Margaret Weis - Druhá generace

Rozhodli se konečně pro poslední variantu. Bohové Zla věřili, že získat převahu je nebude stát žádné velké úsilí.

Zrodily se tři rasy — elfové, milovaní bohy Dobra. Zlobři, ochotní otroci bohů Zla. A neutrální lidé, kteří ze všech ras měli život nejkratší, a proto se mohli snadno přiklonit k jedné či druhé straně.

Když byly tyto rasy stvořeny, byl svěřen bohu Reorxovi úkol ukovat svět. Vybral si několik lidí, aby mu pomáhali, neboť byli ochotnými pracovníky. Ale lidé Reorxe brzo rozzlobili. Někteří byli lakomí a pracovali, jen aby získali bohatství nestarajíce se o kvalitu odvedené práce. Někteří podváděli, jiní kradli. Zuřící Reorx svoje učně proklel a změnil je v gnómy — malá stvoření, odsouzená — já nemyslím jako odsouzená,“ Palin se spěšně opravil, vida, že gnómové se mračí — „míním… uch… nadaná k výzkumům,“ gnómové se usmívali — „a trávící své životy vymýšlením mechanických pomůcek, které nikdy… ech… chci říct, zřídkakdy užitečně pracovaly…“

Plachta jim hřměla nad hlavami a Palin se s úlevou odmlčel.

„Dělejtestoudobroučástí!“ volali gnómové; vždycky mluví extrémně rychle a brebentí slova dohromady. Usoudil, že je to dobrá rada (když jim porozuměl), a pokračoval.

„Zanedlouho jeden z mnoha zlých bohů Reorxe oklamal. Nechal ho ohromující moc chaosu vkovat do klenotu. Obecně se věří, že tím bohem byl Hiddukel, bůh korumpujícího bohatství.“

„Ne, hochu,“ vzdychl Dougan. „Byl to Morgion.“

„Morgion?“ opakoval Palin překvapeně.

„Aj, bůh rozkladu. Ale vysvětlím to později.“ Trpaslík mávl rukou. „Pokračujte.“

„Na každý pád,“ Palin byl poněkud vyvedený z konceptu. „Reorx vyrobil Šedokam a vsadil jej do měsíce, rudého Lunitáru, měsíce, jenž byl bohům Neutrality svatý.“

Gnómové se usmívali, teď nadcházela jejich nejoblíbenější část.

„Gnómové během té doby postavili Velký vynález, zkonstruovaný, aby mohli opustit svět a vstoupit mezi hvězdy. Této věci chyběla jediná věc, aby fungovala — byla to hnací síla. V noci pozorovali oblohu, viděli Šedokam zářit ze srdce Lunitáru a hned poznali, že kdyby se mohli zmocnit síly chaosu skryté v Šedokamu, měli by pro svůj vynález chybějící pohon.“

Mnoho pokyvování a moudrých pohledů mezi gnómy. Sturm zíval, Tanin se tiše postavil, nahnul se přes zábradlí, aby ulevil rozbouřenému žaludku.

„Jeden neobyčejně nadaný gnóm postavil opravdu fungující vysunovací žebřík, který ho vynesl na měsíc. Díky k tomu určené síti zachytil Šedokam dříve, než si ho bohové mohli všimnout. Snesl klenot dolů na svět, jenže tam mu unikl a plul k západu; míjel země a za sebou nechával chaos. A tak do světa vstoupil chaos v podobě magie. Klenot se vznášel nad světem a tvorové byli proměňováni jeho vůlí. Někteří zkrásněli, jiní zošklivěli.

Družina gnómů následovala Šedokam i přes moře v naději, že jej chytí a že si ho přivlastní. Jenže člověk jménem Gargath nakonec kámen polapil a pomocí kouzla jej zadržel ve své pevnosti. Gnómové se dopravili k hradu, kde viděli zář Šedokamu osvětlující okolní krajinu. Žádali po Gargathovi vydání klenotu, ten však odmítl. Gnómové vyhrožovali válkou,“ tady se z řad gnómů ozvaly povzbudivé výkřiky, „a Gargath jejich výzvu přivítal. Vystavěl kolem hradu vysokou hradbu, aby je ochránila. Nebyl žádný způsob, jímž by gnómové mohli ztéci vysoké hradby. Rozhodli se tedy k ústupu, ovšem přísahali, že se vrátí.“

„Slyšte! Slyšte!“ volali gnómové.

„O měsíc později gnómská armáda přitáhla ke Gargathu s velkým, parou poháněným dobývacím strojem. Dosáhl na hradební opevnění, ale porouchal se, než mohl splnit svůj účel. Gnómové s těžkými ztrátami museli ustoupit. Za dva měsíce se vrátili s ještě větším strojem. Tento stroj narazil do prvního, vybuchl a shořel. Gnómové s ještě většími ztrátami odtáhli.

Tři měsíce nato však byli zpátky s kolosální dobývací, parou poháněnou mašinou. Valila se přes popel dvou předcházejících a řítila se ke zdi, když se hnací mechanismus porouchal. Konstrukce se s mohutným hřmotem převrátila a zeď rozbila. Ačkoliv to nebylo právě to, co měli gnómové v úmyslu, byli nadmíru potěšeni.“

Více povzbudivého, veselého křiku.

„Ale jak se hrnuli průlomem ve zdi, z klenotu vyšlehlo ocelově šedé světlo a všechny oslepilo. Když se lord Gargath vzpamatoval, viděl ke svému zděšení, že gnómové bojují mezi sebou!“

Mračení a výkřiky: „Lháři! Tak to nebylo!“

„Jedna frakce gnómů žádala, aby byl Šedokam svěřen jim, že jej rozřežou a obrátí v bohatství. Druhá frakce chtěla Šedokam rozdělit na části a zjistit, jak funguje.

Jak ty dvě strany bojovaly, jejich podstata se změnila… Tak se zrodily rasy trpaslíků, kteří řežou skály a neustále přemýšlí o bohatství, a šotků, hnaných neuhasitelnou zvědavostí poznávat svět. Šedokam během zmatku unikl a naposledy byl viděn, jak směřuje na západ, pronásledován skupinou gnómů a lordem Gargathem. A to,“ končil udýchaně Palin, „je příběh Šedokamu — ovšem, pokud se nezeptáte trpaslíků.“

„Proč? Co by řekli?“ tázal se s poněkud křivým úsměvem Tanin a obrátil se na Dougana.

Dougan vydal vzdech, jenž asi přicházel až ze špičky jeho černých botek. „Trpaslíci vždycky stáli na svém, že oni jsou vyvolenci Reorxe, že jejich rasu stvořil z lásky a že gnómové a šotci vyšli z jeho pokusů a omylů, dokud nenašel ten správný tvar.“

Dav silně protestoval. Gnómové vypadali značně dotčeně. Dougan se otočil a umlčel je upřeným pronikavým pohledem. „Podle trpaslíků Reorx stvořil Šedokam coby dar pro trpaslíky a gnómové ho ukradli.“ Další protesty, utišené v zárodku ostrým pohledem.

„Nu, připadá mi,“ ozval se zívající Sturm, „že jediný, kdo má pravdu, je sám Reorx.“

„Ne tak, chlapče,“ Dougan se tvářil nespokojeně. „Víš, já znám ten pravdivý příběh. Proto podnikám tuto výpravu.“

„Který je tedy pravdivý?“ Tanin mrkl na Palina.

„Žádný,“ řekl Dougan ve velkých rozpacích. Sklonil hlavu, bradu zabořil do vousů, prsty otáčel knoflíky svého promočeného červeného kabátu.

„No… uch… víte,“ mumlal a přes pleskot ryb na palubě a šplouchání moře mu bylo těžko rozumět. „Reorx… ach… ztratil Šedokam ve hře v kostky.“

„Cože?“ Palin se naklonil dopředu.

„Ztratil jej,“ šeptl trpaslík.

„Pořád jsem nerozuměl…“

„ZTRATIL TEN HROMSKÝ KÁMEN VE HŘE V KOSTKY!“ vztekle zařval Dougan se vzpřímenou hlavou a planoucíma očima.

Vyděšení gnómové se rozprchli na všechny strany a pár jich utržilo ránu do hlavy letícím ráhnem plachty.

„Morgion, bůh rozkladu a chorob, svedl Reorxe, aby klenot vyrobil. Morgion dobře věděl, že kdyby byl chaos vypuštěn do světa, jeho zlá moc by vzrostla. Vyzval Reorxe ke hře, sázkou byl Šedokam a…“ odmlčel se a zíral stísněně na palubu.

„Prohrál jej ve hře v kostky?!“ užasle za něj dokončil Sturm.

„Aj, chlapče,“ Dougan zhluboka vzdychl. „Víte, Reorx má jednu chybu, jednu malou chybičku, abyste věděli, jinak je jemný, čestný gentleman, největší, jakého můžete potkat. Jenže,“ trpaslík vyrazil další vzdech, „miluje svou láhev a miluje dobrou sázku.“

„Takže vy Reorxe znáte, že?“ Sturm zívl, až mu praskaly sanice.