Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Připomnělo jí to epidemii skvrnité horečky v Emondově Roli, kdy všichni chodili s kapesníky namočenými v kořalce, přitisknutými na obličej – Doral Barranová, tehdejší vědma, tvrdila, že to pomůže nákaze zabránit – a dívali se po sobě, jako by chtěli zjistit, kdo další je na řadě, u koho se objeví skvrny a praští sebou na zem. Jedenáct lidí zemřelo, než se epidemie přehnala, ale trvalo měsíc od posledního případu, než byli lidé ochotni kapesníky odložit. Egwain si dlouhou dobu spojovala pach kořalky se strachem. Teď ji skoro cítila. V jejich středu zavraždil dvě sestry muž, který dokáže usměrňovat, nemluvě o tom, že zřejmě dokázal přijít a odejít, jak se mu zlíbilo. Strach se mezi Aes Sedai šířil rychleji než jakákoliv choroba.

Stan, který používala jako pracovnu, už byl vyhřátý, když tam dorazila, a z ohřívadla vystupovala vůně růží. Kandelábry se zrcadly i stolní lampy byly zapálené. Všichni znali její denní zvyklosti. Pověsila plášť na věšák v rohu, posadila se za psací stůl a automaticky zachytila vachrlaté křesílko, aby se pod ní hned nesložilo. Stačilo jen dělat to, co obvykle. Zítra bude moci vyhlásit, co udělala.

První návštěvnice ji překvapila, byla to poslední žena, kterou ve svém stanu čekala. Theodrin byla pružná hnědá s tvářemi jako jablíčka, měděnou domanskou pletí a umíněným výrazem. Kdysi se stále usmívala. Teď se postavila na odřený koberec tak blízko, až se jí třásně na šátku otíraly o stůl. Předvedla formální pukrle, a Egwain natáhla ruku, aby jí mohla políbit prsten s Velikým hadem. Na formálnost bylo třeba odpovědět formálností.

„Romanda chce vědět, jestli se s tebou může dnes sejít, matko,“ prohlásila štíhlá hnědá. Mluvila mírně, avšak z jejího hlasu čišela umíněnost.

„Vyřiď jí, že může přijít, kdy bude chtít, dcero,“ odpověděla Egwain opatrně. Theodrin předvedla další pukrle, aniž by změnila výraz.

Když hnědá odcházela, protáhla se kolem ní do stanu jedna přijatá novicka a shrnula si pruhovanou bílou kapuci. Emara byla hubená a malá jako Nisao. Vypadala, jako by ji mohl odnést silnější vítr, ale na svěřené mladší novicky byla tvrdá, tvrdší než mnohá sestra. Ona ale byla tvrdá i na sebe, a život mladší novicky měl být tvrdý. Emara zakoulela šedýma očima na třásně na Theodrinině šátku a opovržlivě se ušklíbla, než si před Egwain uhladila sněhobílé, pruhované sukně. Theodrin na lících vyskočily barevné skvrny.

Egwain praštila rukou do stolu, až kalamář a nádobka s pískem nadskočily. „Zapomněla jsi, jak se slušně chovat k Aes Sedai, dítě?“ vyjela ostře.

Emara rázem zbledla jako stěna – amyrlin nakonec měla špatnou pověst – a honem před Theodrin udělala ještě hlubší pukrle. Ta krátce přikývla a vyrazila ze stanu o hodně rychleji, než jak přicházela.

To, co Emara se silným illiánským přízvukem vybreptala, který šel Egwain přišerně na nervy, byla žádost Lelaine o setkání s amyrlin. Romanda a Lelaine byly kdysi mnohem méně formální, objevovaly se bez ohlášení a kdy se jim zachtělo, ale vyhlášení války Elaidě hodně věcí změnilo. Ne všechno, ale dost na to, aby se to dalo snést. Egwain Lelaine odpověděla stejně jako předtím Romandě, i když víc stroze, a Emara málem upadla, jak dělala pukrle, a málem ze stanu vyběhla tryskem. Další hřebíček upevňující pověst o Egwain z al’Vereů, amyrlin, vedle níž vypadala Sereille Bagand jako polštář nacpaný prachovým peřím.

Jakmile byla přijatá pryč, Egwain zvedla ruku a zamračila se na to, co v ní držela. Složený čtvereček papíru, který jí Theodrin podstrčila, když jí líbala prsten. Písmo pokrývající malou stránku, bylo rozmáchlé a zároveň přesné, ale na kraji byla kaňka. Theodrin byla velmi pečlivá. Možná se snažila vyhovět obecnému názoru na hnědé.

Romanda poslala cestováním dvě sestry do Cairhienu a vyšetřuje nějaký příběh, kvůli němuž jsou žluté sestry celé pryč. Nevím, o co jde, matko, ale zjistím to. Zaslechla jsem jednu z nich, jak mluví o Nyneivě, ale ne jako kdyby byla v Cairhienu, šlo o nějaký drb s ní spojený.

Ta hloupá ženská dokonce připojila své jméno!

„Co je to, matko?“

Egwain překvapeně nadskočila a jenom tak tak zachytila padající křesílko. Zamračila se na Siuan, která stála ve stanu s šátkem s modrými třásněmi na loktech a koženým pouzdrem na papíry přitisknutým na prsa. Modrooká žena nad Egwain překvapením zvedla obočí.

„Na,“ zavrčela Egwain podrážděně a papír jí přistrčila. Nebyla vhodná chvíle na to, aby nadskakovala! „Víš o Kairen?“ Pochopitelně o ní musela vědět, přesto Egwain dodala: „Už jsi zařídila nezbytné změny?“ Nezbytné změny. Světlo, mluví stejně nabubřele jako Romanda. Je nervózní. Až teď ji napadlo popadnout saidar a splést tkanivo proti odposlouchávání. Teprve když byla ochrana na místě, napadlo ji, že dnešek musí být nejlepší čas, kdy by mělo někoho napadnout, že má se Siuan nějaké soukromé jednání.

Siuan nebyla nervózní. Ta přežila pořádné bouře. A dalo by se říci, že přežila i utopení. Dnešek pro ni byl jen trochu větrný. „Není třeba, dokud to s těmi čluny nebudeme vědět jistě, matko,“ odpověděla klidně, položila složku papírů na stůl a úhledně je rozložila mezi kalamář a nádobku s pískem. „Čím míň času bude Bode mít na to, aby si to promyslela, tím míň času bude mít na panikaření.“ Klidná jako tůň. Ani vražda dvou sester ji nedokázala rozrušit. Nebo to, že na místo jedné z nich musí poslat novicku cvičící se teprve pár měsíců.

Když si však přečetla zprávu, zamračila se. „Nejdřív se Faolain začne schovávat,“ zavrčela, „a teď to Theodrin přinese tobě místo mně. Ta hloupá holka má míň rozumu než rybařík! Myslela by sis, že chce, aby někdo zjistil, že pro tebe dohlíží na Romandu.“ Dohlíží. Hezké slovo místo „špehuje“. Obě se cvičily v eufemismech. To Aes Sedai musely. Dnes to ale Egwain šlo na nervy.

„Třeba chce, aby ji někdo odhalil. Třeba už ji nebaví, jak jí Romanda říká, co má dělat, co říkat a co si má myslet. Měla jsem tu přijatou, která se nad jejím šátkem ošklíbala , Siuan.“

Druhá žena zamítavě mávla rukou. „Romanda se snaží každému říkat, co má dělat. A co si myslet. A ten zbytek, věci se změní, jakmile Theodrin a Faolain budou moct přísahat na hůl přísah. Teď už asi nikdo nebude trvat na tom, aby prošly zkouškou na šátek. Do té doby musí brát, co přijde.“

„To nestačí, Siuan.“ Egwain se podařilo mluvit klidně, ale dalo jí to námahu. Měla představu, co ty dvě musí snášet, když jim řekla, aby se přidaly k Romandě a Lelaine. Potřebovala vědět, co přísedící kují, ale měla k těm dvěma závazky. Byly první, kdo jí odpřisáhl věrnost, a navíc ze své vůle. Kromě toho… „Hodně toho, co se dá říct o Theodrin a Faolain, se dá říct i o mně. Když se k nim chová neuctivé přijatá…“ No, toho se ona nebála. Sestry byly něco jiného. Zvláště přísedící. „Siuan, pokud o mně budou Aes Sedai pochybovat, nemůžu doufat, že se mi podaří sjednotit Věž.“

Siuan si nuceně frkla. „Matko, touto dobou už i Lelaine a Romanda vědí, že jsi opravdová amyrlin, i když to třeba nechtějí přiznat. Ty dvě by se nikdy nepřipojily ani k Deane Aryman. Myslím, že v tobě začínají vidět další Edarnu Noregovnu.“

„To je jejich věc,“ zabručela Egwain suše. Deane byla považována za zachránkyni Bílé věže poté, co Bonwhin způsobila tu katastrofu s Artušem Jestřábí křídlo. Edarna byla údajně politicky nejobratnější žena, jaká kdy získala hůl a štolu. Obě to byly velmi silné amyrlin. „Ale jako jsi mi připomněla, musím si dát pozor, abych neskončila jako Shein Chunla.“ Shein začala jako silná amyrlin, Věž i sněmovnu držela pevně v rukou, a skončila jako loutka, která dělala jenom to, co se jí řeklo.