Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Egwain nebyla jediná, kdo v tom slyšel zvláštní důraz. Myrelle rozhodně zesinala. Měla jistá tajemství a jedním z nich bylo, že má ve skutečnosti čtyři strážce. Předání pouta Lana Mandragorana od Moirain bylo něco, co nikdo neudělal už celá staletí. Dneska se na spojení s mužem proti jeho vůli Aes Sedai nedívaly dobře. Něco takového se nestalo už celá staletí. „Tři mi stačí,“ vyhrkla. „Omluvíš mě, matko?“

Maigan se tiše zasmála, když Myrelle rychle vyšla ze stanu. Ale ne tak rychle, aby venku nepopadla saidar .

„Ovšem,“ řekla Lelaine a vyměnila si s druhou modrou pobavený pohled, „povídá se, že se se svými strážci sezdala. Se všemi. Chudák Llyw se možná za manžela nehodí.“

„ Je široký jako kůň,“ přisadila si Maigan. Přes pobavení nad Myrelliným úprkem nemluvila zlomyslně. Jenom konstatovala. Llyw byl chlap jako hora. „Myslím, že znám jednu mladou modrou, která by si ho mohla vzít. Muži ji takhle nezajímají.“

Lelaine kývla, z čehož bylo jasné, že mladá modrá našla svého strážce. „Zelené umějí být divné. Vezmi si třeba Elain z rodu Trakandů. Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že si vybere zelené adžah. Myslela jsem si, že si vyhlédne modré. Ta holka má cit pro změny v politice. I když má taky sklony lézt do hlubší vody, než je zdravé. Nemyslíš, matko?“ S úsměvem se napila čaje.

Tohle se vůbec nepodobalo Romandině opatrnému zkoumání terénu. Tohle bylo bezhlavé sekání. Ví Lelaine o Myrelle a Lanovi?

Poslala někoho do Caemlynu, a pokud ano, kolik toho zjistila? Egwain napadlo, jestli se Romanda necítila vyvedená z rovnováhy.

„Myslíš, že Kairenina vražda tu dohodu zhatí?“ optala se. „Pokud víme, mohl se třeba Logain vrátit pro nějakou šílenou mstu.“ Proč to pro Světlo řekla? Musí si dávat pozor na jazyk a vzít rozum do hrsti. „Nebo to možná byl nějaký chudák z okolních statků nebo mostních měst.“ Lelaine se usmála ještě víc a posměšně, ne pobaveně. Světlo, tak neuctivá nebyla za celé měsíce.

„Kdyby chtěl Logain mstu, matko, asi by byl v Bílé věži a vraždil červené.“ Přes svůj úsměv měla hlas klidný. Bylo to rozčilující. Možná to byl záměr. „Je skoro škoda, že to neudělal. Mohl dostat Elaidu. Ale tak by nedostala, co si zaslouží. Ne, Kairen na to nemá vliv o nic větší než Anaiya, ale dohromady kvůli nim budou sestry víc trvat na zárukách a omezeních. Ty muže možná potřebujeme, ale musíme mít jistotu, že kontrolu máme my . A naprostou.“

Egwain kývla. Nepatrně. Souhlasila, jenže… „Možná bude těžké přimět je, aby na to přistoupili,“ řekla. Těžké. Dneska rozhodně všechno zmírňuje.

„Pouto strážce lze trochu upravit,“ ozvala se Maigan. „Jak to je, dokážeš muže přimět, aby udělal, co chceš, jen s trochou přetahování, ale to se dá snadno odstranit.“

„To mi zní až příliš jako nátlak,“ vybuchla Egwain. Tkanivo znala od Moghedien, ale jen proto, aby věděla, jak se před ním bránit. Byla to ohavnost, krádež svobodné vůle jiného člověka, celé jeho bytosti. Každý pod nátlakem udělal, co po něm člověk chtěl. Cokoliv. A věřil, že to dělá z vlastní vůle. Už jenom z toho pomyšlení se cítila špinavá.

Maigan se jí však dívala do očí stejně jako Lelaine a hlas měla úlisný jako tvář. Ona si špinavá nepřipadala. „Nátlak byl použit na sestry v Cairhienu. To už je jisté. Ale já mluvila o poutu, to je něco úplně jiného.“

„Ty si myslíš, že dokážeš asha’many přesvědčit, aby přijali pouto?“ Egwain nedokázala uvěřit. „Kromě toho, kdo se s nimi spojí? I kdyby si každá sestra, která nemá strážce, vzala jednoho a každá zelená dva nebo tři, není tu dost sester. A to i pokud najdete nějakou, která se bude ochotná spojit s mužem, co každou chvíli zešílí.“

Maigan přikyvovala, jako kdyby souhlasila. A upravovala si sukně, jako by ji tak docela neposlouchala. „Jestli se dá pouto změnit jedním způsobem,“ řekla, jakmile Egwain domluvila, „mělo by být možné změnit ho i obráceně. Tak by bylo možné odstranit sdílení a snad i vědomí. Pak by to šílenství nemusel být takový problém. Bylo by to jiné pouto, ne takové, jaké máme se strážci. Všechny budou určitě souhlasit, že to není jako mít doopravdy strážce. Každá sestra se může spojit s tolika asha’many, s kolika bude potřeba.“

Náhle si Egwain uvědomila, co se děje. Lelaine tady jen seděla a civěla do čaje, ale skrz řasy sledovala Egwain. A používala Maigan jako nastrčeného koně. Egwain potlačila hněv a nemusela se nutit, aby mluvila chladně. Hlas měla jako led.

„To zní přesně jako nátlak, Lelaine. To je nátlak a žádné hry se slovíčky to nezmění. A já to vysvětlím každé, kdo to ještě navrhne. A nechám spráskat každou, která to navrhne. Nátlak je zakázaný a zůstane zakázaný.“

„Jak jsem říkala,“ opáčila Lelaine, což mohlo znamenat cokoliv. Další slova byla určitější. „Bílá věž občas udělá chybu. Bez toho se nedá žít. Ale jdeme dál. A i když občas potřebujeme zakrýt svoje chyby, kdykoliv je to možné, dáme je do pořádku. I když je to bolestné.“ Odložila šálek na podnos a odešla s Maigan za patami. Maigan popadla pravý zdroj, ještě než vyšla ze stanu. Lelaine nikoliv.

Egwain se chvíli snažila jen klidně dýchat. Procvičila řeku mezi břehy. Lelaine neřekla, že Egwain z al’Vereů je chyba, která by měla být napravena, ale skoro.

V poledne Chesa Egwain přinesla další dřevěný podnos a na něm teplý, křupavý chleba jen s jednou nebo dvěma podezřele vypadajícími tmavými tečkami a čočku s kousky turínu a tvrdé mrkve a kousíčky něčeho, co mohlo být skopové. Egwain do sebe dostala jen jednu lžíci. Starosti jí nedělala Lelaine. Už jí vyhrožovala i dřív, i když ne od chvíle, kdy dala jasně najevo, že je amyrlin a ne loutka. Místo jídla však zírala na Tianinu zprávu na stole. Nicola by možná nezískala šátek i přes svůj potenciál, ale Věž měla dlouhé zkušenosti s umíněnými, nevychovanými ženskými, které dokázala proměnit v sebevědomé Aes Sedai. Larine čekala zářná budoucnost, ale musela se naučit řídit pravidly, než začne zjišťovat, která lze porušit a kdy. Bílá věž uměla naučit obému, ale všechno hezky popořádku. Bode bude mít skvělou budoucnost. Měla skoro stejně velký potenciál jako Egwain. Ale ať byla žena Aes Sedai, přijatá nebo mladší novicka, Věž od ní žádala to, co bylo zapotřebí pro Věž. Aes Sedai, přijatá, mladší novicka nebo amyrlin.

Když se Chesa po chvíli vrátila a uviděla jídlo téměř nedotčené, dala mnohomluvně najevo své zklamání, zvlášť proto, že našla téměř nedotčenou i snídani. Egwain napadlo, že se vymluví na bolení břicha, jenže to zavrhla. Když jí Chesin čaj vyléčil bolest hlavy – aspoň na několik dní, než se vrátila ještě silnější a každou noc – ukázalo se, že tlustá komorná má celou sbírku bylinek na každou nemoc, pořízenou od každého formana s hbitým jazykem, a každý odvar chutná odporněji než ten předchozí. A vždycky vypadala zklamaná, když Egwain ty hrozné čaje nevypila, že je nakonec do sebe nalila jenom proto, aby si Chesa nedělala starosti. Občas to kupodivu zabralo, ale Egwain to rozhodně nechtěla mít už nikdy v puse. Poslala Chesu s podnosem pryč a slíbila, že se nají později. Chesa jí nepochybně přinese večeři dost velkou na to, aby se s ní dala vykrmit husa.

Při tom pomyšlení se usmála – Chesa nad ní bude stát a lomit rukama, dokud nepozře poslední sousto – ale pohled jí znovu padl na Tianinu zprávu. Nicola, Larine a Bode. Bílá věž byla přísná. Pokud nebyla ve válce díky konsenzu se sněmovnou, nesměla amyrlin… Ale Věž byla ve válce.