Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Vandene dostane tolik času, aby mohla truchlit po své sestře, kolik potřebuje nebo bude chtít,“ prohlásila Elain vyrovnaně. „A už se o tom nebudeme bavit.“

Careane si ztěžka povzdechla a znovu si upravila šátek. Sareitha si povzdechla slabě a začala si kroutit prstenem s Velkým hadem na ukazováku levé raky. Možná vycítily její náladu nebo se možná netěšily na další výuku hledaček větra. Merilillin neustále překvapený výraz se nezměnil, ale ona Mořský národ vyučovala dnem i nocí, pokud se Elain nepodařilo ji od nich dostat, a hledačky větra byly stále méně ochotné ji pustit, jakkoliv se Elain snažila.

Alespoň se jí dařilo nebýt na ty tři strohá. Dalo to práci, zvlášť když tady byla Aviendha. Elain nevěděla, co by si počala, kdyby sestra ztratila. Vandene nejenže truchlila po sestře, ale také hledala jejího vraha, a nedalo se pochybovat o tom, že vrahem je buď Merilille Ceandevin, Careane Fransi nebo Sareitha Tomanes. Jedna z nich, nebo víc, což bylo ještě horší. Obvinění se zvlášť u Merilille v jejím současném stavu dalo těžké uvěřit, ale nebylo to snadné u žádné sestry. Jak poukázala Birgitte, jedním z nejhorších temných druhů, jaké kdy potkala, byl za trollockých válek jako beránek mírný jinoch, který nadskakoval při hlasitějším zvuku. A otrávil zásobu vody celého jednoho města. Aviendha navrhla, že všechny tři předvedou k výslechu, což vyděsilo Birgitte, ale Aviendha k Aes Sedai cítila rozhodně mnohem menší bázeň než kdysi. Bylo třeba zachovávat příslušné zdvořilosti, dokud nebude dost důkazů k odsouzení. Pak už žádné zdvořilosti nebudou.

„Ach,“ vyhrkla Sareitha a náhle se rozzářila. „Tady je kapitán Mellar. Když jsi byla pryč, zase se zachoval hrdinsky, Elain.“

Aviendha sevřela rukojeť nože a Birgitte ztuhla. Careane se tvářila velice chladně a dokonce i Merilille se podařila odsuzující povýšenost. Žádná ze sester se netajila tím, že Doilana Mellara nemá ráda.

S úzkým obličejem nebyl žádný krasavec, nebyl ani hezký, ale pohyboval se s hbitým půvabem šermíře, hovořícím o tělesné síle. Jako kapitán Elaininy osobní stráže měl tři zlaté uzly a nosil je na obou náramenících jasně vyleštěného kyrysu. Nevědomý pozorovatel by si mohl myslet, že má vyšší hodnost než Birgitte. Záplava sněhobílé krajky u krku a na zápěstích byla dvakrát tlustší a dvakrát tak dlouhá, než nosily gardistky, ale znovu vynechal šerpu, možná proto, že by zakrývala jednu řadu zlatých uzlů. Tvrdil, že v životě nechce nic jiného než velet její osobní stráži, ale často mluvil o bitvách, v nichž bojoval jako žoldnéř. Zřejmě nikdy nebyl na straně poražených a vítězství mívalo často původ v jeho neopěvovaných schopnostech na bojišti. Ometl bílý chochol na klobouku o zem, jak se hluboce klaněl, a zároveň obratně zvládal meč, a pak předvedl o něco menší úklonu Birgitte, s rukou křížem přes prsa.

Elain si připravila úsměv. „Sareitha říkala, že ses opět zachoval jako hrdina, kapitáne Mellare? Jakpak to?“

„Jen jsem konal svou povinnost vůči své královně.“ Přes sebepodceňující tón se usmíval mnohem hřejivěji, než by měl. Polovina paláce ho považovala za otce Elainina dítěte. To, že ty řeči nikdy nepopřel, ukazovalo, že si myslí, že má jisté vyhlídky. Úsměv mu ale nikdy nedostoupil k tmavým očím. Ty zůstávaly chladné jako smrt. „Má povinnost je mi potěšením, má královno.“

„Kapitán Mellar včera vedl další výpad bez rozkazu,“ vysvětlovala opatrně Birgitte. „Tentokrát se boj dostal až téměř do Farmaddinský brány, kterou rozkázal nechat otevřenou, dokud se nevrátí.“ Elain začínal tvrdnout výraz.

„Ale ne,“ namítala Sareitha. „Takhle to vůbec nebylo. Stovka ozbrojenců urozeného pána Luana se pokusila v noci dostat k městu, ale provedli to příliš pozdě a zastihl je východ slunce. Stejně tak třikrát tolik mužů urozeného pána Nasina. Kdyby kapitán Mellar nebyl nechal otevřít bránu a nevedl záchranný oddíl, byli by je rozsekali na kusy v dohledu hradeb. Tak se mu podařilo zachránit osmdesát mužů pro naši věc.“ Mellar se s úsměvem hřál v chvále Aes Sedai, jako by prve neslyšel Birgittinu kritiku. Ovšem zřejmě si neuvědomoval ani nesouhlasné výrazy Careane a Merilille. Vždy se mu dařilo ignorovat nesouhlas.

„Jak jsi věděl, že to jsou muži urozeného pána Luana, kapitáne?“ zeptala se tiše Elain. Birgitte se na rtech objevil slabý úsměv, jež měl Mellara varovat, ale on byl z těch, kteří zřejmě nevěřili, že je strážce. A i kdyby tomu věřil, jen málokdo kromě strážců a Aes Sedai vědělo, co to pouto obnáší. Pokud něco, tak se zatvářil ještě samoliběji.

„Neřídím se korouhvemi, má královno. Korouhev může nést kdokoliv. Dalekohledem jsem poznal Jurada Accana. Accan je Luanův muž až po konečky prstů. Jakmile jsem zjistil tohle...“ Zamítavě mávl rukou, až krajka zavlála. „Zbytek už bylo jenom malé cvičení.“

„A přinesl ten Jurad Accan zprávu od urozeného pána Luana? Cokoliv podepsaného a z pečetí, potvrzující, že rod Norwelyn podporuje Trakandy?“

„Nic psaného, má královno, ale jak jsem říkal –“

„Urozený pán Luan se za mě nepostavil, kapitáne.“

Mellarův úsměv poněkud pohasl. Nebyl zvyklý na to, aby ho někdo přerušoval. „Ale, má královno, urozená paní Dyelin říkala, že Luan už jako by byl ve tvém táboře. Že se objevil Accan, dokazuje –“ „Nic to nedokazuje, kapitáne,“ pronesla Elain chladně. „Urozený pán Luan možná nakonec skončí v mém táboře, kapitáne, ale dokud to nevyhlásí, musím teď kvůli tobě hlídat osmdesát mužů.“ Osmdesát ze sta. Kolik jich ztratila ona? A on kvůli tomu riskoval Caemlyn, Světlo ho spal! „Jelikož ti tvé povinnosti velitele mé tělesné stráže dávají čas vést výpady, můžeš si najít čas na jejich hlídání. Neuvolním na to nikoho z hradeb. Ať pan Accan a jeho druhové začnou cvičit muže, které jsem přivedla ze zámků. To je zabaví na většinu dne, ale nechám na tobě, abys zařídil, že po zbytek času nebudou na hradbách. A očekávám od nich, že se budou držet od hradeb a od potíží, kapitáne. Můžeš se do toho dát.“

Mellar na ni ohromeně zíral. Ještě nikdy ho ničím nepověřila a jemu se to nelíbilo, zvlášť před tolika svědky. Teď už žádné přehřáté úsměvy nepředváděl. Ústa se mu kroutila a z očí mu sálala mrzutost. Nemohl ale dělat nic, jen trhaně předvést další úklonu, chraptivě zamumlat: „Jak má královna přikazuje,“ a odejít s takovou důstojností, na jakou se vzmohl. Než udělal tři kroky, už si to rázoval, jako kdyby chtěl zadupat každého, kdo by se mu připletl do cesty. Bude muset říci Rasorii, aby se o to postarala. Mohl by si chtít vylít zlost na těch, kteří to slyšeli. Merilille a Careane téměř stejně kývly. Ony by Mellara setřely, a pokud možno, vypudily z paláce už dávno.

„I když udělal chybu,“ ozvala se opatrně Sareitha, „a já nejsem přesvědčená, že ji udělal, kapitán Mellar ti zachránil život a riskoval přitom vlastní, Elain, zachránil ho tobě i urozené paní Dyelin. Opravdu bylo nutné uvést ho před námi všemi do rozpaků?“

„Nemysli si, že někdy zapomínám splácet dluhy, Sareitho.“ Elain cítila, jak jí Aviendha tiskne jednu a Birgitte druhou ruku. Ona jim je na oplátku taky stiskla. Když je člověk obklopen nepřáteli, je dobré mít nablízku sestru a přítelkyni. „Teď si půjdu dát horkou lázeň, a pokud mi některá z vás nechce umýt záda...“