Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“I pro Krista Pána,” uklouzlo Malinovi, “to bylo pěkné nadělení! To mi připadá zrovna tak, jako když jsem já jednou nesl medvědům chleba a před medvědí klecí stál tygr.”

“Ato zas ne, pane stájní maršálku, to zas ne!” odmítaljeho úlek Vosádka. “My jsme byli přece armáda.”

“A cos udělal?” zeptal se Kerholec.

“Dal jsem rozkaz”Aby se zaujala bitevní posice.”

“To je báječné,” řekl Malina. “Na to bych nepřišel.”

“Vidíš. A rozkaz byl ovšem zbytečný, protože už všech mých dvacet milicianos bylo poschováváno, že jsem je skoro neviděl. A tak se začala bitva u hory Pico dél Espuela.”

“Bylo moc zabitých?” zeptal se Karas.

“Moc. Hlavně králíků. Oni lezli z té hory a my po nich stříleli s obou strana pakjsme si je pekli. Mimo to jsme zastřelili jednu mulu. Nepřítel se nám chlubil, že zastřelil taky supa. Střílelo se zkrátka pořád, lidé na štěstí zůstali ušetřeni. A takjsme bojovali pod horou Pico dél Espuela asi týden. Postup nepřítele byl nesporně zadržen. Nicaragua mohla hledět vstříc lepším dnům. Zato mi viděli přicházet horší časy, protože králíci se rozutekli a nám zbývalo k jídlu jen kukuřičné choclo. Tu jsem se vzchopil k rozhodnému kroku: poslal jsem k nepříteli parlamentáře s výzvou”Aby se vzdal. Parlamentář se vrátil s odpověděl, že oni si zase myslí, že bychom se mohli vzdát my a že by bylo nejlépe”Aby se oba velitelé zítra o třetí hodině odpolední sešli v té quebradě a dojednali si to. Na tu čestnou nabídku jsem ve tři hodiny slezl do té strže a najednou jsem se musel dát do strašného smíchu: proti mně se vykulatil tuhleten buližník, Pepíček Lebeda!”

“Oni byli na té protivné straně?” užasl Malina.

“Jo, byl. Já taky koukal, když se přede mnou objevil Ferenc! My o sobě už půl roku nevěděli!”

“A teď si představte, pánové, jak jsme se v té roklině objali. My se vláčeli sem a tam a jeden druhého se nemohli nabažit. A oba jsme křičeli:,To je báječný, to je macaňuda, ty jsi teď můj zajatec!' Nu a pakjsme o tom jednali asi tři dny. To nebylo lehké rozhodnout. Já razil zákonu průchod, on razil zákonu průchod a uprostřed toho průchodu jsem se setkali. A než jsme se dohodli, naše vojska se nám rozutekla…”

“Oni už neměli co žrát,” chechtal e Lebeda, “tak se vytratili jako ti králíci.”

“A my zůstali,” přejímal vyprávění zase Vosádka, “Dočista sami v boží nicaragujské přírodě. A takjsme se usnesli, že bitva u hory Pico dél Espuela končí úplnou porážkou presidenta Almoreza a že tuhle Pepík bude můj zajatec. K tomuhle výsledku jsem došli ze strategických důvodů, že město Cuicuina bylo daleko a Matagalpa bylablízko a my měli hlad…”

“A hlavně žízeň,” chechtal se Lebeda.

“Tak jsme jeli spolu k Matagalpě a smluvili jsme se, že u hospody před městem Pepík sleze s koně a půjde městem vedle mne pěšky jako zajatec. V té hospodě jsme si dali queso de chancho, jako tlačenku”A já se ptám, co to je, že nevidím žádné vojsko, když tuje přece hlavní stan. A hospodská mi povídá, že to už je přece čtyři dny vyřízeno: národ přece sesadil presidenta Coladora a generál Chingoo je ve vězení. Caramba, povídám Pepíkovi, kolo osudu se obrátilo, ty pojedeš na koni a já ti budu dělat zajatce”Ať žije Nicaragua. A tuhle Pepík povídá — a slavná státní rado, já si dovoluji upozornit, že to byl mistrný kousek státnického umění — povídá:,Kuš, Ferenc, teď to teprve vyžerem.' A koukne vám na hospodskou a takhle shora na ni spustí:,Matko pošlete někoho k panu faráři a k alcaldovi”Ať chystají uvítání, že tu jsou dva důstojníci vítězné armády z bitvy u hory Pico dél Espuela a že přijíždějí obsadit město!”

“Vy grázlové! “bouchl do stolu Kerholec, “a nepoznali vás?”

“Kdepak!” hlaholil pan Lebeda, “galony nebo prýmky, to jsme stejně neměli žádné, tam všecko záleželo jen na postoji. Jen když si člověk troufnul.”

“A jak to tedy dopadlo?”

, Jakto dopadlo?” odpovídal Vosátka.”Jelijsme do města pyšně jako dvahidalgové”Alcalde s městskou radou a farář s kálaném nás uvítali, všecko bylo samé Excellenza sem, Excellenza tam, večer byl na naši počest uspořádán banket a po něm ples…”

“Krásné ženy?” zeptal se Kerholec.

“Ó,” zvedl Vosátka jen oči k nebi, “Lebedo, co? To byla noc, he?”

“Cielos, vos sabés — qué chiche!”

“A jak to všecko dopadlo?”

“Tak to dopadlo, že jsme ráno dali rozkaz”Aby generál Chingolo byl propuštěn, pak jsme si vybrali nejlepší dva koně pro vyjížďku a po slavnostním obědě na faře jsme vyfoukli přes hranici do Hondurasu.”

“Ya, ya,” povzdechl si pan Lebeda, “byly to krásné časy. Nová Granada, Costarica, Nicaragua, Honduras, Guatemala, Yucatan, Mexico, Texas”Arizona — to bylo revolucí, převratů, povstání, válek, to byl život, to byla radost.”

“A Santa Anna — žije ještě?”

“Ani, kamaráde, nevím.”

“Co je to za svatou?” zeptal se Bureš.

“Pěkná svatá,” ušklíbl se Vosátka, “nejdivočejší diktátor Mexika”Antonio Lopez de Santa Anna, generál. Půl tuctu presidentů svrhl, pak se sám všeho zmocnil a pustil se do války s Unií. Šelma krutější než ty Gambierovy kočky u nás. Ale vojákovalo se pod ním dobře, co, Pepíku?”

“Slavně. Pamatuješ na tu dvojí řež u Contrerasu a Churubuska? Saň Diego, to jsme před Amerikány utíkali! Tys tam nechal ucho, viď?”

“Ne”Až v Chapultepeku.”

“Tys byl v té obležené tvrzi? A vzdal jsi se?”

“Já a vzdát se? Já jsem jim útek. A půl ucha mě to stálo a ještě kus mé neodolatelné krásy. Vždyť jsme se pak sešli v Pueblu.”

“Máš pravdu. Já už zapomněl na souvislosti. Tys tenkrát chtěl na jih?”, “Ano- Nahoře to už moc čpělo velmocemi. Šel jsem dolů, do Uruguaye, za Garibaldim. Tam byla ještě řádná partyzánská válka. Ale on už dojížděl do Evropy, tak jsem se svezl s ním.”

“To já, Ferenc, šel právě naopak. Na sever. Do Kalifornie. Tam byl tehdy život. Našli tam první zlato. Moc zlata. Strašně moc zlata. Ale šlo při tom pořád o kejhák. Nebyl bych z toho ani vylez, nebýt kamaráda, nějakého Hawkinse. Neznals ho? Ohromný compadrito, původně působil v Ecuadoru, když se odtrhl od Kolumbie. Byl starší než my.”

“Hawkins? Nějaký Hawkins řádil za mých dob v Panamě.”

“Možná, že to byl on. To všecko byl jeho rayon. Ale původem byl ze severu, taková tichá, kalifornská povaha. Nemluvil a hned střílel. Nebýt jeho, nebyl bych se dostal do Friska se zdravými údy. Tam se slezli raubíři a mordýři, že byl Jeho Excelence Santa Anna proti nim jehně.”

“Akolikjsi toho zlata ukořistil, ty mameluku? Hoď námnějaký valounekna pospas!”

“Ya, ya, Ferenc. Bejvávalo. Bejvávalo. On je to, víš, moc měkký kov”A když přijde do blízkosti alkoholu, tak se vypařuje. To je velká vada, Ferenc, velká vada.”

“Tak tedy j si zas čistě hidalgo, nezatížen žádným jměním?”

“Vos sabés. Čistě hidalgo. V kapse mám jen pár cobres. Ale je ve vzduchu velká věc a pro tu tě vlastně hledám. Vždyť já jdu za tebou po čichu přes půl Evropy. Jakjsem se o tom dověděl, řekl jsem si: To je tip pro Ference Vosátku. Žádný jiný s ním nehne!”

“Don José, - nechcete”Aby se snad zardíval? V Nové Granadě jsme tomu říkali macaňa, tady bych řek, že si mě, Pepíku, navaluješ!”

“Ne, Ferenc. Nejvážnější věc. Hledají se staří Mexikáni.”