Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Egwain si náhle uvědomila, že se mračí, a Tiana a obě přísedící ji pozorovaly. Janya se ani nenamáhala skrýt zvědavost za maskou vyrovnanosti. Aby se kryla, přenesla Egwain zamračený pohled na stůl, kde se Kairen a Ashmanaille opět ponořily do práce. Bílá na poháru Ashmanaille vyšplhala o kousek výš, ale za tu krátkou dobu ji Kairen dohonila. Vlastně ji nejen dohonila, protože číše byla dvakrát vyšší než pohár.

„Zlepšuješ se, Kairen,“ pochválila ji Egwain.

Modrá vzhlédla a zhluboka se nadechla. Její oválná tvář se stala obrazem chladného klidu kolem ledově modrých očí. „Moc schopností to nevyžaduje, matko. Stačí jen splést tkanivo a čekat.“ Její hlas zněl ke konci kousavě a před oslovením krátce zaváhala. Kairen poslali ze Salidaru za nějakým velmi důležitým úkolem, jenž skončil průšvihem, třebaže to nebyla její vina, a vrátila se k nim v Murandy, kde zjistila, že vše, co opustila, se obrátilo vzhůru nohama, a holka, na niž si pamatovala jako na novicku, nosí amyrlininu štolu. Poslední dobou trávila Kairen spoustu času s Lelaine.

„Zlepšuje se. V některých věcech,“ podotkla Janya a významně se na modrou sestru zamračila. Když byla Egwain pozvednuta, Janya si možná byla stejně jistá jako ostatní přísedící, že sněmovna získala loutku, ale zřejmě již pochopila, že Egwain nosí štolu a zaslouží si od každého příslušnou úctu. „Pochopitelně pochybuji, že dohoní Leanu, pokud se do toho pořádně neopře, natož tebe, matko. Vlastně by ji mohla dohonit mladá Bodewhin. Já sama bych nechtěla, aby mě překonala novicka, ale některé to asi cítí jinak.“ Kairen na lících vyskočily rudé skvrny a oči sklopila k číši.

Tiana frkla. „Bodewhin je hodné děvče, ale víc času tráví hihňáním a hrami s ostatními novickami než usilovnou prací, pokud ji Sha –“ Ostře se nadechla. „Pokud na ni někdo nedohlíží. Včera se s Althyn Conly pokusily o dvě věci naráz, jen aby viděly, co se stane, a ty věci se slepily. K prodeji to není, pokud nenajdeš někoho, kdo by chtěl dva poháry spojené pod úhlem, napůl ze železa a napůl z cuendillaru . A Světlo ví, co se mohlo stát děvčatům. Zřejmě si neublížily, ale kdo ví, co se stane příště?“

„Zajistěte, aby žádné příště nebylo,“ nařídila Egwain nepřítomně a pozornost upírala na Kaireninu číši. Bílá hranice postupovala rychle nahoru. Když toto tkanivo používala Leana, černé železo se měnilo v bílý cuendillar , jako kdyby se předmět rychle namočil do mléka. Egwain sama proměnu dokázala v okamžení, černá byla vzápětí bílá. Bude to muset být Kairen a Leana, ale ani Leana nebyla dost rychlá. Kairen potřebovala čas, aby se zlepšila. Dny? Týdny? Cokoliv bude nutné, protože všechno ostatní by znamenalo pohromu pro ženy, jež se toho zúčastní, pro muže, kteří zemřou při boji v ulicích Tar Valonu, a možná i pro Věž. Najednou byla Egwain ráda, že návrh Beonin schválila. Kdyby Kairen vysvětlila, proč potřebuje, aby se snažila víc, by mohlo přinést výsledek, ale tohle bylo další tajemství, jež musela zachovat, dokud nepřijde čas, aby ho vyjevila světu.

Když Egwain vyšla ze stanu, Daišara už odvedli, ale sedmipruhá štola, již měla pověšenou kolem krku, fungovala při procházení davem lépe než tvář Aes Sedai. Postupovala s vlnou pukrlat a občasných úklon od strážce či řemeslníka, jenž přišel za sestrami za prací. Některé novicky vykvíkly, když zahlédly amyrlininu štolu, a celé rodiny chvatně ustupovaly z chodníků a předváděly hluboká pukrlata v bahně uprostřed ulice. Od chvíle, kdy musela nařídit trest pro několik žen z Dvouříčí, se mezi novickami roznesla zpráva, že amyrlin je tvrdá jako Sereille Bagand a že je lepší nerozhněvat si ji, protože se dokáže řádně navztekat. Ne že by většina z nich znala dost historie, aby věděla, kdo byla Sereille doopravdy, ale její jméno bylo symbolem železné přísnosti ve Věži už sto let a přijaté už zajistily, aby mladší novicky takové útržky zaslechly. Egwain byla ráda, že jí tvář zakrývá kapuce. Když jí z cesty uskočila už desátá rodina, pomalu skřípala zuby tak silně, až by pohled na její obličej navždy upevnil představu, že hryže železo a plive hřebíky. Měla příšerný pocit, že za pár set let budou přijaté používat její jméno ke strašení mladších novicek, jako dnes používají Sereille. Samozřejmě tu byla nejdřív ta maličkost se zabezpečením Bílé věže. Malé problémy budou muset počkat. Napadlo ji, že by dokázala plivat hřebíky i bez železa.

Davy v blízkosti amyrlininy pracovny, což byl přes vznešené jméno jen špičatý stan se záplatovanými hnědými stěnami, prořídly. Jako sněmovně, i tomuto místu se všichni vyhýbali, pokud sem nebyli povoláni. Do sněmovny či amyrlininy pracovny nebyl nikdo jen tak zván. I nejnevinnější pozvání bylo povoláním, což měnilo prostý stan v útočiště. Egwain vstoupila a s úlevou si shodila plášť. Dvě ohřívadla stan báječně vyhřála a kouřilo se z nich jen nepatrně. Ze sušených bylin nasypaných na řeřavé uhlíky stoupala sladká vůně.

„Podle toho, jak se ty hloupé holky chovají, by sis myslela, že jsem –“ začala vrčet a prudce se odmlčela.

Nijak ji nepřekvapilo, že u psacího stolu stojí Siuan v šatech z prostého modrého sukna, dobře střižených, ale jednoduchých, a k hrudi si tiskne široké pouzdro na nástroje. Většina sester, stejně jako Delana, zřejmě stále věřila, že Egwain učí protokolu a běhá jí s posílkami a obojí jí jde na nervy, ale ona tu byla vždy časně po ránu, což očividně všem zatím unikalo. Siuan byla amyrlin, která hryzala železo, i když tomu nevěřil nikdo, kdo ji znal teď. Novicky si na ni ukazovaly stejně často jako na Leanu, ale s pochybami, je-li to opravdu ta, jak tvrdily sestry. Byla hezká, ale žádná krasavice, a vypadala ještě mladší než Leana, jen o pár let starší než Egwain. Bez šátku s modrými třásněmi přes ramena ji mohli pokládat za přijatou novicku. Proto nikdy nechodila bez šátku, aby se vyhnula trapným omylům. Její oči se však nezměnily o nic víc než její povaha, byly to ledové modré nebozezy upřené na ženu, jejíž přítomnost byla překvapivá.

Halima byla jistě vítaná, přesto Egwain nečekala, že ji uvidí nataženou na poduškách jasných barev, naskládaných u stěny stanu, s hlavou podepřenou rukou. Kde byla Siuan hezká, ten druh mladé ženy – alespoň zdánlivě mladé – na jakou se lidé usmívali, Halima byla omračující. Měla dokonalý obličej s velkýma zelenýma očima a pevné, plné poprsí, nad nímž se muži zalykali a ženy se mračily. Ne že by se Egwain mračila či věřila povídačkám, jež roznášely ženy žárlící na to, jak Halima přitahuje muže. Nakonec přece nemohla za to, jak vypadá. Ale i její místo Delaniny tajemnice bylo ze strany šedé sestry očividně dobrým skutkem – jako nevzdělaná venkovanka vytvářela Halima její dopisy neobratně jako dítě – a Delana ji obvykle zaměstnávala po celý den nějakou vymyšlenou činností. Zřídkakdy se objevovala před odchodem na lože, a to jen když se doslechla, že Egwain zase bolí hlava. Nisao s tím nedokázala nic udělat, ani když použila nový druh léčení, ale Haliminy masáže působily přímo zázračně i na bolesti, z nichž Egwain brečela.

„Řekla jsem jí, že dnes dopoledne nebudeš mít čas na návštěvy, matko,“ pronesla Siuan ostře, a když volnou rukou vzala Egwain plášť, zlobně se na ženu na poduškách zamračila, „ale jako kdybych mluvila do dubu.“ Pověsila plášť na dřevěný věšák a opovržlivě zafrkala. „Možná kdybych nosila spodky a knír, věnovala by mi pozornost.“ Siuan zřejmě věřila všem těm klepům o Haliminých údajných loveckých výpravách mezi pohlednějšími řemeslníky a vojáky.