Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Egwain by klidně uvěřila, že ostatní události vyděsily, ne však Romandu a Lelaine. Už několik dní řeči o Elaidě a znovudobytí Věže téměř přerušily ustarané hovory o neuvěřitelně mocné a neuvěřitelně dlouhé erupci jediné síly. Skoro každá chtěla vědět, co ji způsobilo, a skoro každá se bála zjistit, co to bylo. Teprve včera se Egwain podařilo přesvědčit sněmovnu, že pro malý oddíl musí být bezpečné cestovat na místo, kde k erupci došlo – i pouhá vzpomínka na ni byla dostatečně silná, aby na to místo uměla prstem ukázat každá sestra – a většina sester zřejmě ještě sborově zadržovala dech, dokud se Akarrin a ostatní nevrátí. Každé adžah tam chtělo mít zástupkyni, ale Akarrin byla zřejmě jediná Aes Sedai, jež se přihlásila.

Ani Lelaine, ani Romandě to zřejmě nedělalo starosti. Byl to sice divoký a dlouhý projev jediné síly, ale došlo k němu daleko, a podle nich nenapáchal žádné škody. Byla-li to práce Zaprodanců, což bylo téměř jisté, šance, že sestry něco zjistí, byla mizivá, a možnost, že proti tomu dokážou něco podniknout, ještě menší. Plýtvání časem a námahou na nemožné věci nemělo žádný smysl, když měly přímo před sebou důležitější úkoly. Alespoň to tvrdily, a při tom skřípaly zuby, když si uvědomily, že spolu souhlasí. Souhlasily však i s tím, že Elaida musí být zbavena štoly a hole, Romanda stejně horlivě jako Lelaine, a jestli Lelaine rozzuřilo, že Elaida sesadila bývalou modrou z amyrlinina stolce, prohlášení, že se modré adžah rozpouští, ji přivedlo téměř k šílenství. Jestli dovolovaly řeči o vyjednávání… Nedávalo to smysl.

Poslední, co Egwain chtěla, bylo, aby Delana nebo kdokoliv jiný vytušil, že Sheriam a ostatní jsou víc než jen ovčáčtí psi, kteří na ni mají dohlížet, ale teď je ostře přivolala. Byly dost bystré, aby zachovávaly tajemství, jež bylo třeba zachovávat, protože jejich vlastní adžah by je stáhla z kůže, kdyby najevo vyšla jen polovina z toho všeho, a tak nijak nespěchaly, dojely blíž a rozestoupily se do kruhu kolem Egwain. Všechny měly na tváři masku aessedaiovské vyrovnanosti a trpělivosti. Egwain nařídila Delaně, aby zopakovala, co právě řekla. Přes původní žádost o soukromý rozhovor šedá nyní jenom letmo zareptala a uposlechla. A tím veškerá vyrovnanost a trpělivost skončily.

„To je šílené,“ vybuchla Sheriam, než ostatní stačily otevřít pusu. Mluvila rozzlobeně a možná také trochu vylekaně. Což bylo oprávněné. Její jméno bylo na seznamu těch určených k utišení. „Žádná si přece nemůže myslet, že takové jednání je možné.“

„Taky si to nemyslím,“ přisadila si Anaiya suše. Její obyčejný obličej patřil spíš selce než Aes Sedai a oblékala se velmi jednoduše, alespoň na veřejnosti, do modrého sukna, avšak svého ryzáka zvládala stejně snadno jako Delana svoji šimlu. Anaiyu mohlo rozrušit jenom máloco. Pochopitelně mezi přísedícími hovořícími o vyjednávání nebyla jediná modrá. Anaiya nevypadala zrovna na vojáka, ale pro modré toto byla válka na nože a o žádných ústupcích nemohlo být ani řeči. „Elaida se vyjádřila naprosto jasně.“

„Elaida jedná iracionálně,“ podotkla Carlinya a pohodila hlavou, až jí kapuce sklouzla na ramena a odhalila krátké tmavé kudrny. Podrážděně si kapuci zase nasadila. Carlinya dávala málokdy najevo sebemenší emoce, ale teď měla bledé líce téměř stejně zruměnělé jako Sheriam a do hlasu jí pronikl žár. „Nemůže přece věřit, že k ní teď přilezeme. A jak si může Saroiya myslet, že se spokojí s čímkoliv menším?“

„Nicméně Elaida požadovala, abychom k ní přilezly,“ zamumlala Morvrin štiplavě. Obvykle vypadala klidně, ale teď se tvářila kysele a baculaté ruce zatínala do otěží. Tolik se mračila na hejno strak, které vzlétly z březového háje, když jím projeli koně, až to vypadalo, že by měly popadat z oblohy. „Takima se občas ráda poslouchá. Musí mluvit, aby se slyšela.“

„Faiselle taky,“ dodala Morvrin temně a zuřivě se mračila na Delanu, jako by to byla její vina. Tato žena s olivovou pletí byla svou vzteklostí vyhlášená i mezi zelenými. „Nečekala bych, že od ní uslyším něco takového. Ještě nikdy se nechovala hloupě.“

„Nemůžu uvěřit, že to Magla může myslet vážně,“ prohlásila Nisao a všechny si je prohlížela. „Prostě nemůže. Například, a říkám to tuze nerada, ji Romanda drží tak pevně pod krkem, že Magla zakvičí, kdykoliv Romanda kýchne, a jediné pochybnosti, které Romanda má, se týkají toho, zda má být Elaida zmrskána, než bude poslána do vyhnanství.“

Delana se tvářila tak nezúčastněně, že musela skrývat samolibý úsměv. Očividně doufala, že vyvolá právě tuhle reakci. „Romanda drží Saroiyu a Varilin stejně pevně a Takima a Faiselle skoro neudělají krok bez Lelandina dovolení, ale stejně to řekly. Myslím však, že tvé rádkyně mají stejný pocit jako většina sester, matko.“ Uhladila si zelené rukavičky a úkosem se podívala po Egwain. „Pokud budeš jednat rázně, mohla bys toto poupě uštípnout včas. Zřejmě budeš mít od adžah veškerou nutnou podporu. A ode mne ve sněmovně, pochopitelně, též. Postaví se za tebe dost přísedících, aby to udusily v zárodku.“ Jako by Egwain potřebovala podporu, aby toho dosáhla. Možná se jí Delana snažila zavděčit. Nebo se jenom snažila, aby to vypadalo, že podpora Egwain je její jedinou starostí.

Beonin jela mlčky, tiskla si k tělu plášť a upírala oči své kobyle mezi uši, ale najednou se otřepala. Díky vykuleným modrošedým očím obvykle vypadala vyplašená, ale teď jí oči zasvítily hněvem, jak se mračila na své společnice včetně Egwain. „Proč vyjednávání nepřipadá v úvahu?“ Sheriam překvapeně zamrkala a Morvrin opovržlivě otevřela pusu, ale Beonin pokračovala, a jak nyní svůj hněv soustředila na Delanu, její tarabonský přízvuk byl výraznější. „My dvě jsme šedé. My vyjednáváme, zprostředkováváme. Elaida ustanovila obtížné podmínky, ale to je na začátku vyjednávání časté. Můžeme sjednotit Bílou věž a zajistit všem bezpečí, jen kdybychom si promluvily.“

„My také soudíme,“ odsekla Delana, „a Elaida byla souzena.“ To nebyla tak docela pravda, ale výbuch Beonin ji zřejmě překvapil víc než ostatní. Z hlasu jí ukapával jed. „Třeba si chceš dojednat mrskání. Já tedy ne, a myslím, že jen málokterá jiná sestra s tebou bude souhlasit.“

„Situace se změnila,“ trvala na svém Beonin a téměř prosebně natáhla ruku k Egwain. „Elaida by nevydala to prohlášení ohledně Draka Znovuzrozeného, kdyby ho neměla pevně v rukou, ať tak nebo tak. To vzplanutí saidaru bylo varováním. Zaprodanci musí být v pohybu a Bílá věž musí –“

„Už dost,“ skočila jí Egwain do řeči. „Ty chceš začít vyjednávat s Elaidou? S přísedícími, jež jsou ještě ve Věži?“ opravila se. Elaida nikdy jednat nebude.

„Ano,“ souhlasila vášnivě Beonin. „Všechno se dá zařídit ke všeobecné spokojenosti. Vím, že dá.“

„Máš tedy mé svolení.“

Okamžitě začaly všechny kromě Beonin mluvit jedna přes druhou. Snažily se ji odradit, tvrdily, že je to šílenství. Anaiya křičela stejně hlasitě jako Sheriam a mávala rukama. Delaně vylézaly oči z důlků, jak byla strachy bez sebe. Několik vojáků začalo sestry sledovat stejně ostražitě jako dvorce, kolem kterých projížděli, a strážci se začali ošívat, i když rozhodně nepotřebovali pouta, aby poznali, že jejich Aes Sedai jsou podrážděné, ale zůstali na svých místech. Moudří muži nestrkají nos do toho, když Aes Sedai začnou zvyšovat hlas.