Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Události nečekají nikdy na nikoho,“ pravila vstávajíc. Erian sebou trhla, jako by si jí právě všimla, i když Cadsuane si byla jistá, že má tvář stejně nehybnou jako kluk. A možná i stejně kamennou. Co přivádí strážce z Cairhienu sem a kdo s nimi cestuje, mohlo znamenat problémy, ale ona usoudila, že od kluka dostala odpověď a bude muset velmi pečlivě zvážit, co mu poradí. Občas byly otázky ožehavější než odpovědi.

Okny do Randovy ložnice mělo pronikat odpolední slunce, ale venku pršelo a všechny lampy byly zapálené, aby zahnaly houstnoucí šero. Okenními tabulkami rachotil hrom. Od Dračí stěny se rychleji než cválající kůň přihnala zuřivá bouře a znovu přinesla zimu, až se déšť pomalu měnil ve sníh. Do domu bušily kapky mrznoucího deště a přes oheň planoucí v krbu byl v místnosti lezavý chlad.

Rand ležel v posteli, nohy v holínkách položené na přehozu, zíral na baldachýn a snažil se uspořádat si myšlenky. Bouře venku si mohl nevšímat, ale Min, choulící se mu k boku, to bylo něco zhola jiného. Nesnažila se ho rozptylovat, dělala to úplně mimoděk. Co si s ní počne? A s Elain a Aviendhou? Ty dvě cítil v hlavě jenom nejasně, protože byly až v Caemlynu. Aspoň předpokládal, že jsou stále ještě v Caemlynu. Když došlo na ty dvě, nebyly předpoklady právě nejbezpečnější. V této chvíli jen zhruba vnímal směr, kde byly, a to, že jsou naživu. Min se mu ale pevně tiskla k boku a z pouta cítil stejné chvění jako z jejího živoucího těla. Nebylo už příliš pozdě, aby Min udržel v bezpečí, aby udržel v bezpečí Elain a Aviendhu?

Proč si myslíš, že dokážeš kohokoliv udržet v bezpečí? zašeptal mu v hlavě Luis Therin Telamon. Z mrtvého šílence se stal dobrý přítel. Všichni umřeme. Jen doufej, že je nezabiješ ty . Nebyl příjemný přítel, jenom přítel, jehož se nemohl zbavit. Už se nebál, že Min, Elain nebo Aviendhu zabije, o nic víc, než se bál, že zešílí. Tedy aspoň že zešílí víc, než už byl, s mrtvým mužem v hlavě a občas zamlženým obličejem, který téměř poznával. Odváží se na něco z toho zeptat Cadsuane?

Nikomu nevěř , zamumlal Luis Therin a zasmál se. Včetně mě .

Min ho bez varování praštila do žeber, až zachroptěl. „Začínáš být melancholický, ovčáku,“ zavrčela. „Jestli si děláš starosti kvůli mně, tak přísahám, že…“ Min uměla vrčet na mnoho způsobů a každý odpovídal jinému pocitu, jenž plynul poutem. Teď od ní cítil slabé podráždění navíc prodchnuté obavami a občas ho popíchlo cosi ostrého, jak mu nechtěla přímo utrhnout hlavu. Taky uměla vrčet, až se rozesmál nad tím, jaké z pouta plynulo pobavení, i když se už hodně dlouho nesmál, a někdy vrčela hrdelně, z čehož se mu rozbouřila krev v žilách.

„Teď ani náhodou,“ varovala ho, než stačil pohnout rukou, kterou jí podpíral záda, vyskočila z postele a káravě si popotáhla vyšívaný kabát. Od chvíle, kdy se s ním spojila, mu uměla číst myšlenky ještě lépe, a to byla předtím hodně dobrá. „Co s nimi budeš dělat, Rande? Co udělá Cadsuane?“ Za okny proletěl blesk dost jasný, aby přerazil světlo lamp, a okenní tabulkou zatřásl hrom.

„Ještě nedokážu dopředu přijít na to, co udělá, Min. Proč by to dneska mělo být jiné?“

Silná péřová matrace se zhoupla, jak přehodil nohy přes pelest a posadil se čelem k ní. Téměř si bezmyšlenkovitě přitiskl ruku na staré rány, jenže pohyb změnil a zapnul si místo toho kabát. Staré, zpola zahojené, ale nikdy nevyhojené rány, které ho trápily od Shadar Logothu. Nebo je možná jen cítil, jejich žár byl lapen v oblasti menší než dlaň ruky. Rány, o kterých doufal, že se po Shadar Logothu zahojí. Možná jenom neuplynulo dost času, aby cítil nějaký rozdíl. Min ho praštila do druhého boku – na to si vždycky dávala pozor, i když na něj občas byla hodně tvrdá – ale myslel si, že před ní bolest utají. Ty obavy v jejích očích a v její hlavě musely být kvůli Cadsuane. Nebo ostatním.

Zámek a okolní budovy teď byly přeplněné. Připadalo mu nevyhnutelné, že dřív nebo později se někdo pokusí využít strážce v Cairhienu. Jejich Aes Sedai neroztrubovaly, že jdou hledat Draka Znovuzrozeného, ale ani to příliš netajily. Přesto nečekal ty, kdo dorazili s nimi. Davram Bashere se stovkou svých saldejských vojáků od lehké jízdy sesedl v protivném, větrem hnaném dešti a nadával na zničená sedla. Přijelo půl tuctu černě oděných asha’manu, kteří se z nějakého důvodu před lijákem nechránili. Jeli s Basherem, ale byli jako dva různé oddíly, dorazivší chvilku po sobě, a měli se před sebou pořád na pozoru. A jedním z asha’manů byl Logain Ablar. Logain! Asha’man s mečem a drakem na límci! Bashere a Logain si s ním oba chtěli promluvit, ale o samotě a už rozhodně ne v přítomnosti toho druhého. Ať to však bylo nečekané, nejpřekvapivějšími hosty nebyli. Rand si zprvu myslel, že těch osm Aes Sedai musejí být přítelkyně Cadsuane, ale byl by přísahal, že ona je z jejich příjezdu stejně překvapená jako on. A ještě divnější bylo, že všechny až na jednu zřejmě přijely s asha’many! Nebyly zajatkyně a rozhodně ne strážkyně, ale Logain to v Bashereho přítomnosti nechtěl vysvětlovat a Bashere nehodlal Logainovi přepustit příležitost promluvit si s Randem o samotě jako první. Teď všichni osychali a usazovali se v pokojích, takže měl čas uspořádat si myšlenky. Tedy jak to jen šlo, když byla Min vedle něj. Co Cadsuane udělá! No, snažil se jí zeptat na radu. Události je však předběhly oba dva. Bylo rozhodnuto, ať už si Cadsuane myslela cokoliv. Za okny znovu projel blesk. Blesky se Cadsuane zřejmě líbily. Člověk nikdy nepoznal, kam uhodí.

Alivia ji vyřídí , zamumlal Luis Therin. Pomůže nám zemřít. Odstraní pro nás Cadsuane, jestli jí řekneš .

Já ji nechci zabít , sdělil v duchu Rand mrtvému muži. Nemůžu si dovolit, aby zemřela . Luis Therin to věděl stejně tak dobře jako Rand, ale stejně si cosi brumlal. Od Shadar Logothu byl občas méně bláznivý. Nebo možná Rand byl víc bláznivý. Nakonec už bral hovor s mrtvým mužem ve své hlavě jako běžnou věc, což bylo stěží v pořádku.

„Musíš něco udělat,“ zamumlala Min a zkřížila ruce na prsou. „Logainova aura stále hovoří o slávě a silněji než dřív. Možná si ještě pořád myslí, že je skutečný Drak Znovuzrozený. A v obrazech, které jsem viděla kolem urozeného pána Davrama, jsem viděla něco… temného. Jestli se obrátí proti tobě nebo zemře… Slyšela jsem, jak jeden voják říkal, že by mohl zemřít urozený pán Dobraine. Ztráta jednoho z nich by byla hrozná rána. Ztratit všechny tři, z toho by ses mohl vzpamatovávat víc než rok.“

„Jestli jsi to viděla, tak se to stane. Musím udělat, co půjde, Min, ne dělat si starosti kvůli tomu, co nedokážu.“ Upřela na něj jeden z těch pohledů, kterých mají ženy v zásobě fůry, jako by se on snažil začít hádku.

Ozvalo se zaškrábání na dveře. Rand se otočil a Min změnila postoj. Tušil, že vytáhla z pochvy vrhací nůž a schovala ho v ruce. Nosila u sebe víc nožů než Tom Merrilin. Nebo Mat. V hlavě mu zavířily barvy a skoro se poskládaly do… čeho? Muže na kozlíku? Nebyla to tvář, která se mu občas objevovala před očima, a celý výjev vzápětí zmizel, ale bez toho, aby se mu zatočila hlava, což se mu stávalo vždy, když se objevil ten obličej.