Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Elain kráčela dál chodbou doufajíc, že si půjdou po své práci, ale Merilille se připojila k Birgitte. Šedá by měla být mezi těmi třemi v čele, ale vyvinul se u ní sklon čekat, až jí někdo řekne, co má dělat, a když Sareitha zdvořile požádala Birgitte, aby jí udělala místo, beze slova uhnula. Sestry se k Elaininu strážci chovaly neochvějně zdvořile, když jednala jako hlavní kapitán. Jenom Birgitte-strážce se snažily ignorovat. Aviendze se od Careane žádné takové zdvořilosti nedostalo, Aes Sedai se prostě prodrala mezi ně. Každá žena necvičená v Bílé věži byla podle definice divoženka a Careane divoženkami opovrhovala. Aviendha našpulila rty, i když nůž od pasu nevytáhla, dokonce ani nenaznačila, že by mohla, za což jí byla Elain vděčná. Její první sestra uměla být... unáhlená. Ale když se nad tím zamyslela, v této chvíli by jí trochu ukvapenosti odpustila. Zvyk zakazoval hrubost k jiné Aes Sedai, za každých okolností, ale Aviendha mohla vrčet hrozby a mávat nožem, co hrdlo ráčí. To by mohlo stačit, aby ty tři vypadly, i když by to bylo trochu napjaté. Careane si zřejmě nevšimla, jak si ji Aviendha chladně prohlíží.

„Řekla jsem Merilille a Sareitze, že s tím stejně nic nenaděláme,“ řekla chladně. „Ale neměly bychom se připravit uprchnout, kdyby se to přiblížilo? Uprchnout před tímhle není hanba. I kdybychom se propojily, měly bychom stejnou šanci jako můry v lesním požáru. Vandene se nenamáhala poslouchat.“

„Opravdu bychom se měly nějak připravit,“ zamumlala Sareitha nepřítomně, jako by si v hlavě dělala seznam. „Když si neuděláš plány, tak si určitě přeješ, abys je měla. V knihovně tady je plno svazků, které se tu nesmějí nechat. Myslím, že několik jich nenajdeš ani ve věžové knihovně.“

„Ano.“ Merilille supěla, celá bez sebe strachy. „Ano, měly bychom se připravit k odchodu. Možná... Možná bychom neměly čekat. Odejít z nezbytí by určitě neporušilo naši dohodu. Jsem si tím jistá.“ Jenom Birgitte se na ni podívala, ona sebou však trhla.

„Jestli vyrazíme hned,“ řekla Careane, jako by Merilille ani neotevřela ústa, „budeme s sebou muset vzít i rodinku. Dovolíme jim se rozprchnout a jen Světlo ví, co udělají nebo kdy je zase pochytáme, zvlášť teď, když se některé naučily usměrňovat.“ V hlase se jí neozývala žádná trpkost, i když ze sester v paláci dokázala cestovat jen Elain. Pro Careane zřejmě znamenalo velký rozdíl, že ženy z rodinky začínaly v Bílé věži, i když většinu z nich vyhodily a pár jich uteklo. Ona sama poznala ne méně než čtyři, včetně jedné uprchlice. Alespoň to nebyly divoženky.

Sareitha ale stiskla rty. Jí vadilo, že několik žen z rodinky dokáže setkat průchod, a na rodinku měla všeobecně jiné názory. Obvykle své námitky omezovala na občasné zamračení nebo úšklebek, protože Elain svůj názor dala jasně najevo, ale dnešní napětí jí zřejmě uvolnilo jazyk. „Musíme je vzít s sebou,“ pronesla kousavě, „jinak by začaly všechny tvrdit, že jsou Aes Sedai, jakmile by se nám ztratily z dohledu. Ženská, která tvrdí, že ji z Věže vyhodily před třemi sty lety, může tvrdit cokoliv! Je třeba na ně řádně dohlížet, jestli chcete znát můj názor, místo aby si chodily, kam se jim zlíbí, a zvlášť ty, které můžou cestovat. Zatím možná chodí, kam jim řekneš, a vracejí se, Elain, ale jak dlouho potrvá, než se některá nevrátí? Dej na má slova, jakmile jedna z nich unikne, další ji budou následovat, a budeme mít na krku hrozný zmatek, kterého se hned tak nezbavíme.“

„Není důvod, abychom někam chodily,“ prohlásila Elain rázně jak kvůli sestrám, tak kvůli gardistkám. Ten vzdálený oheň stále plál na místě, kde ho původně vycítila, a pokud se pohnul, tak těžko směrem ke Caemlynu, natož aby se dostal až sem, ale povídačky, že se Aes Sedai chystají uprchnout, by mohla stačit, aby vypukla všeobecná panika, davy hrnoucí se k branám dřív, než se sem dostane to, co dokáže vyděsit Aes Sedai. Vojsko rabující město by nezabilo tolik lidí. A tyhle tři blekotaly, jako kdyby je mohly slyšet jenom koberce na zdech! Merilille měla jistou omluvu, ale ne ostatní. „Zůstaneme tady, jak rozkázala amyrlin, dokud nám amyrlin nevydá jiný rozkaz. K rodince se budete dál chovat se vší zdvořilostí, dokud nebude přijata zpátky do Věže, a to je rozkaz amyrlin, jak dobře víte. A budete dál učit hledačky větru a pokračovat v činnosti, jako se sluší na Aes Sedai. Máme utišovat strach lidí, ne šířit bezduché klevety a paniku.“

No, možná byla trochu víc než rázná. Sareitha sklopila oči jako napomenutá novicka. Merilille sebou znovu škubla při zmínce o hledačkách větra, ale to se dalo čekat. Ostatní učily, ale Merilille držel Mořský národ zkrátka jako jednu ze svých učednic. Spávala v jejich komnatách a obvykle nebyla vidět bez dvou tří hledaček, kdy se jim pokorně šourala za patami. Odmítaly od ní přijímat cokoliv jiného než pokoru.

„Ovšem, Elain,“ vyhrkla Careane chvatně. „Ovšem. Nikdo z nás by nenavrhl neuposlechnout amyrlin.“ Zaváhala, upravila si šátek se zelenými třásněmi a zdánlivě se věnovala jenom jemu. Jen na Merilille vrhla soucitný pohled. „Ale když už mluvíme o Mořském národu, mohla bys říct Vandene, aby se ujala svého dílu učení?“ Když Elain neřekla nic, vloudilo se jí do hlasu ostří, takže nebýt Aes Sedai, byla by mluvila trucovitě. „Tvrdí, že má moc práce s těmi uprchlicemi, ale najde si dost času, aby mě v noci nutila mluvit, dokud u toho neusínám. Ty dvě jsou tak zastrašené, že by neječely, ani kdyby jim šaty chytily plamenem. Nepotřebují její pozornost. Mohla by odučit svůj díl u těch zatracených divoženek. Vandene by se taky měla začít chovat jako Aes Sedai!“

Postavení nepostavení, napomenutí nenapomenutí, podívala se na Elain zlým pohledem a chvíli trvalo, než se uklidnila. Elain byla jedna ze dvou, které uzavřely dohodu vedoucí k tomu, že Aes Sedai musely učit hledačky větru, ale jí samotné se zatím podařilo vyhnout se většině učení tvrzením, že má jiné, naléhavější povinnosti. Kromě toho Mořský národ považoval suchozemské učitelky za prodejné síly, i Aes Sedai, a to prodejné síly s nižším postavením než kuchtička. Kuchtička se mohla pokusit při práci podvádět. Pořád si myslela, že Nyneiva odešla jen proto, aby už nemusela učit. Nikdo rozhodně nečekal, že skončí ve stejném stavu jako Merilille, ale i pár hodin stačilo.

„Ale ne, Careane,“ ozvala se Sareitha, stále se vyhýbajíc pohledu na Elain. A Merilille. Podle jejího názoru se šedá do téhle kaše dostala sama, a tak si zaslouží, co z toho vzešlo, ale nesnažila se jí vtírat sůl do ran. „Vandene je rozrušená kvůli sestře a Kirstian a Zarya ji pomáhají zabavit.“ Ať už si o rodince jinak myslela cokoliv, přijala, že Zarya je uprchlice, což musela, poněvadž Zarya byla jednou z těch, které Careane poznala, a jestli musela Kirstian lhát, tak ji její vlastní lež donutila všechno plně splatit. S uprchlicemi se nezacházelo laskavě. „Taky s ní trávím čas a ona skoro nikdy nemluví o ničem jiném než o Adeleas. Je to, jako by ke svým chtěla přidat i mé vzpomínky. Myslím, že by měla dostat čas, který potřebuje, a díky těm dvěma nemusí být příliš často sama.“ Loupla okem po Elain a nadechla se. „Ale učit hledačky větru je rozhodně... výzvou. Možná by jí sem tam hodinka pomohla ven z deprese, i kdyby jen tím, že se rozčílí. Nesouhlasíš, Elain? Jen hodinka dvě, občas.“