Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Rozhovory šly špatně,“ oznámila svým vysokým, zvučným hlasem. I tak to od ní znělo jako prohlášení. „Varilin si rozčilením hryže rty. Magla je taky rozčilená, dokonce i Saroiya. Když začne Saroiya skřípat zuby, většina sester by už křičela.“ S výjimkou Janyi se vyjednávání účastnily všechny sestry, které byly před rozdělením Věže přísedícími. Nakonec mluvily se ženami, jež tenkrát byly ve sněmovně také. Beonin musela málem běhat s posílkami.

Romanda si přiložila šálek ke rtům a pak ho držela nad talířkem, aniž by řekla slovo. Theodrin vyrazila a donesla šálek k podnosu, kde do něj přidala med, než ho podala zpátky přísedící, a vrátila se do rohu. Romanda čaj znovu ochutnala a kývla. Theodrin zrudla.

„Hovory budou pokračovat dál,“ prohlásila Egwain opatrně. Romanda byla proti každému vyjednávání, ať bylo pochybné nebo ne. A věděla, co se má stát dnes v noci. Nesdělit sněmovně, co přijde, Egwain připadalo jako zbytečný políček.

Romanda přikývla. „Už nám ukázaly jedno. Elaida nedovolí přísedícím, které za ni mluví, aby byť o píď ustoupily. Je zahrabaná ve Věži jako krysa ve zdi. Jediný způsob, jak ji dostat ven, je poslat za ní fretky.“ Myrelle se zakuckala a Maigan se na ni překvapeně podívala. Romanda se pořád dívala na Egwain.

„Elaida bude odstraněna, tak nebo tak,“ opáčila Egwain chladně a postavila šálek na talířek. Ruka se jí netřásla. Co ta ženská zjistila? A jak?

Romanda se zaškaredila do čaje, jako by v něm pořád nebylo dost medu. Nebo byla zklamaná, že Egwain neřekla víc. Poposedla si, jako by měla v ruce meč a připravovala se k dalšímu útoku. „To, co jsi říkala o rodince, matko. Že jich je přes tisíc a nejenom pár desítek. Že některým je pět, šest set let.“ Kroutila nad takovou hloupostí hlavou. „Jak by to všechno mohlo Věži uniknout?“ Vyzývala k boji, nekladla otázku.

„Teprve nedávno jsme zjistily, kolik divoženek se nachází mezi Mořským národem,“ odpověděla Egwain mírně. „A pořád nevíme jistě, kolik jich je doopravdy.“ Romanda se šklebila. Právě žluté potvrdily, že jen v samotném Illianu jsou stovky divoženek Mořského národa. První bod pro Egwain.

Romanda však ještě neskončila. A nebyla to pro ni ani tvrdá rána. „Budeme je muset pochytat, hned jak to tady vyřídíme,“ prohlásila zachmuřeně. „Nechat jich pár desítek v Ebú Daru a Tar Valonu, aby nám pomohly vystopovat uprchlice, byla jedna věc. Ale nemůžeme dovolit, aby několik tisíc divoženek bylo… organizováno.“ Mluvila ještě opovržlivěji, víc než co jiného jí vadila představa, že se divoženky organizují. Myrelle a Maigan je pozorně poslouchaly. Maigan se předkláněla. Ani jedna nevěděla víc, než co Egwain vykládala, a všechny předpokládaly, že to pochází od Siuaniných špehů.

„Jejich hodně přes tisíc,“ opravila ji Egwain, „a ani jedna není divoženka. Všechny byly vyhozeny z Věže, až na pár uprchlic, které unikly.“ Nezvýšila hlas, ale mluvila rázně a dívala se Romandě do očí. „V každém případě, jak je podle tebe máme pochytat? Jsou ve všech zemích a dělají všechno možné. Ebú Dar byl jediné místo, kde se kdy scházely jinak než náhodou, a odtamtud po příchodu Seanchanů uprchly. Od trollockých válek rodinka Věži sdělovala jenom to, co chtěla, aby Věž věděla. Dva tisíce let se schovávala Věži přímo pod nosem. Jejich počty rostly, zatímco počet žen ve Věži klesal. Jak je asi máme najít mezi všemi divoženkami, které Věž vždycky ignorovala, neboť byly ‚moc staré’, než aby se z nich mohly stát novicky? Rodinka nám nijak nepřekáží, Romando. Používají jedinou sílu skoro tak často jako Aes Sedai, ale vykazují stopy stárnutí jako každý jiný, i když stárnou pomaleji. Jestli budou chtít zůstat schované, nikdy je nenajdeme.“ A to byly další body pro Egwain, aniž by jediný ztratila. Romandě se na čele leskl pot, jisté znamení, jak je rozčilená. Myrelle dávala dobrý pozor, jenže Maigan málem padala ze stoličky, jakkoliv vyrovnaně se tvářila.

Romanda si olízla rty. „Jestli usměrňují, musí vypadat jako my. Jestli stárnou, tak nemůžou usměrňovat často. A není možné, aby žily pět nebo šest set let!“ Už žádné přetvářky.

„Mezi Aes Sedai a rodinkou je jediný skutečný rozdíl,“ řekla Egwain tiše. Přesto to znělo hlasitě. I Romanda zadržovala dech. „Odešly z Bílé věže dřív, než mohly přísahat na hůl přísah.“ Tady to konečně bylo vysloveno nahlas.

Romanda sebou trhla, jako kdyby utržila smrtelnou ránu. „Ty jsi ještě přísahy nesložila,“ zachraptěla. „Hodláš se jich zřeknout? Požádat sestry, aby se jich zřekly?“ Myrelle či Maigan zalapala po dechu. Nebo to možná byly obě.

„Ne!“ vyhrkla Egwain ostře. „Tři přísahy dělají Aes Sedai a já složím přísahy, jakmile dostaneme hůl přísah do rukou!“ Zhluboka se nadechla a zmírnila tón. Ale předklonila se, snažila se do hovoru zatáhnout i druhou ženu. Přesvědčit ji. Málem natáhla ruku. „Jak to je, sestry odcházejí a poslední léta tráví v klidu, Romando. Nebylo by lepší, kdyby to nebyla poslední léta? Kdyby sestry odešly k rodince, mohly by rodinku připoutat k Věži. Další lovení by nebylo nutné.“ Zašla tak daleko, že už mohla udělat i poslední krok. „Hůl přísah umí rozvazovat stejně jako vázat.“

Maigan dopadla na koberec a hned se sbírala a rozčileně si oprašovala sukni, jako by ji někdo strčil. Myrelle zbledla.

Romanda pomalu položila šálek na psací stůl, vstala a upravila si šátek. Bezvýrazně civěla na Egwain, než jí Theodrin položila na ramena plášť, zapnula zlatou sponu a pečlivě jako komorná upravila záhyby. Pak teprve promluvila, a hlas měla tvrdý jako kámen. „Když jsem byla malá holka, snila jsem o tom, že se stanu Aes Sedai. Ode dne, kdy jsem dorazila do Bílé věže, se snažím žít jako Aes Sedai. Žila jsem jako Aes Sedai a jako Aes Sedai zemřu. Tohle se nesmí dovolit!“

Otočila se k odchodu, ale zakopla o stoličku, jíž si zřejmě nevšimla. Theodrin spěchala za ní a kupodivu se tvářila ustaraně.

„Matko?“ Myrelle se zhluboka nadechla a zaťala prsty do tmavozelené sukně. „Matko, opravdu naznačuješ…?“ Odmlčela se, jak to nedokázala vyslovit. Maigan seděla ztuhle na stoličce.

„Vyložila jsem fakta,“ odvětila Egwain klidně. „Rozhodnutí je na sněmovně. Pověz, dcero, zemřela bys raději, kdybys mohla žít a dál sloužit Věži?“

Modrá a zelená sestra si vyměnily pohledy, a pak si uvědomily, co udělaly, a rychle se zase otočily. Žádná nepromluvila, ale Egwain skoro viděla, jak se jim hlavou honí myšlenky. Po chvíli vstala a šla narovnat překocenou stoličku. Ani to je nevytrhlo z povrchních omluv, že to musela udělat sama. Pak se znovu odmlčely.

Egwain se pokusila vrátit ke stránkám Siuaniny složky – v Tearském Kameni vše uvázlo na mrtvém bodě a nikdo netušil, jak to skončí – ale chvíli po Romandině odchodu dorazila Lelaine.

Na rozdíl od Romandy byla štíhlá modrá přísedící sama a čaj si také nalila sama. Posadila se na uprázdněnou stoličku, odhodila dozadu kožišinou podšitý plášť a nechala ho viset na sponě s velkými safíry. I ona měla šátek. Přísedící ho obvykle nosily. Lelaine byla přímější než Romanda. Nebo to tak zvenku vypadalo. Oči se jí tvrdě leskly.

„Kairenina smrt zhatila šance na uzavření dohody s Černou věží,“ zahučela přes šálek čaje a vdechovala páru. „A je nutné to vyřídit s chudákem Llywem. Třeba si ho vezme Myrelle. Dva z jejích tří předtím patřily jiné. Žádná jiná ještě nikdy nezachránila dva strážce, kterým umřela Aes Sedai.“