Robert Jordan - Křižovatka soumraku

V jednom takovém sloupořadí s tlustými zelenými sloupy stály dvě sestry a pozorovaly hemžení na nádvoří dole. Aspoň se dívaly, když Cadsuane otevřela dveře. Beldeine si jí všimla, narovnala se a zacukala za šátek se zelenými třásněmi, který nosila necelých pět let. Byla hezká, s vysedlými lícními kostmi a zešikmenýma hnědýma očima, a ještě nezískala bezvěkost, takže vypadala mladší než Min, zvlášť když po Cadsuane vrhla mrazivý pohled a vyrazila na opačnou stranu sloupořadí.

Merise, její společnice, se za ní pobaveně usmála a popotáhla si za svůj šátek se zelenými třásněmi. Byla vysoká a obvykle velmi vážná, vlasy měla stažené z bledé tváře a neusmívala se příliš často. „Beldeine si začíná dělat starosti, že ještě nemá strážce,“ poznamenala s tarabonským přízvukem, když se Cadsuane postavila vedle ní, i když modré oči upřela zpátky na nádvoří. „Zřejmě uvažuje o nějakém asha’manovi, pokud nějakého najde. Řekla jsem jí, ať si promluví s Daigian. Jestli jí Daigian nepomůže, pomůže to aspoň jí.“

Všichni strážci, které měly s sebou, se sešli na kamenném nádvoří a přes zimu byli jen v košilích. Většina seděla na barevných dřevěných lavicích a pozorovala dva muže cvičící s dřevěnými meči. Jahar, jeden z Merisiných tří strážců, byl pohledný, opálený mladý muž. Stříbrné zvonečky, které měl zavěšené na dvou dlouhých copech, cinkaly, jak zuřivě útočil. Pohyboval se jako útočící černý chřestýš. Vzduch se ani nehnul, ale osmihrotá hvězda připomínající zlatou kompasovou růžici se Cadsuane přitiskla k vlasům. Kdyby ji držela v ruce, citila by, jak se třese. Ale ona už věděla, že Jahar je asha’man, a hvězdička by jí neukázala na něj, jen jí prozradila, že je v blízkosti muž, jenž dokáže usměrňovat. Cadsuane zjistila, že hvězdička se třese tím víc, čím silněji dokáže dotyčný usměrňovat. Jaharův protivník, velmi vysoký, širokoplecí muž s kamenným obličejem a spletenou koženou čelenkou, která mu držela na spáncích prošedivělé, po ramena dlouhé černé vlasy, nebyl druhý asha’man, ale byl svým způsobem stejně nebezpečný. Lan nevypadal, že se dokáže rychle pohnout, ale… jako by plul. Jeho čepel, vlastně svazek prutů, byla vždy včas na místě, aby odrazila Jaharovu, a vždy mladého muže nepatrně rozhodila.

Náhle Lan udeřil Jahara do boku, až to prásklo, a být to ocel, byl by mladší muž mrtvý. Teď se jen otřásl, a Lan už byl zase připravený a dlouhou čepel držel oběma rukama. Nethan, další Merisin strážce, vyskočil. Byl to hubený chlapík s bílými vlasy na spáncích, a ač byl vysoký, Lan byl pořád o dlaň vyšší. Jahar ho odehnal, znovu zvedl cvičnou čepel a hlasitě se dožadoval dalšího kola.

„Jak to Daigian zvládá?“ zeptala se Cadsuane.

„Lépe, než jsem čekala,“ přiznala Merise. „Příliš se zdržuje ve svém pokoji, ale pláče v soukromí.“ Pohledem přelétla od mužů tančících s meči k lavici, na níž seděl Verinin rozložitý šedovlasý Tomas vedle prošedivělého chlapíka s chomáčky vlasů. „Damer na ni chtěl zkusit léčení, ale Daigian odmítla. Sice ještě nikdy neměla strážce, ale ví, že truchlit nad mrtvým strážcem znamená, že na něj vzpomínáš. Překvapilo mě, že Corele vůbec napadlo to zkusit.“

Tarabonská sestra potřásla hlavou a opět se zadívala na Jahara. Strážci jiných sester ji příliš nezajímali, alespoň ne tolik jako její. „Asha’mani truchlí stejně jako strážci. Napadlo mě, že Jahar a Damer se možná řídí příkladem ostatních, avšak Jahar tvrdil, že je to i jejich způsob. Pochopitelně jsem se do toho nepletla, ale dívala jsem se, jak na památku Daigianina mladého Ebena pijí. Jeho jméno neřekli, ale připravili pro něj plný pohár vína. Bassane a Nethan vědí, že jednou můžou umřít, a přijímají to. Jahar čeká , že zemře. Čeká to každý den. Pro něho je každá hodina zcela určitě tou poslední.“

Cadsuane se stěží ovládla, aby se na druhou ženu nepodívala. Merise takhle dlouze mluvívala málokdy. Teď se tvářila nevzrušeně, ale něco ji rozrušilo. „Vím, že pracuješ na propojení s ním,“ pronesla Cadsuane opatrně. Opatrnost byla na místě, když došlo na strážce jiné sestry. Proto také hleděla na nádvoří a mračila se. „Už ses rozhodla, jestli ten al’Thorovic kluk v Shadar Logothu uspěl? Opravdu se mu podařilo očistit mužskou polovici pravého zdroje?“

Corele také nacvičovala propojení s Damerem, ale žlutá se tolik soustředila na své marné úsilí přijít na to, jak udělat se saidínem to, co on dělal se saidarem , že by si nevšimla, ani kdyby jí špína Temného natekla do krku. Škoda že nezískala šátek o padesát let později, jinak by se byla s jedním z těch mužů spojila sama a nemusela by se ptát. Ale padesát let by znamenalo, že by Norla zemřela v malém domečku v Černých horách dřív, než Cadsuane Melaidhrin vůbec vstoupila do Věže. To by změnilo velkou část dějin. Například by bylo nepravděpodobné, že by se ocitla v této chvíli na tomto místě. A tak se opatrně vyptávala a čekala.

Merise dlouho jen mlčky stála, pak si povzdechla. „Nevím, Cadsuane. Saidar je klidný oceán, jenž tě donese, kam budeš chtít, pokud znáš proudy a necháš se jimi nést. Saidín… Je jako lavina hořícího kamení. Bortící se hory ledu. Působí klidněji, než když jsem se s Jaharem poprvé propojila, ale v tom chaosu se schová cokoliv. Cokoliv.“

Cadsuane kývla. Nebyla si jistá, zda čekala jinou odpověď. Proč by měla něco určitého zjistit o jedné ze dvou nejdůležitějších věcí na světě, když to nezjistila u mnohem prostších záležitostí? Na nádvoří se Lan zastavil, a tentokrát Jahara neudeřil, jen se dřevěnou čepelí dotkl jeho krku, znovu se odvlnil a postavil se do střehu. Nethan opět vstal a Jahar ho opět zahnal, rozzlobeně zvedl meč a také se připravil. Bassane, Merisin třetí strážce, malý, rozložitý chlapík, skoro stejně osmahlý sluncem jako Jahar, ačkoli byl Cairhieňan, se zasmál a učinil hrubou poznámku o příliš ctižádostivých mužích zakopávajících o vlastní meče. Tomas a Damer si vyměnili pohled a zakroutili hlavou. Muži v jejich věku se obvykle posměšků už dávno vzdali. Opět se rozeznělo třískání dřeva o dřevo.

Ostatní čtyři strážci nebyli jediné Lanovo a Jaharovo obecenstvo na nádvoří. Štíhlá dívka s černými vlasy spletenými do dlouhého copu, nervózně sedící na červené lavici, byla důvodem, proč se Cadsuane zamračila. To dítě bude muset mávat svým prstenem s Velkým hadem lidem pod nosem, aby jí uvěřili, že je Aes Sedai, jíž byla, byť jen technicky vzato. Nešlo jen o to, že Nyneiva měla pořád ještě dívčí tvářičku. Beldeine také stále vypadala velmi mladě. Nyneiva na lavici přímo nadskakovala a vypadala, že každou chvíli vyskočí docela. Občas pohnula rty, jako by někoho povzbuzovala, a občas mávala rukama, jako by chtěla Lanovi ukázat, jak má pohnout mečem. Byla pošetilá, překypovala vášní a jen málokdy předváděla, že má mozek v hlavě. Min nebyla jediná žena, jež kvůli muži hodila hlavu i srdce do studny. Podle zvyklostí zaniklého Malkieru ukazovala červená tečka na Nyneivině čele, že se za Lana provdala, třebaže žluté si své strážce braly za muže málokdy. Vlastně to dělalo jen málo sester. A Lan samozřejmě nebyl Nyneiviným strážcem, jakkoliv oba předstírali opak. Komu patřil, tomu se oba vyhýbali jako zloději plížící se nocí.