Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Propuštění poznaly a odešly s větší důstojností než kapitán Mellar. Careane a Sareitha již probíraly, jestli dnes hledačky větru budou či nebudou chtít lekci, a Merilille se snažila dívat na všechny strany zaráz v naději, že se vyhne všem hledačkám větru. O čem se ale budou bavit později? Jestli se Elain pohádala s otcem svého dítěte? Jestli úspěšně skryly to, že zavraždily Adeleas?

Já své dluhy vždycky splácím , pomyslela si Elain, dívajíc se za nimi. A pomáhám svým přátelům platit ty jejich .

Koupel nebylo těžké najít, i když Elain musela čekat na chodbě a mračit se na dveře do svých komnat, kde plamínky v kandelábrech se zrcadly rozhýbával průvan, než Rasoria a dvě gardistky místnosti prohledají. Jakmile se ujistily, že tam nečíhá žádný najatý vrah a v chodbě a vstupním pokoji byly rozestaveny stráže, Elain vstoupila. V ložnici na ni čekala bělovlasá Essande s Naris a Sephanií, dvěma oblékačkami, jež zaučovala. Essande byla hubená, na levé straně prsou měla vyšitou Elaininu zlatou lilii a pomalý způsob chůze zdůrazňoval její ohromnou důstojnost, i když to částečně bylo důsledkem jejího věku a bolavých kloubů, jež odmítala vzít na vědomí. Naris a Sephanie byly sestry, svěží tvářičky, statná těla a plachý pohled, hrdé na svou livrej a šťastné, že byly vybrány pro tuto práci a nemusejí čistit chodby, ale Essande se bály skoro stejně jako Elain. Dostupné byly i zkušenější komorné, které v paláci pracovaly celá léta, ale naneštěstí dívky, jež sem přišly hledat jakoukoliv práci, byly bezpečnější.

Mezi vrstvami osušek, které byly naskládány na růžových dlaždicích, kde byly srolované koberce, stály dvě měděné vany, důkaz, že zpráva o Elainině příchodu se sem dostala před ní. Sloužící se rychle učili, co se děje, tak rychle, že by jim to špehové Věže mohli závidět. V krbu hořel oheň a okna byla utěsněná, takže v místnosti bylo teplo. Essande počkala, než Elain vstoupí, a už hnala Sephanii pro muže s horkou vodou. Ta sem bude přinesena ve vědrech s dvojitými stěnami a víkem, aby voda cestou z kuchyně nevychladla, i když by se mohli zdržet, než je gardistky prohledají, aby se ujistily, že ve vodě nejsou schované žádné nože.

Aviendha se na druhou vanu dívala skoro stejně pochybovačně, jako se Essande dívala na Birgitte. Aielanka stále měla problémy vstoupit do vody a komorná stále nepřijala, že během lázně bude přítomen někdo, kdo tu nemá co dělat, ale nemarnila čas a už strkala Elain a Aviendhu do převlékámy, kde také hořel v širokém mramorovém krbu oheň. Byla to velká úleva, mít k ruce Essande, aby jí pomohla z jezdeckých šatů, a vědět, že ji čeká víc než jenom chvatné opláchnutí předvádění klidu, zatímco si bude dělat starosti s tím, jak se co nejrychleji dostat k dalšímu cíli. Sice musela stále předstírat další věci, Světlo jí pomáhej, a měla další starosti, ale byla doma, a to se hodně počítalo. Skoro dokázala zapomenout na ten oheň planoucí na západě. Skoro. No, ne doopravdy, ale podařilo se jí přestat si s tím dělat hlavu. Než byly svlečené – Aviendha pořád plácala Naris, sundávala si šperky sama a dělala, co mohla, jak předstírala, že se její oděv nějak sundal sám – než byly zabalené ve vyšívaných hedvábných županech, s vlasy ovinutými bílým ručníkem – Aviendha se třikrát pokusila ovinout si ručník kolem hlavy, a teprve když jí potřetí spadl na krk, dovolila Naris, aby to udělala, a mumlala si, že měkne tak, že bude brzy potřebovat někoho, aby jí zavázal boty, až se Elain rozesmála, a Aviendha se k ní připojila a zvrátila hlavu dozadu, takže Naris musela začít znovu od začátku – než to všechno bylo hotovo a ony se vrátily do ložnice, vany byly plné a vzduchem se nesla vůně růžového oleje, jenž byl přidán do vody. Muži, kteří přinesli vodu, byli pochopitelně pryč a Sephanie čekala s rukávy vyhrnutými nad lokty pro případ, že by chtěly vydrbat záda. Birgitte se s lokty na kolenou usadila na tyrkysem vykládanou truhlu u paty postele.

Elain dovolila Essande, aby jí pomohla se světle zeleným županem s vlaštovkami, a okamžitě si sedla do vany a ponořila se do horké, skoro vřelé vody až po krk. Sice jí tak z vody trčela kolena, ale skoro celé tělo měla v teple. Povzdechla si a cítila, jak z ní opadává únava a na její místo se vkrádá malátnost. Horká voda mohla být největším darem civilizace.

Aviendha zírala na druhou vanu a trhla sebou, když se jí Naris pokusila sundat župan, levandulový a s kytičkami na širokých rukávech. Zašklebila se, konečně jí to dovolila a opatrně vstoupila do vody, hned Sephanii vyrvala mýdlo a začala se důkladně drhnout. Důkladně, ale velmi opatrně, aby moc nenašplíchala na zem. Aielové používali vodu k mytí, stejně jako v potních stanech, zvlášť pro splachování šamponu, který vyráběli z tlustých listů rostoucích v Pustině, ale špinavá voda se schraňovala a zalévalo se s ní obilí. Elain jí ukázala dvě velké cisterny pod Caemlynem, napájené podzemními řekami a dost velké, že se protější strana ztrácela v lese tlustých sloupů a stínů, ale Aviendha měla vyprahlou Pustinu zalezlou pod kůží.

Birgitte si nevšímala Essandiných významných pohledů – ona málokdy řekla víc než dvě slova, jež nebyla nezbytná, a myslela si, že v lázni by se mluvit nemělo vůbec – a žvanila celou dobu, co se koupaly, i když si dávala dobrý pozor, co před Naris a Sephanii poví. Nebylo pravděpodobné, že by ty dvě byly v žoldu jiného rodu, ale komorné klevetily skoro stejně vesele jako muži – což už byla skoro tradice. Některé klepy ale stálo za to pěstovat. Birgitte mluvila hlavně o dvou obrovských kupeckých karavanách, které včera dorazily z Tearu, s vozy naloženými obilím a soleným hovězím, a další z Illianu s olejem, solí a uzenými rybami. Vždycky se hodilo připomenout lidem, že do města stále přicházejí potraviny. Jenom málo kupců se odvážilo vydat v zimě v Andoru na cestu a žádný nevozil něco tak laciného jako jídlo, ale průchody znamenaly, že Arymilla mohla zastavit všechny kupce, které chtěla, a její síly stejně budou hladovět, než Caemlyn pocítí první příznaky hladu. Hledačky větru, které vytvářely většinu těch průchodů, hlásily, že vznešený pán Darlin – činící si nárok na titul správce Tearu pro Draka Znovuzrozeného, ze všech věcí! – je v Tearském Kameni obléhán šlechtici, kteří chtěli Draka Znovuzrozeného úplně vyštvat z Tearu, ale že není pravděpodobné, že by se pokoušeli zarazit výdělečný obchod s obilím, zvlášť když věřili, že rodinka, doprovázející hledačky větru, jsou Aes Sedai. Ne že by se někdo skutečně pokoušel ten klam prosadit, jenže ženy z rodinky, jež splnily zkoušky na přijaté, než je vyhodily z Věže, dostaly prsteny s Velkým hadem, a pokud si z toho někdo učinil nesprávné závěry, tak mu v prvé řadě nikdo skutečně nelhal.

Elain usoudila, že pokud se tady bude válet příliš dlouho, teplo z vody vyprchá, a tak si od Sephanie vzala po růžích vonící mýdlo a dovolila Naris, aby jí jemným kartáčem s dlouhým držadlem začala drhnout záda. Kdyby dorazily nějaké zprávy o Gawynovi nebo Galadovi, Birgitte by se o tom byla rovnou zmínila. Dychtila po nich stejně jako Elain a nedokázala by si to nechat pro sebe. Birgitte své povinnosti hlavního kapitána prováděla dobře a Elain ji hodlala v téhleté hodnosti nechat, pokud se ji o tom podaří přesvědčit, ale kdyby tu byl Gawyn, obě by si mohly trochu vydechnout. Většina vojáků ve městě byli žoldnéři a bylo jich tak akorát dost, aby dokázali ohlídat brány a předváděli se na hradbách Nového Města, ale stále to bylo víc než třicet kumpanií, každá z nich s vlastním nevyhnutelně pyšným kapitánem posedlým svou osobou a připraveným hašteřit se kvůli každé hlouposti s ostatními kapitány. Gawyn se celý život cvičil ve velení vojsku: Hašteřivce by zvládl a ona by mohla v klidu pracovat na zabezpečení svého trůnu.