Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Sesedla před stanem, ale zjistila, že má menší potíže. Neměla kde Daišara uvázat. Amyrlin vždy někdo spěchal podržet třmen a odvést koně, ale ona tu teď stála, držela valachovy otěže a hloučky novicek se kolem hnaly, aniž by se na ni podívaly, neboť ji zřejmě považovaly za návštěvnici. Touto dobou už novicky znaly od pohledu všechny přijaté novicky, ale jen málokterá viděla zblízka amyrlin. A Egwain neměla bezvěkou tvář, jež by jim prozradila, že je Aes Sedai. S lítostivým smíchem sáhla do kapsáře. Štola jim řekne, kdo je, a pak může jedné přikázat, aby jí na chvíli podržela koně. Pokud to nebudou považovat za špatný vtip. Některé novicky z Emondovy Role se jí snažily sundat štolu z krku, aby se nedostala do potíží. Ne, to už vyřídila.

Stanová chlopeň se náhle odhrnula a objevila se Leana, zapínajíc si tmavozelený plášť stříbrnou sponou ve tvaru ryby. Plášť byl hedvábný a bohatě vyšívaný zlatem a stříbrem, stejně jako živůtek jejích jezdeckých šatů. I červené rukavičky měla vyšívané na hřbetech rukou. Leana od připojení k zelenému adžah věnovala svému odívání hodně pozornosti. Při spatření Egwain trochu vykulila oči, ale okamžitě se zatvářila neutrálně. Jediným pohledem zhodnotila situaci a zastavila novicku, jež se tu objevila sama. Novicky chodily do tříd po rodinách. „Jak se jmenuješ, dítě?“ Leana se hodně změnila, ale rázná byla stejně. Leda pokud nechtěla být. Většina mužů se změnila v puding, když Leana nasadila svůj smyslný hlas, nicméně ten nikdy nepoužívala na ženy. „Jdeš s posílkou pro nějakou sestru?“

Novicka, světlooká žena ve středních letech s neposkvrněnou pletí, která nikdy nestrávila den práce na poli, chvíli civěla, než se vzpamatovala a udělala pukrle, kdy rukama v rukavičkách s ustřiženými prsty zkušeně roztáhla bílé sukně. Leana, vysoká jako muž, a přesto půvabná a krásná, také neměla bezvěkou tvář, ale ta její patřila ke dvěma nejlépe známým v táboře. Novicky si na ni s úžasem ukazovaly, na sestru, která bývala kronikářkou, byla utišena a vyléčena, takže znovu dokázala usměrňovat, byť ne tak silně jako předtím. A navrch změnila adžah! I nejnovější žena v bílém věděla, že to se nikdy nestalo, i když to druhé se naneštěstí stávalo součástí tradic. Nyní bylo mnohem těžší přimět novicku zpomalit, když se nedala použít námitka, že riskuje konec cesty k šátku tím, že se spálí a přijde o jedinou sílu navždy.

„Letice Murow, Aes Sedai,“ představila se žena uctivě zpěvavým murandským přízvukem. Mluvila, jako kdyby chtěla ještě něco dodat, ale jednou z prvních lekcí po vstupu do Věže bylo, zapomenout na to, čím žena bývala. Pro některé to byla dost tvrdá lekce, zvlášť pro ty, jež mívaly titul. „Jdu navštívit sestru. Co jsme opustily Murandy, jsem ji viděla jen chvilku.“ Příbuzné byly vždy umístěny do jiných rodin novicek, stejně jako ženy, které se znaly před zápisem do knihy novicek. Povzbuzovalo to ženy k navazování nových přátelství a umírňovalo nevyhnutelné napětí, pokud se jedna učila rychleji než druhá nebo měla vyšší potenciál. „Má také volno až do odpoledne a –“

„Tvá sestra bude muset ještě chvíli počkat, dítě,“ přerušila ji Leana. „Podrž amyrlin koně.“

Letice sebou trhla a zažírala na Egwain, jíž se konečně podařilo vytáhnout štolu. Podala ženě Daišarovy otěže, stáhla si kapuci a přehodila si úzký pruh látky přes ramena. V kapsáři byla štola lehká jako pírko, ale kolem krku měla svou váhu. Siuan tvrdila, že občas může cítit, jak na ní visí všechny ženy, které kdy štolu nosily, jako neustálou připomínku zodpovědnosti a povinností, a Egwain jí věřila každé slovo. Muranďanka na ni civěla víc než prve na Leanu a trvalo jí déle, než si vzpomněla, že se má uklonit. Nepochybně slyšela, že amyrlin je mladá, ale zřejmě ji nenapadlo jak mladá.

„Děkuji, dítě,“ pronesla Egwain. Bývaly doby, kdy jí připadalo divné nazývat ženu o deset let starší dítě, ale časem se všechno změnilo. „Nebude to na dlouho. Leano, požádej, prosím, někoho, aby poslal pro Daišara štolbu, ano? Když už jsem na zemi, raději tu zůstanu, a Letice by měla navštívit svou sestru.“

„Zařídím to sama, matko.“

Leana předvedla půvabné pukrle a odešla, aniž by naznačila, že to bylo víc než jen náhodné setkání. Egwain jí věřila mnohem víc než Anaiye a dokonce i Sheriam. Před Leanou rozhodně neměla žádná tajemství, stejně jako před Siuan ne, ale jejich přátelství bylo dalším tajemstvím, jež bylo zapotřebí uchovat. Například Leana měla špehy v Tar Valonu, když už ne v samotné Věži, a její hlášení dostávala pouze a jedině Egwain. Leana byla také mnohem rozmazlovanější, než by odpovídalo jejímu nízkému postavení, a všechny sestry ji měly rády, i když jen proto, že byla žijícím důkazem, že utišení, největší děs každé Aes Sedai, lze zvrátit. Vítaly ji s otevřenou náručí, a protože byla něco méně než ony, stála pod nejméně polovinou sester v táboře, často před ní mluvily o věcech, o nichž nechtěly, aby je zjistila amyrlin. Egwain se na ni ani nepodívala, místo toho se usmála na Letice – která zrudla a předvedla další pukrle – a pak vstoupila do stanu, kde si stáhla rukavice a zastrčila si je za pás.

Ve stanu stálo mezi nízkými dřevěnými truhlami osm kandelábrů se zrcadly. Na jednom ještě byly vidět zbytky zlacení, ostatní byly ze železa a ani dva neměly stejný počet ramen, ale poskytovaly dobré osvětlení, i když tu nebylo tak jasno jako venku. Stoly, které jako by pocházely ze sedmi různých selských kuchyní, stály v řadě uprostřed stanu na plátěné podlážce a na lavicích u tří nejvzdálenějších seděly novicky s plášti složenými vedle sebe. Všechny obklopovala záře jediné síly. Nad nimi se nervózně vznášela správkyně novicek Tiana a přecházela mezi stoly, a kupodivu také Sharina Melloy, jedna z novicek získaných v Murandy.

No, Sharina se tak úplně nevznášela, jen vše klidně sledovala, a snad nebylo nic překvapivého na tom, že tu je. Byla to důstojná šedovlasá bába s pevně staženým drdolem na temeni. Předtím velmi pevnou rukou vedla velkou rodinu a teď zřejmě přijala všechny ostatní novicky za své vnučky a praneteře. To ona je úplně sama rozdělila do malých rodin, zřejmě jenom proto, že jí vadilo, jak se všechny poflakují kolem. Většina Aes Sedai tiskla rty, když se jim to připomnělo, i když tuto organizaci přejaly docela rychle, jakmile jim došlo, že je tak mnohem snazší mít přehled o novickách a rozdělovat je do tříd. Tiana pozorně dohlížela na práci novicek a Shariny si zdánlivě nevšímala. Byla malá, štíhlá, s velkýma hnědýma očima a dolíčky ve tvářích, a vypadala jaksi mladá i přes bezvěkou tvář, zvlášť vedle vrásčitých lící a širokých boků vyšší novicky vedle sebe.

Pozornost dvou měly i obě Aes Sedai usměrňující u stolu před vchodem, Kairen a Ashmanaille. Janya Frende byla přísedící za hnědé a Salita Toranes za žluté. Aes Sedai i novicky prováděly stejný úkol. Před každou ženou byla těsně setkaná síť země, ohně a vzduchu kolem misky či poháru, vyrobených táborovými kováři, kteří si lámali hlavu, proč sestry chtějí něco takového ze železa, nemluvě o tom, že si je nechaly vyrobit stejně skvěle, jako by byly ze stříbra. Každou sítí proniklo druhé tkanivo ze země a ohně a dotklo se nádoby, jež pomalu měnila barvu v bílou. Ve všech případech velice velmi pomalu.