Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Nechal je ležet se zvrácenou hlavou a rozhozenýma rukama na zemi ve vodě a rozběhl se k ostatním křížům: nohy mu klouzaly v mazlavé břečce. Přeřezal provazy a dvě další těla dopadla na zem. Za několikminut zbyla nahoře na kopci jen dvě mrtvá těla a tři prázdné kříže. Déšť bičoval mrtvoly a otáčel jimi.

Matouše a Ješuovo tělo byste v tu dobu na vrcholku Golgoty marně hledali.

Hned nazítří po neblahém představení, totiž v pátekráno, celý personál Varieté, to jest hlavní účetní Vasilij Stěpanovič Lastočkin, dále dva účtaři, tři písařky, obě pokladní, posílkáři, uvaděči a uklízečky — zkrátka všichni, kdo byli ve službě, místo obvyklé činnosti byli vyloženi v oknech směřujících do Sadové ulice a sledovali, co se děje dole před branami Varieté. Postupovala tu hlemýždím tempem dvojitá, několikatisícová fronta, která se táhla až na Kudrinské náměstí. V čele stálo asi dvacet šmelinářů, chvalně známých v moskevských divadelních kruzích. Ve frontě to vřelo, až se kolemjdoucí zastavovali, a na pořadu byly vzrušující historky o včerejší neobvyklé seanci černé magie. Tyto historky zcela vyváděly z míry účetního

Vasilije Stěpanoviče, který večer nebyl v divadle. Biletáři vykládali neuvěřitelné věci, například že po včerej ším senzačním představení některé dámy běhaly polonahé po ulici a podobně. Skromný a zakřiknutý Lastočkin jenom překvapeně mrkal, když se dovídal o všech těch divech, a zaboha nevěděl, co má podniknout. Přitom bylo na něm, aby zasáhl jako služebně nejstarší z celého osazenstva Varieté. Kolem desáté fronta zájemců o lístky nabobtnala do té míry, že se o ní doslechli na milici a s překvapivou rychlostí vyslali jednakpěší, jednakjízdní hlídky, aby udržovaly pořádek, což se jim částečně podařilo. Přesto spořádaně se vinoucí kilometrový had fronty už sám o sobě představoval velké pokušení a vzbuzoval údivobčanů v Sadové ulici. To všecko se odehrávalo venku, ale i uvnitř v divadle vládl nepopsatelný zmatek. Od časného rána v Lotrovově, Rimského a Varenuchově kanceláři, jakož i v účtárně a pokladně nepřetržitě vyzváněly telefony. Lastočkin se zpočátku různě vymlouval, stejně jako pokladní, biletáři cosi mumlali do telefonu a pakuž se všichni vzdali, protože na dotazy, kde je Lotrov, Varenucha a Rimský, nikdo z nich nedovedl dát uspokojivou odpověď. Nejdřívodbývali tazatele sdělením, že Lotrovje doma, ale na druhém konci linky namítali, že volali do bytu a tam jim tvrdili, že je v divadle. Volala i nějaká rozčilená dáma a dožadovala se Rimského. Když jí navrhovali, aby zavolala jeho ženě, odpověděla s pláčem, že ona je jeho žena a Rimský nikde. Začalo se dít něco nepochopitelného. Uklízečka už zatím hbitě roznesla, že když šla do ředitelovy kanceláře uklízet, našla dveře dokořán, všechny lampy rozsvícené, rozbité okno do parku, povalené křeslo a jinakprázdno. Po desáté hodině vtrhla do Varieté madam Rimská, usedavě plakala a lomila rukama. Vykolejený Lastočkin nevěděl, co jí má poradit. V půl jedenácté se dostavily vyšetřovací orgány. Jejich první a oprávněná otázka zněla: „Co se to u vásděje, soudruzi? O co jde?”

Srocené osazenstvo ucouvlo a vystrčilo dopředu bledého a rozčileného Vasilije Stěpanoviče. Nezbývalo než kápnout božskou a přiznat, že celé vedení Varieté, totiž umělecký ředitel, administrativní ředitel a administrátor zmizeli neznámo kam a jsou až dosud nezvěstní, dále že konferenciéra hned včera po představení odvezli na psychiatrickou kliniku a že, stručně řečeno, včerejší představení bylo přímo skandální. Vzlykající madam Rimskou jakž takž uklidnili a odvezli domů. Orgány nejvíc zaujala výpověď uklízečky o nepořádku v Rimského kanceláři. Zaměstnanci byli vyzváni, aby se vrátili na svá místa a dali se do práce. Zanedlouho se v budově Varieté objevila pátračka provázená statným hafanem popelavé barvy, se špičatýma ušima a chytrým pohledem. Mezi zaměstnanci Varieté se okamžitě začalo šuškat, že pesnení nikdo jiný než slavný Trumf. A byl to opravdu on. Jeho chování všecky překvapilo. Sotva vběhl do ředitelské kanceláře, zavrčel, vycenil mohutné zažloutlé tesáky a paksi lehl na břicho a s napůl smutným, napůl zuřivým výrazem v očích se plazil k rozbitému oknu. Chvíli otálel, pakse odhodlaně vyhoupl na parapet, zvedl špičatý čumáka začal divoce a vztekle výt.

Nechtěl slézt dolů, vrčel, trhal sebou a pokoušel se skočit z okna. Vyvedli ho z kanceláře a pustili do vestibulu, odkud vyběhl hlavním vchodem na ulici a dovedl své průvodce až na stanoviště taxíků, kde ztratil stopu. PakTrumfa odvezli. Vyšetřovací orgány se usídlily ve Varenuchově kanceláři, kam si předvolávaly postupně všecky zaměstnance Varieté, kteří byli svědky včerejších výtržností během představení.

Dodejme, že vyšetřovatelé museli na každém kroku překonávat nepředvídané potíže: nit se každou chvíli přetrhla. Byly vytištěny plakáty? Byly. Ale přesnoc je přelepili novými a teď si je hledejte po všech čertech! Nedochoval se ani jediný. Odkud se vzal zmíněný mág? Kdoví. Dá se ovšem předpokládat, že s ním byla uzavřena smlouva. „Pravděpodobně ano,” koktal rozčilený Lastočkin.

„Vtom případě musela smlouva projít účtárnou?”

„Nepochybně,” odpověděl vzrušeně Vasilij Stěpanovič Lastočkin. „A kde tedy je?”

„Prostě není,” přiznal účetní, nápadně zbledl a bezradně rozhodil rukama. Skutečně, ani v účtárenských spisech, ani u ředitele, ani u Lotrova či Varenuchy nebylo nejmenší stopy po nějaké smlouvě. Jakže se mág jmenoval? Lastočkin neví, nebyl včera na představení. Biletáři se nepamatují. Pokladní svraštila čelo, chvíli usilovně přemýšlela a nakonec řekla: „Wo… Mně se zdá, že Woland.”

A co když ne? Možná že ne Woland, ale Faland.

Prokázalo se, že v oddělení pro registraci cizinců o žádném mágu Wolandovi nebo Falandovi jakživi neslyšeli. Posílkář Karpovpřišel se zprávou, že mág se údajně ubytoval u Lotrova. Samozřejmě tam hned zajeli — ale po kouzelníkovi ani památky. Lotrova rovněž nezastihli.

Posluhovačka Gruňa zmizela neznámo kam. Dokonce předseda domovní správy je fuč a tajemníkProležněvjakbysmet! Provalilo se cosi neslýchaného: vedoucí pracovníci divadla jako by se do země propadli, včera se odehrálo skandální představení, ale kdo v něm vystupoval a z čího podnětu, to zůstalo záhadou. Zatím se schylovalo k poledni, kdy se měla otevřít pokladna. O tom přirozeně nemohlo být ani řeči! Na dveřích Varieté pohotově vyvěsili ceduli s oznámením: „Dnešní představení odpadá.” Frontou proběhlo vzrušení, šířilo se od čela, časem utichlo a had se začal rozpadávat. Přibližně za hodinu byla Sadová jako vymetená. Orgány se odebraly na jiné místo, aby zde pokračovaly ve vyšetřování, personál poslaly domů — zůstala jen služba — a budovu uzamkly. Účetní Lastočkin měl splnit dva úkoly:

Za prvé zajet do Komise pro estrády a masovou zábavu a referovat zde o včerejších událostech, za druhé navštívit finanční odbor a odevzdat včerejší výtěžek, tj. 21 711 rublů. Přesný a svědomitý Vasilij Stěpanovič zabalil peníze do novinového papíru, převázal balíčekmotouzem, strčil do aktovky a znalý předpisů nešel na autobusnebo na tramvaj, ale zamířil ke stanovišti taxíků. Sotva šoféři tří taxíků zahlédli zákazníka, jakspěchá s nabitou aktovkou, všichni tři mu ujeli před nosem s prázdným vozem a ještě se bůhvíproč rozdurděně ohlíželi. Účetní zůstal stát jako solný sloup a lámal si hlavu, co by to mohlo znamenat.