Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„A co Cadsuane?“ zeptala se Egwain. Ze všech jmen, jež z Cairhienu vylezla, tohle sestry šokovalo nejvíc. Cadsuane Melaidhrin byla legendou, podle mnoha byla její pověst dobrá, ale podle stejně tolika špatná. Některé sestry si byly jisté, že to musí být chyba. Cadsuane už musela být mrtvá. Další sestry si očividně přály, aby byla mrtvá. „Víš jistě, že zůstala v Cairhienu, i když už Rand zmizel?“

„Jakmile jsem uslyšela její jméno, nakázala jsem svým lidem, aby na ni dohlídli,“ odtušila Siuan, a už vůbec nemluvila tak klidně. „Nevím, jestli je temná družka, jenom si to myslím, ale můžu zaručit, že byla ve Slunečním paláci týden poté, co zmizel.“

Egwain pevně zavřela oči a přitiskla si dlaně na víčka. To však pulsující bolest příliš neovlivnilo. Rand byl možná ve společnosti černé sestry. Možná použil nátlak na Aes Sedai. Zlé by to bylo u každého, ale použít takové tkanivo na Aes Sedai jaksi působilo hrozivěji. Bylo desetkrát, ba stokrát pravděpodobnější, že to, co se někdo opováží použít na Aes Sedai, použije na ty, kteří se nemohou bránit. Nakonec to s ním budou muset nějak vyřídit. Vyrostla s Randem, ale nesměla dovolit, aby ji to ovlivnilo. On teď byl Drak Znovuzrozený, naděje světa a zároveň možná největší hrozba, jaké svět kdy čelil. Možná? Seanchané nedokázali napáchat tolik škody jako Drak Znovuzrozený. A ona hodlá využít možnost, že na sestry použil nátlak. Amyrlin byla opravdu jiná žena než dcera hostinského.

Zamračila se na pohár takzvaného čaje, zvedla ho a donutila se tu ohavnou tekutinu vypít, přičemž plivala a dávila se. Chuť by aspoň mohla odvést myšlenky od bolesti hlavy.

Když rázně pohár odložila, vstoupila do stanu Anaiya. Koutky měla svěšené a mračila se.

„Akarrin a ostatní se vrátily, matko,“ ohlásila. „Moria mi řekla, abych ti vyřídila, že svolala zasedání sněmovny, aby si poslechla jejich hlášení.“

„Stejně tak Escaralde a Malind,“ připojila Morvrin, která právě vešla za Anaiyou spolu s Myrelle. Zelená vypadala jako obraz vyrovnaného vzteku, pokud to bylo možné. Olivovou tvář měla hladkou a oči jako temné uhlíky. Vedle Morvrin vypadala Anaiya téměř radostně. „Posílají novicky a přijaté pro přísedící,“ pronesla hnědá. „Nezaslechly jsme ani šeptnutí o tom, co Akarrin našla, ale Escaralde a ostatní to podle mě hodlají využít, aby sněmovnu k něčemu donutily.“

Egwain hleděla na zbytky čaje v cínovém poháru a povzdechla si. Ona tam bude muset být také, a teď bude muset čelit přísedícím s bolestí hlavy i s odpornou pachutí v ústech. Možná by to mohla považovat za pokání za to, co hodlá sněmovně provést.

Podle zvyklostí byla amyrlin informována, že sněmovna zasedá, ale nikde nestálo, že na ni musí počkat, než zasedání zahájí, což znamenalo, že Egwain nejspíš neměla moc času. Nejradši by vyskočila a napochodovala do velkého stanu dřív, než Moria a ostatní dvě odhalí své překvapení. Překvapení ve sněmovně nebývala příjemná. Překvapení, o kterých se dozvídala poslední dobou, byla případ od případu horší a horší. Přesto se amyrlin musela při vstupu do sněmovny řídit protokoly, které byly zákonem, ne zvyklostí, a tak zůstala, kde byla, a poslala Siuan pro Sheriam, aby ji mohla kronikářka správně ohlásit. Siuan jí řekla, že vlastně jde o varování přísedících před jejím příchodem – vždy tu byly věci, o nichž chtěly rokovat bez toho, aby to amyrlin věděla – a nemluvila, jako by to myslela jako vtip.

V každém případě nemělo smysl do sněmovny chodit, dokud nebude moci vstoupit. Potlačila netrpělivost, opřela si hlavu do dlaní a masírovala si spánky, zatímco se snažila přečíst něco z hlášení adžah. Přes ten odporný „čaj“, nebo možná kvůli němu, se jí slova na stránce rozmazávala, kdykoliv mrkla, a Anaiya a druhé dvě jí příliš nepomáhaly.

Siuan ještě neodešla a Anaiya už odhodila plášť a usadila se na trojnožku, kterou Siuan právě opustila – ta se pod ní ani nehnula, i přes křivé nohy – a začala nahlas rozvažovat o tom, co mají Moria a ostatní za lubem. Nebyla přelétavá, takže vzhledem k okolnostem byly její nápady dosti omezené. Omezené, ne však méně zneklidňující.

„Strašení dělá s lidmi hloupé věci, matko – i s Aes Sedai,“ zamumlala a položila si ruce na kolena, „ale přinejmenším si můžeš být jistá, že Moria bude ve věci Elaidy pevná, alespoň z dlouhodobého hlediska. Každou sestru, která zemřela poté, co byla Siuan sesazena, klade za vinu Elaidě. Moria chce nechat Elaidu zmrskat za každou mrtvou, než bude předána katovi. Je tvrdá, v některých směrech tvrdší než Lelaine. Rozhodně je houževnatější. Nezaváhá ani před věcmi, před kterými by mohla couvnout Lelaine. Velice se obávám, že bude naléhat, abychom na město zaútočily co nejdřív. Jestli jsou Zaprodanci volní a dělají si, co se jim zamane, bude lepší Věž poškozená než rozdělená. Obávám se, že takhle vidí věci Moria. Nakonec, i když se tolik chceme vyhnout zabíjení sester, nebude to poprvé. Věž už tu je dlouho a vyléčila se z mnoha ran. Z téhle se vyléčíme taky.“

Anaiyn hlas odpovídal její tváři, byl hřejivý, trpělivý a uklidňující, jenže vzhledem k tomu, co říkala, zněl jako skřípání nehtů na břidlici. Světlo, i když říkala, že tohoto se u Morie obává, navenek to vypadalo, že s ní souhlasí. Byla rozvážná, klidná a dávala si pozor na to, co říká. Pokud ona dávala přednost útoku, kolik dalších s tím souhlasilo?

Myrelle se jako obvykle neovládala. Byla rtuťovitá a výbušná, to přinejlepším. Trpělivost by nepoznala, ani kdyby ji kousla do nosu. Přecházela sem a tam, na což v malém stanu moc místa nebylo, kopala si do tmavozelených sukní a občas kopla i do podušek, navršených u stěny, než se otočila. „Jestli je Moria dost vyděšená, aby prosazovala útok, tak je strachy bez sebe. Rozhádaná a rozbitá Věž by se nemohla postavit Zaprodancům ani nikomu jinému. Starosti by ti měla dělat Malind. Pořád poukazuje na to, že by Tarmon Gai’don mohl nastat každým dnem. Slyšela jsem ji, jak říká, že to, co jsme cítily, mohly být první rány v Poslední bitvě. A k té že by mohlo dojít vzápětí. Kde by mohl Stín zaútočit vhodněji než v Tar Valonu? Malind se nikdy nebála těžkých rozhodnutí ani ústupu, když to považovala za nezbytné. Okamžitě by opustila Tar Valon i Věž, kdyby si myslela, že to aspoň část z nás uchrání pro Tarmon Gai’don. Ona navrhne zrušit obléhání a uprchnout někam, kde nás Zaprodanci nenajdou, dokud nebudeme připravené jim to oplatit. Kdyby sněmovně předložila ty správné otázky, mohla by pro to získat i větší konsenzus.“ Už jenom z té představy se slova na papíře před Egwain zavlnila víc než prve.

Morvrin s neústupným výrazem jenom založila pěsti v mohutný bok a na každou domněnku stroze odpověděla: „Ještě nevíme dost, abychom si mohly být jisté, že to byli Zaprodanci,“ a „To nemůžeš vědět, dokud to neřekne.“

„Možná byla a možná ne,“ a „Předpoklad není důkaz.“ Prý nevěřila, že je ráno, dokud se sama nepodívala na slunce. Její přísný hlas nepřipouštěl žádné nesmysly a zvlášť ukvapené závěry ne. Ani to však Egwaininu bolest hlavy neutišilo. Ona vlastně nic nenamítala, jen se neuzavírala před jinými názory. Takže nakonec by se mohla rozhodnout pro cokoliv.