Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Ano, milostpaní, užje po zkouškách,” odpovídal pan Dvořák a zůstal udiven stát, jak se bez dechu hnala do schodů.

“Máš, doufám, minutku volného času?” vyrazila ze sebe, když se vřítila do Karasovy pracovny.

“Copak se stalo, Helenko?” zeptal se Vašku udiven.

“Moc se stalo, nesmírně mnoho se stalo — Petříček má holku!”

“Petříček?” zvedl Vašku překvapen obočí do výše. A v té chvíli mu to kolem očí zahrálo a se rtů mu spokojeně ujelo: “Zaplať Pámbů.”

“Co to říkáš?” vykřikla Helena a zůstala napjatě stát.

“Děkuji Bohu, Helenko, že se chlapec tak vzmužil. To užje jediná cesta, která ho může přivést k zdravému životu.”

“Tyto schvaluješ?”

“Ovšem!”

“A co já… já se mám zříci toho jediného, co mám?”

Hlas sejí roztř ásl, slzy vyrazily, Helena se zhroutila do křesla. Vašku k ní přistoupil a vzal ji za ruku.

“Helenko,” pravil se vší tichou srdečností, “to je přece úděl všech rodičů, že jim jednoho dne děti začnou ulétati z hnízda! Díváš se pořád na Petra, j ako by to byl chlapeček”A zatím mu na tvářích už vyráží chmýří.”

Domlouval jí, co mohl nejrozumněji”Ale srdcelomné stkaní se nezastavilo. Odcházela od něho zlomená a plačící. Chystala se, že doma promluví s Petříčkem”Ale byt našla prázdný a pustý. Byl někde s ní, s tou se zlatými copy. A tu zachvátil Helenu otřes, kterému se před časem vyhnula. Ztratila svou lásku a oporu. Kolik let zejí zbývá z plnosti života? Snad osm, snad pět, snad tři. A hlavou jí třeštila zoufalá myšlenka, že musí z toho urvat a zachránit, co se dá.

Třetího dne přišel pan Dvořák k paní Dvořákové do kuchyně zaportýrkou.

“U direktorů se něco děje,” zvěstoval důležitě. “Tuhle přiletěla direktorka celá bez sebe za ředitelem a šla zpátky celá ubrečená. A teďka zrovna tak přiletěl direktor”A že prý mu mám hned sehnat starýho Karase. To voni budou mít něco ve familii. Podle mýho by mohlo být něco s mladým.”

Nahoře opravdu přecházel Václav Karas po kanceláři jako lapené zvíře. Strýc Frans Steenhouwer seděl u okna s rukama sepj atýma a j en tiše vrtěl lysou hlavou. Čekali na Antonína Karase. Vrazil dovnitř a rovnou se zeptal:

“Co je, Vašku?”

“Zlá věc, táto. Helena ujela.”

“I hrome — a kam?”

“Ještě nevím. Patrně někam k cirkusu. Včera dala odeslat svého koně do Drážďan”Ale to asi nebude jeho konečná štace.”

“I ty můj bože, to je pěkné naďělení!”

“Tuhle mám oď ní ďopis. Prý jí není možno v Praze žít, že prý musím pochopit, že varieté nevyhovuje jejím iďeálům”A kďyž prý se i Petřík oď ní oďtrhává, musí prý zachránit ještě kus svého života.”

“Tak jo, chlapče, to jo. To jela za manéží. Pámbů tě potěš”Abys neztratil hlavu. Tak tu zas buďeme žít bez ženské jako v maringotce. Ono to bylo poraď nějak na krajíčku — Cirkus Humberto se nezapře.”

Strýc Steenhouwer byl útěkem Heleniným všecek roztřesen.

, Jakto mohla udělat! “vzdychal, otíraje si lysinu, “opustit muže, opustit syna, opustit majetek! Jaká neodpovědnost, podlomit práci, která znovu buduje ztracené rodinné jmění! Co jsemjezdil s Cirkusem Humberto, nikdy jsem nemohl tak pravidelně převádět přebytky na osobní konto. Každá měsíční bilance je rozkoš a ta holka od ní uteče za cirkusem!”

Steenhouwer se bál, že bude ohrožen pořádek, jejž nade vše miloval. Vážil si Václava Karase, že za jeho vedení mašírovaly mu v knihách cifry příjmů v sevřených kolonách a že cifry výdajů marně útočily na jejich přesilu. Nepřetržitá válka mezi táborem Má dáti a táborem Dal odváděla stále nové sumy do spořitelních knížek jako do zajateckého tábora. Steenhouwer měl strach”Aby se Vašku rodinným neštěstím nezhroutil. Proto navrhoval, že ihned zatelegrafuje agenturám”Aby vypátraly Helenin pobyt.

Václav Karas se proti tomu vzepřel.

“Nač chodit s nepříjemnými věcmi na buben,” odpovídal Steehnouwerovi. “Helenina práce v cirkuse se neutají; má-li angažmá, uslyšíme o ní co nevidět. A pak se postarám”Abych roztržku zahladil.”

Stará parta Cirkusu Humberto mu dala za pravdu. Mužští se znovu srazili úžeji k sobě, paní Kerholcová, jejíž všichni tři synové byli již z domu, převzala dohled na Karasovou domácnost a Petřík s povzdechem se zase začal zouvat a obouvat sám.

Karasova předtucha se potvrdila. Neminulo deset dní a Kerholec přinesl psaní od svých dvou starších synů z Lipska. Pracovali jako Kerhol andKerhol, ekvilibristický akt na volném stožáru, v cirkusu Kranzově. A nyní psali rodičům o velkém svém překvapení, když se náhle ve stáji objevil grošovatý Čao a po něm paní ředitelka Karasová sama.

“Kranz byl celej bez sebe vomámením,” zvěstovali oba mladí atleti, “dyž ji anoncoval. Bodejť by ne, dyž se moh naparovat, že enkážoval poslední Humbertovnu. Vona ale madam nepracuje pod svým menem, vona tu fírmuje Miss Sweet. To eště starýho žere, tak to aspoň kdekomu povídá, že je to Berwitzova céra. Tolik musíme říci, že j e rozhodně v dobrý kondyci a má sukces. Vysokou jezdí prima, má ferstklas edžastment a Čao, to je marný, to je holt kvalyta. Vona byla náramně překvapená, když smě se k ní přihrnuli., Jezusmarja,' povídala“ to souKerholcovikluci!',To smě,' řekly smějí, “Atohleje báječný překvapení.',Inu jo,' na to pravíc ona“ to víte, svět je kulatej a manéž taky.' No tak smě sejí už na nic neptali”Ačkoliv smě hrozně zvědavý, coseto stalo za pád. Pan ředitel může bejt bez starosti, koukáme”Aby měla všecko pohodlí a Čao taky. Cechuje nás tu dost, partu tenťáků vede ňákej placmistr Krčmářik Josef, možná, že ho p. ředitel bude znát. Voň aspoň vo madam ví, zeje Karasová”A říká, že jejako krajanka. Tak nám vobratem napište, co se stalo. With warm-est love Vaši věrný Kerhol and Kerhol.”

Na tu zprávu Karas usedl a ihned napsal svým velkým, trochu žákovským písmem Heleně dopis. Že úplně chápe její touhu po cirkusu a že sám by také dal stokráte přednost kulaté práci, kdyby se již nebyl upsal divadlu; zejí nemá nijakjejí rozhodnutí za zlé, že hojen bolí, že se s ním o tom předem nedohodla. Je tu přece jejich Petr a na toho by špatně působilo, kdyby mezi rodiči nastala roztržka. Považuje tedy za nezbytné”Aby mezi nimi zůstali jejich srdečné vztahy neporušeny a Helenin odchod aby se vyložil jako oboustranná dohoda. Helena zkrátka se jen vrátila k cirkusu dříve, než původně zamýšleli”A vyčká tam”Až Vašku doslouží svých patnáct let varieté, ke kterým se upsal; pak opět potáhnou světem spolu”A nepřihodí-li se nic nepředvídaného, obnoví Cirkus Humberto ve vší jeho slávě.

Dopis neposlal Karas Heleně přímo, poslal jej bratřím Kerholcovým, které požádal”Aby koupili velkou kytici fialek a odevzdali ji Heleně zároveň s psaním, za týden dostal odpověď, na mnoha místech rozmáčenou slzami, kde Helena rozechvěně přijala jeho návrhy. “Jsi pořád ten hodný, rozvážný, laskavý Vašku, který má pro mne pochopení a který stále všecko zachraňuje. Já jsem hodně trpěla opuštěností, nenáviděla jsem to Tvé varieté, kde jsem neměla co dělat a kde byly cizí ženy, které Tě chvílemi více zajímaly než já. Žárlila j sem na ně, žárlila na celý podnik”Ale dnes už to vidím jinak. Dělej svou práci, prosím Tě, jako dosud a nenech se rozvrátit malou pošetilou ženou, jako je Tvoje Helena. A zaujme-li Tě některá z těch j evištních hvězd o kousek víc, než by se v občanském životě slušelo, užij si, nemohu Ti to mít za zlé. Vím, že přesto střežíš můj osud, že bdíš nad životem našeho syna a že zůstáváš věren tomu nejsilnějšímu, co je v nás a co se jmenuje Cirkus Humberto.”