Robert Jordan - Křižovatka soumraku

Zacházení s tkanivem se zlepšovalo cvikem, ale z pěti sil byla klíčem země, a kromě Egwain samotné, pouze devět sester v táboře – se dvěma přijatými a téměř dvěma tucty mladších novicek – ji zvládalo natolik, aby tkanivo vůbec fungovalo. Jenom málokterá sestra se mu však chtěla věnovat. Ashmanaille, dost hubená, aby vypadala vyšší, než byla ve skutečnosti, poklepávala prsty na stůl vedle kovového poháru a netrpělivě se mračila, jak se bílý pokraj pomaloučku dostal přes polovinu výšky. Kairen měla modré oči dost chladné, aby to málem vypadalo, že pohledem rozbije číši, na níž pracovala. Zatím na ní měla bílý jen nepatrný proužek na spodku. Egwain musela zahlédnout vcházet právě ji.

Ale ne všechny postrádaly nadšení. Janya, štíhlá, ve světle bronzovém hedvábí, šátek s hnědými třásněmi přehozený přes ramena, sledovala, co Kairen a Ashmanaille provádějí, s dychtivostí někoho, kdo si přeje dokázat totéž. Janya chtěla všechno vědět, vědět, jak se všechno dělá a proč se to dělá právě takhle. Když se nedokázala naučit vyrábět ter’angrial , byla nesmírně zklamaná – to zatím zvládly pouze tři sestry kromě Elain a jen s omezeným úspěchem – a dala si spoustu práce, aby zvládla tohle, třebaže zkouška ukázala, že nemá dostatečnou sílu v používání země.

Salita si Egwain všimla první. Byla to žena s kulaťoučkou tváří a tmavá jako uhlí, klidně si Egwain prohlédla a žluté třásně na šátku se jí zhouply, když předvedla přesně odměřené pukrle, dokonalé do posledního coulu. Salita byla pozvednutá v Salidaru a patřila k té znepokojující skupině přísedících, které byly na tuto úlohu příliš mladé. Salita byla Aes Sedai pouze třicet jeden rok a žena křeslo málokdy získala dříve než po stu letech. Siuan si této skutečnosti všimla a považovala ji za znepokojující, třebaže nedokázala říci proč. Něco, čemu nerozuměla, ji vždycky znepokojovalo. Přesto se Salita postavila za válku proti Elaidě a Egwain ve sněmovně často podpořila. Ne vždy a ne v tomhle. „Matko,“ pronesla chladně.

Janya prudce zvedla hlavu a předvedla zářivý úsměv. Ona také podporovala válku, jediná žena, která byla přísedící ještě před rozkolem ve Věži, kromě Lelaine a Lyrelle, dvou modrých, a i když Egwain nepodporovala zcela neochvějně, obvykle se postavila za ni. Jako obvykle se z ní slova jen sypala. „Přes tohle se nikdy nedostanu, matko. Je to prostě úžasné. Vím, že by nás už nemělo překvapovat, když přijdeš s něčím, co žádnou z nás ani nenapadlo – občas si myslím, že jsme příliš zapadly do vyježděných kolejí, jsme si příliš jisté tím, co se dá a co ne – ale přijít na to, jak vyrobit cuendillar… !“ Nadechla se a Salita její odmlku hladce přešla. A chladně.

„Pořád trvám na tom, že to není správné,“ prohlásila rázně. „Připouštím, že objev byl vynikajícím úspěchem z tvé strany, matko, ale Aes Sedai by neměly vyrábět věci na… prodej.“ Do toho slova vložila veškeré opovržení ženy, jež přijímala výnosy ze svého panství v Tearu, aniž by se někdy vůbec zamyslela nad tím, odkud pocházejí. Tento přístup nebyl neobvyklý, třebaže většina sester žila z velkorysé roční apanáže poskytované Věží. Alespoň do chvíle, než se Věž rozdělila. „A navrch,“ pokračovala, „téměř polovina sester, které jsou k tomu nuceny, jsou žluté. Každý den dostávám stížnosti. Přinejmenším my máme na práci důležitější věci než výrobu… cetek.“ Tím si vysloužila přísný pohled od Ashmanaille, jež byla šedá, a mrazivý od Kairen, patřící k modrým, ale ona si jich nevšímala. Patřila k těm žlutým, které ostatní adžah považovaly jenom za přívažek ke svému vlastnímu, jež mělo pochopitelně jako jediné smysl a bylo užitečné.

„A novicky by takhle složitá tkaniva neměly dělat vůbec,“ dodala Tiana. Správkyně novicek se nikdy nezdráhala vyjádřit svůj názor před přísedícími či před amyrlin a nyní se tvářila nazlobeně. Zřejmě si neuvědomovala, že se jí tím prohlubuje dolíček a ona tak vypadá mrzutě. „ Je to pozoruhodný objev a kupříkladu já nemám proti obchodu vůbec žádné námitky, ale některá z těchto děvčat stěží zvládnou, aby ohnivá koule změnila barvu. Když je necháváme pracovat s takovými tkanivy, jen nám to ztěžuje, když jim chceme zabránit, aby se vrhaly na věci, které zvládnout nedokážou, a Světlo ví, že to je dost těžké i bez toho. Mohly by si ublížit.“

„Hlouposti, hlouposti,“ vykřikla Janya a zamávala útlou rukou, jako by tu představu zaháněla. „Každá holka, která byla vybrána, zvládne zaráz tři ohnivé koule, a tohle vyžaduje jen o málo víc jediné síly. Vůbec to není nebezpečné, pokud na ně dohlíží sestra, což vždy dohlíží. Viděla jsem rozpis. Kromě toho to, co za den vyrobíme, nám přinese dost peněz, abychom mohly týden platit vojsko, ale sestry samotné tolik zdaleka vyrobit nedokážou.“ Lehce zašilhala, a jako by se náhle dívala skrz Tianu. Příval jejích slov se ani na chvíli nezpomalil, ale teď jako kdyby mluvila zpola k sobě. „Budeme muset být při prodeji tuze opatrné. Mořský národ po cuendillaru dychtí a v Illianu a Tearu je podle všeho stále spousta jejich lodí – šlechtici po něm taky touží – ale i to má své hranice. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli bude lepší, když se objeví naráz všude, nebo jestli ho máme pouštět po kouscích. Dříve nebo později začne klesat dokonce i cena cuendillaru .“ Náhle zamrkala, podívala se na Tianu a na Salitu a naklonila hlavu na stranu. „Chápete, co tím myslím, že?“

Salita se zlobně zamračila a trhla si za šátek. Tiana rozčileně rozhodila rukama. Egwain zachovávala klid. Pro jednou se nijak nestyděla, že ji chválí zajeden z jejích údajných objevů. Na rozdíl od většiny ostatních věcí s výjimkou cestování, byl tento objev skutečně její, i když jí Moghedien ukázala cestu, než utekla. Ta ženská nevěděla, jak něco opravdu udělat – alespoň jim nic takového nevyjevila, jakkoliv na ni Egwain tlačila, a že na ni tlačila hodně tvrdě – ale Moghedien byla velice chamtivá, a dokonce i ve věku pověstí byl cuendillar drahocenným přepychem, takže znala dost, aby si to Egwain mohla poskládat a domyslet si zbytek. V každém případě, ať už měl námitky kdokoliv a sebedůraznější, Aes Sedai stále potřebovaly peníze, takže výroba cuendillaru bude pokračovat. Třebaže čím déle potrvá, než nějaký prodají, tím lépe, usoudila Egwain.

Sharina hlasitě tleskla a všechny ženy okamžitě otočily hlavu. Kairen a Ashmanaille se rovněž obrátily a modrá dokonce pustila tkaniva, takže se číše odrazila od stolu s kovovým zachřestěním. Byla to známka toho, že se nudí. Proces bylo možné začít znovu, i když najít přesné místo bylo velmi těžké, a některé sestry využívaly veškeré příležitosti dělat během hodiny, kterou ve stanu každý den trávily, cokoliv jiného. Buď tu byly hodinu, nebo než dokončily jeden předmět, cokoliv přišlo dřív. To je údajně mělo nutit, aby se víc snažily zlepšovat své schopnosti, ale zatím pokročila jen málokterá.

„Bodewhin, Nicolo, do třídy,“ nakázala Sharina. Nemluvila příliš hlasitě, ale její hlas snadno pronikl i změtí hlasů, natož tichem ve stanu. „Máte čas si ještě umýt ruce a obličej. Honem. Nechcete udělat špatný dojem.“

Bode – Bodewhin – se pohnula vcelku rychle, propustila saidar a pak položila zpola dokončený náramek z cuendillaru do truhlice u zdi, aby jej dohotovil někdo jiný, a popadla svůj plášť. Byla baculatá a hezká a vlasy nosila spletené do dlouhého copu, i když si Egwain nebyla jistá, má-li k tomu svolení ženského kroužku. Ale ten svět už byl pryč. Bode si cestou ze stanu natahovala rukavice a klopila oči. Na Egwain se ani nepodívala. Očividně ještě nepochopila, proč si novicka nemůže popovídat s amyrlin, kdykoliv se jí zachce, i když spolu vyrůstaly.