Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Přes šikmé paprsky slunce, pronikajícími hustými větvemi, byl les zahalený stíny. I v poledne by tady bylo šero. Nejdřív zachytil zvuky, tlumený dusot kopyt ve sněhu, těžké dýchání koní nucených k běhu, a pak se objevili jezdci, nesourodý dav hrnoucí se k severu mezi obrovskými stromy málem cvalem, i když na to byl terén naprosto nevhodný. Spíš než stovka to byly dvě, možná i tři stovky. Jeden kůň s řičením upadl a převalil se přes jezdce, ale nikdo z ostatních ani nezpomalil. Muž v čele zvedl ruku a oni zastavili koně, až sníh odletoval. Koně byli zpěnění, supěli a stoupala z nich pára. Občas se mezi nimi objevilo nějaké to kopí, ale většina jezdců ani neměla zbroj, další jen kyrys nebo přílbu, ale sedla měli ověšená meči, sekerami a palcáty. Sluneční paprsky vyhmátly několik obličejů, mužů s ponurýma očima, kteří se tvářili, jako by se nikdy neusmívali.

Perrina napadlo, že možná udělal chybu, když Berelain nenařídil návrat. Tohle pocházelo z rozhodnutí dělaných narychlo, když se nechal unést hněvem. Všichni věděli, že si ráno často vyjede, a Masema možná zoufale toužil dostat svůj seanchanský dokument zpátky. I s Aes Sedai a moudrými by boj v těchto lesích mohl být krvavý, kde by muži i ženy mohli umřít, aniž by si všimli, kdo je zabil. Kdyby nepřežili žádní svědkové, vždy by se to dalo hodit na bandity nebo dokonce na Shaidy. Už se to stalo předtím. A kdyby zůstali svědkové, Masema by klidně oběsil pár desítek svých vlastních mužů a potom by tvrdil, že viníci byli potrestáni. Nejspíš bude chtít zachovat Perrina Aybaru ještě chvíli při životě a nebude čekat moudré ani druhou Aes Sedai. To byly drobnosti, na nichž záviselo padesát životů. Velmi malé drobnosti, na nichž závisel život Faile. Perrin uvolnil sekeru ve smyčce. Berelain vedle něj byla cítit klidem a tvrdým odhodláním. Kupodivu ne strachem. Ani sebeméně. Aram páchl... vzrušením.

Oba oddíly se mlčky pozorovaly, až nakonec vyjel Masema jen se dvěma muži. Všichni tři měli shrnuté kapuce. Žádný z nich neměl přílbu ani kousek zbroje. Nengar a Bartu byli Shienarci jako Masema, ale jako on, i oni si oholili uzel na temeni, takže měli hlavy holé, až připomínaly lebky. Příchod Draka Znovuzrozeného zpřelámal všechna pouta včetně těch, jež tyto muže zavazovala bojovat se Stínem podél Morny. Nengar a Bartu měli na zádech meč a další měli pověšený u sedla a Bartu, menší než druzí dva, měl i jezdecký luk v pouzdře a toulec. Masema neměl žádné viditelné zbraně. Prorok pána Draka Znovuzrozeného žádné nepotřeboval. Perrin byl rád, že Gallenne pozoruje muže, které Masema nechal stát, protože na Masemovi bylo něco, co upoutávalo pozornost. Možná to bylo tím, čím byl, ale i to bohatě stačilo.

Masema zastavil svého vysokého světlého ryzáka pár kroků od Perrina. Prorok byl tmavý, zamračený muž průměrné výšky, s vybledlou jizvou po šípu na tváři, v obnošeném kabátě z hnědého sukna a tmavém plášti s rozedranými okraji. Na vzhledu mu nezáleželo a nejméně ze všeho na vlastním. Nengar a Bartu měli horečnaté oči, ale Masemovy zapadlé, skoro černé oči vypadaly jako řeřavé uhlíky v kovárně, jako by je měl vítr brzy rozfoukat do plamenů, a jeho pach byl drásající, proměnlivá ostrost čirého šílenství. Moudrých a Aes Sedai si nevšímal, jen se na ně zamračil a nenamáhal se to skrývat. Moudré byly podle něj horší než Aes Sedai, nejenže se rouhaly, když používaly jedinou sílu, ale navíc to byly aielské divošky až do morku kostí, což byl dvojnásobný hřích. Okřídlená garda byla pro něho jenom stíny pod stromy. „Pořádáš piknik?“ zeptal se a zalétl pohledem na košík, jenž Perrinovi visel u sedla. Obvykle mluvil stejně ohnivě, jako se tvářil, ale teď to znělo trpce a křivil rty, když mu oči zabloudily k Berelain. Pochopitelně ty řeči slyšel taky.

Perrinem projel vztek, ale ovládl ho, potlačil. Jeho hněv měl jen jeden cíl a on ho nehodlal promarnit na jiný. Tanečník zachytil náladu svého pána a vycenil na Masemova koně zuby a Perrin ho musel pevně přitáhnout. „V noci tu byli temní psi,“ řekl ne moc klidně, ale líp to nedokázal. „Jsou pryč a Masuri si nemyslí, že se vrátí, takže není třeba se bát.“

Masema stále nebyl cítit ustaraně. Nikdy nebyl cítit čímkoliv jiným než šílenstvím. Jeho ryzák agresivně přistrčil hlavu k Tanečníkovi, ale Masema mu drsně škubl za otěž. Jezdil dobře, to ano, ale s koňmi zacházel stejně jako s lidmi. Poprvé se podíval na Masuri. Jeho pohled byl ještě víc horký, pokud to bylo vůbec možné. „Stín lze najít všude,“ pronesl, vášnivé vyhlášení nezpochybnitelné pravdy. „Nikdo, kdo jde za pánem Drakem Znovuzrozeným, kéž Světlo ozařuje jeho jméno, se nemusí bát Stínu. I ve smrti nalezne konečné vítězství Světla.“

Masurina klisna couvla, jako by ji ten pohled spálil, ale jezdkyně ji ovládla pohybem otěží a opětovala Masemův pohled s aessedaiovskou neproniknutelností, klidná jako zamrzlé jezero. Nic nenaznačovalo, že se s ním potají schází. „Strach je užitečnou ostruhou pro důvtip a odhodlání, je-li ovládaný. Nebojíme-li se nepřátel, zbývá nám jen opovržení, a opovržení vede k vítězství nepřítele.“ Člověk by si myslel, že mluví k prostoduchému sedlákovi, jehož vidí dnes poprvé. Annoura to sledovala a tvářila se, jako by jí začínalo být špatně. Bála se, že jejich tajemství vyjde najevo? Že jejich plány, které mají s Masemou, nevyjdou?

Masema znovu zkřivil rty, tentokrát však v úsměvu, ne ve šklebu. Aes Sedai pro něho přestaly existovat, když obrátil pozornost zpátky k Perrinovi. „Někteří z těch, kdo jdou za pánem Drakem, našli město zvané So Habor.“ Takhle o svých stoupencích mluvil vždycky: opravdu šli za Drakem Znovuzrozeným, ne za ním. Skutečnost, že jim Masema říkal, co mají dělat, kdy a jak, byla jenom pominutelná drobnost. „Úhledné místo, tři až čtyři tisíce lidí, asi den cesty zpátky, možná míň, na jihozápad. Zdá se, že se neocitlo v cestě Aielům a jejich loňská úroda byla dobrá i přes to sucho. Měli stodoly plné ječmene, prosa a ovsa a dalších potřebných věcí, řekl bych. Vím, že ti dochází krmení. Jak pro lidi, tak i pro koně.“

„Proč mají v této roční době plné stodoly?“ Berelain se zamračeně předklonila a mluvila téměř panovačně.

Nengar zamračeně položil ruku na meč, jejž měl u sedla. S prorokem pána Draka takhle nikdo nemluvil. A nikdo o něm taky nepochyboval. Nikdo, kdo chtěl zůstat naživu. Zavrzala kůže, jak si kopiníci poposedali v sedlech, ale Nengar si jich nevšímal. Perrina mlátil do nosu smrad Masemova šílenství. Masema si prohlížel Berelain. Zdánlivě si nevšímal Nengara a kopiníků, ani možnosti, že by se muži mohli začít navzájem zabíjet.

„Otázka chamtivosti,“ prohlásil nakonec. „Obchodníci s obilím ze So Habor si zřejmě mysleli, že hodně vydělají, když si zboží ponechají, dokud zima nevyžene ceny nahoru. Jenže ho obvykle prodávali na západ, do Ghealdanu a Amadicie, a po událostech tam a v Ebú Daru se báli, že všechno, co tam pošlou, bude zabaveno. Jejich chamtivost jim ponechala plné stodoly a prázdné měšce.“ Do hlasu se mu vloudilo uspokojení. Chamtivost nenáviděl. Ale on nenáviděl všechny lidské slabosti, ať velké, či malé. „Myslím, že teď se se svým obilím rozloučí za nízkou cenu.“

Perrin vycítil past a nepotřeboval na to vlčí čich. Masema musel nakrmit své muže a koně, a jakkoli důkladně probírali krajinu, nemohli být v lepším stavu než Perrinovi. Proč neposlal několik tisíc svých stoupenců do toho městečka a nevzal si, co tam měli? Den zpátky. To by ho odvedlo dál od Faile a možná dalo Shaidům čas zase zvětšit náskok. Byl tohle důvod té zvláštní nabídky? Nebo další zdržení, aby mohl Masema zůstat na západě, blíž u svých seanchanských přátel?