Robert Jordan - Srdce zimy

Rand seděl stejně jako na začátku, jako nehybná, nevidoucí socha, jen po tvářích se mu řinul pot. Pokud byl v agónii, jak tvrdila Min, tak to na něm nebylo vidět. A pokud byl, tak Cadsuane stejně nevěděla, co s tím dělat, co by se s tím odvážila udělat. Jakkoliv ho teď vyrušit by mohlo mít katastrofální následky. Cadsuane se podívala na stoupající černočernou kupoli a zabručela. Vlastně vůbec ho s tím nechat začít mohlo mít katastrofální následky.

Nyneiva se zaúpěním sklouzla ze svého kamenného sedátka na zem. Šaty měla celé propocené a vlasy se jí lepily na zmáčený obličej. Víčka se jí chabě chvěla a prsa se jí prudce zvedala, jak zoufale lapala po dechu. „Už ne,“ zafňukala. „Už to nevydržím.“

Cadsuane zaváhala, na což nebyla právě zvyklá. Ta holka nemohla opustit kruh, dokud ji mladý al’Thor nepropustí, ale pokud nebyly Choedan Kal nějak poškozené, stejně jako Callandor , měla by být chráněna, aby nenabrala příliš velké množství jediné síly a neublížila si. Až na to, že fungovala jako koryto pro větší množství saidaru , než by zvládla celá Bílá věž i s použitím všech angrialů a sa’angrialů , jež vlastnila. Ale po těch hodinách, co jí ten proud protékal, ji mohlo zabít prosté tělesné vyčerpání.

Cadsuane si k ní klekla, položila vlaštovku na zem vedle sebe, vzala její hlavu do dlaní a zmenšila množství saidaru , které vkládala do štítu. Léčit uměla jenom průměrně, ale mohla holku zbavit aspoň trochy únavy, aniž by sama padla na hubu. Velmi dobře si uvědomovala, jak štít nad nimi zeslábl, a na tvoření tkaniva tedy neplýtvala časem.

Osan’gar se vyškrábal na kopec, lehl si na břicho, odplazil se za strom a usmál se. Odsud, se saidínem v sobě, viděl jasně protější hřeben i lidi na něm. Nebylo jich tolik, kolik čekal. Jedna žena obcházela kolem vrcholu a dívala se mezi stromy, avšak ostatní se nehýbali. Narishma seděl se zářícím Callandorem v rukou a jakási žena se mu opírala hlavou o koleno. Pokud viděl, byly tam další dvě ženy, jedna klečela nad druhou, ale pořádně na ně neviděl přes záda jiného muže. Nemusel mu vidět do tváře, aby poznal al’Thora. Klíč ležel na zemi vedle něho, takže nemohlo být pochyb. Pro Osan’garovy oči zářil jasně. Pro něj byl jasnější než slunce, než tisíc sluncí. Co všechno by s ním dokázal on! Škoda že ho bylo třeba zničit spolu s al’Thorem. Ale až bude al’Thor mrtvý, mohl by si vzít alespoň Callandor . Nikdo jiný mezi Vyvolenými nevlastnil ani angrial . Dokonce i Moridinovi by nahnal strach, kdyby ten křišťálový meč získal. Nae’blis? Až zničí al’Thora a odčiní vše, co tu provedl, bude Nae’blisem jmenován Osan’gar. Tiše se zasmál a setkal odřivous. Koho by kdy napadlo, že z něho nakonec bude hrdina?

Elza pomalu obcházela kopec a prohlížela si lesy kolem. Náhle koutkem oka zachytila jakýsi pohyb a zastavila se. Pootočila hlavu, ale ne až ke kopci, na němž ten záblesk zahlédla. Den byl pro ni velmi těžký. V zajetí mezi aielskými stany v Cairhienu jí došlo, že je prvořadé, aby Drak Znovuzrozený dosáhl Poslední bitvy. Najednou jí to bylo tak naprosto jasné, až ji zarazilo, že to neviděla předtím. Teď jí to bylo jasné, tak jasné jako díky saidaru obličej muže, jenž se pokoušel schovat na tom kopci za stromem. Dneska musela bojovat s Vyvolenými. Veliký pán určitě pochopí, pokud některého z nich zabije, ale Corlan Dashiva byl jen jedním z těch asha’manů. Dashiva zvedl ruku ke kopci, na němž stála, a ona natáhla, jak nejvíc mohla, z Callandoru v Jaharových rukou. Saidín jí k ničení připadal docela vhodný. Druhý kopec obklopila obrovská, planoucí ohnivá koule – rudá, zlatá a modrá. Když zmizela, druhý kopec končil hladce o deset sáhů níž, než měl hřeben původně.

Moghedien si nebyla jistá, proč zůstává tak dlouho. Do setmění zbývaly už jen asi dvě hodiny a v lese byl klid. Kromě klíče už necítila, že by někdo usměrňoval saidar . To ovšem neznamenalo, že by někdo někde nepoužíval malé množství, ale nic jako ta smršť, jež tu zuřila před chvílí. Bitva skončila, ostatní Vyvolení byli mrtví nebo poraženi prchali. Bylo jasné, že jsou poraženi, protože klíč stále zářil. Úžasné, že Choedan Kal přežily nepřetržité používání tak dlouho a na takové úrovni.

Moghedien ležela na kopci s bradou v dlaních a pozorovala velikou kupoli. Černá ji již déle nevystihovala. Nyní vypadala jako polokoule, zvedající se jako hora i dvě míle či víc k obloze. Kolem ležela silná vrstva stínu, která jako by vysávala poslední světlo ze vzduchu. Nechápala, proč se vůbec nebojí. Kupole mohla růst, dokud by nepohltila celý svět, nebo možná rozbít svět, jak to podle Aran’gar mohla udělat. Pokud by k tomu došlo, nebylo by bezpečí nikde, žádné stíny, kde by se Pavoučice mohla skrýt.

Najednou z té hladké, tmavé kupole cosi vylezlo, vypadalo to jako plamen, pokud by plamen mohl být černý, a potom další a ještě jeden, až celá kupole vřela temným ohněm. Řev, jako deset tisíc hromobití, ji donutil zacpat si uši a začít křičet, i když to v té vřavě nebylo slyšet, a potom se kopule zbortila do sebe, do jediného místa, do nicoty. Zavyl vítr, hnal se ke zmizelé kupoli a ji táhl s sebou po kamenité zemi, i když se zoufale snažila zachytit, narážela do stromů, zvedalo ji to do vzduchu. Kupodivu se vůbec nebála. Usoudila, že pokud přežije tohle, už se nikdy nebude bát.

Cadsuane pustila předmět, který býval ter’angrialem , na zem. Už se tomu nedalo říkat soška ženy. Obličej byl moudrý a vyrovnaný jako vždy, ale soška byla přelomená vedví a na jedné straně byla bublina, jako z roztaveného vosku, včetně ruky držící křišťálovou kouli, jež nyní ležela rozbitá kolem zničené sošky. Mužská soška byla celá, už ji měla schovanou v sedlové brašně. Callandor byl také zabezpečený. Lepší bude nenechávat lákadlo jen tak se povalovat na kopci. Tam, kde býval Shadar Logoth, nyní byla obrovská prostora uprostřed lesa, dokonalý kruh s průměrem, že ani v zapadajícím slunci neviděla druhý konec.

Lan, vedoucí do kopce svého pokulhávajícího válečného oře, vraníkovy otěže pustil, když uviděl Nyneivu ležící na zemi a zakrytou až po bradu pláštěm. Mladý al’Thor ležel vedle ní, rovněž zakrytý pláštěm, a u něj byla stočená Min, s hlavou položenou na jeho hrudi. Oči měla zavřené, ale podle toho, jak se usmívala, tak nespala. Lan se na ně ani nepodíval, doběhl k Nyneivě, padl vedle ni na kolena a něžně ji zvedl hlavu. Ani se nepohnula, stejně jako kluk.

„Jsou jenom v bezvědomí,“ hlásila mu Cadsuane. „Corele říkala, že bude lepší nechat je vzpamatovat se po svém.“ A nedokázala říci, jak dlouho to bude trvat. Ani Damer to nedokázal. Rány v klukově boku se nezměnily, třebaže Damer čekal, že k tomu dojde. Všechno to bylo velmi zneklidňující.

O něco dál se holohlavý asha’man skláněl nad Beldeine a kroutil prsty, jak setkával své zvláštní léčení. Poslední hodinu měl plno práce. Alivia stále užasle zírala a ohýbala ruku, kterou měla zlomenou a spálenou až na kost. Sarene byla poněkud nejistá na nohou, ale to způsobovala jen únava. Skoro tam v lese zemřela a stále kvůli té zkušenosti kulila oči. Bílé nebyly na takové věci zvyklé.

Ne všichni měli takové štěstí. Verin a žena z Mořského národa seděly vedle pláštěm zahalené Kumiry a tiše pohybovaly rty v modlitbě za její duši. Nesune se neohrabaně snažila utěšit Daigian, která držela v náručí mrtvolu mladého Ebena a kolébala ho jako dítě. Zelené byly na takové věci zvyklé, ale Cadsuane se nelíbilo, že ztratila dva lidi oplátkou jen za pár ožehlých Zaprodanců a jednoho mrtvého odpadlíka.