Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Egwain se překvapeně předklonila. Ony pracují spolu. Ale na čem?

Nebyla jediná, kdo si uvědomil, že tři sestry, které svolaly zasedání sněmovny, jsou na nohou. Tím, že Moria a Malind zůstaly stát, daly svůj postoj jasně najevo. Escaralde, maličká hnědá, stála jako královna, a přesto si zřejmě jasně uvědomovala všechny oči, které klouzaly mezi ní, Malind a Morií, zamyšlené mračení a příliš nehybné tváře. Než promluvila, posunula si šátek. Mluvila, jako by přednášela ve třídě, hlas měla slabý, ale energický.

„Ve staré literatuře to stojí jasně, i když ji, obávám se, málokdo studuje. Sbírá spíš prach než čtenářky. Spisy sebrané v prvních letech Věže jasně říkají, že kruhy ve věku pověstí nebyly omezeny na třináct. Přesný mechanismus – měla bych říci přesná rovnováha – je neznámý, ale nemělo by být těžké na to přijít. Pro ty z vás, které jste ve věžové knihovně nestrávily tolik času, kolik byste měly, způsob , jak zvětšit velikost kruhu, vyžaduje…“ Poprvé se zadrhla a viditelně se musela nutit k pokračování, „…vyžaduje včlenění muže, který dokáže usměrňovat.“

Faiselle se prudce vymrštila na nohy. „Co navrhuješ?“ chtěla vědět a okamžitě se zase posadila, jako by si snad někdo mohl myslet, že vstala, aby je podpořila.

„Žádám, aby byla sněmovna vyklizena!“ vykřikla Magla a vstala. Jako Moria, i ona byla z Illianu, a když byla podrážděná, její přízvuk byl silnější. „Tohle je věc, která by se měla projednávat na uzavřeném zasedání sněmovny.“ I ona se poté, co domluvila, okamžitě posadila a potom se mračila, celá shrbená, a zatínala ruce do sukní.

„Obávám se, že na to už je pozdě,“ opáčila Moria. Musela mluvit hodně nahlas, aby ji bylo slyšet přes vzrušené mumlání sester za lavicemi, jež znělo jako bzukot ve velkém úle. „Co bylo řečeno, bylo řečeno, a slyšelo to příliš mnoho sester, aby se to teď někdo pokoušel zarazit.“ Poprsí se jí zvedlo, jak se zhluboka nadechla a ještě zesílila hlas. „Předkládám sněmovně návrh, abychom začaly jednat s Černou věží o tom, že do našich kruhů v případě potřeby přivedeme muže.“ Pokud to ke konci znělo trochu přiškrceně, nebylo divu. Jen málo Aes Sedai to dokázalo vyslovit bez emocí, znechucení, ne-li otevřené nenávisti. Zapadlo to do bzučení hlasů – a vzápětí se na chviličku rozhostilo hrobové ticho.

„To je šílenství!“ Sheriamino zavřeštění to ticho porušilo nejedním způsobem. Kronikářka nezasahuje dojednání sněmovny. Dokonce sem ani nemohla vstoupit bez amyrlin. Sheriam, rudá jako rak, se narovnala, možná aby čelila nevyhnutelnému napomenutí, snad aby se bránila. Sněmovna však měla na starosti jiné věci než ji napomínat.

Přísedící vyskakovaly z lavic a mluvily nebo křičely jedna přes druhou.

„Šílenství to ani zdaleka nepopisuje!“ ječela Faiselle zároveň s Varilin, jež křičela: „Jak se můžeme spojit s muži, kteří dokážou usměrňovat?“

„Ti takzvaní asha’mani jsou pošpinění!“ hulákala Saroiya bez jakékoliv zdrženlivosti, jíž se bílé tolik pyšnily. Ruce měla zaťaté do šátku a třásla se tak, až se jí bílé třásně kývaly. „Pošpinění dotekem Temného!“

„Už jenom navrhnout něco takového je proti všemu, za čím Bílá věž stojí,“ vybuchla hrubě Takima. „Každá žena, jež si říká Aes Sedai, i Aes Sedai, které jsou už dlouho v hrobě, by námi opovrhovaly!“

Magla zašla až tak daleko, že zuřivě hrozila pěstí. „Jenom temná družka může navrhnout něco takového! Jenom temná družka!“ Moria při tom obvinění zbledla a pak zrudla hněvem.

Egwain nevěděla, kde si stojí. Černá věž byla Randovým výtvorem a možná byla potřebná, pokud měli mít nějakou naději na vítězství v Poslední bitvě, jenže asha’mani byli muži, kteří dokázali usměrňovat, čehož se všichni báli tři tisíce let, a usměrňovali Stínem pošpiněný saidín . Rand sám byl muž, jenž uměl usměrňovat, jenže bez něj by Stín při Tarmon Gai’donu vyhrál. Světlo jí pomáhej, že na to hledí tak klidně, ale byla to tvrdá pravda. Ale ať už si o tom myslela cokoliv, věci se začínaly vymykat z rukou. Escaralde si nadávala s Faiselle a obě řvaly z plných plic. Otevřené urážky! Ve sněmovně! Saroiyu opustily poslední zbytky klidu bílého adžah a ječela na Malind, která zase ječela na ni, aniž by se navzájem poslouchaly. Byl by div, kdyby vůbec rozuměly tomu, co říkají, a možná to bylo i požehnání. Kupodivu ani Romanda, ani Lelaine od začátku neotevřely pusu, jenom na sebe zíraly. Nejspíš se snažily zjistit, co si o tom myslí ta druhá, jenom proto, aby mohly udělat pravý opak. Magla slezla z lavice a mířila k Morii, mračíc se jako někdo, kdo se chystá prát. Pěsti měla zaťaté. Šátek s vyšívanými liánami jí spadl na zem, ale ona si toho nevšímala.

Egwain vstala a uchopila pravý zdroj. S výjimkou jistých přesně popsaných funkcí bylo usměrňováni ve sněmovně zakázáno – další ze zvyků, jenž ukazoval na temnější dny v historii sněmovny – ale ona spletla prosté tkanivo ze vzduchu a ohně. „Sněmovně byl předložen návrh,“ pronesla a vypustila saidar . Nebylo to tak těžké jako kdysi. Ne snadné, ani zdaleka ne, ale ne těžké. Vzpomínka na sladkost jediné síly zůstávala, dost, aby jí to vystačilo do příště.

Její slova, zesílená tkanivem, zaduněla stanem jako hromobití. Aes Sedai sebou cukaly a zakrývaly si uši. Následné ticho znělo neuvěřitelně hlasitě. Magla na ni užasle zírala a pak sebou trhla, jak si uvědomila, že stojí skoro u lavic modrých. Honem sebrala ze země šátek a spěchala na své sedadlo. Sheriam otevřeně brečela. Tak hlasité to přece určitě nebylo.

„Sněmovně byl předložen návrh,“ zopakovala Egwain do ticha. Po tom jedinou silou zesíleném ryku jí vlastní hlas zvonil v uších. Možná to bylo hlasitější, než si myslela. To tkanivo nebylo určeno k tomu, aby bylo použito v uzavřeném prostoru, i když byl uzavřen jen záplatovanými stěnami. „Jak promluvíš na podporu spojenectví s Černou věží, Morie?“ Jakmile domluvila, posadila se. Kde si v tomhle stojí ona? Jaké problémy z toho vzniknou jí? Jak by se to dalo využít? Světlo jí pomáhej, tohle byly první dvě věci, které ji napadly. Přála si, aby si Sheriam utřela oči a začala se chovat rozumně. Amyrlin potřebovala svou kronikářku, ne nějakou padavku.

Chvíli trvalo, než byl znovu nastolen pořádek. Přísedící si urovnávaly šaty a zbytečně si uhlazovaly sukně, vyhýbaly se pohledu jedna na druhou a zvlášť se nedívaly na přihlížející sestry, tlačící se za lavicemi. Některé přísedící měly na tvářích rudé skvrny, které neměly nic společného s hněvem. Přísedící na sebe neřvou jako pacholci při stříhání ovcí. A zvlášť ne před ostatními sestrami.

„Stojíme přede dvěma zdánlivě nepřekonatelnými problémy,“ řekla Moria nakonec. Už se zase ovládala a byla klidná, avšak líce měla stále zarudlé. „Zaprodanci získali zbraň – znovu ji objevili nebo vymysleli, protože kdyby ji měli už dřív, určitě by ji použili – zbraň, proti níž nic nezmůžeme. Zbraň, proti níž nemáme šanci, i když jenom Světlo ví, proč bychom něco takového chtěly, ale nejdůležitější je, že použití té zbraně nemůžeme zarazit ani přežít. A zároveň se ti… asha’mani… množí jako plevel. Spolehlivé zprávy říkají, že jich je téměř tolik, co žijících Aes Sedai. I kdyby bylo to číslo nafouknuté, nemůžeme si dovolit předpokládat, že je příliš přehnané. A každý den přicházejí další. Špehové se příliš shodují, aby to bylo cokoliv jiného. Pochopitelně bychom měly ty muže zkrotit, ale kvůli Draku Znovuzrozenému je musíme nechat na pokoji. Musíme to nechat na později, a hořká pravda je, že už je na to stejně příliš pozdě. Je jich příliš mnoho. Možná bylo pozdě už tehdy, když jsme zjistily, co dělají.