Elaine Cunningham: Spletité sítě

Vítězoslavný úsměv zmizel ve chvíli, kdy hlavou prudce škubl dozadu a ta s hlasitým zaduněním narazila o ocelovou mříž klece. Čísi bílé ruce mu kolem krku omotaly jeho vlastní spletené vlasy. Vysoká Seveřanka se prudce zaklonila a zapřela se celou vahou do improvizované garoty. Sittl se oběma rukama snažil osvobodit ze zajetí vlastního zrádného copu, ovšem z hrdla jej odstranit nedokázal. Oči mu vylezly z důlků a jazyk v puse natekl.

Xzorsh sebral nůž a milosrdně rychlým úderem malentiho život ukončil. Pak se spolu se Seveřankou začal probíjet zpět ke své zle tísněné a pomalu ustupující jednotce.

Rethnor si přiložil dalekohled k oku a spokojeně se zadíval na zuřící bitvu. Postupně tmavnoucí nebe bylo prozářené plameny zápalných šípů a plápolajících lodí. Ruathymským válečníkům se nějak podařilo prohlédnout pověsti o chystaném nájezdu a shromáždili proti jeho útoku působivou flotilu. Přesto se tahle porůznu posbíraná plavidla nemohla měřit s třiceti luskanskými válečnými koráby.

Téměř stejně ničiví jako oheň byli dva vodní elementálové, náhle se nečekaně vynořující z vln, útočící drtivými údery na ruathymské lodě a opět beze stopy mizející pod hladinou. Iskor svoji práci odváděla dobře. Rethnor se při pohledu na dračí loď obrácenou během elementálova útoku dnem vzhůru usmál.

Vtom se před jeho ohromeným zrakem moře vzedmulo a z vln se vynořilo stvoření s plazím tělem. Gigantický mořský had zařval tak hlasitě, že to bylo slyšet i na vzdálenost oddělující Rethnora od boje. Na to okamžitě zareagovali oba elementálové. Společnými silami zdvihli jednu z luskanských lodí do vzduchu a přídí napřed ji zarazili do vody. Rethnor se zatajeným dechem čekal, až se opět vynoří na hladinu.

Nestalo se tak.

A stejně tak se nevrátil ani jeden z elementálů. Mořský had však zůstal a namířil si to k Rethnorově nejbližší lodi. Vrhl se přes ni a dvakrát, třikrát obtočil silné tělo kolem jejího trupu. Když ji dokonale omotal, začal ji svírat; během několika okamžiků se loď za zvuků připomínajících hřmění letní bouře rozlétla na třísky. Stvoření se ponořilo do vln a stáhlo její zbytky s sebou. Kdo ví, jaké peklo čekalo na uvězněné námořníky.

Rethnor šťavnatě zaklel. Takové zjevení mohlo znamenat jediné: ta drowí kouzelnice byla stále naživu a k tomu mocnější než dřív. Pak jeho pohled přilákalo světlo zářící vysoko nad skalnatým útesem a namířil dalekohled tím směrem. Proti nočnímu nebi se jasně rýsovala známá postava lemovaná kouzelným světlem. Kouzelnice se nesla vzduchem a ruce měla natažené jako jestřábí spáry těsně před útokem.

Existovalo však víc způsobů, jak prokletou elfskou děvku zkrotit. Nejvyšší kapitán přejel zrakem po zbývajících lodích. Na jedné z nich zuřil boj až příliš divoký, než aby měl přirozený původ: berserkři z Holgersteadu napřeli svoji zuřivost proti stovce nejlepších luskanských bojovníků. A tam, mezi divokými válečníky se světlými copy, byl i hrůzu nahánějící tmavovlasý mladík, se kterým se Rethnor seznámil až příliš důvěrně.

Na vousaté tváři Nejvyššího kapitána se objevil ponurý úsměv a poručil kormidelníkovi, aby se přiblížil k těžce zkoušené lodi. Dostane se mu pomsty, ale nejdřív zjistí, co bude ta elfská děvka ochotná zaplatit za mladíkův život.

Liriel se vznášela vysoko nad ruinami Intharu a ostrým elfským zrakem obhlížela pod ní zuřící bitvu. K velkému překvapení zjistila, že jen její přítomnost má na některé válečníky povzbuzující účinek. Na jedné z blízkých lodí ukázal rudě oděný válečník jejím směrem a zvolal ke svým mužům, že Vrána vzlétla, aby nasměrovala duše jejich nepřátel vstříc jisté smrti. Drowí dívka poznala hlas Glammada, První sekyry Hastoru. Muži jí hlasitě provolávali slávu, když výbuch změnil jednu z luskanských lodí na několik žhavých uhlíků.

Kouzelnice se nezdržovala, aby se opájela vítězstvím. Kouzly přivolala vodní div, stvoření schopné ovládat vodní elementály. Na její příkaz poslal oba proti luskanské lodi a sám pak zlikvidoval další. Snaha udržet stvoření v této sféře si však začínala vybírat daň a Liriel cítila, jak klesá ke skalnatým útesům. Rychle jej proto propustila pod podmínkou, že s sebou vezme i zbylá vodní stvoření. Mořský had ochotně souhlasil a stáhl se do svého domova.

To však neznamenalo konec potíží. Někde poblíž bylo stvoření dostatečně mocné, aby mohlo ovládat tvory ze živelné sféry vody. Liriel je musela najít a zničit. Odvázala proto šál od pasu a vyslala rozkaz k nereidce zdržující se ve vodě poblíž. Ta se téměř okamžitě vynořila nad hladinu a zuřivě gestikulovala k blízkému břehu.

Liriel pohlédla tím směrem a překvapením vytřeštila jantarové oči. Na pobřeží tančilo jako rozdováděné dítě a s každou zničenou lodí vesele tleskalo nejpodivnější stvoření, jaké kdy viděla. Přestože mělo tvar ženy, bublala pod jeho průhlednou kůží voda. Liriel o přízračných nymfách četla – byla to plachá a zrádná stvoření, často sloužící jako poslové bohů – ovšem ani v jednom spise nenašla jediný návod, jak se jim správně postavit.

Náhle ji osvítila inspirace a vzpomněla si na prostý trik, který zlomyslní drowové v Menzoberranzanu rádi prováděli během různých oslav za účelem zesměšnění protivníka.

„Pozdravuj ode mě Amberlie,“ zamumlala dívka zlostně. Seslala malé kouzlo a zhluboka se nadechla. Přiložila dlaně k ústům a vydala jasný tón, stejně vysoký jako u elfské píšťaly, nesoucí se nad vlnami.

Přízračná nymfa vzhlédla vzhůru a na sklovité tváři se jí usadil výraz překvapení a bolesti. Jak skrz její tělo rezonoval zvuk, začala se i chvět. Bubliny uvnitř divoce zavířily a nabraly na síle i rychlosti. Nakonec stvoření vybuchlo v záplavě vody a skleněných úlomků.

Lirielina pronikavá píseň skončila záplavou divokého smíchu. Dokonce i ona sama v něm zaslechla náznak hysterie. Rychle se blížila k hranici svých sil a boj ještě zdaleka nekončil.

Dokonce tuhle myšlenku ani nestihla dokončit, když k ní zdola z prastaré pevnosti dolehlo zvonění oceli. Z věže vyklopýtala hrstka potlučených mořských elfů, jen aby padla za oběť vlně dobře vyzbrojených vodních zlobrů.

Liriel pocítila příval zoufalství. Bitva o Ascarle byla prohraná a útočníci prorazili skrz. Mořští zlobři se přelili přes kopec a zamířili k vesnici Ruathym, kde se jim neměl kdo postavit. Dívka viděla, jaké zkázy jsou zlobři schopni, a slyšela příběhy o tom, jak nakládají se ženami a dětmi, které jim padnou do spárů. Byla ochotná podstoupit jakoukoliv oběť, aby něčemu takovému zabránila.

Lirieliny chvějící se prsty se sevřely kolem obsidiánového přívěsku. Odhodlala se a otupila vlastní duši, aby se mohla znovu stát někým jiným.

Fjodor zdvihl meč a zachytil kolmý úder luskanské válečné sekyry. Volnou rukou udeřil válečníka do nosu a rozplácl mu jej přes celou vousatou tvář. Ohromný muž nesrozumitelně zakňoural a upadl tváří napřed na palubu.

Mladý berserkr překročil padlého muže a rozhlédl se po jiném soupeři. Pod tunikou se mu rozžhavený Poutníkův amulet zdánlivě propaloval do těla. Ano, bylo to bolestivé, ale drowí magie držela. Poprvé za celé měsíce byl Fjodor ten, kdo ovládal své bojové schopnosti. Přesto se nedokázal z boje radovat nebo najít útěchu ve smrti těch, kdo padli pod černou čepelí jeho meče. Chránit zemi, jež přijala jeho i Liriel, bylo však nezbytné, stejně jako vést berserkry, kteří se svěřili do jeho silných paží.