Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Právě když Egwain začínala mít pocit, že jí praskne hlava rozčilením, když už ne bolestí, objevila se najednou Sheriam. Sukně a plášť měla zvednuté, jak běžela břečkou na ulici. „Tuze mě to mrzí, matko,“ vyhrkla bez dechu a krátce usměrnila, aby ze sebe dostala bláto, které na ni nastříkalo. To odpadlo na chodník v podobě suchého prachu, když zatřepala sukněmi. „Doslechla jsem se, že sněmovna zasedá, a věděla jsem, že mě budeš hledat, takže jsem přišla, jak nejrychleji to šlo. Tuze mě to mrzí.“ Takže ji Siuan ještě nenašla.

„Už jsi tady,“ prohlásila Egwain rázně. Druhá žena musela být skutečně rozčilená, když se jí omlouvala před ostatními, hlavně před Akarrin a jejími společnicemi. I když o tom lidé věděli svoje, stejně měli sklony posuzovat druhé podle toho, jak vypadali, a kronikářka by se neměla omlouvat a lomit rukama. To Sheriam rozhodně věděla. „Jdi tam a ohlas mě.“

Sheriam se zhluboka nadechla, shrnula si kapuci pláště, upravila si modrou štolu a vstoupila do stanu. Hlasitě pronesla obřadné fráze. „Přichází, přichází…“

Egwain málem nepočkala, než dořekne: „…plamen Tar Valonu, amyrlin,“ a vrazila dovnitř. Kolem stanu stály v kruhu ohřívadla a kandelábry, které vnitřek stanu jasně osvětlovaly, a z ohřívadel dnes kromě tepla stoupala i vůně levandule. Žádná přísedící nechtěla ignorovat zimu, když mohla cítit skutečné teplo.

Uspořádání ve stanu se řídilo starodávnými pravidly, jenom nepatrně upravenými, aby bylo jasné, že se nesetkávají v Bílé věži ve velké kruhové místnosti nazývané věžová sněmovna. Na druhém konci stála dobře vyleštěná, i když dobrá lavice na pódiu pokrytém látkou s barevnými pruhy sedmi adžah. To a štola kolem Egwaininých ramenou byla rozhodně jediná místa v táboře, kde mělo červené adžah nějaké zastoupení. Některé modré chtěly červený pruh odstranit, protože Elaida zřejmě nechala skutečný trůn nazývaný amyrlinin stolec přebarvit a utkat novou štolu bez modrého pruhu, jenže Egwain se vzepřela. Má-li patřit všem adžah a žádnému, tak bude patřit všem adžah. Na vrstvách barevných koberců, sloužících místo podlahy, se od vchodu rozbíhaly dvě řady lavic ve skupinách po třech, umístěných na bednách s látkovými přehozy v barvách adžah. Tedy šesti adžah. Podle tradice mohly dvě nejstarší přísedící sedět po boku amyrlin za své adžah, a tak tam seděly žluté a modré. Pak záleželo na tom, kdo přijde dřív a kam si bude chtít sednout. První příchozí vždycky vybírala místo pro své adžah.

Nyní tady bylo jenom devět přísedících, příliš málo, aby mohla sněmovna legálně zasedat, ale Egwain si okamžitě všimla podivného rozmístění. Nebylo překvapením, že Romanda již zaujala své místo na prázdné lavici mezi Egwain a Salitou, a Lelaine a Moria se usadily na konci lavice modrých. Romanda, s vlasy staženými do těsného uzlu, byla nejstarší přísedící, a kdykoliv sněmovna zasedala, téměř vždy dorazila do sněmovny jako první. Lelaine, druhá nejstarší, i přes lesklé tmavé vlasy, zřejmě nedokázala nechat druhé ženě jedinou výhodu, i když šlo o takovou prkotinu. Muži, kteří přenášeli bedny – skladovaly se u stěny stanu, dokud nebylo svoláno zasedání sněmovny – museli odejít zadem, protože Kwamesa, již usazená na své lavici, byla jediná šedá v dohledu, a Berana, lezoucí na tu svou, jediná bílá. Malind, kulatá Kandořanka s orlíma očima a jediná zelená, zřejmě vstoupila před nimi, a přesto kupodivu zvolila místo pro zelené až u vchodu do stanu. Obvykle čím blíže amyrlininu stolci, tím lépe. A přímo naproti ní stála před hnědou látkou pokrytými bednami Escaralde a potichu se hádala s Takimou. Takima, skoro tak mrňavá jako Nisao, byla tichá, ptáku podobná žena, ale uměla se pěkně rozparádit, když to na ni přišlo, a s rukama v bok vypadala jako načepýřený vrabec, jenž se snaží vypadat větší. Z toho, jak vrhala ostré pohledy na Beranu, ji rozčílilo místo k sezení. Už bylo pozdě cokoliv měnit, ale Escaralde se nad ní tyčila, jako by čekala, že se bude muset kvůli své volbě porvat. Egwain jen žasla, jak se to Escaralde podařilo. Tedy to, že se tyčila, neboť byla ještě menší než Nisao. Muselo to být čirou silou vůle. Escaralde nikdy necouvla, když si myslela, že má pravdu. A ona si vždycky myslela, že má pravdu. Pokud Moria opravdu chtěla okamžitě zaútočit na Tar Valon a Malind opravdu chtěla ustoupit, co bude chtít Escaralde?

Přesto, jak Siuan pořád tvrdila, že přísedící chtějí být varovány, Egwainin příchod nezpůsobil sebemenší rozruch. Ať už měly Malind a ostatní k tomu, aby svolaly zasedání sněmovny kvůli hlášení Akarrin, jakékoliv důvody, očividně nepovažovaly celou záležitost za natolik citlivou, aby byla určena pouze pro uši přísedících, a tak za lavicemi svých přísedících stály hloučky Aes Sedai. Když Egwain procházela ke svému sedadlu, Aes Sedai dělaly pukrlata. Přísedící se na ni jen dívaly nebo nepatrně sklonily hlavu. Lelaine si ji chladně prohlédla a potom se zase zamračila na Morii, tichou, obyčejně vypadající ženu v prostém modrém suknu. Byla tak obyčejná, že na první pohled mohla člověku ujít bezvěkost v jejím obličeji. Zírala teď přímo před sebe, zabraná do vlastních myšlenek. Romanda byla jednou z těch, jež nepatrně sklonily hlavu. Ve sněmovně byla amyrlin stále amyrlin, ale o něco méně než mimo ni. Ve sněmovně cítily přísedící svou moc. Jistým způsobem se dalo říci, že amyrlin je ve sněmovně jenom první mezi sobě rovnými. No, možná o něco víc, ale jen o chloupek. Siuan říkala, že stejně tolik amyrlin zklamalo, protože věřily, že přísedící jsou jim skutečně rovny, jako proto, že ten rozdíl považovaly za větší, než ve skutečnosti byl. Bylo to jako běžet po vrcholku úzké zdi se zuřivými mastiffy po obou stranách. Musela pečlivě udržovat rovnováhu a snažit se sledovat víc své nohy než psy. Ale na psy nikdy nesměla zapomenout.

Egwain si odepjala plášť a vystoupila na pruhovanou bednu, kde si plášť položila složený na lavici. Lavice byly tvrdé a některé přísedící si nosily podušky, když si myslely, že se zasedání protáhne. Egwain to raději nedělala. Zákaz dlouhých proslovů málokdy zabránil přinejmenším jedné dvěma ženám, aby své poznámky značně protáhly, a tvrdá lavice ji alespoň dokázala udržet vzhůru. Sheriam zaujala místo kronikářky po Egwainině levici, a dál se nedalo dělat nic jiného než čekat. Možná si měla přinést podušku.

Ostatní lavice se začaly pomalu zaplňovat. Aledrin a Saroiya se připojily k Beraně. Aledrin byla dost tlustá, aby druhé dvě působily hubeně. Svislé pruhy bílých spirál na Saroiyně sukni ten dojem ještě zvyšovaly, kdežto Aledrin měla bílé nabírané rukávy a sněhobílý pruh na živůtku, což mělo právě opačný účinek. Podle toho, jak kroutily hlavami a vrhaly pohledy na modré, hnědé a zelené, se zřejmě snažily zjistit, zda ostatní vědí, co se děje. Varilin, rusovlasá žena připomínající čápa a vyšší než většina mužů, již zaujala své místo vedle Kwamesy. Neustále si upravovala šátek a přeskakovala pohledem od Morie k Escaralde a Malind a zase zpátky. Do stanu vstoupila Magla, se šátkem se žlutými třásněmi těsně utaženým kolem ramen, a s ní Faiselle, hranatá Domanka v hedvábí pokrytém hustou zelenou výšivkou, a navzájem se okázale ignorovaly, i když se o sebe otíraly sukněmi. Magla byla v Romandině táboře a Faiselle v táboře Lelaine a obě skupiny se spolu nestýkaly. Ostatní sestry už také přicházely. Nisao a Myrelle mezi jinými vklouzly dovnitř za Maglou a Faiselle. Morvrin už byla mezi hnědými za Takimou a Escaralde a Beonin stála na kraji šedých za Varilin a Kwamesou. Tímto tempem bude brzy ve stanu celý tábor Aes Sedai.