik V. A. Obručev je zároveň u sovětské mládeže nejoblíbenějším autorem vědecko-fantastických románů, které vzbuzují u sovětských hochů a dívek lásku ke geografii, touhu po cestování a zájem o studium geologické minulosti Země.

Knihy „Plutonie“ a „Země Sannikovova“ vyšly po prvé roku 1924 a 1926 a od té doby ještě několikrát. Román „V pouštích střední Asie“ (Zápisky hledače pokladů) dokončil V. A. Obručev roku 1950.

V„Plutonii“ oživuje autor před čtenáři svěží a poutavou formou obrazy z dávné geologické minulosti naší planety.

Materiálem pro román „Země Sannikovova“ je domněnka o záhadné zemi, o níž sice najdeme zprávy u mnoha ruských polárních badatelů, jejíž existenci se však nepodařilo s konečnou platností dokázat.

Román „V pouštích střední Asie“ (Zápisky hledače pokladů) je zvláště blízký zeměpiscům i četným čtenářům zajímajícím se o geografii. Akademik V. A. Obručev v tomto románě využil velmi bohatého materiálu, který shromáždil v době svých významných expedic do Střední Asie, a dále materiálu výprav jiných velkých ruských cestovatelů. Před čtenářem se rozvíjejí jasné obrazy středoasijské přírody, legendárního jezera Lobnor, tajemného mrtvého města Charachoto, fantastického Aiolova města, které objevil právě akademik V. A. Obručev, a mnoho jiných míst ve Střední Asii.

Není pochyby, že tento nový román Vladimíra Afanasjemče Obručeva bude v širokých kruzích sovětských čtenářů stejně populární, jako jsou již dávno vědecko-fantastické romány „Plutonie“ a „Země Sannikovova“.

Vposledním vydání „Plutonie“ a „Země Sannikovovy“ udělal autor v textu některé změny a doplňky.

Téměř polovina Arktidy, t. j. části zemského povrchu okolo severního pólu, přiléhá přímo k severním břehům území Sovětského svazu. Proti Antarktidě, která obklopuje jižní pól a tvoří velkou pevninu, téměř úplně pokrytou vrstvou sněhu a ledu, Arktidu tvoří moře, Ledový oceán, posetý u evropské, asijské a severoamerické pevniny četnými velkými a malými ostrovy, které se však nevyskytují ve středu této oblasti, okolo pólu.

Vlivem chladného podnebí jsou tyto ostrovy větším dílem pokryty celý rok ledem a sněhem a jen na několika z nich led a sníh za krátkého polárního léta roztaje. Moře kolem ostrovů je rovněž spoutáno ledem, většinou nehybným; zbývající mořská plocha je zčásti otevřené moře, z větší části je však pokryta silným staletým ledem, který pluje různým směrem, unášen proudy a hnán větrem.

Při pronikání do Arktidy odvážní mořeplavci z různých států postupně objevovali, zkoumali a částečně dokonce, přes obtížné podmínky plavební i klimatické, osidlovali také tyto arktické ostrovy. Pokoušeli se dokonce plout nebo se nechat pouze unášet ledovými krami do oblastí Ledového oceánu, který nikdy nebyl mořem otevřeným, a tam měřili hloubku, teplotu různých vodních vrstev, jejich složení, zkoumali živočichy a rostliny, jež v nich žijí, složení mořského dna, směr proudů atd.

Předtím neznámé ostrovy byly objevovány až do nedávné doby; tak ještě roku 1881 byly objeveny malé ostrovy Jeanettin, Henriettin a Bennettův na sever od Novosibirských ostrovů, roku 1913 bylo objeveno velké souostroví Severní země na sever od Tajmyrského poloostrova, ještě později drobné ostrůvky v Karském moři. Nelze však tvrdit, že jsou všechny arktické ostrovy již objeveny, protože v pásmu plovoucích oceánských ledů mohou být ještě neznámé ostrovy, k nimž po vodě nelze připlout a po plovoucích krách se k nim dostaneme jen nesnadno. Proto také zůstávaly neznámy až do naší doby, kdy je novým prostředkem k výzkumu ostrovů nedosažitelných po vodě i po ledu letadlo.

Mezi těmito neobjevenými ostrovy známe dva, které leží mezi ledy na sever od břehů severovýchodní Sibiře.

Odvážní lovci, kteří na nejbližších ostrovech lovili kožišinovou zvěř, divoké soby a sbírali kosti mamutů, a někteří polární badatelé tyto neznámé ostrovy dávno pozorovali z dálky s vysokých míst za jasných dnů, které jsou na severu tak vzácné, ale dostat se k nim nemohli. Je to Sannikovova země na sever od Novosibirských ostrovů a Andrejevová země na sever od ústí řeky Kolymy, nazvané tak po lovcích z povolání, kteří tyto ostrovy na dalekém obzoru mezi ledy po prvé spatřili.

Vnašem románě také líčíme pokus politických vyhnanců najít v ústí řeky Indigirky jeden z těchto ostrovů — Sannikovovu zemi — a probádat jej za spolupráce jednoho vědce, akademika, který se zajímal o severní Sibiř. Označili jsme román za vědecko — fantastický proto, že popisuje tuto dosud neprobádanou zemi tak, jak si autor představoval její přírodu a obyvatelstvo podle známých theoretických předpokladů.

Vletech 1922–24, kdy psal tento román, nebyly učiněny ještě nové pokusy prozkoumat tyto neznámé země po vodě i ze vzduchu. Čtenáři proto najdou výklad o skutečném pátrání po Sannikovově zemi, která nebyla dosud objevena, i dnešní názor na to, zda vůbec existuje, v doslovu.

Vrománě se čtenář doví o některých arktických ostrovech, o putování po ledových krách, o tom, jak by mohla vypadat příroda a obyvatelstvo neznámé země, kdyby tu existovala na místě a za podmínek, jak předpokládá autor.

Prvá polovina slavnostního zasedání vědecké společnosti, věnovaného zprávám členů výpravy, která hledala barona Tolla a jeho druhy, zmizelé beze stopy, chýlila se ke konci. U katedry nedaleko od stěny, ozdobené velkými obrazy význačných mecenášů a předsedů společnosti, stál námořní důstojník, který podnikl na šalupě odvážnou plavbu Ledovým mořem z Novosibirských ostrovů na ostrov Bennettův, kde přistal baron Toll, ale odkud se už nevrátil. Mužná tvář přednášejícího, ošlehaná polárními větry a nepohodou, byla napolo zacloněna zeleným stínítkem lampy, jež osvětlovala rukopis jeho přednášky, ležící na stole, a jeho námořnickou Uniformu se zlatými knoflíky a vyznamenáními.

Před katedrou, za dlouhým stolem, pokrytým zeleným suknem, seděli členové rady společnosti, všichni vynikající vědci a známí cestovatelé, kteří pobyli nějaký čas v severním hlavním městě. Uprostřed seděl se zavřenýma očima předseda, jako by podřimoval při jednotvárném zurčení hlasu přednášejícího. Nevelký sál byl přeplněn.