Aaron Rosenberg: Příliv Temnoty

Turalyon mezitím bojoval s orky, a když se mu podařilo složit dalšího z mnoha k zemi, zahlédl Lothara v souboji s obřím orkem v černé zbroji. „Ne!“ zvolal, když se podíval lépe a uviděl velitele, jak čelí útokům. Zoufalství mu dodalo sil. Odrazil několik dalších orků a začal si razit cestu k bojujícím vůdcům.

Ti k sobě znovu přistoupili a kladivo s mečem zasvištěly vzduchem. Lothar schytal ránu kladivem do štítu, který popraskal, a síla úderu ho málem srazila na kolena, ale současně zasáhl orka tvrdě do hrudi a čepel meče vytvořila v pancíři dlouhou a hlubokou trhlinu. Doomhammer ustoupil, vycenil kly, zavrčel bolestí a jedním pohybem ze sebe pancíř strhnul, právě ve chvíli, kdy Lothar odhodil stranou zničený štít. Oba vyrazili válečný pokřik a vrhli se znovu proti sobě.

Doomhammer byl bez brnění rychlejší, ale Lothar třímal meč oběma rukama a mohl jím snáze obcházet orkovy kryty. Oba se navzájem zasáhli, Doomhammer schytal prudký sek do břicha a současně udeřil Lothara do pravého boku. Bojovníci se zapotáceli. Orkové a lidé kolem bojovali své vlastní souboje a vůdcové vyráželi proti sobě znovu a znovu ve snaze najít protivníkovu slabinu. Oba si navzájem zasazovali a schytávali tvrdé rány.

Když se k sobě znovu přiblížili, Doomhammer udeřil obrovitou pěstí Lothara do hrudi, až se zapotácel a kyrys mu v místě úderu popraskal. Než se vzpamatoval, Doomhammer udělal krok vzad, chytil kladivo oběma rukama a vší silou udeřil. Lothar vymrštil meč vzhůru, aby svedl tu strašlivou ránu, vší silou se zapřel a…

… čepel se úderem roztříštila.

Turalyon vydechl, když uviděl, jak úlomky slavného meče padají k zemi. Hlavice Doomhammerova kladiva téměř nezbrzděná letěla obloukem dál a s odporným křupnutím udeřila Lothara do přilby. Lev z Azerothu se zakymácel a instinktivně sekl zničeným mečem shora dolů, čímž Doomhammerovi rozpáral hruď, a pak klesl k zemi. Na obou stranách nastalo ticho a pohledy všech směřovaly k veliteli Aliance, který bezvládně ležel na zemi a umíral. Pod hlavou se mu objevila neustále se zvětšující kaluž krve.

Doomhammer se zapotácel a chytil se za ránu na hrudi. Silně krvácel, ale udržel se na nohou. S námahou zvedl kladivo nad hlavu.

„Zvítězil jsem!“ prohlásil chraplavým hlasem. Z úst mu tekla krev. „A tak zhynete i vy a váš svět bude patřit nám!“

„NE!“ vykřikl Turalyon, prodral se mezi bojovníky a padl na kolena ke svému učiteli a veliteli. Pak vzhlédl k orkovi, který se tyčil nad ním, a všechno mu došlo.

Celé měsíce se potýkal se svou vírou a neustále si kladl otázku: Jak může Svaté světlo spojovat všechny živé tvory a duše, když na světě jsou i tak kruté a životem pohrdající bytosti jako orkové? Uvědomil si, že si nebyl jist sám sebou a učením Církve. Záviděl Utherovi a ostatním paladinům jejich záři a zbožnost a věděl, že se jim nikdy nevyrovná.

Ale to, co Doomhammer právě řekl, mu něco připomnělo. „Váš svět bude patřit nám,“ to řekl náčelník. Váš svět, nikoliv náš svět nebo tento svět.

A to byla odpověď.

Samozřejmě si pamatoval, že se Khadgar zmínil o Portálu, když mu při prvním setkání vyprávěl o orkské hrozbě, a od té doby o něm mluvil ještě několikrát. Z nějakého důvodu mu ale pořád nedocházelo, proč vlastně. Až teď.

Orkové nepocházeli z tohoto světa.

Byli zde cizí, přišli odjinud a poháněly je duchovní síly, které na tento svět nepatřily.

Svaté světlo vskutku spojuje všechen život, každého tvora na světě, ale ne orky, protože ti sem nepatří.

Jeho úkol byl potom prostý. Byl povolán k tomu, aby použil Svaté světlo a jeho slavnou záři a očistil tento svět od všeho nebezpečí, které mu hrozilo zvenčí.

Orkové sem nepatřili, což znamenalo, že je mohl zabíjet bez obav.

„Při Svatém světle, vaše řádění právě skončilo!“ zvolal a postavil se. Obklopila ho oslňující záře, tak jasná, že se orkové i lidé odvrátili a zakrývali si oči. „Nejste z tohoto světla, nevzešli jste ze Svatého světla. Nepatříte sem! Jděte pryč!“

Velký náčelník se zašklebil a zakryl si zrak. Turalyon toho využil, přidřepl k Lotharovi a zašeptal: „Běž do Světla, příteli.“ Ukazovákem se dotkl rytířova rozbitého čela a jeho slzy se smísily s krví padlého válečníka. „Zasloužíš si místo mezi svatými a Světlo tě přijme do své láskyplné náruče.“ Zářivá aura se rozšířila i kolem Lotharova těla a zdálo se, že se jeho obličej zklidnil a uvolnil.

Turalyon pak vstal a tentokrát v ruce držel zlomený meč. „A ty, nečistý tvore,“ řekl Doomhammerovi. „Ty teď budeš pykat za všechny zločiny spáchané na tomto světě a jeho národech!“ Doomhammer postřehl výhružný tón, chopil se kladiva a nastavil ho do krytu. Cítil, že přichází úder. Turalyon však uchopil meč oběma rukama a udeřil jím shora dolů v oslepujícím záblesku – a zlomený meč s třeskotem dopadl na kamennou hlavici tak mocně, až ork svou zbraň upustil. Spadla neškodně na zem. Doomhammer se zarazil, když si uvědomil, co se právě stalo. Pak kývnul hlavou, zavřel oči a čekal konečný úder.

Turalyon ale otočil čepel a udeřil orka jen naplocho. Doomhammer klesl na kolena a složil se na zem vedle Lothara. Turalyon dobře viděl, že dýchá.

„Budeš souzen za své činy,“ řekl bezvědomému orkovi a zář kolem něj se ještě víc rozjasnila. „Staneš v hlavním městě v řetězech,“ byla jasnější než polední slunce a všichni orkové se od něj ve strachu odvraceli, „a vůdcové Aliance rozhodnou o tvém osudu. Pak poznáš hořkost porážky.“ Obrátil se k ostatním orkským bojovníkům, kteří stáli jako přimrazeni tím, jak se jasné vítězství Velkého náčelníka změnilo v porážku. „Vy však nebudete mít takové štěstí,“ hřímal Turalyon a napřáhl zlomený meč jejich směrem. Celé tělo oči mu zářily jasně bílým světlem, i skála o kus dál zbělela. „Zemřete a s vámi i celý váš druh. Svět bude navždy zbaven vaší poskvrny!“ Na ta slova vyrazil kupředu a s ním i bělostně zářící čepel, již zaťal nejbližšímu orkovi do krku. Z rány mu vytryskla krev a zhroutil se k zemi, zatímco se Turalyon hnal na další oslepené bojovníky.

Všichni kolem se vzpamatovali a lidé i orkové se dali do pohybu. Uther s ostatními paladiny Stříbrné ruky se zapojil do boje, už když Lothar bojoval s Doomhammerem, nyní vyrazili za Turalyonem, obklopeni světelnou aurou, a najeli přímo do řad Hordy.

Bitva byla překvapivě krátká. Když orkové viděli, že Velký náčelník byl poražen, zpanikařili. Mnoho jich z boje uprchlo. Jiní složili zbraně a vzdali se. Bez ohledu na předchozí prohlášení byli zajati, protože si Turalyon uvědomil, že je nedůstojné pobíjet bezbranné zajatce, jakkoli předtím napáchali takové zlo. Mnoho jiných však bojovalo, ale byli příliš zmatení, než aby dokázali vzdorovat rozhodným vojákům Aliance.

„Družina asi čtyř set orků prchá přes pohoří Redridge,“ ohlásil o hodinu později Khadgar. To už bylo po boji a v údolí se rozhostilo ticho, do kterého občas zazněl nářek a sténání raněných a umírajících, nebo vrčení zajatců.

„Dobře,“ odpověděl Turalyon. Utrhl kus pláště a omotal si ho kolem pasu jako šerpu, za kterou zastrčil Lotharův zlomený meč. „Zformujte jednotky a pronásledujte je, ale ne moc rychle. Nechceme je chytit.“

„Opravdu ne?“

Turalyon se obrátil a pohlédl na přítele, čímž ho znovu uvědomil o tom, že přes veškeré nadání v magii není moc dobrý taktik. „Kde leží Portál, kterým se dá dostat do světa orků?“ zeptal se.