Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Všichni na ni chvíli zírali, dokonce i Beonin.

„A proč by to měla dovolit?“ ozvala se konečně Anaiya nebezpečným tónem. „Nezašly jsme tak daleko, abychom s Elaidou mluvily.“ Byla to selka se sekáčkem schovaným za zády a odhodláním ho použít.

Nisao vzhlédla a přezíravě frkla. „Neřekla jsem, že to chceme. Ptala jsem se, jestli se odvážíme to zarazit.“

„Nevidím v tom žádný rozdíl.“ Sheriam měla ledový hlas a bledou tvář. Hněvem, myslela si Egwain, ale mohl to být i strach.

„Tak chvíli mysli a možná ho uvidíš,“ poradila jí Nisao suše. Tak suše, jako byla suchá čepel nože, a stejně ostře. „V současné době o vyjednávání hovoří jen pět přísedících, a hodně potichu, ale zůstane to tak? Jakmile se roznese, že bylo navrženo a odmítnuto vyjednávání, jak dlouho potrvá, než se rozšíří zoufalství? Ne, poslouchejte mě! Všechny jsme se do toho daly plné oprávněného hněvu a touhy po spravedlnosti, ale trčíme tu a zíráme na hradby Tar Valonu, zatímco Elaida si sedí ve Věži. Jsme tu skoro dva týdny, a vypadá to, jako bychom tu byly už dva roky nebo klidně i dvacet. Čím déle tu trčíme a nic se neděje, tím víc sester začne hledat omluvy pro Elaidiny zločiny. A tím víc začnou uvažovat o tom, že musíme Věž zacelit bez ohledu na cenu. Chceš snad čekat, až začnou sestry jedna po druhé utíkat k Elaidě? Mně se rozhodně nelíbí představa, že budu stát na břehu a čelit té ženské jen s modrými adžah a vámi ostatními. Vyjednávání aspoň všem ukáže, že se něco děje.“

„K Elaidě se žádná nevrátí,“ namítala Anaiya a poposedla v sedle, ale ustaraně se mračila a mluvila, jako by to už viděla. Věž vábila všechny Aes Sedai. Nejspíš i černé sestry toužily po tom, aby Věž byla opět celá. A támhle stála, jen pár mil daleko, ale zdánlivě mimo dosah.

„Jednání nám může získat čas, matko,“ připustila neochotně Morvrin a nikdo nedokázal do hlasu dostat tolik neochoty jako ona. Mračila se zamyšleně a vůbec ne potěšeně. „Ještě několik týdnů a urozený pán Gareth snad najde ty lodě, které potřebuje k zablokování přístavů. To všechno změní v náš prospěch. Když se do města nedostane žádné jídlo ani žádné hladové krky ven, do měsíce tam vypukne hlad.“

Egwain s námahou udržovala chladný výraz. Na to, že by lodě k zablokování přístavů získali, nebyla naděje, ačkoliv žádná z nich to nevěděla. Gareth jí to však jasně vysvětlil dávno před odchodem z Murandy. Původně doufal, že plavidla koupí cestou na sever podél Erinin a bude na nich převážet zásoby, dokud nedorazí k Tar Valonu, a tam je v ústích přístavů potopí. Když však pro cestu k Tar Valonu použili průchody, změnilo to hodně věcí. Zpráva o obléhání se z města dostala s prvními loděmi, jež vypluly poté, co dorazilo vojsko, a teď, ať poslal jezdce na sever nebo na jih, prováděli lodní kapitáni obchody na palubách svých lodí zakotvených daleko v řece. Žádný kapitán nehodlal riskovat, že loď bude zabavena. Gareth to sdělil pouze jí a jeho důstojníci pouze jemu, ale kdyby si sestry promluvily s vojáky, zjistily by to též.

Naštěstí dokonce i sestry hledající strážce s vojáky mluvily málokdy. Obvykle je považovaly za zlodějskou, nevzdělanou chásku, která se koupe jen náhodou, když musí přejít řeku. S takovým druhem lidí se jakákoliv sestra stýkala pouze pod nátlakem. Díky tomu bylo snazší uchovat tajemství, což bylo občas nezbytné. A občas bylo zapotřebí i uchovat tajemství před těmi, kteří byli na její straně. Vzpomínala si, že kdysi takto neuvažovala, ale to patřilo k dceři hostinského, kterou musela opustit. Tady byl jiný svět s jinými pravidly, než vládla v Emondově Roli. Tam chyba znamenala předvolání před ženský kroužek, tady znamenala smrt či něco horšího, a nejen pro ni.

„Přísedící, jež zůstaly ve Věži, by měly být ochotné si promluvit,“ přisadila si Carliniya s povzdechem. „Musí vědět, že čím déle obléhání trvá, tím větší je naděje, že urozený pán Gareth získá lodě. Ale netuším, jak dlouho budou ochotné mluvit, až jim dojde, že nejsme ochotné se vzdát.“

„Elaida na tom bude trvat,“ zahučela Myrelle, nicméně se zjevně nehádala, jen mluvila sama se sebou, a Sheriam se otřásla a přitáhla si plášť k tělu, jako by jí bylo zima.

Jen Beonin vypadala šťastně, narovnala se v sedle a tmavě medové vlasy pod kápí rámovaly široký úsměv. Netlačila však na pilu. Všichni tvrdili, že je skvělá vyjednavačka, a ona věděla dobře, kdy má čekat.

„Řekla jsem, že můžete začít,“ pravila Egwain. Ne že by to byla myslela vážně, jen je chtěla uklidnit, ale pokud měla žít podle tří přísah, musela si stát za tím, co řekla. Nemohla se dočkat, až sevře hůl přísah. Pak to bude mnohem snazší. „Hlavně si dávejte pozor na to, co řeknete. Pokud si nemyslí, že nám všem vyrostla křídla a sem jsme přiletěly, musí tušit, že jsme znovu objevily cestování, ale nemůžou si být jisté, dokud jim to někdo nepotvrdí. Mnohem lepší pro nás bude, když zůstanou v nejistotě. Tohle tajemství musíte strážit stejně pečlivě jako tajemství o našich fretkách ve Věži.“

Myrelle a Anaiya sebou trhly a Carlinya se ustrašeně rozhlédla, třebaže ani strážci, ani vojáci nebyli dost blízko, aby je slyšeli, pokud by nezačaly křičet. Morvrin se jen zatvářila kyseleji. Dokonce i Nisao vypadala nezdravě, třebaže s rozhodnutím poslat tajně do Věže sestry, údajně na Elaidino povolání, neměla nic společného. Sněmovna by uvítala zprávu, že ve Věži je deset sester, které se snaží podtrhnout Elaidě nohy, jak jen to půjde, i když to zatím nepřineslo žádné výsledky, ale přísedící by rozhodně nepotěšilo , že to před nimi udržovaly v tajnosti, protože se bály, že by některé přísedící mohly být černé adžah. To by Sheriam a ostatní raději prozradily, že Egwain složily přísahu věrnosti. Výsledek by byl asi tak stejný. Sněmovna zatím nenechala nikoho zmrskat, ale vzhledem k tomu, jak většinu přísedících rozčílilo, jak Egwain zvládla ten kousek s válkou, nebylo by nic překvapivého, kdyby skočily po příležitosti ukázat, že stále mají jistou autoritu, a zároveň důrazně předvést svou nelibost.

Beonin byla očividně jediná, kdo byl proti tomu rozhodnutí – alespoň dokud nezačalo být jasné, že ostatní si stejně prosadí svou – ale roztřeseně se nadechla a přivřela oči. Navíc v tom mohlo hrát svou roli i to, že jí konečně došlo, do čeho se právě pustila. Už jenom najít někoho ve Věži, kdo bude ochoten mluvit, bude obtížné. Špehové v Tar Valonu mohli poskytnout jenom to, co z Věže zaslechli. Zprávy z Věže samotné přicházely pouze v útržcích od sester, jež se vydávaly do Tel’aran’rhiodu , kde zahlédly prchavé odrazy bdělého světa, ale všechny ty kousíčky hovořily o tom, že Elaida vládne skrze výnosy a rozmary a dokonce ani sněmovna se jí neodvažuje postavit. Beonin poněkud zešedla a vypadala ještě hůř než Nisao. Anaiya a ostatní se tvářily tuze sklíčeně.

Egwain pocítila příval chmur. Tyto se Elaidě vzepřely nejsilněji, dokonce i zdráhavá Beonin, jež vždycky raději mluvila, nezjednala. No, šedé nebyly vyhlášené vírou, že se něco dá vyřešit jinak než mluvením, bude-li ho dost. Někdy by to měly zkusit s trollokem nebo jenom s nějakým lapkou, a uviděly by, kam se dostanou! Bez Sheriam a ostatních by se odpor proti Elaidě rozpadl dřív, než by se vůbec stačil vytvořit. Málem to tak stejně dopadlo. Ale Elaida byla i po všem, čím prošly, co dokázaly, pevně usazená ve Věži, a dokonce i Anaiya viděla, jak jim vítězství uniká mezi prsty.