Robert Jordan - Srdce zimy

Cadsuane jí šla s úsměvem vstříc. Sorilea nebyla žena, kterou jste nechali chodit za vámi. Všichni si mysleli, že se z nich stávají přítelkyně – což by se ještě mohlo stát, jak si překvapeně uvědomila – ale o jejich spojenectví nikdo nevěděl. Objevil se Eben se svým podnosem a zřejmě se mu ulevilo, když na něj postavila poloprázdný pohár.

„Včera pozdě v noci,“ začala Sorilea, když chlapec odběhl zpět k Daigian, „Chisaine Nurbaya požádala, aby mohla sloužit Car’a’carnovi .“ Z hlasu jí čišel nesouhlas. „Před rozbřeskem požádala Janine Pavlara, pak Innina Darenhold, potom Vayelle Kamsa. Neměly povoleno hovořit mezi sebou. Nemohly se dohodnout. Přijala jsem jejich prosbu.“

Cadsuane rozčileně zafrkala. „Asi jsi je už nechala konat pokání,“ zamumlala a usilovně přemýšlela. Devatenáct sester bylo vězněno v aielském táboře, devatenáct sester, které ta pitomá Elaida poslala unést kluka, a teď všechny přísahaly, že půjdou za ním! To bylo ze všeho nejhorší. „Co mohlo přimět červené sestry, aby přísahaly věrnost muži, který dokáže usměrňovat?“

Verin už chtěla něco poznamenat, ale před Aielankou se odmlčela. Verin kupodivu brala své vynucené učednictví jako volavka na blatech. Víc času trávila v aielském táboře než mimo něj.

„Pokání ne, Cadsuane Melaidhrin.“ Sorilea mávla hubenou rukou, až znovu zachřestilo zlato a slonovina. „Snaží se dodržet toh , jež se dodržet nedá. Svým způsobem je to stejně pošetilé jako to, že jsme je zpočátku označily za da’tsang , ale jestli to jsou ochotné zkusit, možná ještě dojdou spásy,“ připustila neochotně. Sorilea těch devatenáct sester neměla jen nerada. Pousmála se. „V každém případě je naučíme to, co se musejí naučit.“ Ta žena zřejmě věřila, že učednictví u moudrých by prospělo všem Aes Sedai.

„Doufám, že je budeš všechny dál sledovat,“ pravila Cadsuane. „Zvlášť ty poslední čtyři.“ Byla si jistá, že tu směšnou přísahu dodrží, byť ne vždy způsobem, jaký by se klukovi líbil, ale vždycky tu byla možnost, že jedna či dvě by mohly být černé adžah. Kdysi si myslela, že černé už už odhalí, ale kořist jí proklouzla mezi prsty jako dým, což byl její nejtrpčí neúspěch kromě toho, že nezjistila, co má bratranec Caraline z Damodredů za lubem v Hraničních státech, až už bylo mnoho let poté a tato informace byla k ničemu. Nyní i černé adžah vypadaly jen jako odvrácení pozornosti od toho, co bylo skutečně důležité.

„Učednice jsou vždycky pozorně sledovány,“ ohradila se vysušená stařena. „Musím, myslím, připomenout těm ostatním, že mají být vděčné, když se tady smějí povalovat jako kmenoví náčelníci.“

Zbývající čtyři sestry před krbem hbitě vstaly, když přistoupila, hluboce se poklonily a pozorně poslouchaly, když mluvila a hrozila jim prstem. Sorilea si možná myslela, že se musí hodně učit, ale ony už zjistily, že šátek Aes Sedai není pro učednici moudrých žádnou ochranou. Toh Cadsuane hodně připomínalo pokání.

„Ona je... pozoruhodná,“ zamumlala Verin. „Jsem moc ráda, že je na naší straně. Pokud je."

Cadsuane po ní vrhla přísný pohled. „Vypadáš jako žena, která chce říct něco, co bys určitě říct nechtěla. O Sorilei?“ To spojenectví bylo velmi nejasně definováno. Přátelství nebo ne, ona a moudrá by nakonec mohly mít zcela jiné cíle.

„To ne,“ malá obtloustlá žena si povzdechla. Přes hranatý obličej vypadala jako docela tlustý vrabec. „Vím, že mi do toho nic není, Cadsuane, ale Bera a Kiruna se s našimi hosty nikam nedostaly, tak jsem si trochu promluvila se Shalon. Po mírném vyptávání vysypala celý příběh a Ailil všechno potvrdila, jakmile jí došlo, že to už vím. Brzy poté, co sem Mořský národ dorazil, přišla Ailil za Shalon v naději, že zjistí, co chtějí s mladým al’Thorem. Shalon zase chtěla zjistit všechno o něm a o zdejší situaci. To vedlo k dalším schůzkám, což vedlo k přátelství, což vedlo k tomu, že spolu začaly spát. Asi hlavně kvůli osamění, řekla bych. V každém případě to skrývaly víc než společná rokování.“

„Snášely výslechy celé dny, aby skryly tohle! “ vyhrkla Cadsuane nevěřícně. Bera a Kiruna je přiměly ječet!

Verin se v očích zablesklo potlačované veselí. „Cairhieňanky jsou pyšné a prudérní, Cadsuane, přinejmenším na veřejnosti. Za zataženými závěsy můžou šukat jako králíci, ale na veřejnosti by nepřiznaly, že se dotknou vlastního manžela! A Mořský národ přehání skoro stejně. Alespoň Shalon je sezdaná s mužem, který má povinnosti jinde, a porušení svatebních přísah je u nich velice vážný zločin. Jako porušení disciplíny, zdá se. Kdyby to její sestra zjistila, Shalon by dělala – ‚hledačku větru na pramici‘, zněla, myslím, její vlastní slova.“

Cadsuane vnímala, jak se jí houpají ozdůbky ve vlasech, když vrtěla hlavou. Když obě tyto ženy našli po útoku na palác spoutané, s roubíkem a nacpané pod Aililinu postel, měla podezření, že o útoku vědí víc, než přiznávají. Jakmile odmítly sdělit, proč se potají stýkají, byla si tím jistá. Možná v tom byly nějakým způsobem zapletené, třebaže útok byl očividně prací odpadlých asha’manů. Aspoň údajně odpadlých. Všechen ten čas a námaha vyplýtvané zbytečně. Nebo možná ne, jestli tak zoufale chtěly, aby to zůstalo v tajnosti.

„Doprovoď urozenou paní Ailil do jejích komnat s omluvou za to zacházení, Verin. Velmi... mlhavě... ji ujisti, že její tajemství bude zachováno. Ať určitě ví, jak je to mlhavé. A důrazně naznač, že by mě mohla informovat o tom, co uslyší o svém bratrovi.“ Vydírání používala jako nástroj nerada, ale už ho použila na tři asha’many, a Toram Riatin by ještě mohl nadělat problémy, i když jeho vzpoura zřejmě vyšuměla. Pravdou bylo, že jí nezáleželo na tom, kdo sedí na Slunečním trůně, ale plány a pletichy těch, kteří trůn považovali za důležitý, se často pletly do důležitějších věcí.

Verin se usmála a kývla. „Ach ano, myslím, že to bude moc dobře fungovat. Zvlášť proto, že svého bratra z duše nesnáší. Totéž platí o Shalon, že? Ale budeš chtít slyšet o událostech mezi Atha’an Miere, že? Nejsem si jistá, nakolik bude ochotná zradit Harine, bez ohledu na následky pro sebe.“

„Udělá to, co po ní budu chtít,“ pronesla Cadsuane zachmuřeně. „Ale drž ji až do zítřka.“ Harine si nesměla myslet, že jejím požadavkům bylo vyhověno. Mořský národ byl dalším nástrojem k použití na kluka, ale nic víc. Na všechno a všechny bylo nutné nahlížet z tohoto pohledu.

Do místnosti vklouzla Corele a opatrně za sebou zavřela dveře, aby nikoho nevyrušila. To jí nebylo podobné. Byla chlapecky štíhlá, s hustým černým obočím a hřívou lesklých černých vlasů, jež jí spadaly na záda a propůjčovaly jí divoký vzhled, jakkoliv úhledně byla oblečená. Byla žlutá a obvykle se všude hrnula se smíchem. Přetřela si špičku pršáku a váhavě se podívala na Cadsuane, aniž se jí v očích objevila obvyklá jiskra.

Cadsuane si ji rázně přivolala a Corele se nadechla a doplula k ní, svírajíc oběma rukama modrou, žlutě prostřihávanou sukni. Podívala se na sestry shromážděné kolem Soriley a Daigian hrající kolíbku s Ebenem na druhém konci a tichým hlasem s melodickým murandským přízvukem pronesla: „Mám úžasnou novinu, Cadsuane.“