Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Siuan kývla na pochvalu i na souhlas. Opravdu Egwain učila dějiny Věže a často vynesla na světlo amyrlin, která udělala osudovou chybu. Včetně sebe. „Je tady ale ještě něco,“ zamumlala a poklepala si papírem o prsty. „Až dostanu Theodrin do ruky, bude si přát, aby byla mladší no vička. A Faolain! Jestli si myslí, že se z toho teď vyzují, tak přísahám, že je obě vykuchám jako prasata!“

„Koho že vykucháš?“ zeptala se Sheriam procházející ochranou v závanu chladného vzduchu.

Egwainino křeslo se málem opět složilo na koberec. Bude si muset pořídit něco, na čem se dá sedět a nesloží se to pokaždé, když se pohne. Byla ochotná se vsadit, že Edarna nenadskakovala, jako by měla na zádech platanové chmýří.

„Nikdo, o koho by ses měla zajímat,“ odsekla Siuan a přiložila papír k plameni lampy. Rychle shořel až k jejím prstům, a ona pak rozemnula popel v dlaních a oprášila se. Pravdu o Faolain a Theodrin znaly jen Egwain, Siuan a Leana. A pochopitelně obě sestry. I když toho bylo hodně, co každá z nich nevěděla.

Sheriam napomenutí přijala s klidem. Ze svého zhroucení ve sněmovně se zřejmě docela vzpamatovala. Alespoň získala vnější důstojnost. Dívala se, jak Siuan pálí papír, a trochu přimhouřila zešikmené zelené oči a dotkla se úzké modré štoly na ramenou, jako by chtěla sama sobě připomenout, že ji tam má. Nemusela od Siuan přijímat rozkazy – dostat kronikářku do této pozice připadalo Egwain příliš tvrdé – ale velmi dobře věděla, že Siuan nemusí přijímat rozkazy od ní, což ji muselo žrát, protože Siuan v jediné síle stála tak hluboko pod ní. A taky ji muselo žrát, že tu jsou tajemství, ke kterým ona nemá přístup. Sheriam s tím však musela jíst.

Také přinesla papír, který položila na stůl před Egwain. „Cestou sem jsem potkala Tianu, matko, a pověděla jsem jí, že ti předám tohle.“

„Tohle“ bylo denní hlášení o uprchlicích, třebaže už nechodilo každý den, dokonce ani každý týden, od té doby, co byly novicky organizovány v rodinách. Sestřenky se navzájem podporovaly i ve strachu a slzách a dařilo se jim rozmluvit si navzájem i nejhorší chyby, jako byl například útěk. Na papíře stálo jediné jméno. Nicola Treehill.

Egwain si povzdechla a papír odložila. Myslela si, že Nicolin hlad po vědění ji tu udrží, jakkoliv znechucená se cítila. A přece nemohla tvrdit, že není ráda. Nicola byla potměšilá a bez skrupulí, ochotná vydírat, a udělala by cokoliv, o čem by si myslela, že jí to pomůže v postupu. Nejspíš jí někdo pomohl. Areina by se nezalekla krádeže koní, aby mohly obě uprchnout.

Najednou si všimla data vedle jména. Vlastně dvou dat a s otazníkem. Měsíce se uváděly zřídkakdy, natož dny, pouze na oficiálních dokumentech a smlouvách. Podepsáno a před svědky zapečetěno ve městě Illianu dvanáctého dne savenu tohoto roku milosti… A u hlášení této povahy a při zápisu ženy do knihy novicek. V běžném styku postačilo uvést jen tolik dní před tímto svátkem nebo po něm. Zapsaná data jí připadala divná. Musela si to spočítat na prstech, aby se přesvědčila, že to opravdu vidí.

„Nicola utekla před třemi nebo čtyřmi dny, Sheriam, a Tiana to hlásí až teď? A ani si není jistá, jestli to jsou tři, nebo čtyři dny?“

„Nicolu kryly její sestřenky, matko.“ Sheriam lítostivě zavrtěla hlavou. Nicméně se usmívala pobaveně. Dokonce obdivně. „Ne z lásky. Zřejmě byly rády, že vidí to dítě odcházet, a bály se, že ji přivedou zpátky. S tím svým nadáním k věštění byla opravdu nesnesitelná. Obávám se, že Tiana se na ně velice zlobí. Žádná z nich nebude dneska klidně sedět na zadku a v příštích dnech taky ne, jak se obávám. Tiana říkala, že hodlá každé dát místo snídaně řemenem, dokud se Nicola nenajde. Ale myslím, že by nakonec mohla povolit. Když byla Nicola pryč už tak dlouho před tím, než byl její útěk odhalen, může chvíli trvat, než ji najdou.“

Egwain sebou trhla. Vzpomínala na své návštěvy u správkyně novicek, což bývala právě Sheriam. A zrzka měla pádnou ruku. Výprask každý den, to bude tvrdé. Ale zatajit útěk novicky bylo vážnější než vycházet ven po večerce nebo žertovat. Odstrčila hlášení stranou.

„Tiana to zvládne, jak bude považovat za nejlepší,“ řekla. „Sheriam, nastaly nějaké změny v tom, jak sestry mluví o mém snu?“ Sen o seanchanském útoku odhalila hned ráno a ženy na ni jen lhostejně zíraly, zřejmě proto, že právě zemřela Anaiya. To ohromilo každého.

Místo odpovědi si Sheriam odkašlala a uhladila si modře prostřihávané suknice. „Možná si to neuvědomuješ, matko, ale jednou z Nicoliných sestřenek je Larine Ayellinová. Z Emondovy Role,“ dodala, jako by to Egwain nevěděla. „Nikdo by si nemyslel, že jí nadržuješ, pokud dáš milost celé rodině. Ať už to nakonec dopadne jakkoliv, prozatím hodlá být Tiana velmi přísná. Budou trpět.“ Egwain se opatrně opřela a zamračila se. Larine byla v jejím věku a vyrůstaly spolu jako kamarádky. Společně klevetily a učily se plést copy, až ženský kroužek řekne, že už jsou dost staré. Přesto byla Larine jednou z několika málo dívek z Emondovy Role, které přijímaly, že Egwain může být opravdu amyrlin, i když to dokazovala hlavně tím, že se držela zpátky. Ale Sheriam si teď myslí, že by Egwain někomu nadržovala ? Dokonce i Siuan to zarazilo. „Měla bys lip než kdo jiný vědět, Sheriam, že disciplína novicek je čistě v pravomoci správkyně novicek. Pokud děvčeti neubližují, a o to tu nejde. Kromě toho, jestli si Larine myslí, že jí dneska projde napomáhání k útěku – napomáhání k útěku, Sheriam! – co si bude myslet, že jí projde zítra? Jestli ví, jak na to, může získat šátek. Já ji nepovedu po cestě, která skončí tím, že ji vyhodí za špatné chování. Tak. Co tedy říkaly o mém snu?“

Sheriam zamrkala a podívala se na Siuan. Světlo, ta ženská si myslí, že je Egwain tvrdá, protože je tu Siuan? Protože by mohla někde něco vykládat? Měla by mít rozum, vždyť sama byla správkyní novicek. „Názor sester, matko,“ začala konečně Sheriam, „je takový, že Seanchané jsou tisíc mil daleko a neumějí cestovat, a pokud vytáhnou na Tar Valon, tak to zjistíme dávno předtím, než se dostanou na dvě stě leguí daleko.“

Siuan cosi zabručela, a znělo to hnusně, ale nebyla překvapená. Egwain by taky nejradši nadávala. Starosti kvůli Anaiyně vraždě neměly s lhostejností sester nic společného. Ony nevěřily, že Egwain je snílek. Anaiya si byla jistá, ale Anaiya byla mrtvá. Siuan a Leana jí věřily, ale žádná nestála dost vysoko, aby je vyslechly s něčím víc než s netrpělivou zdvořilostí. A bylo docela jasné, že Sheriam jí nevěří. Poslouchala svou přísahu věrnosti do písmene, jak Egwain čekala, ale nemohla někoho přimět, aby věřil. Všechny jenom opakovaly, co se jim řeklo, a nic se nezměnilo.

Když Sheriam odešla, Egwain přemýšlela, co ji sem vlastně přivedlo. Chtěla jí jenom sdělit, že Larine bude potrestána? Určitě ne. Ale nic jiného neřekla, jen odpovídala na Egwaininy otázky.

Zakrátko dorazila Myrelle a za ní Morvrin. Egwain cítila, jak obě propustily pravý zdroj, než vstoupily do stanu, a své strážce nechaly čekat venku. I když je Egwain zahlédla jen krátce, strážci vypadali ostražitě.

Myrelle se při pohledu na Siuan zle zablýsklo v očích a rozšířila chřípí. Morvrin měla obličej jako z leštěného kamene, ale oběma rukama si uhlazovala tmavě hnědé sukně, jako by si z nich něco smetala. Možná že si to neuvědomovala. Na rozdíl od Sheriam musely přijímat rozkazy od Siuan a žádné se to nelíbilo. Ne že by jim Egwain chtěla dělat schválnosti, ale Siuan věřila, a přísahy nepřísahy, jim tak docela nevěřila. Ne tolik jako Siuan. Kromě toho byly doby, kdy bylo nevhodné, když už ne nemožné, aby sestrám, které jí přísahaly věrnost, říkala, co chce udělat. Siuan mohla nosit zprávy, a tak si Egwain mohla být jistá, že budou všechny splněny.