Robert Jordan - Koruna z mečů

Na Bashereho pokyn ihned přistoupili a s každým třetím krokem se Randovi klaněli, až by si mohl člověk myslet, že má na sobě ten nejlepší šat. Vysoký chlapík musel být vůdce, kulatolící muž s bradkou s přirozenou důstojností, kterou však napínaly starosti. „Můj pane Draku,“ řekl a znovu se uklonil s rukama na srdci. „Odpusť, ale nemůžeme nikde najít urozeného pána Brenda a –“

„Nenajdete ho,“ opáčil Rand suše.

Při Randově tónu muži zacukal sval na tváři. „Jak říkáš, můj pane Draku,“ zamumlal. „Jsem urozený pán Gregorin den Lushenos, můj pane Draku. V nepřítomnosti urozeného pána Brenda mluvím za radu devíti. Nabízíme ti...“ Zuřivě zamával na menšího bezvousého muže, který popošel dopředu s poduškou ovinutou kusem zeleného hedvábí, „...nabízíme ti Illian.“ Menší muž rychle stáhl látku a odhalil těžkou zlatou obroučku z vavřínových listů, dva couly širokou. „Město je samozřejmě tvoje,“ pokračoval Gregorin celý nesvůj. „Ukončili jsme veškerý odpor. Nabízíme ti korunu a trůn a celý Illian."

Rand zíral na korunu na podušce a nehnul ani svalem. Lidé si mysleli, že se chce stát králem v Tearu, báli se, že to udělá v Cairhienu a Andoru, ale doposud mu korunu nikdo nenabídl . „Proč? To se Mattin Stepaneos nemůže dočkat, až se zřekne trůnu?“

„Král Mattin zmizel přede dvěma dny,“ řekl Gregorin. „Někteří z nás se obávají... Obáváme se, že by s tím mohl mít něco společného urozený pán Brend. Brend má...“ Polkl. „Brend měl na krále hodně velký vliv, dalo by se říci příliš velký, ale v posledních měsících měl jinou práci a Mattin se začal znovu prosazovat.“

Když se Rand natáhl pro Vavřínovou korunu, z ušmudlaných rukávů kabátu a košile mu visely kusy látky. Drak ovíjející se kolem jeho předloktí se ve světle svítilen třpytil stejně jasně jako zlatá koruna. Obrátil ji v rukou. „Pořád jste mně neřekli proč. Protože jsem vás porazil?“ Dobyl Tear i Cairhien, ale v obou zemích se někteří postavili proti němu. Pořád to však byl jediný způsob.

„Částečně,“ přitakal Gregorin suše. „Ale i tak bychom si možná zvolili někoho z nás. Králové už dřív vzešli z rady. Ale díky obilí, které jsi sem nechal poslat z Tearu, o tobě každý mluví zároveň se Světlem. Bez toho by mnoho lidí pomřelo hlady. Brend dával každý pecen chleba vojsku.“

Rand zamrkal a ucukl rukou, jak se píchl do prstu. Mezi vavřínovými lístky na koruně byly ostré hroty mečů. Jak tomu bylo dlouho, co Tairenům nařídil prodávat obilí svým dávným nepřátelům, kdy mohli prodávat, nebo odmítnout a zemřít? Neuvědomil si, že v tom pokračovali i poté, co začal připravovat vpád do Illianu. Možná se báli s tím přijít, ale taky se báli přestat. Snad si nějaké právo na tuto korunu přece jen vysloužil.

Nesměle si nasadil kroužek vavřínových lístků na hlavu. Polovina mečů měla hroty nahoru, druhá dolů. Tuto korunu nikdo nenosil lhostejně nebo s klidem.

Gregorin se hbitě uklonil. „Světlo sviť na Randa al’Thora, krále Illianu,“ odříkal a sedm ostatních urozených pánů se uklonilo a zamumlalo: „Světlo sviť na Randa al’Thora, krále Illianu.“

Bashere se spokojil s úklonou – vždyť byl bratrancem jedné královny – ale Dashiva vykřikl: „Sláva Randu al’Thorovi, králi světa!“ Flinn a ostatní asha’mani to po něm opakovali.

„Sláva Randu al’Thorovi, králi světa!"

„Sláva králi světa!"

Znělo to hezky.

Příběh se šířil, jak už to u příběhů chodí, a měnil se, jak se příběhy měnívají s časem a vzdáleností, šířil se z Illianu po příbřežních plavidlech, s kupeckými karavanami a po holubech, v tajnosti vyslaných, šířící se vlnky se setkávaly s dalšími vlnkami a vytvářely nové. Do Illianu přišlo vojsko, povídalo se, vojsko Aielů, Aes Sedai se objevily z ničeho nic, muži, kteří dokážou usměrňovat, přiletěli na okřídlených tvorech, dokonce vojsko Saldejců, třebaže tomu věřil jen málokdo. Některé příběhy tvrdily, že rada devíti nabídla Draku Znovuzrozenému Vavřínovou korunu Illianu, a jiné, že sám Mattin Stepaneos ohnul koleno. Podle jiných prý Drak Znovuzrozený serval korunu Mattinovi z hlavy a pak tu hlavu narazil na kůl. Ne, Drak Znovuzrozený srovnal Illian se zemí a starého krále pohřbil pod troskami. Ne, on s vojskem asha’manů spálil Illian na prach. Ne, zničil Ebú Dar, po Illianu.

Ale jedna věc se v těch příbězích objevovala pořád dokola. Vavřínová koruna Illianu dostala nové jméno. Koruna z mečů.

A z nějakého důvodu lidé, vyprávějící tyto příběhy, mívali často nutkání dodat téměř stejná slova. Blíží se bouře, říkali a ustaraně se zahleděli k jihu. Blíží se bouře.

Pán blesků, bouřný jezdec, osudy světa

s Korunou z mečů spřádá.

Ten, kdo si myslí, že obrátí kolo času,

může pozdě zjistit, jaká je pravda.

Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek a poněvadž tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.

a’dam:Nástroj sloužící k ovládání ženy, který dokáže usměrňovat, a použít ho může pouze žena, která sama umí usměrňovat, či žena, která se usměrňování může naučit, na žádnou ženu, která usměrňovat nedokáže, nefunguje. Vytváří propojení mezi dvěma ženami. Seanchanská verze se skládá z obojku a náramku propojených vodítkem, to vše ze stříbřitého kovu. Je-li se ženou skrze a’dam propojen muž, z největší pravděpodobnosti skončí oba mrtví. Když se muž, který dokáže usměrňovat, a’damu , který má na sobě žena, jež sama může usměrňovat, jen dotkne, výsledkem může být silná bolest. Viz těž propojení; Seanchané.

adžah:Společenství Aes Sedai, jejich sedm a rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) se připravuje na Tarmon Gai’don, žluté se soustřeďuje na studium léčení a modré sestry se zabývají světskými záležitostmi a právem. Šedé jsou vyjednavačky, hledající soulad a souhlas. Pověsti o černých adžah, oddaných jen službě Temnému, jsou oficiálně a důrazně popírány.