Эдуард Басс - Cirkus Humberto

Kerholec neříkal takové věci naplano. Kerholec měl vyřídilku dobře proříznutou”Ale netlachal zbůhdarma. V jeho hlavě pracoval bystrý a čiperný mozek, v kterém se rodily praktické myšlenky. Takové tyto hovory jej přivádějí k nápadu, který je zprvu neurčitý a nejasný”Ale pak se rychle vytříbí. A Kerholec bez dlouhých řečí a přípravjde o jedné zastávce za Berwitzem.

“Měl bych, pane řediteli, myšlenku,” povídá mu s kloboukem v týle. Berwitz stojí u své maringotky bez kabátu a bez vesty, nohu má opřenou o schůdky, v hubě cloumá doutník.

“Takji vyklop, Karle,” povídá direktor. “Žádná myšlenka není k zahození. Z každé se dá něco vydresírovat.”

Berwitz zná Kerholce a ví, co v něm je. Kdyby se mu všecko rozuteklo a měl by začínat znovu, první, o koho by stál, by byl tento český tenťák, který měl myšlenky.

“Už jsme dlouho neměli žádnou pantomimu.”

“Ano. Je to všecko obehrané a okoukané.”

“Právě. Muselo by se přijít s něčím novým. My dělali pořád jen pohádky a Královnu ze Sáby a takové historie a to už je jen pro malé děti. Muselo by se najít něco, co by chytlo dospělé.”

“To j e správné, Karle, to j á taky říkám. Ale co by to bylo? Našels něco?”

“Myslím, že ano. Žádná pohádka — muselo by to být něco strašně napínavého a ze současného života, o čem všichni lidé pořád mluví.”

“A je něco, o čem všichni lidé pořád mluví? Já nic nevím. Mně mluví pořád žena o tygrach, holka o baletu, Frans o číslicích a Hamerschmidtová o punčochách — z toho přece neudělám žádnou pantomimu.”

“Ne. Aleje tuještě válka.”

“Proboha, válka? Kde je válka? Aby nám nesebrali koně…”

“V Americe je přece válka!”

“Ach, v Americe. No, tam ať si válčí. Tam my nepojedeme. Tak v Americe je válka! Pro mne a za mne. Já to nečtu. Já nemám kdy na žvanění novin. A kdo se to tam bije? Já myslel vždycky, zeje to ráj.”

, Je to válka v Unii. Severní státyproti jižním. Pro zrušení otroctví.”

“Ajajajaj. Takové věci jsou ještě na světě?”

“Jsou a to právě všecky lidi zajímá. Každý den je v novinách o nějakém hrdinství nebo ukrutenství. Kdybychom si pro hamburskou zimu připravili o tom pantomimu, byl by to ohromný obchod.”

“No snad”Ale jak na to jít? To by tam byli Indiáni, co?”

“Indiáni a černoši, střelci, cowboyové a kavalerie. Hlavně jízda. Udělat v manéži celou bitvu.”

“Počkej, nejdřív prchající obyvatelstvo. Abychom tam mohli hnát ovce husy a Modrovousa s kozami. To má vždycky sukces. A pak bitvu — a člověče, Karle, to bych já vystoupil jako střelec. Já to umím po tátovi a ty jeho lado vačky pořád vozím s sebou. To by bylo znamenité číslo. Slon by tam nemoh být? Já bych třebas střílel se slona.”

“To se musím zeptat, jsou-li v Americe sloni. To víte, my bychom to museli dělat co nejvěrněji, veritábl.”

“Ovšem. Černochům dáme ty marokánské šaty a pro Indiány přešijeme třebas ty perské sokolníky.”

“To nám poradí, kdo to tam zná.”

“Zajisté. Jen kde ho vezmeme, když jsem každý den jinde.”

“On tuje a jezdí s námi. Je v mé partě: tenťák Ferenc.”

“Ferenc? On tam byl? Výborně. No a jak to bude: on to sepíše nebo co…? Já si nedovedu představit jak se taková pantomima sesadí, my jsme vždycky hráli, co jsme už viděli. A tohle je úplně nová myšlenka…”

“Jámyslím”Abyste to nechal mně. Jámám ve vozeještě jednoho šikovného kluka, Bureše, my to už nějak sestavíme a přineseme vám to hotové.”

“Ano. Ale musí tam být prchající obyvatelstvo a střelec, pamatuj mi také na to, Karle. A jak se to bude jmenovat? To je taky moc důležité!”

“Jmenovat… jmenovat… no, nejlíp snad tak, jakto je: Sever proti Jihu.”

“Sever proti Jihu. To je velkolepé… Ano… Sever proti Jihu… Sever proti Jihu… To je náramné. Máto zvuk: Sever proti Jihu. Ale počkej, jakpak, nebudete vadit, jestli nám boudujinak postavenou… víš, myslím, že gardina bude Sever a vchod bude Jih”Ale co jestli je gardina na západ?”

“ Ale to nevadí, pane řediteli.”

“No, j á vím, že ne”Ale když j si říkal, že všecko má být veritábl. No tak s pomocí boží: Sever proti Jihu. A Karlíčku, když se to vydaří, pamatuj, že ředitel Berwitz bude uznalý. Řekněme: padesát marek. A když to bude i velký sukces, tož třebas i šedesát. Servus!”

A ředitel Berwitz se vzpřímil a šel za paní ředitelovou”Aby jí oznámil, že právě přišel na geniální nápad vytvořit strhující aktuální pantomimu Sever proti Jihu a že podrobným propracováním pověřil Kerholce s celým štábem spolupracovníků. A sám že bude krejírovat hlavní roli zázračného střelce”Aby to byl dokonalý sukces.

Což s Berwitzem měl Kerholec jednání lehké, obtížnější bylo, jak přimět takového Vosátku a Bureše”Aby dali něco vážného dohromady. Najednou je s tím překvapit nesměl, na ně se muselo opatrně, od lesa. Nechal si to na večer, když spletli horu knedlíků se zelím a leželi na zemi s břichem příjemně nadmutým. Jako každý den zabrousilo se i dnes do vzpomínek a Kerholcovi nebylo za těžko natočit hovor na staré pantomimy. Nejvíc mu v tom bezděky pomohl Malina, který se všecek rozzářil.

“Jo, pantomimy,” převzal hned první narážku, “to byla nesmírná krása. Červená Karkulka, Sněhurka a trpaslíci. Sem Švábů, to byla náramná podívaná, to se lidem tuze líbilo. V Sedmi Švábech jsem hrál sedmého Švába a to byla moc těžká role, ono se vždycky těch šest předních svalilo na toho zadního na jednu hromadu. Ale mně to nevadilo, starý Humberto mě chválil, že jsem to dobře pojal a že toho sedmého švába podávám s citem. Bodejť by ne s citem, když na mně leželo šest chlapů s holinkami, to by tu roli procítil, i kdyby byl jako houžev.”

“A že se teď nic takového nedává,” nadhodil Karas, “o té Červené Karkulce jsem slýchal už od báby”Ale nikdy jsem to na vlastní oči neviděl.”

“Pohádky jsou už zastaralé,” přisunul Kerholec řeč blíž ke svému ohníčku, “to by se muselo přijít s něčím dočista novým.”

“To jábych, pane tajný rado, věděl o sensační novince,” omočil se Vosátka. “Takhle udělat potopu světa, to by byla pantomima pro cirkus! Noe and Sons! Vrchol dresury! Všechna zvěř světa v společném vystoupení! Jedinečná věc v dějinách lidstva!”

“A to taky, zasmál se Bureš, “už přidej: Miliardy krychlových metrů vody zaplaví manéž ze všech průchodů nebeských!”

“Zcela správně, ty dunící veršomluve. A jako zvláštní atrakce: ekvilibristkaholubce s ratolestí.”

“A co výprava, seržáne? Duha nad Araratem!”

“A velké ballabile všeho tvorstva!”

“A na konec živý obraz: maestro Selncki co by Noe holduje poháru vína.”

Chechtali se těm nápadům, jen Malina zůstal vážný.

“S tou duhou na Araratu je omyl,” prohlásil, když se utišili. “Takyjsem vždycky o tom slýchal”Ale na vlastní oči jsem se přesvědčil, že na Araratu žádná duha není. To j sou babské plky. Na Araratu j sou mračna.”

“Vy jste byl na Araratu, strejčku?” vyvalil oči Vašek.

“No, na něm jsem nebyl, kdopak byl lezl do takového kopce. Ale pod ním jsme byli asi týden a nahoře se pořád válely mraky.”

“A viděl jste tam ještě něco po té povodni?”

“Ano, chlapče. Byl tam na jednom místě ještě ukrutný močál. Náš Bingo se tam chvíli válel v bahně.”