Margaret Weis - Druhá generace

Konstruktéři dobře věděli, že všechny lodi měly plachty. Dle jejich názoru to byla nutná rekvizita, aby loď byla lodí. Proto i gnómská loď měla plachtu. Leč po pečlivém studiu plachetnic, postavených jinými, méně nadanými rasami, se usnesli, že zaplnit palubu směsí stožárů, lan a plachet by bylo mrhání prostorem, a navíc mrhání silami při tahání plachet nahoru a dolů, aby zachytily vítr. Gnómská loď tudíž měla jednu gigantickou plachtu, která nejen zachycovala vítr, ale v základu jej i táhla s sebou.

A právě tato plachta dodala lodi její převratný vzhled. Enormní rozměr nadýmajícího se plátna s ráhnem tloušťky deseti silných dubů, které jelo na třech tukem se lesknoucích kolejnicích — dvou po bocích trupu a jednou uprostřed. Silná lana, běžící po délce lodi, tažená parními generátory obrovského parního kotle v podpalubí, obsluhovala ten zázrak moderní námořní technologie a vlekla plachtu obrovskou rychlostí po namazaných kolejnicích. Plachta při svém pohybu zepředu dozadu vyráběla svůj vlastní vítr, jak burácela podél trupu a poháněla loď v jejím kurzu.

Když plachta dokončila impozantní let přes palubu a dosáhla konec lodi… (A tady se vyskytl drobný problém. Bylo nemožné loď na obrtlíku otočit. Proto příď vypadala stejně jako záď. Gnómové tento malý zádrhel vyřešili tak, že plachta se mohla vznášet oběma směry — zepředu dozadu, či naopak, jak bylo třeba, a na obě přídě umístili ozdobné dřevěné figury — prsaté gnómské panny — držící v rukou šrouby a upřeně zírající do mořských dálek.) …kde jsme to byli? Ach, ano. Když plachta dosáhla příď na zádi, hezky se smotala a cestovala vodou pod plavidlem, až dosáhla příď vepředu. Zde vyskočila z vody, roztáhla se a hřměla těsně nad palubou.

Tak si aspoň počínala na konstruktérských prknech a v četných gnómských koupacích vanách. Jenže ve skutečnosti mechanismus ovládající stáčení plachty brzo působením slané vody zrezavěl a plachta padla do vody buď docela, nebo částečně otevřená. Takhle klouzala pod kýlem a působila jako brzda, jež příležitostně táhla plavidlo víc dozadu, než kolik urazilo dopředu. Tento malý nedostatek byl však převážen nepředvídaným bonusem. Když se otevřená plachta ponořila do vod, působila jako síť a vytáhla hejna ryb. Jak se zvedla na příď, pršely z ní na palubu ryby, které sloužily za obědy a večeře, někdy se i stalo, že padající tuňák zranil nešťastníka, který včas neuhnul.

Plachetnice neměla žádné kormidlo, protože je nebylo kam umístit, neboť plavidlo mělo v základu dvě přídě a žádnou záď. To nevadilo; gnómové navrhli loď tak, aby mohla být řízena předem zmíněnými přetlakovými sudy, umístěnými po stranách, jež byly plněné vzduchem obrovskými parními měchy. Vypuštění vzduchu z jednoho či druhého dovolovalo lodi, aby měnila směr. (Prve jsme řekli, že bylo nemožné loď otočit, vypustí-li se vzduch z obou sudů naráz. Tohle loď stočilo tak strašnou rychlostí, že většina posádky byla vržena přes palubu, a ti, kteří se na ní nějak zachytili, už nikdy nemohli kráčet přímo. Tyto nešťastníky ihned najímal Cech plánovačů ulic.)

Jméno tohoto velice podivuhodného plavidla bylo Skvělá Gnómská Loď Výprav a Výzkumů Postavená z Dřevěných Desek Držených Pohromadě Zázračným Gnómským Lepem (o němž je lépe se nešířit) Namísto Pracného Lidského Vynálezu Hřebíků, Kterou Jsme Navrhli Efektivněji a Je Poháněna Parou Vyráběnou z Vody Přiváděné do Rychlého Varu a tak dále a tak dále. Celé jméno zabralo v jejich knihovně několik svazků. Tohle jméno, nebo zkrácená verze, bylo vyřezané do boků, a kde prostor nestačil, posloužila i paluba.

Není třeba zdůrazňovat, že plavba na Zázraku (zkrácená lidská verze jména) nepřispívala ke klidu v duši ani k udržení večeře v žaludku. Loď se na vodě kymácela jako opilý mořský elf, když plachta byla pod kýlem, a vyrazila vpřed s otřesným trhnutím, když se plachta řítila nad palubou, a hrozivě se rozhoupala, jak plachta dopadla do vody. Čerpadla v nákladním prostoru pracovala — díky divům gnómského tmelu.

Naštěstí směřovali přímo na západ, loď nebylo třeba otáčet, takže se vyhnuli nutnosti otevřít přetlakové sudy (vzrušení, rovnající se ničivému tornádu) — požehnání, které Tanin, Sturm a Palin během milosrdně krátké cesty nemohli ocenit. Tohle tedy byl Zázrak s posádkou gnómů, trpaslíkem — kapitánem a třemi dobrodruhy, trpícími mořskou nemocí v důsledku nestřídmého pití (ač je Dougan slavnostně ujistil, že by vlastně za to měli děkovat bohům).

Blížila se noc. Slunce zapadalo do moře v rudém oparu, jako by chtělo překonat červeň trpaslíkova výstředního oděvu. Bratři se uboze choulili na palubě a byli rádi, že nadchází noc. Měli za sebou trudný den, kdy se věčně museli skrývat před letícím ráhnem. Ke všemu byli zasypáváni rybami a voda, proudící z plachty, je promáčela. Jediné, co dostali k jídlu, byly ryby (ve velkém výběru a množství) a jakýsi druh sucharů, jež podezřele vypadaly spíš jako ten zázračný tmel. Aby odvrátil jejich mysl od tělesných potíží, Dougan navrhl, že jim bude vyprávět příběh Šedokamu z Gargathu.

„Znám ten příběh,“ řekl Tanin trucovitě, „každý na Krynnu jej zná! Poslouchal jsem ho od dětství.“

„Ach, ale znáte ten pravdivý?“ zeptal se Dougan a měřil šije pozorně jasnýma černýma očima.

Nikdo neodpověděl, neslyšeli by ani sami sebe v práskání plátna a skřípění rumpálů, jak plachta vyskočila z vody a hřímala nad palubou. Kolem nohou se jim mrskaly ryby, gnómové poskakovali sem a tam a chytali je. Křížení plachty bylo korunováno křikem, poněvadž pár gnómů se nesložilo dostatečně rychle a ráhno je smetlo z paluby. Stalo se to téměř po každém průletu a po bocích lodi stály nepřetržité hlídky, aby zařvaly „Gnóm přes palubu!“ (což dělaly s potěšením) a hodily nešťastným soukmenovcům záchranné vynálezy (které v přístavech sloužily jako kotva).

„Jak máme poznat, je-li příběh pravdivý, nebo ne?“ ozval se rozmrzelý Tanin, když se hluk utišil.

„Vím, že je několik verzí, podle toho, slyšíte-li jej od trpaslíka, nebo některé jiné rasy,“ dodal Palin.

Zdálo se, že Dougan tone ve značných rozpacích. „Aj, chlapče,“ řekl, „a tady jste se dotkl bolavého místa. Ale pokračujte a povězte nám svůj, mladý čaroději. Předpokládám, že jste jej studoval, protože do světa přinesl kouzla.“

„Nu dobrá,“ Palina potěšilo a lichotilo mu, že je středem pozornosti. Hovor zaslechli i gnómové a chtěli slyšet člověčí verzi svého oblíbeného příběhu. Opustili své úkoly (a hon na ryby), usadili se kolem, pozorujíce mága s výrazy od dychtivé jistoty, že jim jej bude vyprávět špatně, až po otevřené podezření, že by jej náhodou vykládal správně.

„Když se bohové probudili z chaosu a převzali nad ním vládu, ustanovili Rovnováhu vesmíru. Chaos byl potlačen. Kyvadlo Času se pohybovalo mezi Dobrem a Zlem, a Neutralita hlídala, aby žádný z nich nezískal převahu. A v této době duchové plemen začali tančit mezi hvězdami; bohové proto rozhodli, že stvoří pro ty rasy svět, který by obývaly.

Svět byl ukován, jenže teď bohové bojovali o duchy plemen. Bohové Dobra chtěli dát rasám moc nad hmotným světem a vést je k Dobru. Bohové Zla si chtěli rasy zotročit, aby jim vnutili provádění svých zlých úmyslů. Bohové Neutrality žádali, aby byla rasám dána moc nad hmotným světem, ale se svobodnou volbou mezi Dobrem a Zlem.