Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„Administrátor Varieté Varenucha.”

„Ivan Saveljevič?” zvolal radostně hlasve sluchátku. „Těší mě, že vásslyším. Jakse daří?” „Díky,” odpověděl překvapeně Varenucha, „ským mám tu čest?” „U telefonu Wolandůvasistent a tlumočníkKorovjev,” vřeštělo sluchátko. „Kslužbám, drahý Ivane Saveljeviči. Jsem vám plně k dispozici. Co poroučíte?” „Promiňte… Stěpan Bogdanovič Lotrovnení náhodou doma?”„Bohužel není,” ječelo sluchátko. „Odjel.”

„Kampak?”

„Za město. Říkal, že se trochu projede vozem.”

„C… cože? P… p… projede?… A kdy se vrátí?”

„Povídá, nalokám se kapánekčerstvého vzduchu a vrátím se.”„Hm…” řekl rozpačitě Varenucha, „merci… Vyřiďte laskavě monsieurovi Wolandovi, že dnesvystupuje v třetím oddíle.” „Rozkaz. Ovšemže vyřídím. Zajisté. Okamžitě. Můžete se spolehnout,” odsekávalo sluchátko. „Na shledanou,” řekl udiveně Varenucha.

„Prosím, přijměte moje nejsrdečnější pozdravy a přání!” halasilo sluchátko. „Všechno nejlepší! Mnoho úspěchů! Hodně štěstí! Hodně všeho!” „No ovšem. Já to říkal!” křičel vítězoslavně administrátor. „JakápakJalta, odjel za město!” „Jestli je to pravda,” láteřil ředitel, bledý vztekem, „pakto není nic jiného než prachsprosté svinstvo, že mu není rovno!”

Varenucha vyskočil a zařval, až sebou Rimský škubl: „Už to mám! Už to mám! V Puškinu otevřeli novou šašlikárnu, jmenuje se Jalta. Všechno je jasné! Dojel tam, nadrátoval se a teď odtamtud telegrafuje!” „To už je trochu moc,” namítal Rimský, obličej mu křečovitě poškubával a v očích se rozhořela nepředstíraná těžká zloba.

„Tenhle výlet mu ale přijde draho!” Vtom se zarazil a dodal nerozhodně: „Ale co milice…”

„Žvásty! To jsou jeho fóry!” přerušil ho administrátor a dodal: „Mám tu obálku doručit?” „Určitě!” trval na svém Rimský.

Vtom se znovu otevřely dveře a vešla… Je to ona! pomyslel si smutně Rimský. A oba vstali. Tentokrát telegram zněl: „Díky potvrzení pošlete obratem pět set pátrací oddělení Jalta, odlétám do Moskvy Lotrov.” „On se snad pominul,” hlesl Varenucha.

Rimský zachřestil svazkem klíčů, vytáhl ze sejfu peníze, odpočítal pět set rublů, pakzazvonil, předal doručovateli peníze a poslal ho na poštu. „Odpusť, Grigoriji Daniloviči,” nezdržel se administrátor, který nevěřil svým očím, „ale podle mého názoru ty peníze posíláš zbytečně.” „Nevadí, přijdou zpátky,” skoro zašeptal Rimský, „a paksi zodpoví ten svůj piknik!” Ukázal na aktovku a dodal: „Jeď, Ivane Saveljeviči, nezdržuj se.” Varenucha s aktovkou se vyřítil z kanceláře.

Seběhl do přízemí, kde zahlédl u pokladny obrovskou frontu, a dozvěděl se od pokladní, že asi za hodinu bude vyprodáno; obecenstvo se hrne od té doby, co vyvěsili plakát o Wolandově vystoupení. Administrátor nařídil pokladní, aby mu rezervovala třicet nejlepších lístků v lóžích a přízemí, vyběhl z pokladny, v běhu odrazil nápor dotěravců, kteří vymáhali volňásky, a zaskočil do své kanceláře pro čepici. Vtom zazvonil telefon. „Prosím,” vybafl.

„To je Ivan Saveljevič?” tázal se odporně huhňavý hlas.

„Není v divadle,” užuž chtěl zalhat administrátor, ale hlasve sluchátku ho přerušil: „Nehrajte komedii, Ivane Saveljeviči, a dobře poslouchejte. Ty telegramy nikam nenoste a nikomu je neukazujte.” „Kdo je tam?” zařval Varenucha. „Nechte si svoje vtipy, občane! Brzo si vászjistí. Vaše číslo?!” „Varenucho,” ozval se znovu odpudivý hlas. „Říkám ti to srozumitelně: telegramy nikam nenos.” „Takvy nedáte pokoj?” rozzuřil se administrátor. „Ale počkejte! Tohle vám přijde draho!” Ještě vykřikl nějakou výhrůžku, ale pakztichl, protože si uvědomil, že už ho nikdo neposlouchá. Vmístnosti se nějakrychle zešeřilo. Varenucha vyběhl ven, práskl za sebou dveřmi a zamířil postranním vchodem do parku. Jako by se probudil: překypoval energií. Po tom drzém zavolání už nepochyboval, že tyhle nechutné vtipy jsou dílem bandy chuligánů a že s tím souvisí i zmizení Lotrova. Posedla ho touha odhalit viníky a kupodivu v něm zajiskřila radostná naděje, obvyklá v situacích, kdy se člověksnaží stát středem pozornosti a kdy hodlá přinést senzační objev. Vítr se mu opřel do tváře a zaslepil mu oči pískem, jako by mu zahrazoval cestu a varoval ho. V prvním patře bouchla okenice, divse nevysypalo sklo, a v korunách javorů a lip to poplašeně zašumělo. Setmělo se a ochladilo. Administrátor si promnul oči a zpozoroval, že nízko nad Moskvou pluje bouřkový mrakse žlutým břichem. V dálce zabrblal hrom. Přestože pospíchal, něco mu říkalo, aby zaběhl na WC v parku a zjistil, jestli údržbář nasadil na žárovku kryt. Minul střelnici a octl se v šeříkovém houští, kde stál namodralý domek. Ukázalo se, že údržbář je pořádný člověk.

Žárovka u stropu na pánském záchodku byla chráněná drátěnou mřížkou. Varenuchu všakrozčililo, že dokonce i v předbouřkovém přítmí se na stěnách vyjímaly četné nápisy uhlem i tužkou. „Co je to za…,” chtěl si ulevit, ale vtom zaslechl, jakza jeho zády kdosi zabručel: „To jste vy, Ivane Saveljeviči?”

Administrátor sebou škubl, otočil se a uviděl neznámého malého tlusťocha s kočičí vizáží, jakse mu zdálo. „Ano, já,” odsekl nevrle.

„Velice mě těší,” vypískl tlusťoch, co se podobal kocourovi, rozpřáhl se a vlepil Varenuchovi facku, až mu sletěla z hlavy čepice a zmizela nenávratně v záchodovém otvoru. Od tlusťochova úderu se místnost na okamžikrozzářila neklidným světlem a následoval hromový rachot. Pakse znovu zablesklo a před administrátorem se vynořil další chlapík, mrňous, ale s atletickými rameny, ryšavý jako oheň… Jedno oko měl celé potažené bělmem a z huby mu vyčníval mohutný špičák… Byl nejspíš levák, protože administrátora „opracoval” z druhé strany. Hned nato znova zahřmělo a na dřevěnou střechu záchodu zabubnoval liják. „Co to děláte, sou…,” zašeptal celý tumpachový Varenucha, ale vtom si uvědomil, že slovo „soudruzi” se nehodí pro bandity, kteří přepadnou člověka na veřejném záchodku, a zasípal: „Obča…” Zarazil se, protože si ti dva nezasloužili ani tohle oslovení, a vtom utržil třetí prudkou ránu neznámo od koho z těch dvou, až mu z nosu vytryskla krevrovnou na košili. „Co to máš v tý tašce, parazite?” zaječel pronikavě kocourovitý. „Telegramy? A přitom tě varovali telefonicky, abysje nikam nenosil, viď? Varovali, ptám se tě?” „Va… ro… va… va… li…,” vykoktal administrátor a nemohl popadnout dech. „A tyspřesto šel? Dej sem tašku, syčáku!” vykřikl druhý huhňavým hlasem, známým z telefonu, a vytrhl mu z rukou aktovku.Nakonec ho oba chytili pod paždí, násilím odvlekli z parku a uháněli s ním po Sadové. Bouře řádila jako pominutá, voda se s rachotem a úpěním řítila do kanálů, všude kolem se vzdouvaly a čeřily vlny, ze střech chlístala voda, co se nevešla do okapů, a z průjezdů se valily zpěněné proudy.

Všecko živé se vytratilo z celé Sadové ulice, a takIvana Saveljeviče neměl kdo zachránit. Bandité přeskakovali kalné potoky, co chvíli je ozářil blesk, a zanedlouho dotáhli polomrtvou oběť k domu číslo 302b. Vtrhli do průjezdu, kde se u zdi krčily dvě bosé ženy a držely v ruce punčochy a střevíce. Paktrojice pronikla na schodiště číslo šest a Varenucha, blízký šílenství, byl vynesen do čtvrtého poschodí a hozen na podlahu v známé tmavé předsíni Lotrovova bytu.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x