Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Egwain si křiku a gestikulace nevšímala. Zvážila všechny možnosti, jež ji napadly, jak ukončit zápas tak, aby Bílá věž byla zase jednotná. Celé hodiny o tom mluvila se Siuan, jež měla k sesazení Elaidy víc důvodů než ostatní. Kdyby to Věž zachránilo, Egwain by se byla vzdala Elaidě a zapomněla, jestli ta žena získala amyrlinin stolec právem, či nikoliv. Siuan při tom návrhu málem ranila mrtvice, přesto neochotně souhlasila, že záchrana Věže je důležitější než všechno ostatní. Beonin se tak krásně usmívala, až byl skoro hřích ji o ten úsměv připravit.

Egwain zesílila hlas natolik, aby ji bylo slyšet přes ostatní. „Zajdete za Varilin a ostatními, které Delana jmenovala, a zařídíte, aby se spojily s Bílou věží. Tyto podmínky jsem ochotná přijmout: Elaida abdikuje a odejde do vyhnanství.“ Protože Elaida by nikdy nepřijala zpět sestry, jež se proti ní vzbouřily. Amyrlin nemá co mluvit do toho, jak si adžah vládnou, jenže Elaida vyhlásila, že sestry, které uprchly z Věže, již nejsou členkami žádného adžah. Podle ní by musely žebrat o znovupřijetí do svých adžah poté, co odslouží pokání pod její přímou kontrolou. Elaida by Věž znovu nesjednotila, jen by ji rozbila víc, než už byla. „Toto jsou jediné podmínky, jaké přijmu, Beonin. Jediné podmínky. Rozumíš mi?“

Beonin vyvrátila oči a byla by spadla z koně, kdyby ji Morvrin nechytila. Morvrin jen cosi zavrčela, šedou sestru narovnala a vrazila jí pár facek. Všechny ostatní na Egwain zíraly, jako by ji viděly poprvé v životě. Dokonce i Delana, jež musela mít v plánu něco takového od chvíle, kdy promluvila. Když na Beonin přišly mrákoty, všechny se zastavily a kruh vojáků se kolem nich na rozkaz urozeného pána Garetha stáhl. Někteří zírali na Aes Sedai a i přes mřížku hledí bylo jasné, jak jsou rozčilení.

„Je čas vrátit se do tábora,“ prohlásila Egwain. Klidně. Co se muselo udělat, muselo se udělat. Kapitulace by Věž možná zachránila, ale ona tomu nevěřila. A teď by mohlo dojít na to, že Aes Sedai budou bojovat mezi sebou v ulicích Tar Valonu, pokud nepřijde na nějaký způsob, jak uspět. „Máme práci,“ dodala a zvedla otěže, „a už nemáme moc času.“ Modlila se, aby ho bylo dost.

Jakmile si byla Delana jistá, že její jedovaté semínko zakořenilo, zamumlala, že bude lepší, když je neuvidí přijíždět do tábora společně, a vyklouzla, pobídla kobylu do rychlého klusu a nechala ostatní pokračovat v nepříjemném tichu. Strážci se drželi vpovzdáli a vojáci sledovali statky a houštiny v okolí cesty a na Aes Sedai se ani nepodívali. Muži ale neuměli držet pusu zavřenou. Říci muži, aby byl zticha, ho jen přimělo klevetit o to víc, samozřejmě jen mezi blízkými přáteli, kterým mohl důvěřovat, jako by to oni na oplátku neřekli každému, kdo byl ochotný poslouchat. Strážci možná byli jiní – Aes Sedai vždycky tvrdily, že jsou, tedy ty, které měly strážce – ale vojáci budou nepochybně mluvit o tom, že se sestry hádaly, a nepochybně řeknou, že Delaně, než odjela, pořádně umyly hlavu. Ta ženská si to naplánovala velice pečlivě. Jestli tomu semínku dovolí vyrůst, mohlo by z toho vzejít něco horšího než pýr nebo psí víno, ale šedá sestra se velmi obratně zbavila viny. Pravda téměř vždy nakonec vyjde najevo, ale tak často je opletená drby, spekulacemi a očividnou lží, že jí většina lidí stejně nevěří.

„Doufám, že se nemusím ptát, jestli o tom některá z vás už slyšela.“ Egwain to pronesla docela nedbale a zdánlivě sledovala krajinu, ale potěšilo ji, když to všechny okamžitě popřely se značným důrazem, včetně Beonin, která pohybovala spodní čelistí a zle se mračila na Morvrin. Egwain jim důvěřovala, jak jenom se odvážila – nemohly jí složit přísahu, aniž by ji hodlaly do puntíku dodržet, pokud nebyly černé adžah, což byla vtíravá myšlenka, jež ji nutila k opatrnosti – nicméně i přísahy věrnosti ponechávaly dost místa, aby i nejvěrnější lidé mohli napáchat ty nejhorší věci z přesvědčení, že je to ve vašem nejlepším zájmu. A lidé, kteří byli k přísaze donuceni, dokázali být velmi schopní při hledání mezer a prostoru k manévrování.

„Skutečnou otázkou je,“ pokračovala, „co má Delana za lubem?“ Těmto ženám nemusela nic dál vysvětlovat, všechny byly zběhlé ve hře rodů. Pokud šlo Delaně jen o to, aby zarazila jednání s Elaidou a sebe z toho vynechala, mohla si s Egwain prostě promluvit kdykoliv o samotě. Přísedící nepotřebovaly důvod, aby zašly do amyrlininy pracovny. Nebo mohla použít Halimu, jež věštinou spávala na kavalci v Egwainině stanu, ačkoliv byla tajemnicí Delany. Egwain trápívaly bolesti hlavy a občas je dovedly zahnat pouze Haliminy masáže, aby vůbec dokázala usnout. Vlastně i anonymní zprávička by postačila, aby sněmovně předložila výnos zakazující vyjednávání. Dokonce i nejuhádanější háklivky by musely uznat, že řeči o ukončení války se války rozhodně dotýkají. Delana však očividně chtěla, aby se to dozvěděly i Sheriam a ostatní. Její donášení bylo šípem namířeným na jiný terč.

„Svár mezi hlavami adžah a přísedícími,“ navrhovala Carlinya chladná jako sníh. „Možná svár mezi adžah.“ Mimoděk si upravovala bílý plášť složitě vyšívaný bílou nití, podšitý hustou černou kožišinou. Klidně mohla probírat cenu cívky příze. „Nenapadá mě, proč by něco takového chtěla, ale takové budou následky, pokud nebudeme velmi opatrné, a ona nemůže vědět, že hodláme být opatrné ani že máme nějaký důvod být opatrné, takže logicky jí musí jít o jedno z toho či obojí.“

„První odpověď, která tě napadne, není vždycky správná, Carlinyo,“ namítla Morvrin. „Nedá se poznat, zda si Delana svůj čin promyslela tak pečlivě jako ty, nebo že vůbec uvažuje stejným způsobem.“ Obtloustlá hnědá věřila víc v selský rozum než v logiku, aspoň to tvrdila, ale pravdou bylo, že obojí spojovala, kvůli čemuž byla velmi umíněná a podezíravá vůči rychlým nebo snadným řešením. Což nebylo špatné. „Delana se možná snaží přetáhnout některé přísedící ve věci, jež je pro ni důležitá. Možná doufá, že Elaida nakonec černé adžah veřejně vyhlásí. Bez ohledu na výsledky jí může jít o něco, co ani netušíme. Přísedící umějí být stejně malicherné jako kdokoliv jiný. Co víme, možná chová zášť vůči některé z těch, jež jmenovala, ještě z doby, kdy byla novicka a ony ji učily. Lepší bude soustředit se na to, co z toho vzejde, než si lámat hlavu s tím, proč to udělala, dokud nezjistíme víc.“ Tón měla stejně klidný jako výraz, ale Carlinyina chladná vyrovnanost na chviličku přešla v chladné opovržení. Její logika nepřipouštěla slabé stránky lidské povahy. Ani to, aby s ní kdokoliv nesouhlasil.

Anaiya se zasmála, bylo to téměř mateřské pobavení, a její kůň zatančil, než ho zase uklidnila. Jako když mateřsky vypadající selku pobaví dovádění omladiny ve vsi. Dokonce i některé sestry byly dost hloupé, aby ji považovaly za selku. „Netrucuj, Carlinyo. Nejspíš máš pravdu. Ne, Morvrin, opravdu ji asi má. Na každý pád si myslím, že můžeme udusit veškeré její naděje na spory.“ To vůbec neznělo pobaveně. Žádnou modrou by nepobavilo nic, co by mohlo zbrzdit Elaidino svržení.

Myrelle zuřivě kývla na souhlas a potom překvapeně zamrkala, když Nisao řekla: „Můžeš si, matko, dovolit tohle zarazit?“ Maličká žlutá nemluvila často. „Nemyslím to, oč Delana usiluje. Tedy pokud se rozhodneme, co to vůbec je,“ dodala rychle a kývla na Morvrin, jež znovu otevřela ústa. Nisao vypadala vedle ostatních žen jako dítě, ale gesta měla rozhodná. Nakonec byla žlutá, se vší sebejistotou, jež z toho vyplývala, a většinou před nikým neustupovala. „Myslím jednání s přísedícími ve Věži.“