Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Mít stráž nemělo smysl, pokud člověk na cestě nečekal útok, a urozený pán Gareth nechal jet na čele, vzadu i na křídlech silné oddíly jezdců a sám vedl hlavní oddíl hned za strážci, kteří jeli těsně za patami Sheriam a „rady“. Vytvořili kolem Egwain velký kruh a ona si mohla představovat, že jede krajinou sama s Delanou, pokud se nedívala příliš pozorně. Místo aby na šedou sestru tlačila – zpátky do tábora bylo daleko a tam, kde by tkanivo mohl zahlédnout někdo nepovolaný, se nesměly průchody používat, takže měla spoustu času vyslechnout, co jí chce Delana říci – porovnávala statky, jež míjeli, s těmi ve Dvouříčí.

Snad ji k tomu přimělo, když si uvědomila, že Dvouříčí už pro ni není domovem. Přiznat si pravdu nemohla být zrada, ale ona si potřebovala Dvouříčí neustále připomínat. Člověk by mohl zapomenout, kdo je, když zapomene, odkud pochází, a dcera hostinského z Emondovy Role jí občas připadala cizí. Všechny tyto statky by v Emondově Roli vypadaly podivně, i když nedokázala říci přesně proč. Stavení měla jiný tvar a jiný sklon střechy. A ty byly častěji kryté břidlicí než došky, pokud se to dalo pod sněhem poznat. Pochopitelně ve Dvouříčí se poslední dobou objevovalo méně došků a víc kamenů a cihel než dříve. Viděla to v Tel’aran’rhiodu . Změny někdy přicházely natolik pomalu, že si jich člověk ani nevšiml, nebo příliš rychle pro klid jeho duše, ale přicházely neustále. Nic nezůstávalo stejné, i když si to člověk myslel. Nebo doufal, že to tak zůstane.

„Některé sestry si myslí, že se s ním spojíš jako se strážcem,“ poznamenala Delana znenadání. Klidně mohla vést obyčejný rozhovor. Zdánlivě se plně soustředila na kapuci, kterou si upravovala. Jezdila dobře, reagovala na pohyb své klisny zcela bez námahy, až to vypadalo, že si zvířete vůbec nevšímá. „Některé si myslí, že jsi to už udělala. Já nějaký čas žádného neměla, ale útěchou ti je už pouze vědomí, že tu tvůj strážce je. Pokud si vybereš toho pravého.“

Egwain zvedla obočí – byla na sebe hrdá, že na tu ženu neciví s otevřenou pusou, protože tohle bylo poslední téma, jaké by čekala – a Delana dodala: „Jde o urozeného pána Garetha. Tráví s tebou hodně času. Je o něco starší, než je obvyklé, ale zelené si často jako prvního strážce vybírají zkušenější muže. Vím, že jsi vlastně nikdy neměla žádné adžah, ale často na tebe myslím jako na zelenou. Zajímalo by mě, jestli se Siuan uleví, když se s ním spojíš, nebo jestli ji to spíš rozčílí. Občas si říkám, že to první, a pak zase to druhé. Jejich vztah, pokud se to dá nazývat vztahem, je tuze zvláštní, ale ona se tváří tak samozřejmě.“

„Na to se musíš zeptat Siuan.“ Egwainin úsměv působil poněkud kousavě. Stejně její tón. Sama tak zcela nechápala, proč jí Gareth Bryne nabídl svou věrnost, ale věžová sněmovna měla na práci určitě důležitější věci než klevetění jako selky u velkého prádla. „Můžeš říct, komu chceš, že jsem se s nikým nespojila, Delano. Urozený pán Gareth se mnou tráví čas, jak jsi to vyjádřila, protože jsem amyrlin a on je můj generál. To jim můžeš taky připomenout.“ Takže Delana ji považuje za zelenou. Toto adžah by si byla vyvolila, i když popravdě chtěla jenom jednoho strážce. Jenže Gawyn byl buď v Tar Valonu, nebo na cestě do Caemlynu, ale ať tak či tak, hned tak se k němu nedostane. Poplácala Daišara po krku, což bylo zbytečné, a snažila se dál usmívat, ne se mračit. Bylo příjemné na chvíli zapomenout mezi jiným i na věžovou sněmovnu. Díky ní pochopila, proč se Siuan jako amyrlin často chovala jako medvěd s bolavým zubem.

„Neřekla bych, že se z toho stala věc pro širší debaty,“ zahučela Delana. „Zatím. Přesto se sestry zajímají o to, jestli se spojíš se strážcem a s kým. Pochybuji, že by Gareth Bryne byl považován za moudrou volbu.“ Pootočila se v sedle, aby viděla dozadu. Na urozeného pána Garetha, pomyslela si Egwain, ale když se přísedící obrátila, tiše prohodila: „Sheriam jako kronikářka pochopitelně nikdy nebyla tvoje volba, ale musíš vědět, že i ostatní adžah poslala ostatní, aby na tebe také dohlížely.“ Její grošovaná šimla byla menší než Daišar, tudíž musela k Egwain vzhlížet, a ona se snažila, aby to tak nevypadalo. Její vodnaté modré oči náhle působily docela pronikavě. „Poté co jsi dokázala sněmovnu přimět, aby vyhlásila válku Elaidě, si některé sestry myslely, že ti možná radí i Siuan… až příliš dobře. Ale ona je stále naštvaná kvůli tomu, jak se změnily okolnosti, že? Nyní je považována za hlavního viníka Sheriam. V každém případě chtějí adžah menší varování, než vytáhneš další podobné překvapení.“

„Děkuji ti za varování,“ opáčila Egwain zdvořile. Viník? Dokázala sněmovně, že nebude její loutkou, a přesto většina přísedících chtěla dál věřit, že něčí loutkou je. Aspoň že žádná netušila pravdu o její radě. Musela v to doufat.

„Je tady další důvod, proč by ses měla mít na pozoru,“ pokračovala Delana a napětí v jejích očích usvědčovalo ze lži její lhostejný tón. Bylo to pro ni důležitější, než chtěla Egwain prozradit. „Můžeš si být jistá, že každá rada, kterou ti dají, pochází přímo od hlavy jejich adžah, a jak jistě víš, hlava adžah a jeho přísedící se ne vždycky shodují v názorech. Když je budeš poslouchat příliš, dostaneš se do rozporů se sněmovnou. Nezapomeň, že ne každé rozhodnutí se týká války, ale ty jistě chceš, aby občas rozhodla podle tebe.“

„Amyrlin by měla vyslechnout všechny strany, než učiní rozhodnutí,“ opáčila Egwain, „ale budu mít tvé varování na paměti, až mi budou dávat rady, dcero.“ Opravdu ji Delana považuje za hlupačku? Nebo se ji možná pokoušela rozčílit. V rozčilení lidé dělají ukvapená rozhodnutí a hrubá slova je občas velmi těžké vzít zpět. Neuměla si představit, kam Delana míří, ale když s ní přísedící nedokázaly manipulovat jedním způsobem, zkusily jiný. Od chvíle, kdy ji povýšily na amyrlin, se o tom, jak se vyhnout machinacím jiných, hodně naučila. Zhluboka dýchala a postupně se zase uklidnila. Poslední dobou už v tom měla cvik, až příliš.

Šedá k ní vzhlédla zpod kapuce a tvář měla dokonale vyrovnanou. Avšak bledě modré oči měla velmi pronikavé, jako nebozezy. „Snad bys měla zjistit, co si myslí o vyjednávání s Elaidou, matko.“

Egwain se skoro usmála. Delana se odmlčela schválně. Očividně se jí nelíbilo, že ji dcerou nazývá žena mladší než většina novicek. Mladší než většina žen, jež vycházely z Věže. Ale Delana sama byla příliš mladá na přísedící a nedokázala se ovládat tak dobře jako dcera hostinského. „A proč bych to měla zjišťovat?“

„Protože se toto téma ve sněmovně v posledních dnech objevilo. Nebyl to návrh, ale velmi nenápadně se o něm zmínily Varilin, Takima a také Magla. A Faiselle a Saroiyu zřejmě tuze zajímalo, co říkají.“

Klid neklid, v Egwain náhle zahlodal červíček hněvu, a rozdrtit ho nebylo snadné. Těch pět bylo přísedícími, ještě než se Věž rozdělila, avšak důležitější bylo, že byly rozdělené mezi dvě hlavní frakce usilující o ovládnutí sněmovny. Ve skutečnosti se rozdělily podle toho, zda šly za Romandou nebo Lelaine, a ty dvě by byly proti sobě, i kdyby to znamenalo, že se obě utopí. Také své stoupenkyně ovládaly železnou pěstí.