Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Nazývá se to hlazení dítěte,“ prohodila Monaelle nepřítomně. Soustředila se hlavně na tkanivo. Prosté rytí slouží ke zjištění, co dotyčného trápí – to bylo prosté – a už by to skončilo, ale ona prameny pozměnila a bzučení v Elainině těle změnilo výšku a zanořilo se hlouběji. „Možná že to má něco společného s léčením, je to snad jakýsi druh léčení, ale my ho známe ještě z dob, než jsme byli posláni do Trojí země. Některé způsoby tkaní jsou podobné tomu, co nám ukázaly Sumeko Karistovanová a Nyneiva z al’Mearů. Při hlazení dítěte zjistíte zdravotní stav matky a dítěte, a když změníte tkanivo, můžete vyléčit i některé problémy, ale na ženu, která nečeká dítě, to nezabere. Na muže taky ne, pochopitelně.“ Bzučení zesílilo, až měla Elain pocit, že ho musí slyšet každá v místnosti. Elain málem vibrovaly zuby.

Vzpomněla si na dřívější myšlenku a vyhrkla: „Neublíží dítěti usměrňování? Teda, když já budu usměrňovat.“

„O nic víc než dýchání.“ Monaelle nechala tkanivo s úsměvem zmizet. „Máš dvě. Je příliš brzy, aby se poznalo, jestli to jsou děvčata, nebo chlapci, ale jsou zdravé, stejně jako ty.“

Dvojčata! Elain si vyměnila veselý úsměv s Aviendhou. Skoro cítila sestřinu radost. Bude mít dvojčata. Randovy děti. Doufala, že to bude chlapeček a holčička nebo dva chlapci. Dvě holčičky by při nástupnictví znamenaly spoustu problémů. Ještě nikdo nikdy nezískal Růžovou korunu se všeobecnou podporou.

Sumeko naléhavě zachrčela a ukázala na Elain a Monaelle kývla. „Dělej přesně to, co já, a uvidíš.“ Dívala se, jak Sumeko vytváří tkanivo, a znovu kývla. Kulatá žena nechala tkanivo zapadnout do Elain a zasupěla, když sama ucítila to bzučení. „Nebudeš si muset dělat starosti s nevolností,“ pokračovala Monaelle, „ale občas budeš mít problémy s usměrňováním. Vlákna by ti mohla vyklouznout, jako by byla namaštěná, nebo se vytratí jako mlha, takže to budeš muset zkoušet dál, abys zvládla i jednoduché tkanivo a udržela ho. Časem by se to mohlo zhoršovat a během porodu nedokážeš usměrňovat vůbec, ale hned po porodu se to spraví. Brzy začneš být náladová, jestli to už nezačalo, jednu chvíli budeš brečet, vzápětí budeš štěkat. Otec tvých dětí by se měl mít na pozoru a držet se od tebe co nejdál.“

„Slyšela jsem, že mu dnes ráno už málem utrhla hlavu,“ zahuhlala Sumeko, propustila tkanivo, narovnala se a upravila si rudý pás kolem břicha. „Tohle je pozoruhodné, Monaelle. Mě nikdy nenapadlo tkanivo, které by se dalo použít pouze na těhotné.“

Elain stiskla rty, ale řekla jen: „S tím tkanivem poznáš všechno, Monaelle?“ Nejlepší bude, když si budou všichni myslet, že otcem jejích dětí je Doilan Mellar. Děti Randa al’Thora by se staly terčem ať už ze strachu, z nenávisti či z touhy po výhodách, ale nad Mellarovými dětmi se nikdo zamýšlet nebude, možná dokonce ani nad Mellarem samotným ne. Bylo to nejlepší a tím to končilo.

Monaelle zvrátila hlavu dozadu a zachechtala se, až si musela otřít slzy. „Tohle vím díky tomu, že jsem porodila sedm dětí a měla tři manžely, Elain z rodu Trakandů. Schopnost usměrňovat tě chrání před nevolností, ale stejně musíš zaplatit. No tak, Aviendho, musíš to taky zkusit. Opatrně. Přesně tak, jak jsem to udělala já.“

Aviendha dychtivě uchopila pravý zdroj, jenže než začala setkávat vlákna, saidar zase pustila a upřela oči na zeď s tmavým deštěním. Hleděla k západu. Stejně jako Elain, Monaelle a Sumeko. Plamen, jenž tak dlouho zářil, právě zmizel. Jednu chvíli tam byl, zuřící žár saidaru , a vzápětí byl pryč, jako by nikdy neexistoval.

Sumeko se vzedmulo mohutné poprsí, jak se zhluboka nadechla. „Myslím, že se dnes stalo něco skutečně nádherného, nebo strašného,“ pronesla tiše. „A já se bojím zjistit, co z toho.“

„Nádherného,“ řekla Elain. Bylo to hotovo, ať to bylo cokoliv, a Rand byl naživu. Už to samo o sobě bylo nádherné. Monaelle se na ni tázavě zadívala. Věděla o poutu, takže si dokázala domyslet zbytek, ale jen si prstem zamyšleně pohladila náhrdelníky. V každém případě brzy vypáčí zbytek z Aviendhy.

Kdosi zaklepal na dveře a ony sebou prudce trhly. Všechny kromě Monaelle. Předstírajíc, že neviděla, jak ostatní ženy nadskočily, se moudrá příliš okatě soustředila na svou loktuši. Sumeko zakašlala, aby zakryla rozpaky.

„Dále,“ zavolala hlasitě Elain. Musela skoro řvát, aby její hlas pronikl dveřmi i bez zvukové ochrany.

Do místnosti strčila hlavu Caseille s kloboukem v ruce a potom vstoupila a pečlivě za sebou dveře zavřela. Bílou krajku na límci a manžetách měla jako čerstvě nažehlenou, ale očividně se vrátila zpátky do služby poté, co se po večerní cestě trochu upravila. „Odpusť, že vyrušuji, má paní, ale myslela jsem, že to budeš chtít vědět. Mořský národ šílí, teda ty ženy, které tu ještě jsou. Zřejmě se ztratila jedna z jejich učednic.“

„Co dál?“ zeptala se Elain. Scházející učednice znamenala už dost velký problém, ale něco v ženině tváři jí prozradilo, že toho bude víc.

„Gardistka Azeri mi náhodou sdělila, že před třemi hodinami viděla Merilille Sedai opouštět palác,“ pokračovala Caseille váhavě. „Merilille a jednu ženu v plášti a s kapucí. Vzaly si koně a naloženého soumara. Yurith říkala, že ta druhá žena měla na rukou tetování. Má paní, nikdo neměl důvod hledat –“

Elain ji pokynem ruky umlčela. „Nikdo neudělal nic špatně, Caseille. Není to ničí vina.“ Alespoň ne gardistek. Tohle ovšem byla pěkná kaše. Talaan a Metarra, dvě učednice hledaček větru, byly v jediné síle velice silné, a pokud Merilille dokázala jednu z nich přemluvit, aby se pokusila stát Aes Sedai, mohla sama sebe přesvědčit, že vzít ji tam, kde by ji mohly zanést do knihy novicek, je dostatečným důvodem, aby se vyhnula svému slibu učit hledačky větru. Které budou rozčilené kvůli ztrátě Merilille a vzteklé kvůli učednici. Ony budou vinit každého okolo a nejvíc ze všeho Elain.

„To o Merilille už ví každý?“ zeptala se.

„Zatím ne, má paní, ale ten, kdo jim sedlal koně a nakládal mulu, nebude držet jazyk za zuby. Stájníci nemají moc o čem klevetit.“ Tedy pořádně horká kaše, a malá šance, že ji dokáže zchladit dřív, než ji bude muset sníst.

„Doufám, že se mnou později povečeříš, Monaelle,“ navrhovala Elain, „ale teď mě musíš omluvit.“ Ať už měla k porodní bábě povinnosti či nikoliv, ani nepočkala, jestli bude souhlasit. Musela se pokusit zabránit pohromě. Snad to půjde. „Caseille, oznam to Birgitte a řekni jí, že chci okamžitě poslat zprávu k bránám kvůli Merilille. Vím, vím, možná už opustily město a stráže u brány by stejně Aes Sedai nezastavily, ale třeba by ji mohly zdržet nebo vyděsit její společnici, takže se schovají někde ve městě. Sumeko, požádala bys Reanne, ať sežene všechny z rodinky, které nedokážou cestovat, aby prohledaly město? Je to jenom malá naděje, ale Merilille si možná myslela, že je už příliš pozdě, aby se vydávala na cestu. Zkontrolujte všechny hostince včetně Stříbrné labutě a…“

Doufala, že Rand dnes opravdu udělal něco nádherného, ale nemohla marnit čas a přemýšlet o tom. Musela získat trůn a vyřídit to s rozzlobenými Atha’an Miere, než si svůj hněv vybijí na ní. Zkrátka byl to den jako každý jiný od jejího návratu do Caemlynu, což znamenalo, že má plné ruce práce.