Robert Jordan - Srdce zimy

Z jejího tónu bylo znát, že si není jistá, jak moc úžasná ta novina je. „Vím, říkala jsi, že mám Damera zabavit tady v paláci, ale on trval na tom, že se podívá na sestry v aielském táboře. Jak je mírný, tak umí velice naléhat, když chce, a je si naprosto jistý, že neexistuje nic, co by se nedalo vyléčit. A, no, faktem je, že šel a vyléčil Irgain. Cadsuane, je to, jako by nikdy nebyla...“ Odmlčela se, nedokázala to slovo vyslovit. Přesto viselo ve vzduchu. Utišena.

„Úžasná zpráva,“ pronesla Cadsuane hluše. Byla. Každá sestra se hluboko v nitru bála, že by mohla být odříznuta od jediné síly. A teď byl objeven způsob, jak vyléčit něco, co se vyléčit nedalo. Mužem. Než bude tohle vyřízeno, vyteče hodně slz a bude hodně obviňování. V každém případě každá sestra, která se to dozví, to bude považovat za ohromný objev – a nejedním způsobem, muž! – avšak ve srovnání s Randem al’Thorem to byla bouře v hrnku vody. „Asi se nabídla, že se nechá ztlouct jako ostatní.“

„To nebude zapotřebí,“ ozvala se Verin nepřítomně. Mračila se na inkoustovou skvrnu na prstě, ale zřejmě studovala něco za ní. „Moudré se zřejmě rozhodly, že Rand Irgain a ty druhé dvě dostatečně potrestal, když... udělal, co udělal. A zatímco s ostatními zacházely jako s bezcennými zvířaty, snažily se tyhle tři udržet za každou cenu naživu. Slyšela jsem, že Ronaille hledají manžela.“

„Irgain ví vše o přísahách, které složily ostatní.“ Corele mluvila ohromeně. „Začala brečet kvůli svým strážcům ve chvíli, kdy s ní Damer skončil, ale je taky připravená je složit. Potíž je, že Damer to chce zkusit i se Sashalle a Ronaille.“ Kupodivu se zatvářila téměř vzdorovitě. Vždycky byla nafoukaná, jako každá žlutá, avšak vždycky věděla, jak na tom s Cadsuane je. „Nemůžu dovolit, aby sestry zůstaly v tom stavu, když existuje cesta ven. Chci, aby to s nimi Damer zkusil.“

„Ovšem, Corele.“ Damerovo naléhání ji asi ovlivnilo také. Cadsuane byla ochotná to nechat plavat, pokud to nezajde příliš daleko. Začínala shromažďovat sestry, jimž věřila, ty, jež měla u sebe, i další, v den, kdy se doslechla o podivných událostech v Shienaru – její špehové sledovali Siuan Sanche a Moirain z rodu Damodredů celá léta, aniž by se dozvěděli něco užitečného, až do té chvíle – ale to, že jim věřila, ještě neznamenalo, že je nechá jít svou vlastní cestou. V sázce bylo příliš mnoho. V tomto případě však nemohla sestry nechat v takovém stavu.

Rozletěly se dveře a dovnitř vrazil Jahar, až mu stříbrné zvonečky na koncích tmavých copů cinkaly. Všichni se ohlédli na mladíka v dobře padnoucím modrém kabátě, který mu vybrala Merise – dokonce i Sorilea a Sarene zíraly – ale slova, která z něj vyletěla, zahnala veškeré myšlenky na to, jak je pohledný.

„Alanna je v bezvědomí, Cadsuane. Prostě se zhroutila na chodbě. Merise ji nechala odnést do ložnice a mě poslala pro tebe.“

Cadsuane přešla zděšené výkřiky, sebrala Corele a Sorileu – jež tu nemohla jen tak nechat – a přikázala Jaharovi, ať je vede. Připojila se i Verin a Cadsuane jí nebránila. Verin si všímala věcí, které ostatním unikly.

Černě olivrejování sloužící neměli tušení, kdo Jahar je, ale uhýbali z cesty před Cadsuane, jež se nesla za ním. Byla by mu řekla, ať jde rychleji, ale pak už by musela utíkat. Než se dostali daleko, vstoupil jí do cesty malý muž s vyholeným čelem, v tmavém kabátě s vodorovnými barevnými pruhy na přednici, a uklonil se. Musela se před ním zastavit.

„Milost tě provázej, Cadsuane Sedai,“ pozdravil uhlazeně. „Odpusť, že tě obtěžuji, když tolik spěcháš, ale myslím, že bys měla vědět, že urozená paní Caraline a vznešený pán Darlin už nejsou v paláci urozené paní Arilyn. Jsou na říční lodi mířící do Tearu. Obávám se, že touto dobou jsou již mimo dosah.“

„Možná by tě překvapilo, co mám na dosah, urozený pane Dobraine,“ procedila chladně. Měla v Arilynině paláci nechat alespoň jednu sestru, ale byla si jistá, že má ty dva v hrsti. „Bylo to moudré?“ Nepochybovala, že je to jeho práce, i když pochybovala, že má odvahu to přiznat. Nebylo divu, že na ni kvůli nim netlačil.

Její tón na něj neudělal sebemenší dojem. A překvapil ji. „Vznešený pán Darlin má být správcem pána Draka v Tearu a vypadalo moudré poslat urozenou paní Caraline ze země. Vzdala se své vzpoury a nároků na Sluneční trůn, ale mohl by se ji pokusit využít někdo jiný. Možná, Cadsuane Sedai, nebylo moudré nechat je pod dohledem sluhů. Pod Světlem, nesmíš jim to dávat za vinu. Byli schopní udržet dva... hosty... ale ne postavit se mým ozbrojencům.“

Jahar skoro poskakoval, jak dychtil pokračovat v cestě. Merise měla pevnou ruku. Sama Cadsuane se nemohla dočkat, až se dostane k Alanně.

„Doufám, že i za rok budeš mít stejný názor,“ pravila. Dobraine se jen uklonil.

Ložnice, kam Alannu odnesli, byla nejbližší dostupná, takže nebyla velká, a kvůli tmavému deštění, jež měli Cairhieňané v takové oblibě, vypadala ještě menší. Jakmile všichni vstoupili, bylo tu dost plno. Merise luskla prsty a ukázala a Jahar se stáhl do rohu, ale ani to moc nepomohlo.

Alanna ležela v posteli, oči zavřené, a vedle na podlaze klečel Ihvon, její strážce, a hladil ji po ruce. „Zřejmě se bojí probudit,“ ohlásil. „Není s ní nic v nepořádku, pokud můžu říct, ale zřejmě se bojí.“

Corele ho odstrčila, aby mohla vzít Alanninu hlavu do dlaní. Obklopila ji záře saidaru a na Alannu se sneslo tkanivo léčení, štíhlá zelená se však ani nehnula. Corele odstoupila a vrtěla hlavou.

„Moje schopnost léčení se možná nevyrovná tvojí, Corele,“ ozvala se suše Merise, „ale zkusila jsem to.“ Stále měla silný tarabonský přízvuk, i po všech těch letech, avšak tmavé vlasy měla přísně stažené dozadu. Cadsuane jí věřila snad víc než ostatním. „Co uděláme teď, Cadsuane?“

Sorilea se zadívala na ženu na posteli a pouze stiskla rty. Cadsuane napadlo, zda snad znovu zvažuje jejich spojenectví. Verin na Alannu také hleděla a vypadala k smrti vystrašená. Cadsuane si nemyslela, že by Verin mohlo něco takhle vyděsit, ale sama také cítila hrůzu. Jestli ztratila to spojení s klukem...

„Sedneme si a počkáme, až se probudí,“ rozkázala klidně. Nic jiného se dělat nedalo. Nic.

„Kde je?“ vrčel Demandred a za zády zatínal ruce v pěst. Stál tu rozkročen a byl si dobře vědom toho, že místnost ovládá. To dělal vždy. Přesto by byl raději, kdyby tady byla Semirhage či Mesaana. Jejich spojenectví bylo delikátní – prostá dohoda, že si navzájem neskočí po krku, dokud nezlikvidují ostatní – ale vydrželo po celou dobu. Když pracovali společně, vyváděli z rovnováhy jednoho protivníka za druhým a mnoho dalších srazili na kolena, zabili nebo něco horšího. Pro Semirhage ale bylo obtížné zúčastnit se těchto schůzek a Mesaana byla poslední dobou plachá. Jestli uvažuje o zrušení spojenectví... „Od chvíle, kdy ti slepí hlupáci – ti pitomci! – selhali v Cairhienu, al’Thora viděli v pěti městech včetně toho prokletého místa v Pustině a desítce městeček. A to je jenom ve zprávách, které máme! Jenom Veliký pán ví, kdo další se k nám plazí na koni, ovci nebo jak tihle divoši dopravují zprávy.“

Vybavení vybírala Graendal, neboť dorazila první, a jeho to rozčilovalo. V dřevěné podlaze byly zasazeny obrazové panely, takže to vypadalo, že jsou obklopeni lesem plným lián s barevnými květy a poletujících ptáků, kteří byli ještě barevnější. Vzduch plnila sladká vůně a tichý zpěv ptáků. Celou iluzi kazily jen dveře. Proč si chtěla připomínat, co bylo ztraceno? To by mimo tento palác, tak blízko Shayol Ghulu, mohli stejně dobře vyrobit šokopí jako obrazové panely. V každém případě, jak si vzpomínal, nesnášela Graendal všechno, co souviselo s přírodou.