Robert Jordan - Drak Znovuzrozený

„A tentokrát je celý,“ dodala Nyneiva. „Poprvé je zámek nerozbitý. Jako by na tom teď záleželo.“

„Ty myslíš, že na tom nezáleží?“ Moirainin hlas byl nebezpečně tichý a ostatní ženy se na ni zamračily.

Mat vyvrátil oči. Pořád mluvily o nedůležitých věcech. Jemu se moc nelíbilo, že stojí ani ne pět sáhů od kotouče, když teď věděl, co to je, bez ohledu na cenu cuendillaru, ale... „Dovolíte?“ řekl.

Všechny se k němu obrátily, jako by přerušil něco významného. Ať shořím! Dostanu je z vězeňské kobky, než skončí noc jim ještě půltuctukrát zachráním život, a ony se na mě dívají stejně zamračeně jako zatracené Aes Sedai! No, a ani mi nepoděkovaly. Taky bych si mohl myslet, že strkám nos tam, kam bych neměl, když jsem bránil některým z těch zatracených obránců, aby do některé nevrazili meč. Nahlas řekl mírně: „Nevadilo by vám, kdybych se na něco zeptal, že ne? Všechny mluvíte o těch... ehm... záležitostech Aes Sedai, a mně nikdo nic neřekne.“

„Mate,“ procedila varovně mezi zuby Nyneiva a zatahala se za cop, ale Moirain řekla klidně, jen trošku netrpělivě: „A co si přeješ vědět?“

„Chci vědět, jak je tohle všecko vůbec možný.“ Chtěl mluvit tiše, ale proti své vůli jak mluvil, zesiloval hlas. „Tearský Kámen padl! V Proroctvích stojí, že k tomu nedojde, dokud nepřijde Lid Draka. Znamená to snad, že my jsme ten zatracenej Dračí lid? Vy, já, Lan a pár set zatracenejch Aielů?“ V noci strážce zahlédl. Zdálo se, že mezi Lanem a Aiely není příliš velký rozdíl v tom, kdo z nich je nebezpečnější. Když se Rhuark narovnal a upřel na něj zrak, Mat chvatně dodal: „Ehm, promiň, Rhuarku, to mi jen tak uklouzlo.“

„Možná,“ odvětila pomalu Moirain. „Já přišla, abych Be’lalovi zabránila zabít Randa. Nečekala jsem, že uvidím Tearský Kámen padnout. Možná tím Lidem jsme. Proroctví se naplňují, jak se má stát, ne jak my si myslíme, že se stane.“

Be’lal. Mat se zachvěl. To jméno zaslechl včera v noci a za světla se mu nelíbilo o nic víc. Kdyby byl věděl, že je jeden ze Zaprodanců volný – a uvnitř Kamene – nikdy by se k tomu místu ani nepřiblížil. Mrkl na Egwain, Nyneivu a Elain. No, asi bych byl přišel, ale spíš jako zatracená myška, a ne abych bušil do lidí napravo a nalevo! Za úsvitu se Sandar vykradl z pevnosti. Aby podal zprávy mámě Guenně, jak prohlašoval, avšak Mat byl přesvědčen, že jenom chce uniknout pohledům tří žen, které se tvářily, jako by se ještě nerozhodly, co s ním provedou.

Rhuark si odkašlal. „Když se nějaký muž chce stát náčelníkem kmene, musí jít do Rhuideanu, do zemí Jenn Aielů, kmene, který již není.“ Hovořil pomalu a často se mračil na hedvábný koberec s červenými třásněmi, na němž stál. Muž snažící se vysvětlit, co vůbec vysvětlovat nechtěl. „A ženy, které se chtějí stát moudrými, se tam také vydávají, ale jejich označení, pokud jsou označeny, je tajemstvím, jež udržují jen mezi sebou. Muži, kteří jsou v Rhuideanu vybráni, totiž ti, již přežijí, se vracejí označeni na levé paži. Takto.“

Vyhrnul si rukáv kabátce i košile zároveň, takže odhalil levé předloktí. Pleť měl na něm mnohem světlejší než na rukou a obličeji. Do kůže, jako by byl její nedílnou součástí, byl vyleptán dvakrát obtočený kolem ruky stejný tvor, který se zlatý a šarlatový vlnil na praporci nad Kamenem.

Aiel s povzdechem rukáv zase shrnul. „To jméno se neříká nahlas, jen mezi kmenovými náčelníky a moudrými. Jsme...“ Znovu si odkašlal, neschopen to tady vyslovit.

„Aielové jsou Lid Draka,“ promluvila tiše Moirain, nebyla to však otázka, ale prohlášení, aspoň Mat to tak pochopil. „To jsem nevěděla."

„Takže je opravdu po všem,“ prohlásil Mat, „právě jak to stojí v Proroctvích. Všichni si můžeme jít po svým a nedělat si starosti.“ Amyrlin mě teď už nebude potřebovat, abych zatroubil na ten zatracený roh!

„Jak to můžeš říct?“ vyjela Egwain. „Copak nechápeš, že Zaprodanci jsou volní?“

„Nemluvě o černých adžah,“ dodala temně Nyneiva. „Chytily jsme tu jen Amico a Joiyu. Jedenáct jich uniklo – a já bych moc ráda věděla jak! – a jen Světlo ví, kolik dalších tu je, o kterých nic nevíme."

„Ano,“ připojila stejně tvrdým tónem Elain. „Možná nejsem ještě připravena čelit jednomu ze Zaprodanců, ale Liandrin hodlám po kouscích stáhnout z kůže!“

„Jistě,“ řekl Mat rychle. „Jistě.“ Copak se zbláznily? Ony se chtějí honit za černými adžah a Zaprodanci? „Chtěl jsem jenom říct, že ta nejtěžší část je hotová. Kámen padl do rukou Lidu Draka, Rand má Callandor a Šej’tan je mrtvý.“ Moirainin pohled byl tak tvrdý, až měl Mat pocit, že se Kámen na okamžik otřásl.

„Buď zticha, hlupáku!“ Aes Sedai měla hlas jako nůž. „Chceš na sebe přivolat jeho pozornost, takhle pojmenovat Temného!“

„Ale on je přece mrtvý!“ namítal Mat. „Rand ho zabil. Viděl jsem to tělo!“ A pěkně smrdělo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco může shnít tak rychle.

„Viděl jsi ‚to tělo',“ pravila Moirain a jen lehce zkřivila rty. „Mužské tělo. Ne tělo Temného, Mate.“

Mat se podíval na Egwain a druhé dvě ženy. Tvářily se stejně zmateně jako on. Rhuark zřejmě myslel na bitvu, již považoval za vyhranou, a teď zjistil, že k ní ještě vůbec nedošlo. „Tak kdo to byl?“ chtěl vědět Mat. „Moirain, já mám v paměti díry velký jako vůz se spřežením, ale pamatuju si na Ba’alzamona, který chodil v mých snech. Pamatuju! Ať shořím, ale nevím, jestli někdy dokážu zapomenout! A poznal jsem, co zbylo z jeho obličeje.“

„Poznal jsi Ba’alzamona,“ pravila Moirain. „Nebo spíš muže, jenž si říkal Ba’alzamon. Temný však ještě žije, uvězněn v Shayol Ghulu, a Stín stále leží na vzoru.“

„Světlo na nás sviť a ochraňuj nás,“ zamumlala slabým hláskem Elain. „Myslela jsem... Myslela jsem, že Zaprodanci jsou teď to nejhorší, s čím si musíme dělat starosti.“

„Jsi si jistá, Moirain?“ ozvala se Nyneiva. „Rand si byl jistý – je si jistý – že zabil Temného. A ty tu zřejmě říkáš, že Ba’alzamon vůbec nebyl Temný. Tomu nerozumím! Jak si můžeš být tak jistá? A jestli on nebyl Temný, tak kdo to byl?“

„Jistá si jsem z toho nejprostšího důvodu, Nyneivo. Byť se rozložilo tak rychle, bylo to lidské tělo. Copak si myslíš, že kdyby byl Temný zabit, zůstalo by po něm tělo člověka? Muž, jehož Rand zabil, byl mužem. Možná to byl první z osvobozených Zaprodanců, nebo snad nebyl nikdy zcela uvězněn. Možná se nikdy nedozvíme pravdu."

„Já... asi vím, kdo to byl.“ Egwain se odmlčela a tvářila se nejistě. „Aspoň mám klíč. Verin mi ukázala stránku ze staré knihy, kde jsou Ba’alzamon a Izmael zmiňováni společně. Bylo to skoro ve vznešené řeči a téměř nesrozumitelné, ale pamatuju se na něco o jméně skrytém za jménem'. Možná byl Ba’alzamon Izmael.“

„Možná,“ připustila Moirain. „Možná to byl Izmael. Ale pokud ano, zůstává nám jen devět ze třinácti Zaprodanců naživu. Lanfear a Sammael a Ravhin a... Pche! I to, že víme, že někteří z těch devíti jsou volní, není to nejdůležitější.“ Položila ruku na černobílý kotouč. „Tři ze zámků jsou zlomeny. Jen čtyři drží. Jen ty čtyři zámky stojí mezi Temným a světem, a je možné, že i přes ty čtyři držící se dokáže jistým způsobem dotknout světa. Ať už jsme tu vybojovali jakoukoliv bitvu – bitvu nebo šarvátku – zdaleka není poslední.“