Robert Jordan - Srdce zimy

„Ony jsou divoženky, Eldrith.“ Temaile se posadila a bezstarostně roztáhla nohy. Hlas jí ztvrdl. Nebyl velitelský, jen rázný. „Potíže nám budou dělat jen tři sestry a těch se můžeme zbavit. Můžeme chytnout Nyneivu a s ní možná i Elain.“ Náhle se předklonila. I když byla pomačkaná, nevypadala líně. Eldrith couvla, jako by ji Temaile zatlačila pohledem. „Proč jinak bychom tu byly, Eldrith? Proto jsme přišly.“

K tomu neměl nikdo co dodat. Za sebou měly řádku neúspěchů – v Tearu, v Tanchiku – které je mohly stát život, až je do rukou dostane svrchovaná rada. Ale ne, když měly za patrona jednu z Vyvolených, a jestli Moghedien Nyneivu tolik chtěla, třeba by se hodila i jiným. Skutečný problém bude najít Vyvoleného, kterému by svůj dárek předhodily. Nikdo kromě Asne se však nad touto částí nezamýšlel.

„Byli tam také další,“ pokračovala Temaile a znovu se opřela. Mluvila skoro znuděně. „Špehovali naše dvě přijaté. Muž, který se nechal vidět, a ještě někdo, koho jsem neviděla.“ Podrážděně našpulila rty. „Musela jsem zůstat za sloupem, aby mě ty holky nezahlédly. To by tě mělo potěšit, Eldrith. Že mě neviděly. Máš radost?“

Eldrith skoro koktala, když souhlasila.

Asne si dovolila pocítit své čtyři strážce, stále se blížili. Když opustily Samaru, přestala se maskovat. Jenom Powl z nich byl přítelem temnoty, ale ostatní udělají, co jim řekne, a uvěří tomu, co jim řekne. Bude nutné je skrývat před ostatními, ale chtěla mít po ruce ozbrojené muže. Svaly a ocel byly velmi užitečné. A kdyby došlo na nejhorší, vždycky mohla vytáhnout tu dlouhou rýhovanou tyč, kterou Moghedien neschovala tak dobře, jak si myslela.

Za okny obývacího pokoje bylo vidět šedé ranní světlo. Bylo časněji, než urozená paní Shiaine obvykle stávala, ale dnes ráno se oblékla ještě potmě. Nyní na sebe myslela jako na urozenou paní Shiaine. Na Mili Skaneovou, sedlářovu dceru, skoro úplně zapomněla. Ve všem, na čem skutečně záleželo, byla opravdu urozenou paní Shiaine Avarhin, a byla jí celá léta. Urozený pán Willin Avarhin zchudl a musel žít v polozbořené barabizně, kterou si ani nemohl dovolit nechat opravit. Se svou jedinou dcerou, poslední z upadajícího rodu, bydlel na venkově, daleko místa, kde by někdo mohl jejich chudobu odhalit, a teď z nich zbyly jenom kosti, zakopané v lese nedaleko té barabizny, a z ní se stala urozená paní Shiaine, a jestli tento vysoký, dobře postavený kamenný dům nebyl vyloženě zámek, pořád to byl majetek bohaté obchodnice. Ta už byla rovněž dávno po smrti, poté co přepsala zlato na svou „dědičku". Nábytek byl dobře vyrobený, koberce drahé, goblény a podušky vyšité zlatou nití a v krbu z modře žilkovaného mramoru burácel oheň. Na kdysi obyčejnou římsu nechala vyřezat řadu avarhinských srdcí a rukou.

„Ještě víno, holka,“ přikázala stroze a Falion přiběhla s vysokým stříbrným džbánem, aby jí dolila číši horkým vínem. Livrej služebné, s rudým srdcem a zlatou rukou na prsou, Falion slušela. Když letěla vrátit džbán na truhlici s přihrádkami, měla tvář jako masku. Pak se postavila ke dveřím.

„Hraješ nebezpečnou hru,“ poznamenala Marillin Gemaplhin a otáčela svou číší v dlaních. Byla to hubená žena s matnými, světle hnědými vlasy, byla hnědá a na Aes Sedai nevypadala. Hubený obličej a široký nos by se k Falionině livreji hodily víc než k jejímu modrému suknu a to se hodilo jen pro průměrnou obchodnici. „Je nějak odstíněná, já vím, ale až zase bude moct usměrňovat, budeme kvůli tomuhle křičet.“ Zvedla tenké rty v neveselém úsměvu. „A ty si možná budeš přát, abys mohla křičet.“

„Vybral to pro ni Moridin,“ opáčila Shiaine. „Selhala v Ebú Daru a on nařídil její potrestání. Neznám podrobnosti, a nechci je znát, ale jestli Moridin chce, aby ryla nosem v blátě, tak jí ho tam strčím tak hluboko, že bude ještě rok dýchat bláto. Nebo snad radíš neuposlechnout Vyvoleného?“ Už při tom pomyšlení stěží potlačila zachvění. Marillin se snažila zakrýt svůj výraz pitím, ale zavřela oči. „A co ty, Falion?“ zeptala se Shiaine. „Chtěla bys, abych Moridina požádala, aby tě odvedl pryč? Mohl by ti najít něco míň obtížného.“ A taky by mezci mohli zpívat jako slavíci.

Falion ani nezaváhala. Předvedla hluboké komornické pukrle a tvář měla ještě bledší než obvykle. „Ne, paní,“ vyhrkla. „Jsem se svou situací spokojená, paní.“

„Vidíš?“ řekla Shiaine druhé Aes Sedai. Velmi pochybovala, že je Falion byť vzdáleně spokojená, ale přijme cokoliv, než by čelila Moridinově nelibosti přímo. Ze stejného důvodu jí Shiaine povládne tvrdou rukou. Člověk nikdy nevěděl, co by Vyvolení mohli zjistit a špatně si vyložit. O sobě si myslela, že její selhání je hluboko pohřbeno, ale nehodlala riskovat. „Až bude moct zase usměrňovat, nebude muset být pořád komorná, Marillin.“ A stejně, Moridin řekl, že ji Shiaine může zabít, bude-li chtít. To platilo, kdyby ji její postavení začalo být příliš na obtíž. Řekl, že může zabít obě sestry, bude-li chtít.

„To je možné,“ podotkla Marillin temně, úkosem se podívala na Falion a zaškaredila se. „No, Moghedien mi nařídila pomáhat ti, jak to jen půjde, ale rovnou ti říkám, že do královského paláce nevstoupím. V celém městě je na můj vkus příliš mnoho sester, ale palác je přímo nacpaný divoženkami. Nedostala bych se ani na deset kroků, než by někdo zjistil, že tam jsem.“

Shiaine si povzdechla, zaklonila se, dala si nohu přes nohu a tou pohupovala. Proč si lidé pořád mysleli, že neví tolik, co oni? Svět byl plný hlupáků! „Moghedien ti nařídila, že mě máš poslouchat, Marillin. Vím to, poněvadž mi to Moridin řekl. Neřekl to tak otevřeně, ale myslím, že když luskne prsty, Moghedien skočí.“ Mluvit takhle o Vyvolených bylo nebezpečné, ale ona musela věci vyjasnit. „Chtěla bys mi zopakovat, co že to neuděláš?“

Aes Sedai si olízla rty a znovu úkosem pohlédla na Falion. Bála se snad, že skončí stejně? Pravdou bylo, že Shiaine by Falion okamžitě vyměnila za pořádnou komornou. No, pokud by si mohla ponechat i další služby. Nejspíš budou obě muset umřít, až tohle skončí. Shiaine nerada nechávala nedokončenou práci.

„O tom jsem nelhala,“ řekla Marillin. „Vážně se nedostanu daleko. Ale jedna žena je už v paláci. Udělá, co potřebuješ. Možná ale chvíli potrvá se s ní spojit.“

„Jenom zařiď, ať to netrvá příliš dlouho, Marillin.“ Aha, takže jedna ze sester v paláci je černá adžah, co? Musela to být Aes Sedai, ne jenom temná družka, aby dokázala, co Shiaine potřebovala.

Otevřely se dveře a dovnitř nahlédl Murellin. Byl tak mohutný, že prostor málem vyplnil. Za ním zahlédla dalšího muže. Když kývla, Murellin ustoupil stranou a kývl na Daveda Hanlona, že může vstoupit. Potom za ním dveře zavřel. Hanlon měl tmavý plášť, ale zvedl ruku a stiskl Falion prs. Ta se na něj zlostně mračila, ale neodvažovala se pohnout. Hanlon byl součástí jejího trestu. Přesto se Shiaine nehodlala koukat, jak tu ženu ohmatává.

„To udělej později,“ nařídila mu. „Jak to šlo?“

Hanlon se zeširoka usmál. „Pochopitelně to šlo tak, jak jsem to plánoval.“ Odhodil si hbitě cíp pláště přes rameno a odhalil zlaté uzly hodnosti na červeném kabátě. „Mluvíš s kapitánem královniny osobní stráže.“