Robert Jordan - Křižovatka soumraku

„Jestli je přesvědčíš, že skutečně existuje žena z rodinky, která má šest set let,“ procedila Siuan mezi zuby, a Egwain si rozčileně povzdechla. To byla další věc, o níž si druhá žena nebyla jistá, totiž údajná dlouhověkost rodinky. Cenila si Siuaniných rad, cenila si toho, že neříká právě to, co chce Egwain slyšet, ale občas chodila kolem horké kaše stejně jako Romanda a Lelaine.

„Jestli to bude nutné, Siuan,“ prohlásila podrážděně, „prostě nechám sestry, aby si promluvily s několika ženami o sto a víc roků staršími, než jsou ony. Asi se je pokusí odmítnout jako divoženky a lhářky, ale Reanne Corly může dokázat, že byla ve Věži a kdy. Stejně tak další. S trochou štěstí přesvědčím sestry, aby se nechaly osvobodit od tří přísah, aby mohly odejít do důchodu do rodinky, než se vůbec dozvědí o dohodě s Atha’an Miere. A jakmile přijmou, že nějaká sestra bude osvobozena od tří přísah, nebude už zdaleka tak těžké přesvědčit je, aby nechaly sestry Mořského národa odejít. Kromě toho je zbytek dohody jenom několik maličkostí. Jak pořád říkáš, abys něco dokázala ve sněmovně, musíš mít obratnou ruku, ale naprosto nezbytně potřebuješ štěstí. No, já budu tak obratná, jak to jen půjde, a co se štěstí týče, pro jednou zřejmě přeje mně.“

Siuan se škaredila a několikrát si odkašlala, jenže nakonec musela souhlasit. Dokonce souhlasila i s tím, že by to Egwain mohlo vyjít, s trochou štěstí a dobrým načasováním. Ne že by v té věci s rodinkou a dohodou s Atha’an Miere byla přesvědčená, ale to, co Egwain navrhovala, bylo natolik neslýchané, až bylo docela pravděpodobné, že by větší část mohla sněmovnou projít, než si přísedící uvědomí, co se na ně sype. Egwain byla ochotná se s tím spokojit. Ať bylo sněmovně předloženo cokoliv, téměř vždy se proti tomu postavilo dost přísedících, aby bylo těžké dojít ke konsenzu, a ve sněmovně se nic nedělalo bez aspoň menšího konsenzu a obvykle ne bez většího. Egwain měla dojem, že při většině jednání se sněmovnou jde o to přesvědčit ji, aby udělala, co nechce. Tentokrát to rozhodně nebude jiné.

Zatímco zelené se soustředily na Hraničáře, šedé upíraly svou pozornost na jih. Každé adžah fascinovaly zprávy z Illianu a Tearu o velkých počtech divoženek mezi Mořským národem, což jim připadalo zajímavé, byla-li to pravda, i když o tom zřejmě existovaly vážné pochybnosti, jinak by se o tom sestry musely dozvědět dřív. Nakonec, jak by se něco takového dalo utajit? Nikdo se nezmínil, že prostě přijaly, co bylo na povrchu, a nikdy se nepodívaly hlouběji. Ale šedé fascinovalo nebezpečí, jakým byli pro Illian Seanchané, a také obléhání Tearského Kamene. Války a hrozba války šedé vždy přitahovaly, protože ony byly odhodlány sváry ukončovat. A pochopitelně získat větší moc. Pokaždé, když šedé zastavily válku dohodou, zvýšily tím vliv všech Aes Sedai, ale hlavně šedých adžah. Se Seanchany se však zřejmě vyjednávat nedalo, alespoň Aes Sedai s nimi nemohly vyjednávat, a šedé přivádělo k šílenství, že jim někdo kříží plány, což bylo poznat z úsečných slov o seanchanských výpadech přes hranici a zvětšujících se počtech vojáků, které sbíral urozený pán Gregorin, správce Illianu Draka Znovuzrozeného, jehož titul byl už sám o sobě důvodem k zamyšlení. Tear měl vlastního správce Draka Znovuzrozeného, vznešeného pána Darlina Sisneru, jehož v Kameni obléhali šlechtici, kteří odmítli přijmout Randa. Bylo to vskutku zvláštní obléhání. Kámen měl vlastní přístav a Darlinovi nepřátelé nedokázali zabránit zásobování pevnosti, i když drželi zbytek města, a zřejmě byli stejně odhodláni vyčkávat. Nebo možná nevěděli, co dělat dál. Kámen dobyli pouze Aielové, a to přímým útokem, ale dosud se nikomu nepodařilo jej vyhladovět. Šedé s Tearem neztrácely naději.

Když Egwain dočetla stránku, zvedla hlavu a honem zvedla další. Šedé neztrácejí naději. Jednu šedou sestru zpozorovali, jak vychází z Kamene, a sledovali ji na schůzku se vznešeným pánem Tedosianem a vznešenou paní Estandou, dvěma nejvýznamnějšími obléhateli. „Merana,“ vydechla Egwain. „Prý to byla Merana Ambrey, Siuan.“ Mimoděk si masírovala spánek. Bolest za očima ještě trochu zesílila.

„Mohla udělat také něco dobrého.“ Siuan vstala, došla ke stolku u stěny stanu, kde na podnose stálo několik různorodých pohárů a dva džbány. Ve stříbrném džbánu bylo svařené víno, v modře polévaném hliněném čaj. Oba džbány sem byly postaveny za rozbřesku a obě tekutiny byly už dávno studené. Nikdo nečekal, že si amyrlin vyjede k řece. „Dokud Tedosianovi a ostatním nedojde, pro koho doopravdy pracuje.“ Siuan sklouzl šátek z ramenou, když sáhla na hliněný džbán. Na okamžik ji obklopilo světlo saidaru , jak usměrnila oheň a ohřála čaj. „Kdyby zjistili, že patří k Draku Znovuzrozenému, nevěřili by, že vyjednává v dobré víře.“ Nalila do leštěného cínového poháru čaj, přidala med z nádobky, řádně zamíchala a přinesla čaj Egwain. „Tohle by ti mohlo pomoct na hlavu. Je to nějaký bylinkový odvar, se kterým přišla Chesa, ale med zlepšuje chuť.“

Egwain opatrně upila, otřásla se a pohár hned odložila. Čaj chutnal ostře i s medem, a ona si ani nechtěla představit, jak by chutnal bez něj. Bolest hlavy možná malinko ustoupila. „Jak to můžeš brát tak klidně, Siuan? Jestli se Merana objevila v Tearu, je to první skutečný důkaz, který máme. To budu spíš brát jako shodu náhod ty tvoje přísedící.“

Nejdřív se to jenom šeptalo, objevilo se to od adžah a špehů Siuan. V Cairhienu byly Aes Sedai a zřejmě se volně pohybovaly po Slunečním paláci, i když tam byl Drak Znovuzrozený. Pak se toho objevilo víc, špehové váhali. Ti v Cairhienu to nechtěli říci. Nikdo nechtěl zopakovat, co hlásili agenti. V Cairhienu byly Aes Sedai a zřejmě poslouchaly Draka Znovuzrozeného. Horší byla jména, jež se vynořila. Některé ženy byly v Salidaru a mezi prvními, jež se vzepřely Elaidě, kdežto o jiných bylo známo, že jsou Elaidě věrné. Nikdo nevyslovil nahlas slovo nátlak, které Egwain znala, ale musely si to myslet.

„Nemá smysl upravovat si vlasy, když vítr nefouká směrem, kterým chceš,“ odpověděla Siuan a zase se posadila. Už si chtěla přehodit nohu přes nohu, ale když se trojnožka naklonila, honem postavila obě nohy na zem. Cosi si pro sebe zamumlala a upravila si šátek. „Abys využila toho, jak vítr fouká, musíš natočit plachty. Zachovej chladnou hlavu a dostaneš se zpátky na břeh. Nech se vést horkou krví a utopíš se.“ Občas Siuan mluvila, jako by stále pracovala na člunu. „Podle mého budeš potřebovat víc než jeden lok, aby ti to prospělo, matko.“

Egwain s úšklebkem odstrčila pohár. Pachuť přetrvávající na jazyku byla přinejmenším stejně hrozná jako bolest hlavy. „Siuan, jestli vidíš způsob, jak toho využít, tak bych byla ráda, kdybys mi to řekla. Ani nechci myslet na to, jak využit skutečnost, že Rand možná použil na sestry nátlak. Nechci ani pomyslet na to, že to mohl udělat.“ A také nechtěla myslet na to, že by mohl znát tak odpudivé tkanivo či že by ho dokázal na někoho použít. Ona ho znala – další malý dárek od Moghedien – a tuze si přála, aby dokázala zapomenout, jak se dělá.

„V tomto případě se nejedná ani tak o to, jak toho využít, ale spíš jak odhadnout následky. I s ním to budeme muset nakonec vyřídit a možná mu i udělit lekci, ale nechci, aby za ním sestry začaly běhat už teď, a kvůli těm příběhům o Cairhienu se má každá na pozoru.“ Siuan mluvila klidně, ale ošívala se, očividně byla podrážděná. O něčem takovém nedokázala žádná Aes Sedai mluvit příliš klidně. „A zároveň, jakmile si to promyslí, dojde jim, že pak musí být nesmysl ty povídačky, že se podvolil Elaidě. Mohla poslat sestry, aby na něj dohlídly, ale ony by se nespojily se sestrami, které chtějí Elaidu svrhnout. Až jim tohle dojde, mohlo by to těm, které si myslí, že ho má Elaida na vodítku, narovnat páteř. A bude o jeden důvod se jí podvolit méně.“