Terry Pratchett - Velká jízda

Na počátku, vyprávěla Křoví, nebylo nic než zem. NASA viděl prázdnotu nad zemí a rozhodl se zaplnit ji oblohou. Vybudoval si sídlo uprostřed světa a vysílal vzhůru věže plné mraků. Občas také mrakové věže převážely hvězdy, protože v noci poté, co se jedna z věží vznesla, nomové někdy pozorovali, že se po nebi pohybují nové hvězdy.

Půdu kolem mrakových věží měl NASA za zvláštní území. Bylo tam víc zvířat a méně lidí. Pro nomy to bylo náramně dobré místo. Někteří z nich věřili, že NASA to všechno tak uspořádal právě z toho důvodu.

Křoví se opřela.

„A ona tomu věří?“ zeptal se Masklin. Díval se přes mýtinku tam, kde se Gurder hádal s Drdůlkem. Nemohli si rozumět, ale přesto se hádali.

Věc překládala.

Křoví se rozesmála.

„ Říká, že dny přicházejí a odcházejí, kdo má zapotřebí v něco věřit? Ona se dívá vlastníma očima, jak se věci dějí, a tohle je to, co ví, že se děje. Víra je úžasná věc pro ty, kteří ji potřebují, říká. Ale ona ví, že tohle místo patří NASA, protože jeho jméno je na nápisech. “

Angalo se zašklebil. Byl tak rozčilený, že mu bylo málem do pláče.

„Bydlí rovnou vedle místa, odkud odlétají tryskáče, a myslí si, že je to nějaký čarodějný hrad!“ rozčilil se.

„A není?“ řekl si Masklin sám pro sebe. „Nakonec, není to o nic divnější než si myslet, že Obchoďák je celý svět. Věci, jakým způsobem pozorují start letadel? Jsou hrozně daleko.“

„ Nejsou tak daleko. Dvacet osm kilometrů není vůbec daleko, říká. Prý se tam mohou dostat za hodinku a něco. “

Křoví pokývala hlavou nad jejich údivem a pak beze slova vstala a odkráčela do podrostu. Pokynula nomům, aby ji následovali. Půl tuctu Floriďanů se táhlo za svou vůdkyní v útvaru V, na jehož hrotu kráčela ona.

Po několika metrech se zeleň znovu otevřela u malého rybníčku.

Nomové byli zvyklí na velké množství vody. U letiště byly nádrže. Dokonce byli zvyklí na kachny. Ale stvoření, která k nim radostně pádlovala, byla o moc větší než kachny. Kromě toho kachny, podobně jako mnoho jiných živočichů, rozeznávaly v nomech tvar, i když ne rozměry, lidí a držely se od nich v bezpečné vzdálenosti. Nehnaly se k nim, jako by pouhý pohled na lidi byl zlatým hřebem celého dne.

Některá z těchto stvoření skoro vzlétala samou touhou přiblížit se k nomům.

Masklin se automaticky ohlédl po nějaké zbrani. Křoví ho popadla za paži, zavrtěla hlavou a pronesla pár slov.

„ Jsou přítulné ,“ přeložila Věc.

„Nevypadají na to!“

„ Jsou to husy! “ řekla Věc. „ Nikomu neškodí, s výjimkou trávy a drobných organismů. Přilétají sem na zimu. “

Husy dorazily s vlnou, která zalila nomům nohy, a sehnuly krky ke Křoví. Pohladila několik hrůzostrašně vyhlížejících zobáků.

Masklin se usilovně snažil nevypadat jako drobný organismus.

„ Migrují sem z chladnějších klimat ,“ pokračovala Věc. „ Spoléhají na Floriďany, že zvolí správný kurz. “

„Ahá. To je…“ Masklin se zarazil a jeho mozek srovnal krok s ústy. „Ty chceš říct, že tito nomové na nich létají, pravda?“

„ Dozajista. Cestují s husami. Mimochodem, do startu máte dvě hodiny a čtyřicet jednu minutu. “

„Tak aby bylo absolutně jasno,“ řekl pomalu Angalo, zatímco velká opeřená hlava čvachtala zobákem ve vodě kousíček od něj, „pokud navrhuješ, abychom lítali na husech—“

„ Na husách. Lokál plurálu zní husách. “

„— tak to se tedy pleteš. Nebo mylně zpracováváš data, nebo co to vlastně děláš.“

„ Ty máš samosebou nějaký lepší návrh, “ uštěpačně pravila Věc. Mít obličej, ušklíbla by se.

„Jo, připadá mi lepší na nich neletět, tak,“ řekl rozhodně Angalo.

„Já nevím,“ pronesl Masklin, který husy zamyšleně pozoroval. „Možná bych si to zkusil.“

„ Floriďané si k husám vypěstovali zajímavý vztah, “ pokračovala Věc. „ Husy poskytují nomům křídla a nomové husám inteligenci. V létě létají na sever do Kanady a na zimu se vracejí sem. Je to vztah téměř symbiotický, ačkoliv jim samozřejmě tento termín není znám. “

„Že ne? Chudáčkové malí,“ zamumlal Angalo.

„Já tě nechápu, Angalo,“ rozhorlil se Masklin. „Jsi celý blázen do řízení mašin, co řinčí kovem, a najednou ti dělá starost sednout si na dokonale přírodního ptáka.“

„To proto, že nechápu, jak takový pták funguje,“ odpověděl Angalo. „Jakživ jsem neviděl schématický nákres husy.“

„ Husy jsou příčinou toho, že Floriďané neměli nikdy mnoho co činit s lidmi ,“ pokračovala Věc.„ Jak jsem řekla, jejich jazykem je téměř původní nomština. “

Křoví je bedlivě pozorovala. Něco na způsobu, jakým se k nim chovala, Masklinovi připadalo zvláštní. Ne že by se jich bála, nebyla agresivní ani nepříjemná.

„Ona není překvapená,“ pronesl nahlas. „Zajímá se, ale překvapená není. Vyvedlo ji z míry to, že jsme tady , ne to, že existujeme. S kolika jinými nomy se už potkala?“

Věc to musela přeložit.

Bylo to slovo, které Masklin znal teprve rok.

Tisíce.

Vůdce stromových žab usiloval o pokoření nového nápadu. Velmi matně si uvědomoval, že je mu zapotřebí jiného typu myšlení.

Existoval jeden svět, s jezírkem uprostřed a okvětními lístky na okraji. Jeden. Ale dál po větvi byl další svět. Odsud vypadal vábivě, jako ten květ, který opustili. Jeden.

Vůdce seděl na chomáči mechu a zkroutil oči tak, že viděl oba světy současně. Jeden tam. A jeden tam.

Jeden. A jeden.

Žabákovi se nadouvalo čelo, jak se usilovně namáhal pochopit novou myšlenku. Jeden a jeden jsou jeden. Ale když máte jeden tady a jeden tamhle…

Ostatní žáby rozčileně přihlížely, jak se jejich vůdci protáčejí oči.

Jeden tady a jeden tam nemohou být jeden. Byly od sebe moc daleko. Potřebovali jste slovo, které vystihuje jednoho i jednoho. Bylo třeba říct… bylo třeba říct…

Žabák roztáhl tlamičku. Zeširoka se zašklebil, doslova se zasmál od ucha k uchu.

Už na to přišel.

„.-.-. kuňkkuňk. -.-!“ zakvákal.

Znamenalo to: jeden. A navíc jeden.

Když se vrátili, Gurder se pořád ještě hádal s Drdůlkem.

„Jak to dokážou? Nerozumějí, co si povídají!“ divil se Angalo.

„To je nejlepší způsob,“ usoudil Masklin. „Gurdere? Jsme na odchodu. Pojď.“

Gurder vzhlédl. Obličej měl celý brunátný. Krčili se s Drdůlkem bok po boku mezi spoustou obrazců načrtaných do prachu.

„Potřebuji Věc!“ řekl. „Ten pitomec odmítá čemukoli porozumět!“

„Žádnými argumenty nad ním nevyhraješ,“ odpověděl Masklin. „Křoví říká, že se hádá se všemi nomy, které potkají. Těší ho to.“

„S jakými nomy?“

„Nomové jsou všude, Gurdere. Tak to říká Křoví. Dokonce ve Floridii jsou další kmeny. A — a — a — v Kanadii, kam cestují Floriďané na léto. Patrně i doma byli další nomové! Jenomže my jsme je nenašli!“

Zvedl Opata na nohy.

„A už nám nezbývá moc času,“ dodal.

„Na něco takového si sednout nehodlám!“

Husy se na Gurdera překvapeně podívaly, jako by byl nečekaná žába v jejich planktonu.