Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Naean trhla hlavou a olízla si rty. Uhýbala pohledem, jako kdyby hledala cestu ven, jako by hledala pomoc. Vraník dál frkal a poskakoval, ale ona ho držela jenom natolik, aby se nesplašil, a i to dělala jaksi mimoděk. Ano, byla vyděšená. Ale ne do té míry, aby nepochopila, co Elenia požaduje. V historii Andoru bylo dost příkladů, aby to nevěděla. Dokud nebylo nic napsáno, byly tu tisíce možností, ale pouhá existence takového dopisu by Naean nasadila uzdu a Elenii by dala otěže do rukou. Zveřejnění dopisu by Naean zničilo, pokud by Elenia nebyla natolik hloupá, aby se přiznala, že ji k tomu donutila. Po takovém odhalení by se mohla pokusit vydržet, ale i rod s mnohem větší svorností mezi jednotlivými členy, než byli Arawnové, s mnohem méně sestřenicemi, bratranci, tetami a strýci, připravenými okamžitě podrazit tomu druhému nohy, by se rozpadl. Menší rody, po celá pokolení připoutané k Arawnům, by začaly hledat podporu jinde. Během několika let, byť ne dříve, by Naean skončila jako hlava bezvýznamných a zdiskreditovaných zbytků rodu. Ano, už se to stalo.

„Už jsme tu dost dlouho.“ Elenia zvedla otěže. „Nechci, aby lidé začali klevetit. Snad budeme mít další příležitost promluvit si o samotě, než Arymilla usedne na trůn.“ Taková odporná představa! „Snad.“

Druhá žena vydechla, jako by z ní vycházel všechen vzduch, ale Elenia obrátila koně, ani rychle, ani pomalu, a zastavila se teprve tehdy, když Naean vyhrkla: „Počkej!“

Elenia se ohlédla přes rameno a čekala. Mlčky. Vše, co bylo třeba říci, již bylo řečeno. Zbývalo jen zjistit, zda je ta žena natolik zoufalá, aby se Elenii vydala do rukou. Měla by být. Ona neměla k ruce žádného Jarida. Vlastně každý z Arawnů, kdo by navrhl, že Naean potřebuje zachránit, by skončil ve vězení za maření Naeanina výslovného příkazu. Bez Elenie by mohla v zajetí zestárnout. S tím dopisem by však jen skončila v jiném zajetí. S tím dopisem byl jí Elenia mohla poskytnout veškeré zdání naprosté svobody. Zřejmě byla dost bystrá, aby to pochopila. Nebo se možná jen příliš bála Taraboňanů.

„Zařídím to, hned jak to půjde,“ slíbila nakonec odevzdaně.

„Už se na to těším,“ zamumlala Elenia a příliš se nenamáhala zakrýt uspokojení. Ale příliš s tím neotálej , dodala málem a zarazila se právě včas. Naean možná byla poražená, ale i poražený nepřítel může člověku vrazit nůž do zad, když je zahnán do kouta. Kromě toho se bála Naeaniny hrozby stejně, jako se Naean bála té její. Možná víc. Avšak dokud to Naean nevěděla, její nůž neměl hrot.

Cestou zpátky ke svým ozbrojencům byla Elenia v mnohem lepší náladě než od… rozhodně od chvíle, kdy se z jejích „zachránců“ vyklubali Arymillini lidé. Možná od chvíle, kdy ji Dyelin nechala zavřít v Aringillu, i když tam nikdy neztrácela naději. Věznili ji v guvernérově domě, jenž byl docela pohodlný, třebaže se musela o pokoje dělit s Naean. Spojení s Jaridem neznamenalo žádný problém, a dokonce si myslela, že s královninými gardisty v Aringillu navázala dobré styky. Mnoho z nich nedávno přišlo z Cairhienu, takže si… nebyli jistí… komu vlastně patří jejich věrnost.

Teď jí nedávné nádherně náhodné setkání s Naean zvedlo náladu tolik, že se usmála na Janny a slíbila jí hromadu nových šatů, jakmile se dostanou do Caemlynu. Což u baculaté ženy vyvolalo vděčný úsměv. Elenia komorné kupovala nové šaty vždy, když se cítila zvlášť dobře, a každé by se hodily i pro úspěšnou obchodnici. Byl to jeden ze způsobů, jak si zajistit věrnost a diskrétnost, a po dvacet let jí Janny poskytovala obojí.

Slunce už bylo jen rudým proužkem nad lesem a byl čas najít Arymillu, aby se dozvěděla, kde bude dnes v noci spát. Světlo dej, aby to byla slušná postel v teplém, ne příliš zakouřeném stanu, se slušnou večeří. Víc v současné době žádat nemohla. Ale ani to jí náladu nepokazilo. Nejenže na hloučky mužů a žen, jež míjeli, kývala, dokonce se na ně usmívala. Málem zašla až tak daleko, že jim zamávala. Všechno šlo lépe, než se dlouho odvažovala doufat. Nejenomže se zbavila Naean jako soupeřky v boji o trůn, ale ta navíc skončila uvázaná na vodítku, což by mohlo – bude! – stačit k tomu, aby to přivedlo Karinda a Lira. A byli tu tací, kteří by na trůně přijali kohokoliv kromě Trakandovny. Kupříkladu Ellorien. Morgasa ji nechala zbičovat! Ellorien by se nikdy nepostavila za nikoho z Trakandů. Aemlyn, Arathelle a Abelle byli další, jejichž ukřivděnosti bylo možné využít. A možná i Pelivarovy a Luanovy. Měla vysunutá tykadla. A nehodlala promarnit výhodu Caemlynu, jako to udělala ta divoška Elain. Z historického hlediska samotné držení Caemlynu stačilo k získání podpory nejméně čtyř nebo pěti rodů.

Načasování bude samo sebou klíčové, jinak by veškeré výhody připadly Arymille, ale Elenia už se viděla na Lvím trůně, s hlavami rodů klečícími před sebou a skládajícími jí slib věrnosti. Už si dělala seznam těch hlav rodů, jež bude třeba nahradit. Škoda že ty, kdo je nahradí, nebude moci vybrat, ale nehody se mohly stávat neuvěřitelně často.

Její spokojené rozjímání přerušil vychrtlý muž, který se náhle objevil vedle ní na podsaditém šimlovi, a ve slábnoucím světle se mu horečnatě leskly oči. Z nějakého důvodu měl Nasin v řídkých bílých vlasech nastrkané jedlové větvičky. Díky nim vypadal, že se šplhal na strom, a na rudém hedvábném kabátě měl tak hustou květinovou výšivku, že ho mohl vydávat za illiánský koberec. Vypadal směšně. Byl také hlavou nejmocnějšího rodu v Andoru. A byl úplně šílený. „Elenie, drahoušku,“ zahýkal a prskal přitom, „jak sladký pohled pro mé bolavé oči. Vedle tebe vypadá med starý a růže nudné.“

Bezmyšlenkovitě přitáhla Jitřnímu větru otěže a odvedla ho stranou, takže se mezi ně dostala Janny na své hnědce. „Já nejsem tvá snoubenka, Nasine,“ štěkla a soptila, že to musí říkat nahlas a přede všemi. „Já jsem vdaná , ty starý hňupe! Počkat!“ dodala a švihla rukou.

Rozkaz a gesto byly určeny jejím ozbrojencům, kteří položili ruce na jílce mečů a na Nasina se zamračili. Za Nasinem jelo asi třicet či čtyřicet mužů s mečem a hvězdou rodu Caerenů a neváhali by zabít každého, o kom by si mysleli, že ohrožuje hlavu jejich rodu. Několik jich už mělo meče zpola vytažené z pochvy. Jí by pochopitelně neublížili. Nasin by je nechal do jednoho oběsit, kdyby jí udělali třeba jen modřinu. Světlo, nevěděla, jestli se má kvůli tomu smát, nebo plakat.

„Pořád se bojíš toho mladého hňupa Jarida?“ chtěl vědět Nasin a zatočil s koněm blíž k ní. „Nemá právo tě dál obtěžovat. Lepší muž vyhrál a on by to měl uznat. Vyzvu ho na souboj!“ Rukou samá kost i v těsné rudé rukavici se sápal po meči, který nejspíš netasil dobře dvacet let. „Zabiju ho jako prašivého psa za to, že tě děsí!“

Elenia obratně naváděla Jitřní vítr, takže vytvořil kolem Janny kruh. Komorná se Nasinovi omlouvala a předstírala, že mu uhýbá z cesty, přičemž se mu do ní pletla. Elenia v duchu přihodila menší výšivku na šaty, jež jí hodlala koupit. Jak byl Nasin popletený, byl schopný přejít vmžiku od sladkých slůvek k tomu, že ji začne osahávat, jako by byla nějaká holčice z taverny. To by už nesnesla, rozhodně ne na veřejnosti. Jak ho objížděla, vyloudila na rtech ostražitý úsměv, i když jí úsměv dal víc práce než ty starosti. Kdyby tenhle starý hlupák přinutil Jarida, aby ho zabil, všechno by tím zničil! „Víš, že nemohu dovolit, aby kvůli mně muži bojovali, Nasine.“ Mluvila udýchaně a nervózně, ale nepokoušela se to ovládnout. Udýchanost a nervozita se docela hodily. „Jak bych mohla milovat muže, který má na rukou krev?“