Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Zeptala se na řeči o svém snu hned na začátku, ale odpovídaly stejně jako Sheriam, na čemž nebylo nic překvapivého. Seanchané byli daleko. Pokud by se to mělo změnit, dostane se jim včasného varování. Tak to šlo už půl druhého týdne. A hůř…

„Mohlo to být jiné, kdyby byla naživu Anaiya,“ řekla Morvrin balancující na rozvrzané stoličce před psacím stolem. Přes své rozměry to dělala s půvabem. „Anaiya měla tajné znalosti. Vždycky jsem si myslela, že se měla dát k hnědým. Kdyby byla řekla, že jsi snílek –“ Cvakly jí zuby, jak se na ni Egwain ostře podívala. Myrelle se náhle začala zajímat o své ruce nad ohřívadlem.

Ani jedna jí nevěřila. Kromě Siuan a Leany nebyl v celém táboře nikdo, kdo by věřil, že Egwain je skutečný snílek. Varilin převzala rozhovory v Dareinu a obratně zatlačila Beonin do menší role a neustále přicházela s výmluvami, proč nemůže právě teď varování předat. Možná za pár dní, jestli rozhovory budou probíhat hladce. Jako by sestry někdy dělaly něco jiného, než že mluvily v kruzích, aniž by řekly jediné slovo, jež by mohlo druhou stranu urazit. Nikdo kromě Siuan a Leany. O nich si myslela, že jí věří.

Myrelle se obrátila k ní, jako by se násilím odvracela od ohřívadla. „Matko, přemýšlela jsem o dni, kdy byl zničen Shadar Logoth –“ Zarazila se a obrátila se zpět k ohřívadlu, protože do stanu vstoupila žena v modrých šatech, s protaženým obličejem, a přinesla trojnožku s namalovanými spirálami.

Maigan byla krásná, měla velké oči a plné rty, ale jaksi působila prodlouženě. Nebyla vysoká, ale měla dlouhé ruce. Chladně kývla Morvrin a významně si nevšímala Myrelle. „Dnes jsem si přinesla vlastní stoličku, matko,“ pravila a udělala pukrle, nakolik to se stoličkou v jedné ruce šlo. „Ty tvoje jsou vachrlaté, pokud to tak smím říct.“

Nebylo žádné překvapení, že po Anaiyně smrti modré adžah jmenovalo do Egwaininy rady někoho jiného. Egwain jenom doufala v nejlepší, když zjistila, kdo to má být. Maigan bývala spojenkyní Siuan, když byla Siuan ještě amyrlin.

„Nebude ti vadit, když pošlu Siuan pro čaj, matko?“ zeptala se Maigan, když si sedala. „Opravdu bys měla mít k ruce novicku, aby ti vyřizovala věci, ale Siuan bude stačit.“

„Mladší novicky mají svou výuku, dcero,“ odpověděla Egwain, „a i když jsou v rodinách, mají přijaté novicky těžko čas na vlastní studium.“ Kromě toho by musela posílat děvče ven do mrazu pokaždé, když by si chtěla s někým promluvit v soukromí. To nešlo u někoho, kdo se ještě nenaučil ignorovat horko či zimu, a navíc by to každému oznamovalo, že se ve stanu děje něco, co by mohlo být zajímavé zjistit. „Siuan, přinesla bys nám, prosím, čaj? Všechny si určitě rády dáme šálek.“

Když Siuan vyrazila ke vchodu, Maigan zvedla ruku. „Mám ve stanu nádobku s mátovým medem,“ pronesla velitelsky. „Dones ji. A ne abys ujídala. Vzpomínám si, že jsi byla na sladké. Tak rychle.“ Maigan bývala spojenec, teď byla jen jednou z mnoha sester, které Siuan kladly za vinu rozbití Věže.

„Jak říkáš, Maigan,“ opáčila Siuan pokorně, a dokonce trochu ohnula koleno, než odběhla. Maigan stála stejně vysoko jako Myrelle a Morvrin a před ní ji žádné přísahy věrnosti nechránily. Maigan spokojeně kývla. Siuan musela prosit, aby ji znovu přijaly do modrého adžah, a povídalo se, že na tom prošení nejvíc trvala právě Maigan.

Morvrin se omluvila a odešla za Siuan, snad že ji chtěla z nějakého důvodu dohonit, jenomže Myrelle se posadila a pustila se do zápolení s Maigan: která dokáže tu druhou ignorovat víc. Egwain nepřátelství mezi nimi nechápala. Lidé občas prostě neměli jeden druhého rádi. V každém případě to nenapomáhalo hovoru. Egwain využila příležitosti a probírala se papíry v Siuanině složce, ale nedokázala se soustředit na klepy z Illianu ani na narážky z Cairhienu. Theodrinino tvrzení, že žluté sestry kvůli něčemu blázní, zřejmě nic nepotvrzovalo. Siuan by byla něco řekla, kdyby to věděla.

Maigan a Myrelle na ni zíraly, jako by dívat se, jak obrací listy papíru, byla nejzajímavější činnost na světě. Byla by je obě poslala pryč, ale chtěla zjistit, nač Myrelle přišla ohledně dne, kdy byl Shadar Logoth smeten z povrchu země. Nemohla poslat pryč jednu a druhou ne. Ďas je obě vem!

Když se Siuan vrátila s dřevěným podnosem, stříbrným čajníkem a porcelánovými šálky – a Maiganinou bíle polévanou nádobkou na med – šel za ní voják v plátové a kroužkové zbroji. Byl to mladý Shienarec, s vlasy vyholenými až na cop na temeni. Mladý, a ne mladý. Ragan měl na tmavé líci svraštělou bílou jizvu od šípu a obličej měl tvrdý jako člověk, který neustále žije ve smrtelném nebezpečí. Zatímco Siuan rozdávala šálky, muž se uklonil, jednou rukou držel přílbu a druhou měl položenou na jílci meče. Nic z jeho výrazu neprozrazovalo, že se již setkali.

„Je mi ctí sloužit, matko,“ pozdravil formálně. „Posílá mě urozený pán Bryne. Mám vyřídit, že to vypadá, jako by nájezdníci včera v noci přešli na tento břeh řeky. S Aes Sedai. Urozený pán Bryne zdvojnásobil hlídky. Radí, aby se sestry držely v táboře. Aby se vyhnuly nehodám.“

„Smím odejít, matko?“ ozvala se Siuan náhle a mluvila trochu zahanbeným tónem, jako někdo, kdo si náhle musí odskočit.

„Ano, ano,“ propustila ji Egwain netrpělivě a skoro nepočkala, až zmizí ze stanu, a už pokračovala. „Vyřiď urozenému pánu Bryneovi, že Aes Sedai si chodí, kdy se jim zachce a kam.“ Prudce zavřela pusu, než ho mohla oslovit jménem, ale díky tomu vypadala ještě přísněji. Doufala.

„Povím mu to, matko,“ odpověděl a znovu se uklonil. „Sloužím srdcem i duší.“

Maigan se při jeho odchodu pousmála. Vojáky nesnášela – strážci byli podle jejího názoru dobří a nezbytní, vojáci dělali zmatky, které museli jiní napravovat – ale byla ráda, když viděla cokoliv, co zřejmě zaráželo klíny mezi Egwain a Garetha Brynea. Nebo bylo lepší říci, že to ráda viděla Lelaine. V tom byla Lelaininou ženou až do morku kostí. Myrelle se tvářila jen zmateně. Věděla, že Egwain s urozeným pánem Garethem vychází velmi dobře.

Egwain si nalila šálek čaje. A vzala si trochu Maiganina medu. Ruce měla klidné. Čluny byly na místě. Za pár hodin sebere Leana Bode a odjede s ní kus od tábora, než jí vysvětlí, co má dělat. Larine musí přijmout trest, jaký si zaslouží, stejně jako Bode musí udělat, co je třeba. Egwain byla mladší než Bode, když byla poslána na lov černých sester. Shienarci sloužili ve válce proti Stínu v Morně, srdcem i duší. Aes Sedai a ty, z nichž se měly stát Aes Sedai, sloužily Věži. Byla to silnější zbraň proti Stínu než nejlepší meč a v neopatrné ruce o nic méně ostrá.

Když dorazila Romanda a Theodrin jí rozhrnula chlopně, šedovlasá žlutá předvedla velmi odměřené pukrle, ani menší, ani větší, než jaké bylo vyžadováno od přísedící k amyrlin. Nebyly teď ve sněmovně. Byla-li tam amyrlin pouze první mezi sobě rovnými, ve vlastní pracovně nebyla pro Romandu o nic víc. Ale prsten Egwain nepolíbila. Hranice existovaly. Prohlédla si Myrelle a Maigan, jako by uvažovala, zda je má požádat, aby šly pryč. Nebo je poslat pryč. Tohle byla ožehavá záležitost. Přísedící očekávaly poslušnost, ale ani jedna z nich nepatřila k jejímu adžah. A navíc byly v amyrlinině pracovně.

Nakonec neudělala nic, jenom dovolila Theodrin, aby si od ní vzala plášť s květinovými bordurami a nalila jí hrnek čaje. Theodrin nebylo zapotřebí říkat, aby to udělala, a pak se vrátila do rohu, kde kroutila šátkem a tvářila se mrzutě, když se Romanda posadila na prázdnou stoličku. Přes nerovné nohy se Romandě podařilo tvářit, jako by seděla ve věžové sněmovně, nebo možná na trůně, jak si tak upravovala šátek se žlutými třásněmi, jejž nosila pod pláštěm.