Arthur Clarke - Zahrada Rámova

Nai si sedla v koutě nádvoří do lotosové polohy a upřeně zírala na to světlo na obloze . Jak příhodné , myslela si, že Mars na mne dnes ráno shlíží . Začala s rytmickým dýcháním, které bylo předehrou k její ranní meditaci. Ale jak se připravovala na mír a klid, které se v ní obvykle „soustředily“ na celý den. Nai poznala, že má v sobě mnoho mocných a nevyjasněných tužeb.

Nejdříve si to musím rozmyslet , uvažovala Nai a rozhodla se zatím svou meditaci odložit. V tento den, můj poslední den doma, se musím smířit s událostmi, které úplně změnily můj život.

Před jedenácti měsíci seděla Nai Buatong na přesně stejném místě, vedle sebe měla položenou tašku s datakostkami obsahujícími lekce francouzštiny a angličtiny. Měla v plánu připravit si látku na nadcházející školní období a rozhodla se, že bude jako středoškolská učitelka jazyků zajímavější a ráznější.

Než začala toho osudového dne loňského roku pracoval na nástinech svých lekcí, Nai si přečetla deník Chiang Mai. Vsunula datakostku do svého čtecího zařízení, rychle obracela stránky, přeskakovala pohledem jen po titulcích. Na poslední straně byl inzerát, psaný v angličtině, který jí padl do oka.

LÉKAŘI, OŠETŘOVATELKY, UČITELÉ, FARMÁŘI

Máš odvahu, znalost jazyků, jsi zdravý?

Mezinárodní vesmírná služba (MVS) vypravuje velkou expedici ke znovuosídlení Marsu. Hledají se vynikající jednotlivci s výše uvedenými schopnostmi pro pětileté zaměstnání v kolonii. Osobní pohovory proběhnou v Chiang Mai v pondělí 23. srpna 2244. Výjimečné platy a odměny. Přihlášky si lze vyžádat od thajské telepošty na čísle 462-62-4930.

Ihned podala svou přihlášku na MVS, ale nemyslela si, že má moc velké šance. Byla si ve skutečnosti jistá, že neprojde prvním sítem a že se tedy ani nedostane k osobnímu pohovoru. Byla skutečně překvapená, když o šest týdnů později dostala do své elektronické poštovní schránky oznámení, že byla vybrána k pohovorům. Oznámení ji také informovalo, že podle pravidel může ještě před pohovorem žádat poštou odpověď na jakýkoliv osobní dotaz. MVS zdůraznila, že chtějí pozvat k pohovoru pouze ty kandidáty, kteří mají v úmyslu přijmout místo v kolonii na Marsu, bude-li jim nabídnuto.

Nai odeslala telepoštou jedinou otázku. Mohla by značná část jejího výdělku, zatímco bude žít na Marsu, směřovat do banky na Zemi? Dodala, že je to podstatná podmínka, aby přijala nabídku.

Po deseti dnech jí přišlo elektronickou poštou další oznámení. Bylo velmi stručné. Ano, bylo ve vzkazu, část jejího výdělku může být pravidelně zasílána do banky na Zemi. Avšak Nai si bude muset být jistá rozdělením peněz — ať se osadník rozhodne jakkoliv, nemůže to změnit, až opustí Zemi.

Protože životní náklady v Lamphunu byly nízké, plat nabídnutý MVS učiteli jazyků v kolonii na Marsu byl téměř dvojnásobkem toho, co Nai potřebovala, aby se vypořádala se všemi závazky své rodiny. Mladá žena nesla zodpovědnost za mnoho svých blízkých. Byla jediná, kdo v pětičlenné rodině, která sestávala z invalidního otce, matky a dvou mladších sester, vydělávala.

Měla těžké dětství, ale její rodina dokázala přežít těsně nad hranicí bídy. Během posledního roku na univerzitě však udeřila pohroma. Nejdříve ranila otce mrtvice. Potom matka, které chyběl smysl pro obchod, ignorovala doporučení rodiny i přátel a snažila se vést malý rodinný obchod s uměleckými předměty sama. Během roku ztratila rodina všechno a Nai musela nejen použít svých osobních úspor k zajištění nejnutnějších potřeb rodiny, nýbrž i opustit svůj sen — živit se překládáním literatury pro jedno velké nakladatelství v Bangkoku.

Nai učila přes týden ve škole a o víkendech dělala průvodkyni turistů. V sobotu před pohovorem v MVS provázela skupinu v Chiang Mai, třicet kilometrů od svého domu. Měla ve skupině několik Japonců, z nichž jeden byl hezký výřečný mladý muž, málo přes třicet, který mluvil anglicky prakticky bez cizího přízvuku. Jmenoval se Kendži Watanabe. Velice pozorně sledoval vše, co Nai řekla, vždy kladl inteligentní dotazy a byl mimořádně zdvořilý.

Před koncem prohlídky buddhistických svatých míst v Chiang Mai jela skupina pozemní lanovkou na horu Doi Suthep navštívit známý buddhistický chrám na jejím vrcholku. Většina turistů byla po dnu prohlídek unavena, ale Kendži Watanabe ne. Nejdříve trval na tom, že vystoupí po dlouhém dračím schodišti jako buddhistický poutník, místo aby použil lanovku od stanice pozemní dráhy na vrchol. Potom měl spoustu otázek, když Nai vyprávěla nádherný příběh o založení chrámu. Nakonec, když se dostali dolů a Nai seděla sama v hezké restauraci na úpatí hory a pila čaj, Kendži nechal ostatní turisty v obchodech se suvenýry a přišel k jejímu stolu.

„ Kaw tode krap ,“ řekl výbornou thajštinou, kterou slečnu Buatong ohromil, „mohu si sednout? Mám ještě několik otázek.“

„ Khun pode pasa thai dai niai ka ?“ zeptala se Nai, ještě šokována.

„Pohm kao jai pasa thai dai nitnoy,“ odpověděl a říkal tím, že rozumí thajsky jen trochu. „A co vy? Anata wa Nihonqo hanashimasu ka?“

Nai zavrtěla hlavou. „Nihongo o hanašimasen,“ usmála se. „Pouze anglicky, francouzsky a thajsky. I když někdy porozumím jednoduché japonštině, když se mluví velmi pomalu.“

„Fascinovaly mě,“ řekl Kendži anglicky, když si sedl proti Nai. „nástěnné malby zobrazující založení chrámu na Doi Suthep. Je to nádherná legenda — směsice historie a mystiky — ale jako historika mne zajímají dvě věci. Za prvé, nemohl ten ctihodný mnich ze Srí Lanky vědět z nějakých náboženských pramenů mimo království Lanna, že v té blízké opuštěné pagodě byla relikvie Buddhy? Zdá se mi nepravděpodobné, že by jinak riskoval svou reputaci. Za druhé, vypadá to příliš perfektní, příliš moc jako život, který imituje umění, aby ten bílý slon nesoucí relikvii vylezl náhodou na Doi Sutheb a potom zemřel, právě když dosáhl vrcholu. Existují nějaké nebuddhistické prameny z patnáctého století, které tento příběh potvrzují?“

Nai několik sekund upřeně hleděla na horlivého pana Watanabeho, než se slabým úsměvem odpověděla: „Pane, během svého dvouletého průvodcovství po buddhistických místech této oblasti se mne nikdo na něco takového nezeptal. Já sama odpovědi neznám, chcete-li však, mohu vám dát jméno profesora na univerzitě v Chiang Mai, který se výborně vyzná v buddhistické historii království Lanna. Je expertem na celé období, jehož prvním představitelem byl král Men-grai…“

Jejich rozhovor přerušilo oznámení, že lanovka je připravena k nástupu cestujících na cestu zpět do města. Nai se zvedla ze židle a omluvila se. Kendži se připojil k ostatním ze skupiny. Když ho Nai zpovzdáli pozorovala, pořád si vybavovala napětí v jeho očích. Byly neuvěřitelné, přemýšlela, nikdy jsem neviděla oči tak jasné a plné zvědavosti.

Uviděla je opět v pondělí odpoledne, když navštívila hotel Dusit Thani v Chiang Mai na pohovor s MVS. Ohromilo ji, když uviděla, že Kendži sedí za stolem s oficiálním symbolem MVS na košili. Nai to nejdříve rozčílilo. „Neviděl jsem vaše materiály před sobotou,“ řekl jí Kendži jako omluvu. „Ujišťuji vás. Kdybych byl věděl, že jste jednou z přihlášených, vybral bych si jinou skupinu.“