Neruda Jan: Knihy veršů

V řasách volných přeskvostného rouna
hraje sterá barva měňavá,
tak jak v rouše prý chameleona
s barvou svou květ každý zahrává.

„Kdož jsi? – Pravda? – Či tě sen můj bájí?“
„Mne co mocnosť věčné proměny,
bratří tvoji smrtí nazývají. —
Sleduj mne jen, spáči zmámený.“

Mimovolně noha moje vstane,
spěchám divy uzřít žádaje,
až duch před náhrobkem jakýms stane,
bych si nápis četl, kývaje.

,Aj, zde odpočívá poezije,
byla, květla, svadla, setlela!’ —
„V tom se, brachu, leda žert kýs kryje,
poezije že by zemřela? —

A což lyry zvuk by přeznít mělo?“
Pokleknout mně dal bůh znamení: —
z nitra země v ucho mocně znělo
kyklopických kladiv bušení.

– – -

Poezie žila, dokud každý
snům svým víc než pravdě uvěřil,
dokud věci nám teď malicherné
obrovským měřítkem vyměřil.

Dokud bájím věřil zastaralým,
ježto zrodil zpráchnivělý věk,
dokud v palmách dryádky se kryly,
a ne sago z našich polívek.

– – -

Na vršíku dům stál bláznů.
Panna tudy chodila,
chytili ji, aby bláznům
leccos k vůli rodila.

Na stůl si ji posadili,
pod sklenici vklopili,
aby pěkně přibývala,
notně pod ní topili.

Panna arci churavěla,
panna arci skonala;
radosť tu však blázni měli,
pannou že jim zůstala.

Bravo, páni literáti,
dejte pozor na ženské,
byť i písemnictví pošlo —
jen když bude panenské!

Co jest slza? skvostná karbunkule
v noci světlem divným zářící,
a svou září charé noční stíny
i jich dusné strachy mařící.

Co jest slza? Kapka rosy chladné,
jakou palčivý blín nasází,
kapka ta jak vlna v okeanu
celé nebe sama obrazí.

Co jest slza? Mlíčná nebes střída,
stříbra zář to modrem ztopená,
tisícerých chová v sobě světel,
tisícerých světel bez jmena.

– – -

Co jest země? Mocná báně
z kostí vetchých, z popele,
velký hřbitov, tvor kde všaký
druhu tělem ustele.

Báně povrch zlatoskvělá,
hvězdy bílé podoba,
uvnitř dech a světlo mroucí,
teskná smrti poroba.

Bytost jakás klamná příkrov
skvostný na báň prostřela,
jaký as se děvě dává,
kdy co poupě zemřela.

– – -

Jaký bujný ples na živém stromu!
každý lístek k jinému lne pólu,
o Dušičkách ale všechny dole
kolem stromu leží klidně spolu.

Bujná zeleň z jara v listech stkví se,
života jarého obraz věrný,
o Dušičkách ale dávno vryla
na každý list smrt svůj obraz černý.

– – -

U Dušičkách na hřbitově větřík
vesele si s lidmi zahrává,
radostí snad, že to množství lidstva
pro hřbitov už zase dozrává.

Náhlý vánek oči tobě klíží,
snad to matčin prach tě uspává,
neb co upomínka na hry dětské,
bratrův popel s tebou pohrává!

– – -

Za mřížemi rovy v stejné řadě,
perly na šňůře jak nehezké,
a snad skutečně to uložené
perly pro království nebeské.

Pak by mříže kolem hrobů byly
řešato dle mého mínění,
aby perel dle jich velikosti
lehčí někdys bylo dělení.

– – -

Nač zde sklenných vrbin u ohradě
dóm ten pyšný jesti vzbudován?
snad že nový sad na mrtvých sadě
národa svěcencům věnován?

O ten stan si pýcha vzbudovala,
tlíti lakota chce pospolu,
žene zdi, by čistou zachovala
dávno znečistěnou mrtvolu!

Však i chudoba ta povždy kletá
v smrti věrnou značí rodinu, —
hrobník klna v dlouhou šachtu metá
zlopověstnou bídnou chudinu.

– – -

Bleskosvodům společenských bouří,
mučedníkům našich osudů,
v směšnou odplatu pak bratří zdarma
ustelou společnou pod hrudu.

O kéž byste místo toho lidu
v šachtu stlali jeho chudobu,
nezaslouženou tu jeho bídu,
bolestnou tu hladu porobu!

– – -

Mnozí chválili, že zpívám o chudobě,
že mou píseň soucit pravý znamená,—
lehko zpívá pouta, sám kdo u porobě,
koho chladně zeď tu střeží kamenná.

Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne,
který neukončí se snad za šera,
v kolébce jejž budí žití ráno lačné,
který v žití přešlém nemře z večera.

Boj ten denní o chléb s brannou skutečností,
lup kde vítězi píď změří dítěte,
doufání vždy nové v milost budoucnosti,
nádějí smrť náhlou v plném rozkvětě.

Z věnce, který z ideí si mladosť svila,
každý den v hrob lístek umí pohřbíti,
dnové, lístky sprchnou – hlína déšť ten vpila –
živil’s se, bys mohl jednou umříti!

– – -

Nebe šíré obléklo šat šedý,
jak by před kostelem kajíc stálo,
své „memento mori“ v čele nesouc
za staré se hříchy lidstva kálo.

Nebe pláče – nevěstu jak ženich
mrtvou, ztuhlou v slzách vřelých topí,
či jak kněz snad budoucnosti poupě —
mrtvou pannu – svatou vodou kropí.

Nekropí to kněz snad mrtvou pannu,
aniž nebe hřích by lidstva kálo, —
déšť to vlažný v kyprou zem se vpijí,
bychom neměli snad chleba málo!

– – -

Já věru lituju všech našich „bohů“!
být dokonalým, jaké neštěstí!
a ve všem znát se, nikde bezcestí —
jak šťasten jsem, že často bloudit mohu!

Vše chválí je, a bozi to vše znají,
já bláznil bych při chvále toliké,
a věru štěstí jejich veliké,
že přede je lidé někdy proklínají!

– – -

Stojí ostrov pustý pokraj moře,
na něm v hrobích otcův dávné mravy,
časův bouřná vlna každodenně
hrob z nich jeden v bezdné lůno splaví.

Kolem hrobů pestrá moudrosť otcův —
pestří opeřenci polétají,
a ty runy po náhrobcích lidem
celý svět a celou dobu tají.

Ve kostnici věkem oplísnělé
myšlénky se zbledlé ubytují, —
ba se schovávají, že jich ztráty,
a to právem, vnuci nelitují!

– – -