Robert Jordan - Srdce zimy

„Zůstaň,“ řekla jí Elain chladně. Klidně. „S žouželí to můžeš vyřídit, až přijde čas.“ Dvě Aes Sedai. Neuvědomil si, že Renaile umí usměrňovat, a zdůraznil dvě. Znamenaly by tři ženy nějakou výhodu? Nebo by jich bylo potřeba víc? Asha’mani očividně znali nějaké výhody většího počtu žen, pokud jich bylo v kruhu méně než třináct. Tak oni si k ní klidně vrazí bez dovolení, co? „Můžeš těmto dobrým mužům ukázat cestu ven, až s nimi skončím.“ Taimovi společníci se zamračili, že je nazývá „dobrými muži", ale on sám jen předvedl další z těch svých skoroúsměvů. Byl dost bystrý, aby poznal, že žouželí měla na mysli jej. Světlo! Rand ho možná kdysi potřeboval, ale proč si ho drží teď a dává mu takovou moc? No, tady jeho moc nic neznamená.

Beze spěchu opět usedla do křesla a chvíli si urovnávala suknice. Muži museli předstoupit před ni jako prosebníci nebo mluvit za ní, protože ona se odmítala otočit. Napadlo ji, že kontrolu nad malým kruhem předá jiné. Asha’mani se určitě soustředili na ni. Renaile však byla stále popelavá a svářel se v ní hněv a strach. Jakmile by ovládání kruhu přešlo na ni, mohla by udeřit. Merilille se bála, jen stěží se ovládala, a k tomu byl přimíšen velmi silný pocit... nedůtklivosti, odpovídající vykuleným očím a pootevřeným ústům. Jen Světlo vědělo, co by s kruhem mohla provést ona .

Dyelin se postavila vedle Elainina křesla, jako by ji chtěla před asha’many chránit. Ať už si hlava rodu Taravinů myslela cokoliv, tvářila se přísně a rozhodně ne ustrašeně. Ostatní ženy nemarnily čas a připravily se. Zaida stála nehybně vedle krasohledu a dělala, co mohla, aby vypadala malá a neškodná, ale ruce měla za zády a dýka za šerpou zmizela. Birgitte stála vedle krbu, levou ruku opřenou o sloupek, zdánlivě klidná, ale pochva na nůž u pasu byla prázdná a podle toho, jak držela pravou ruku u boku, byla připravená k hodu spodem. Z pouta se neslo... soustředění. Nasazený šíp, s opeřením u tváře, připravený vyletět.

Elain se nenamáhala podívat za Dyelin na trojici mužů. „Nejdřív jsi příliš pomalý, když tě zavolám, pane Taime, a pak příliš zbrklý.“ Světlo, drží saidín? Existovaly způsoby, jak zabránit muži usměrňovat a přitom ho neodstínit, ale bylo to složité a riskantní a ona znala jen teorii.

Postavil se před ni, ale nevypadal jako prosebník. Mazrim Taim věděl, kdo je, a znal svou cenu, i když ji očividně nasadil hodně vysoko. Blesky za okny na něj vrhaly divné světlo. Mnoho lidí by před ním cítilo bázeň i bez toho jeho fajnového kabátku či nechvalně proslulého jména. Ona ne. Nebude se ho bát!

Taim si zamyšleně pohladil bradu. „Slyšel jsem, že jsi po celém Caemlynu nechala sundat Dračí praporce, paní Elain.“ V jeho hlubokém hlase se ozývalo pobavení , byť se mu neobjevilo v očích! Dyelin nad urážkou Elain zuřivě zasyčela, ale on si jí nevšímal. „Saldejci odešli do tábora Dračí legie, jak jsem slyšel, a poslední Aielové budou rovněž brzy v táborech za městem. Co řekne, až to zjistí?“ Nebylo pochyb, koho tím míní. „A to ti poslal dar. Z jihu. Později ti ho nechám doručit.“

„Spojím Andor s Drakem Znovuzrozeným ve vhodný čas,“ sdělila mu chladně, „ale Andor není dobytá provincie, ani jeho , ani ničí jiná.“ Ruce nechala ležet na opěrkách křesla. Světlo, přemluvit Aiely a Saldejce, aby odešli, byl zatím její největší úspěch, a i s tím nárůstem zločinnosti to bylo nutné! „V každém případě, pane Taime, není na tobě, abys mě zpovídal. Pokud má Rand námitky, vyřídím to s ním! “ Taim zvedl obočí a zase tak divně nazdvihl koutky úst.

Ať shořím , pomyslela si vzdorně, neměla jsem použít Randovo jméno! Ten muž očividně věděl, co přesně udělá s hněvem zatraceného Draka Znovuzrozeného! A nejhorší bylo, že pokud dokáže Randa dostat do postele, udělá to. Ne kvůli tomuhle, ne aby s ním něco vyřizovala , ale proto, že chtěla. Jaký dárek jí to asi poslal?

Hněvem jí ztvrdl hlas. Hněval ji Taimův tón a to, že Rand je tak dlouho pryč. A hněvala se i na sebe, že se červená a myslí na dárky. Dárky! „Ohradil jsi čtyři míle Andoru.“ Světlo, to bylo o polovinu víc, než mělo Vnitřní Město! Kolik těch chlapíků tam asi je? Z toho pomyšlení jí naskočila husí kůže. „Kdo ti to dovolil, pane Taime? A neříkej mi, že Drak Znovuzrozený. On neměl právo v Andoru rozhodovat o ničem .“ Dyelin se ošila. Neměl právo, ale dost síly, aby to prosadil. Elain upírala pozornost na Taima. „Odmítl jsi na svůj... pozemek ... vpustit královninu gardu.“ Ne že by se o to gardisté pokoušeli, než se vrátila domů. „Andorský zákon platí v celém Andoru, pane Taime. Spravedlnost bude stejná pro pána i kmána – nebo asha’mana. Nebudu tvrdit, že se tam můžu dostat silou.“ Znovu se téměř usmál. „Nebudu se ponižovat. Ale pokud tam královnina garda nebude vpuštěna, slibuji ti, že tvými branami neprojde jediná brambora. Vím, že můžete cestovat. Ať tedy tví asha’mani tráví čas cestováním a nakupováním jídla.“ Ten skoroúsměv zmizel ve slabé grimase. Přešlápl.

Ale podráždění vydrželo jenom chvíli. „Jídlo neznamená velký problém,“ pronesl uhlazeně a rozhodil rukama. „Jak říkáš, mí muži dokážou cestovat. Kamkoliv jim zavelím. Pochybuji, že mi dokážeš zabránit, abych si to, co chci, koupil třebas deset mil od Caemlynu, ale stejně by mi nevadilo, ani kdybys mohla. Přesto jsem ochoten povolit návštěvy, kdykoliv požádáš. Ale budou mít po celou dobu doprovod. Výcvik v Černé věži je tvrdý, muži umírají skoro denně. Nechci žádné nehody.“

Bylo protivné, jak přesně věděl, kam až za Caemlyn sahá její moc. Myslel své poznámky o cestování, kamkoliv zavelí, a „nehodách“ jako hrozbu? Určitě ne. A popadl ji vztek, když jí došlo, že si je jistá tím, že ji nenapadne, kvůli Randovi. Nebude se schovávat za Randa al’Thora. Návštěvy s doprovodem? Když požádá! Měla by ho na místě spálit na popel!

Náhle si uvědomila, co přichází poutem od Birgitte. Hněv, odraz jejího, se spojoval s Birgittiným, odrážejícím se od Birgitte k ní a zase zpátky k Birgitte, krmil se a rostl. Birgitte se chvěla ruka s nožem touhou hodit. A ona? Byla vzteky bez sebe! Ještě vlásek a propustila by saidar . Nebo by jím udeřila.

S námahou potlačila vztek, ale jenom tak tak. Polkla a snažila se udržet vyrovnaný hlas. „Gardisté budou chodit na návštěvu každý den, pane Taime.“ Jak se jí to podaří v tomhle počasí, to netušila. „Možná přijdu sama, s několika sestrami.“ Jestli Taima rozčílilo pomyšlení na Aes Sedai v jeho Černé věži, nedal to na sobě znát. Světlo , snaží se přece prosadit autoritu Andoru, ne ho dohnat k zuřivosti. Honem provedla cvičení novicek – řeka zadržovaná břehy – aby se uklidnila. Zabralo to, trochu. Teď na něj chtěla jenom naházet všechny poháry. „Podvolím se tvé žádosti o doprovod, ale nic nezůstane ukryto. Nedovolím, aby se za tvými tajnostmi ukrývaly zločiny. Rozumíme si?“

Taim se posměšně uklonil – posměšně! – ale v hlase mu znělo napětí. „Rozumím ti dokonale. Ale pochop ty mě. Mí muži nejsou sedláci, kteří se budou tlouct pěstí do čela, když se objevíš. Zatlačíš asha’mana příliš daleko a můžeš zjistit, jak silný ten tvůj zákon doopravdy je.“