Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Výměna úloh,“ zamumlala Cadsuane do čaje. Kdosi řekl, že výměna úloh je poctivá hra, ale ona nikdy nevěřila na poctivý boj. Buď člověk bojoval, nebo nebojoval, jenomže hra to nebyla nikdy. Poctivost byla pro lidi, kteří stáli bezpečně stranou a mluvili, zatímco ostatní krváceli. Naneštěstí nemohla udělat nic jiného než se snažit najít způsob, jak nastolit rovnováhu. Rovnováha nebyla totéž co poctivost. Jak se to všechno zamotalo. „Jsem ráda, že jsi mě aspoň trochu varovala, než budu muset čelit Toveine a ostatním, ale chci, aby ses hned ráno vrátila do Cairhienu.“

„Nemohla jsem nic dělat, Cadsuane,“ pronesla Samitsu hořce. „Polovina lidí, kterým vydám rozkaz, se jdou zeptat Sashalle, jestli je to správně, a druhá polovina mi řekne do očí, že ona už rozhodla jinak. Urozený pán Bashere ji přemluvil, aby pustila strážce – vůbec netuším, jak to o nich zjistil – a ona zase přemluvila Sorileu, a já nemohla vůbec nic udělat, abych to zarazila. Sorilea se chová, jako kdybych prostě abdikovala! Nechápe to a dala jasně najevo, že jsem podle ní hloupá. Nemá smysl, abych se vracela, pokud po mně nechceš, abych Sashalle nosila rukavice.“

„Očekávám, že ji budeš sledovat, Samitsu. Nic víc. Chci vědět, co jedna z těch Draku zapřísáhlých sester dělá, když jí já nebo moudré nekoukáme přes rameno s proutkem v ruce. Ty jsi byla odjakživa velice všímavá.“ Trpělivost nebyla vždycky její nejsilnější stránkou, ale se Samitsu to občas bylo potřeba. Žlutá byla všímavá a inteligentní a odhodlaná, většinou, nemluvě o tom, že byla nejlepší v léčení – tedy do chvíle, než se objevil Damer Flinn – ale trpívala udivujícími záchvaty sníženého sebevědomí. Na Samitsu klacek nikdy neplatil, zato poplácání po zádech ano, a bylo by směšné nevyužít to, co fungovalo. Jak jí začala Cadsuane připomínat, jak je inteligentní, jak je dobrá v léčení – to bylo u Samitsu vždy nezbytné, protože dokázala upadnout do deprese, protože se jí nepodařilo vyléčit nějakého mrtvého – jak je chytrá, arafellská sestra se začínala uklidňovat. A získávat sebedůvěru.

„Můžeš si být zcela jistá, že si Sashalle ani nevymění punčochy, abych to nezjistila,“ pronesla briskně. Cadsuane ani nic jiného nečekala. „Ale jestli se smím zeptat,“ když se jí vrátila sebedůvěra, mluvila jenom s nepatrnou zdvořilostí, protože pokud byla sebejistá, nebyla žádná třtina ve větru, „proč jsi tady, v tomhle tairenském zapadákově? Co chce mladý al’Thor udělat? Nebo bych měla říct, co ty chceš, aby udělal?“

„Chystá se na něco velice nebezpečného,“ odpověděla Cadsuane. Za okny proletěl blesk, stříbrné kopí padající z oblohy černé jako uprostřed noci. Věděla přesně, co má kluk v plánu. Jenom nevěděla, jak ho zarazit.

„Musí to skončit!“ zařval Rand v odpověď na dunění na obloze. Před rozhovorem si sundal kabát a vyhrnul si rukávy, aby byli vidět šarlatovozlatí draci, kteří se mu ovíjeli kolem předloktí a jejich zlatohřivé hlavy mu spočívaly na hřbetech rukou. Chtěl muži před sebou neustále připomínat, že stojí před Drakem Znovuzrozeným. Teď však zatínal ruce v pěst, aby se nepoddal naléhání Luise Therina a toho zatraceného Logaina Ablara neuškrtil. „Nepotřebuju válku s Bílou věží a vy zatracení asha’mani zatraceně žádnou válku s Bílou věží nevyvoláte! Vyjádřil jsem se jasně?“

Logain měl ruce zlehka položené na jílci meče a ani nemrkl. Byl to velký muž, byť menší než Rand, s klidným pohledem, v němž nebylo ani stopy po tom, že dostává vynadáno a musí se zpovídat ze svého jednání. Špendlíky se stříbrným mečem a rudozlatým drakem na vysokém límci jeho černého kabátu se ve světle lamp jasně leskly a kabát sám vypadal jako čerstvě vyžehlený. „To je mám jako propustit?“ zeptal se klidně. „A pustí Aes Sedai ty z nás, které chytily?“

„Ne!“ odsekl Rand stroze. A trpce. „Co se stalo, nedá se odestát.“ Merive byla tak šokována, když jí naznačil, že má Narishmu propustit, až si mohl člověk myslet, že po ní chce, aby opustila štěně u silnice. A tušil, že Flinn by bojoval stejně tvrdě o to, aby mohl zůstat u Corele, jako ona o něho. Byl si docela jistý, že mezi těmi dvěma už jde o víc než o pouto. No, když se může Aes Sedai spojit s mužem, který dokáže usměrňovat, proč by se hezká žena nemohla upnout na chromého dědka? „Uvědomuješ si, doufám, jaký zmatek jsi vytvořil, že ano? Už tak jediný muž, co dokáže usměrňovat, kterého chce Elaida živého, jsem já, a i to jen do konce Poslední bitvy. Jakmile se dozví o tomhle, bude dvakrát víc usilovat o to, aby vás všechny zabila, jak to jen půjde. Nevím, jak zareaguje ta druhá banda, ale Egwain uměla odjakživa dobře vyjednávat. Možná budu muset posílat asha’many za Aes Sedai, aby se s nimi spojily, dokud jich nebudou mít tolik, co vy jich. A to jen pokud se prostě nerozhodnou, že všichni musíte umřít, jakmile se jim to povede zařídit. Co se stalo, stalo se, ale dál se to dít nesmí!“

Logain s každým slovem víc a víc tuhl, ale oči dál upíral na Randa. Bylo jasné jako rohy na beranovi, že ostatních v místnosti si nevšímá. Min se této schůzky nechtěla účastnit a odešla si číst. Rand v knihách Herida Fela nepoznal hlavu ani patu, avšak jí připadaly nesmírně zajímavé. Nicméně trval na tom, aby zůstal Loial, a ten teď předstíral, že si prohlíží plameny v krbu. Jen občas se ohlédl ke dveřím a zastříhal ušima, jako by uvažoval, jestli dokáže pod krytem bouře nepozorovaně vyklouznout. Davram Bashere vedle něj vypadal ještě menší, než ve skutečnosti byl, prošedivělý muž se zešikmenýma tmavýma očima, orlím nosem a hustými, dolů zahnutými kníry. Měl i svůj meč, kratší než Logainův, s vlnitou čepelí. Bashere trávil víc času koukáním do svého vína než kamkoliv jinam, ale kdykoliv náhodou zavadil pohledem o Logaina, přejel mimoděk palcem po jílci. Aspoň Rand si myslel, že je to mimoděk.

„Ten rozkaz vydal Taim,“ pronesl Logain chladně, a rozhodně se mu nelíbilo, že své činy musí vysvětlovat před jinými. Blesk za okny vrhl na jeho tvář na okamžik živé stíny, které vytvořily bezútěšnou masku temnoty. „Předpokládal jsem, že pochází od tebe.“ Zalétl pohledem k Basheremu a stiskl rty. „Taim dělá plno věcí, o nichž si lidé myslí, že jsi je nařídil,“ pokračoval váhavě, „ale má vlastní plány. Flinn, Narishma a Manfor jsou na seznamu zběhů, stejně jako všichni asha’mani, které si držíš u sebe. A má koterii asi dvaceti nebo třiceti chlapů, které cvičí v soukromí. V té skupině jsou všichni muži, co nosí draka, kromě mě, a kdyby se opovážil, ani mně by draka nedal. Nezáleží na tom, co jsi udělal, ale je načase, abys obrátil pohled na Černou věž, než ji Taim rozbije hůř, než je rozbitá Bílá věž. Jestli to udělá, zjistíš, že větší část asha’manů je věrná jemu, ne tobě. Jeho znají. Tebe většina v životě neviděla.“

Rand si podrážděně shrnul rukávy a spustil se do křesla. Na tom, co udělal, Logainovi nezáleželo. Věděl, že saidín je čistý, ale nedokázal uvěřit, že ho skutečně očistil Rand. Copak si myslel, že Stvořitel se po třech tisících letech rozhodl milosrdně natáhnout pomocnou ruku? Stvořitel stvořil svět a pak nechal lidstvo, ať si z něj udělá, co bude umět, nebe nebo Jámu smrti. Stvořitel stvořil mnoho světů, podíval se, zda vzkvétá, nebo chřadne, a pak šel udělat nespočetně dalších světů. Zahradník nepláče pro každou květinu, která uvadne.