Aaron Rosenberg: Příliv Temnoty

Vojáci připravení k boji obezřetně postupovali vpřed a vedli koně za uzdu, aby se na skále pohybovali co nejtišeji. Země se mírně zvedala, pak začala prudce klesat do údolí, v jehož středu stála obří brána, která však nebyla součástí žádné budovy nebo opevnění. Khadgar při tom pohledu zalapal po dechu. Portál, nic jiného to ani nemohlo být, byl vysoký asi sto stop a skoro stejně široký. Byl postaven ze tří kusů šedozeleného kamene, do kterých byly vytesány podivně zkroucené ornamenty. Uprostřed čelní strany obou sloupů byly zamračené lebky a z boku trčely vzhůru na každé straně dva rohy. Na horním překladu byly vzory a obrazce jen ze spodní strany, jinak byl hladký. K Portálu vedly čtyři široké schody. Z prostoru mezi sloupy a překladem vycházela zelená záře a občas zarachotil podivný praskavý zvuk. Khadgarovi to připadalo jako vír zářivé energie a doléhal na něj pocit obrovské vzdálenosti. Cítil, jak energie proudí z Portálu ven, noří se do země a vysává z ní život.

Orkové před Portálem pobíhali sem a tam, jako by nevěděli, co dělat. Bylo jich mnohem víc, než kolik jich pronásledovali, takže se Turalyon nemýlil: Doomhammer nechal u Portálu stráž, ovšem i tak byla Aliance početnější. Orkové byli rozdrobení do snadno odlišitelných shluků, jako by už neměli důvod navzájem si důvěřovat a zdržovali se jen se svými rodinami a loveckými družinami. Tohle už nebyla armáda, ale žalostné shromáždění zoufalců.

„Teď!“ zavolal Turalyon, přeskočil okraj útesu a sklouzl po svahu do údolí. Přistál přímo mezi několika sedícími orky. Na nic nečekal a okamžitě jednoho probodl a jiného srazil kladivem. To už u něj byl Uther a ostatní paladinové. Rozvinuli se po stranách, vyrazili vpřed a za nimi celá alianční armáda.

Khadgarovi bylo jasné, že bude užitečnější, když zůstane nahoře na útesu s ostatními mágy. Pozoroval rozvíjející se boj. Lothar s Turalyonem překovali vojáky Aliance v jednotnou a silnou armádu, která teď bojovala jako jeden muž a fungovala jako promazaný stroj. Kopiníci chránili šermíře a sekerníky, za nimi šli lučištníci a zasypávali nepřítele sprchami šípů. Orkové byli zmatení a nedokázali spolupracovat. Každá družina bojovala sama za sebe, takže je Turalyonovi muži hladce obklíčili, a buď je donutili se vzdát, nebo je do posledního pobili. Postupovali údolím a nechávali za sebou jen zajatce v okovech nebo mrtvá těla. Velká část orků a mrtvých rytířů raději prchla Portálem, než by se vzdala. Zůstala jen malá skupina bojovníků, kteří jim kryli ústup.

Když se Turalyon probojoval k nejnižšímu schodu k Portálu, spatřil dva vysoké svalnaté orky s obrovskými zubatými sekerami. Z vlasů, obočí, nosů a uší jim trčely kousky kovu, plíšky a kosti. Vlasy tvořily jednolitou masu krátkých černých bodlin. Jeden z orků měl levé rameno a nohu omotané hrubými obvazy, které byly nasáklé krví. Bez ohledu na to se oba tvářili sebevědomě a arogantně, patrně nevěděli o tom, že jejich vůdce byl poražen.

„Stojíš před Rendem a Maimem, jsme synové Blackhanda z klanu Black Tooth Grin,“ zvolal jeden z nich, když seskočili ze schodů na zem a zamířili k němu. „Náš otec Blackhand byl vůdce Hordy, než ho Doomhammer nespravedlivě zabil. Teď už je pryč a my Hordu vybudujeme znovu. Bude větší a silnější, než byla, a vyhladí vás z tohoto světa!“

„To si nemyslím.“ Turalyonův hlas zvonil údolím. Proti tlumené záři Portálu svítila jeho postava jasně bíle. „Váš vůdce je v zajetí, armáda zničena a klany rozprášené. Všechno, co zbylo z vaší Hordy, je v tomhle údolí, které jsme obklíčili.“ Pozdvihl kladivo i meč. „Postavte se mi, jestli si troufáte, nebo táhněte, odkud jste přišli, a už se nevracejte!“

Oba bratři se vyřítili na Turyalona s hlasitým pokřikem. Mladý paladin se však nezalekl. Udělal krok vzad, prudce máchl mečem a kladivem shora dolů, takže oběma orkům vyrazil zbraně z rukou. Znovu se rozmáchl, postoupil o krok vpřed a obě zbraně namířil orkům pod bradu.

Ten nalevo se pod nárazem kladiva zapotácel, ale jeho bratr se zkroutil bolestí. Z hluboké rány pod bradou se vyvalila krev.

Khadgar z útesu sledoval, jak se oba orkové ještě vzchopili a znovu zaútočili. Byli však příliš neohrabaní. Turalyon proskočil mezi nimi, oba je ve skoku udeřil do břicha, pak se otočil a kopancem je složil na zem. Stál nad nimi, zbraně v jeho rukou se jen míhaly vzduchem.

Orkové zde však nebyli sami.

„Ke mně, bratři!“ zvolal jeden z Blackhandů. „Zabijte ho!“

Přihnali se další dva orkové, čehož Blackhandi využili a stáhli se z boje. Odrazili několik vojáků, kteří se přibližovali k Portálu. Khadgarovi však připadali malátní a bezradní. Zřejmě přehodnotili své možnosti. Mezi postupujícími šiky Aliance se objevila mezera, kterou oba bratři utekli z bojiště. Několik dalších orků následovalo jejich příkladu a utekli také. Turalyon však byl příliš zaneprázdněn, než aby mohl vyrazit za nimi. Bylo zde ještě mnoho orků, kteří dál bojovali a proklínali blackhandské zbabělce. Dva orkové, co jim přišli na pomoc, Turalyona stále ohrožovali.

„Rargh!“ zařval jeden a máchl sekerou. Turalyon vykryl úder kladivem, svedl ho stranou a bodl orka zlomeným mečem do břicha. Čepel projela pancířem i svaly hluboko do těla. Ork upustil zbraň, ztuhl, křečovitě vytáhl čepel z rány a s očima v sloup se zhroutil k zemi.

„Zemři!“ zvolal druhý ork a vrhl se na Turalyona. Ten ho však prudkým sekem zasáhl do krku. Bojovníka to nezastavilo. Paladin kladivem vykryl jeho ránu sekerou, rozmáchl se a udeřil ho do hlavy. Ork byl na místě mrtev. Padl k zemi a z rozdrcené lebky se valila krev.

Turalyon chvíli zíral na dvě mrtvá těla a pak se ohlédl za Blackhandy, kteří zmizeli na konci údolí. Vzhlédl vzhůru k útesu, kde stál Khadgar. „Udělej to!“ zavolal na něj a ukázal mečem na Portál. „Znič ho!“

„Zmiz odtamtud!“ odpověděl Khadgar. „Nevím, co se stane!“ Přítel přikývl a rozběhl se pryč od masivní kamenné stavby. To už se Khadgar společně s dalšími dvanácti mágy soustředil na Portál.

Cítil jeho sílu a vazbu mezi tímto světem a Draenorem. Cítil propast mezi světy, již Portál přemosťoval. Předpokládal, že propast by z mágů jen vysála magii. Oba světy byly příliš velké, než aby se s nimi dalo pohnout. Zbývala samotná stavba. Bez ohledu na to, jaká v Portálu dlela energie, byl to stále jen kámen.

Khadgar se soustředil a povolal k sobě magii.

V zemi kolem bylo jen málo energie, ale v samotném Portálu jí bylo víc než dost a nebylo zde nic, co by mágům bránilo čerpat z něj sílu. Khadgar a jeho společníci z Portálu vybrali všechno, co se dalo, a shromáždili ji v Khadgarovi. Vlasy mu povlávaly v divokém větru a po obličeji a rukou mu praskaly výboje energie. Doufal jen, že jí bude dost.

Khadgar zavřel oči, rozpřáhl ruce a otočil dlaně vzhůru. Shromáždil všechnu energii, již právě získal, a vyvolal mystickou sféru, která mu pulzovala a zářila před očima. Cítil její tep a volnost, s jakou držela pohromadě. Perfektní. Zaměřil se na umístění Portálu. Potom otevřel oči.

Prudce tleskl dlaněmi o sebe a obří sféra se vymrštila vpřed, začala se zužovat a zplošťovat, až nabyla podoby jakéhosi kopí, které dopadlo přímo do středu Portálu. Mohutná exploze otřásla okolní krajinou a většina vojáků Aliance popadala na zem, i sám Khadgar zavrávoral. Portál byl zničen. Naštěstí byla většina úlomků ze sloupů a překladu pohlcena do hlubin propasti mezi světy, takže nikdo nebyl zraněn.