Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Halima se svou pověstí kupodivu docela bavila. Zasmála se hrdelním smíchem a protáhla se jako kočka. Měla nešťastnou zálibu v živůtcích s hlubokým výstřihem, což bylo v tomto počasí neuvěřitelné, a ze svého modře prostřihávaného zeleného hedvábí málem vypadla. Hedvábí nebylo u tajemnic příliš obvyklé, ale Delana buď dělala hodně dobré skutky, nebo byla Halimě vskutku zavázaná.

„Dnes ráno vypadáš ustaraně, matko,“ zahuhlala zelenooká žena, „vyjela sis na projížďku tak brzy a přitom ses snažila, abys mě nevzbudila. Napadlo mě, že by sis chtěla promluvit. Kdybys o svých starostech víc mluvila, nebolela by tě tolik hlava.“ Podívala se na Siuan, jež na ni opovržlivě koukala, a znovu se chraptivě zasmála. „A víš, že já od tebe nic nechci, na rozdíl od jiných.“ Siuan znovu zafrkala a schválně šla položit pouzdro na psací stůl, přesně mezi kamenný kalamář a nádobku s pískem. Dokonce si chvíli pohrávala s brky.

Egwain se podařilo nevzdychnout. Stěží. Halima nechtěla nic jiného než pryčnu v Egwainině stanu, aby mohla být po ruce, když Egwain začne bolet hlava, a spaní tam jí muselo ztěžovat službu Delaně. Kromě toho se Egwain líbily její zemité, přímočaré způsoby. Při řeči s Halimou bylo snadné na chvíli zapomenout, že je amyrlin. Dokonce ani se Siuan se nemohla takhle uvolnit. Příliš tvrdě bojovala o to, aby ji uznaly jako Aes Sedai a jako amyrlin, a tohle uznání bylo stále mlhavé. Každé uklouznutí usnadňovalo další a další, až by se nakonec vrátila k tomu, že by ji považovaly za hrající si holčičku. Proto byla Halima pokladem, jehož si velice cenila, i když odhlédla od jejích obratných prstů, utišujících bolesti hlavy. Avšak k jejímu rozhořčení zřejmě všechny ženy v táboře sdílely názor Siuan, jen Delana byla možná výjimkou. Šedá působila příliš prudérně, aby zaměstnávala povětrnou ženskou, ať už jí dlužila cokoliv. V každém případě teď nebylo důležité, jestli se ta žena honí za mužskými, dokonce ani to, jestli je přímo loví.

„Obávám se, že máme práci, Halimo,“ řekla a stáhla si rukavičky. Horu práce, jako skoro každý den. Na stole pochopitelně ještě nebyla hlášení od Sheriam, ale ona je brzy pošle spolu s několika peticemi, o nichž si bude myslet, že si zaslouží Egwaininu pozornost. Bude jich jen několik. Tak deset dvanáct žádostí o nápravu křivd, a od Egwain se bude čekat, že každou posoudí jako amyrlin. To se nedalo bez řádného prostudování celé záležitosti a kladení otázek, nemohla to udělat jen tak od stolu. „Snad by ses se mnou mohla navečeřet.“ Pokud skončí včas, aby se mohla najíst pořádně, a nejen si něco dát přímo v pracovně. Už se blížilo poledne. „Pak si můžeme promluvit.“

Halima se najednou posadila, v očích se jí blýskalo a plné rty měla stisknuté, ale okamžitě se přestala mračit. V očích jí to však dál doutnalo. Kdyby byla kočka, tak by se nahrbila a ocas by měla zježený jako štětku na láhve. Půvabně se zvedla a uhladila si sukně na bocích. „Dobrá tedy. Jestli si jsi jistá, že nechceš, abych zůstala.“

S pozoruhodným načasováním pocítila Egwain tupou bolest za očima, což byla až příliš známá předzvěst oslepující bolesti hlavy, ale stejně jen zavrtěla hlavou a zopakovala, že má práci. Halima ještě chvíli váhala, znovu stiskla rty a ruce zaťala v pěst, ale potom strhla z věšáku kožišinou podšitý hedvábný plášť a vyrazila ven, aniž by se obtěžovala přehodit si kus oděvu přes ramena. Mohla by si tak uhnat nastuzení.

„Ta její vzteklá povaha ji dřív nebo později dostane do potíží,“ zabručela Siuan. Mračíc se za Halimou si upravila šátek na ramenou. „Ta ženská si kolem tebe dává pozor, ale když u toho nejsi, má pěkně proříznutou pusu. Prý dokonce ječela na Delanu. Kdo kdy slyšel, aby tajemnice křičela na zaměstnavatelku a navíc na sestru? Na přísedící? Nechápu, proč ji Delana snáší.“

„To je přece Delanina věc.“ Pochybovat o tom, co dělá jiná sestra, bylo stejně zakázané jako plést se jí do toho. Byl to jen zvyk, ne zákon, ale některé zvyky byly silné jako zákon. Tohle přece nemusela připomínat právě Siuan .

Egwain si přetřela spánky a opatrně se posadila na židli za psacím stolem, jenomže ta se stejně zakymácela. Byla skládací, aby se vešla na vůz, a nohy se jí skládaly i tehdy, když neměly, a žádný tesař ji nedokázal spravit ani na několikátý pokus. Stůl byl rovněž skládací, ale přece jenom víc vydržel. Egwain si přála, aby byla využila příležitosti a obstarala si v Murandy novou židli, ale musely nakoupit tolik věcí a neměly dost peněz a ona už židli měla. Aspoň získala dva kandelábry a stolní lampu, vše z obyčejného, načerveno natřeného železa, ale s dobrými zrcadly bez bublinek. Slušné osvětlení sice nezmírnilo bolesti hlavy, ale bylo to lepší než pokoušet se číst ve světle lojovic a lucerny.

Pokud si Siuan všimla, že ji Egwain napomenula, nijak ji to nezpomalilo. „Je toho víc. Jednou nebo dvakrát jsem měla dojem, že se mě chystá uhodit. Asi měla dost rozumu, aby to neudělala, ale ne každý je Aes Sedai. Jsem přesvědčená, že se jí nějak podařilo zlomit ruku jednomu koláři. Tvrdí, že upadl, jenomže mně se zdá, že lhal, pořád uhýbal pohledem a cukal rty. Nechtěl přiznat, že mu ženská ohnula ruku dozadu.“

„Vzdej to, Siuan,“ řekla Egwain unaveně. „Nejspíš si na ni dovoloval.“ Musel. Neuměla si představit, že by Halima dokázala muži zlomit ruku. Ať by ji člověk popsal jakkoliv, svalnatá by to určitě nebylo.

Místo toho, aby otevřela pouzdro, které jí Siuan položila na stůl, položila ruce vedle něj, aby si netiskla hlavu. Možná že bolest zmizí, když ji bude ignorovat. Kromě toho měla pro změnu informace pro Siuan. „Některé přísedící zřejmě mluví o vyjednávání s Elaidou,“ začala.

Siuan se usadila na jedné ze dvou rozviklaných trojnožek před stolem a pozorně poslouchala až do konce, jen prsty si mimoděk zlehka uhlazovala sukně. Pak zaťala ruce v pěst a zavrčela několik nadávek, které byly sžíravé dokonce i na ni, počínaje přáním, aby se celá ta banda udávila týden starými rybími vnitřnostmi, a pak to bylo ještě horší. Od napohled mladé a hezké ženy to působilo příšerně.

„Asi je dobře, že jsi to nechala být,“ připustila, když skončila s invektivami. „Když to teď začalo, řeči se budou šířit stejně, a takhle na tom můžeš jenom získat. Beonin by mě asi neměla překvapovat. Je ctižádostivá, ale já si vždycky myslela, že by letěla zpátky k Elaidě, kdyby jí Sheriam a ostatní nenarovnaly páteř.“ Při řeči zrychlovala a upírala oči na Egwain, jako by chtěla svým slovům dodat váhu. „Byla bych ráda, kdyby mě překvapila Varilin a ostatní, matko. Nepočítáme-li modré, uprchlo z Věže po tom Elaidině převratu,“ lehce zkřivila rty, „šest přísedících z pěti adžah a my tu máme jednu z každého z těch pěti. Včera v noci jsem byla v Tel’aran’rhiodu , ve Věži –“

„Doufám, že jsi byla opatrná,“ napomenula ji ostře Egwain. Občas to vypadalo, že Siuan význam toho slova ani nezná. Na těch několik snových ter’angrialů , jež vlastnily, čekaly zástupy netrpělivě funících sester, většinou hodlajících navštívit Věž, a i když Siuan neměla přímo zakázáno takový ter’angrial používat, rozhodně to neměla dovoleno. Mohla žádat věčně, aniž by jí sněmovna poskytla jedinou noc. Kromě sester, jež dávaly Siuan za vinu rozbití Věže – kvůli tomu nebyla přijata zpět tak vřele jako Leana, ani ji nikdo nerozmazloval – si příliš mnoho Aes Sedai pamatovalo, jak drsná byla učitelka, když patřila k těm několika málo, jež věděly, jak se snovými ter’angrialy zacházet. Siuan nesnášela hloupost a při prvních několika návštěvách v Tel’aran’rhiodu se hloupě chovala každá, takže pokud teď chtěla navštívit svět snů, musela si nástroj půjčovat, když byla řada na Leaně, a pokud by ji tam zahlédla jiná sestra, mohla dostat přímý zákaz. Nebo něco horšího, začala by honba za tou, která jí ter’angrial půjčila, což by mohlo skončit odhalením Leany.