Arthur Clarke - Zahrada Rámova

Nicole nemohla po schůzce spát. Pořád si v mysli probírala všechny možnosti. Byla si jistá, že Simone bude lepší matkou než Katie. Kromě toho, Simone a strýček Michael se mezi sebou velice dobře shodli a Katie bude protestovat proti odloučení od otce. Ale kdo by měl zůstat v páru se Simone? Měl by to být Benjy, který svou sestru šíleně miluje, nebude však nikdy schopen zúčastnit se inteligentního rozhovoru?

Nicole se vrtěla a převalovala celé hodiny. Po pravdě řečeno, nelíbila se jí žádná z možností. Dobře chápala zdroj svého neklidu. Ať se otázka vyřeší jakkoliv, bude opět přinucena opustit, pravděpodobně navždy, několik členů rodiny, které miluje. Jak ležela uprostřed noci v posteli, vrátily se stíny a bolest dřívějších odloučení a pronásledovaly ji. Nicole bolelo srdce, když si představovala loučení, k němuž za několik měsíců dojde. Obrazy její matky, otce a Genevievy ji dojímaly. Možná, že život není nic jiného , pomyslela si ve své chvilkové depresi, než nekonečná řada bolestných rozchodů .

„Mami, tati, vzbuďte se. Chci s vámi mluvit.“

Nicole se zdál sen. Procházela se v lese za rodinnou vilou v Beauvois. Bylo jaro a všechno nádherně kvetlo. Trvaleji několik sekund, než si uvědomila, že na jejich posteli sedí Simone.

Richard se naklonil a políbil svou dceru na čelo. „Co se děje. drahoušku?“ zeptal se.

„Strýček Michael a já jsme se spolu ráno modlili. Poznala jsem. že je nešťastný.“ Simoniiny klidné oči pomalu přejížděly z jednoho rodiče na druhého a zpět. „Řekl mi všechno o vašem včerejším rozhovoru s Orlem.“

Nicole se vmžiku posadila, když Simone pokračovala: „Měla jsem přes hodinu čas, abych si všechno pečlivě promyslela. Vím, že je mi teprve třináct, ale věřím, že jsem přišla na řešení tohoto, eh, problému rozmístění, které bude vyhovovat všem členům rodiny.“

„Má drahá Simone.“ odvětila Nicole a natáhla se k dceři, „není tvou povinností řešit…“

„Ne, mami.“ přerušila ji jemně Simone. „Vyslechněte mne, prosím. Mé řešení obsahuje něco, co by nikdo z vás dospělých nikdy ani nevzal v úvahu. Může to přijít jen ode mne. A je to zřejmě nejlepší plán pro všechny.“

Richard se zamračil. „O čem to mluvíš?“ tázal se.

Simone se zhluboka nadechla. „Chci zůstal na Uzlu se strýčkem Michaelem. Stanu se jeho ženou a bude z nás Orlův reproduktivní pár. Nikdo jiný nemusí zůstat, ale Michael i já budeme šťastní, když s námi zůstane i Benjy.“

„Cožeee?“ vykřikl Richard. Byl ohromen. „Strýčkovi Michaelovi je dvaasedmdesát! Tobě ještě není ani čtrnáct. To je absurdní, směšné…“ náhle se odmlčel.

Dospělá mladá žena, která byla jeho dcerou, se usmála. „Absurdnější než Orel?“ odvětila. „Absurdnější než skutečnost, že jsme urazili ze Země vzdálenost osmi světelných let na schůzku s ohromným inteligentním trojúhelníkem, který teď pošle některé z nás zpět v opačném směru?“

Nicole hleděla na Simone s posvátnou úctou a obdivem. Neřekla nic, ale pevně dceru objala. Oči měla zalité slzami.

„To je v pořádku, mami,“ řekla Simone, když se přestaly objímat. „Až se vzpamatujete z počátečního šoku, uvědomíte si, že můj návrh je nejlepším řešením. Jestliže ty a otec poletíte zpět spolu — já si myslím, že byste měli — potom tu musí zůstat buď Katie, nebo Ellie, nebo já s Patrickem, nebo Benjym, nebo se strýčkem Michaelem. Jediná kombinace, která je geneticky dobrá, je buď Katie nebo já se strýčkem Michaelem. Promyslela jsem všechny možnosti. Michael a já jsme si velmi blízcí. Vyznáváme stejnou víru. Zůstaneme-li a vezmeme se, potom si každé z ostatních dětí může vybrat. Můžou buď zůstat tady s námi, nebo se s tebou a tátou vrátit do sluneční soustavy.“

Simone položila ruku na otcovo předloktí. „Taťko, vím, že v mnoha směrech to bude pro tebe těžší než pro matku. Ještě jsem se strýčkovi Michaelovi o svém nápadu nezmínila. On by to určitě nenavrhl. Pokud mne ty a matka nepodpoříte, pak to nemůže vyjít. Přijmout tento sňatek bude pro Michaela dost těžké, i když nebudete mít námitky.“

Richard zavrtěl hlavou. „Jsi úžasná. Simone.“ Objal ji. „Přemýšlejme o tom chvíli, prosím. Slib mi, že o tom neřekneš ani slovo, dokud nebudeme mít s matkou možnost si o tom promluvit.“

„Slibuji.“ řekla Simone. „Děkuji vám oběma strašně moc. Mám vás ráda,“ dodala ve dveřích do ložnice.

Otočila se a šla osvětlenou halou. Dlouhé černé vlasy jí sahaly skoro do pasu. Stala se z tebe žena , myslela si Nicole, když pozorovala Simoniin půvabný krok. A ne jenom tělesně. Jsi daleko dospělejší, než odpovídá tvému věku . Nicole si představila Michaela a Simone jako muže a ženu a byla překvapena, že jí to nepřipadá nepatřičné. Uváží-li se všechno , řekla si Nicole sama pro sebe a uvědomila si, že po počátečních protestech bude Michael O'Toole velice šťastný, tvůj nápad může byl v naší obtížné situaci nejméně neuspokojivou volbou.

Simone neustoupila od svého záměru, i když Michael horlivě protestoval proti jejímu „navrhovanému mučednictví“, jak to nazýval. Trpělivě mu vysvětlovala, že její manželství s ním je jediná možná varianta, protože Katie a on jsou, podle mínění všech ostatních, neslučitelné osobnosti a Katie je stejně pořád ještě děvče, do sexuální dospělosti jí chybí rok až rok a půl. Dal by přednost tomu, aby si vzala jednoho ze svých nevlastních bratrů a dopustila se incestu? Ne, ne, odpověděl.

Když Michael viděl, že nejsou žádné jiné schůdné volby, a když ani Richard ani Nicole neměli důrazné námitky proti jejich manželství, souhlasil. Richard ovšem vyjádřil svůj názor frází „za těchto neobvyklých okolností“, ale Michael poznal, že Simoniin otec alespoň částečně přijal myšlenku, že jeho třináctiletá dcera si bere muže dost starého, aby mohl být jejím dědečkem.

Během týdne bylo s přispěním dětí rozhodnuto, že Katie, Patrick a malá Ellie se vrátí s Richardem a Nicole na Rámu. Patrick se zdráhal opustit svého otce, ale Michael O'Toole velkomyslně souhlasil, že jeho šestiletý syn bude mít asi „zajímavější a plnější“ život, když zůstane se zbytkem rodiny. Tak zbýval jen Benjy. Rozkošný chlapec, podle věku osmiletý, ale mentálně na úrovni asi tříletého dítěte, by byl vítán jak v Rámovi, tak na Uzlu. Mohl sotva pochopit, co se stane s rodinou, a určitě nebyl připraven provést sám okamžitou volbu. Rozhodování ho vyděsilo a zmátlo: stal se velice neklidným a upadl do hluboké deprese. Rodina proto odložila diskuzi o jeho osudu na neurčito.

„Budeme pryč den a půl, možná dva,“ řekl Orel Michaelovi a dětem. „Ráma se upravuje v zařízení vzdáleném odsud asi deset tisíc kilometrů.“

„Ale já chci jet taky,“ řekla Katie nedůtklivě. „Mám nějaké dobré nápady pro zemský modul.“

„Přibereme tě v dalších fázích procesu,“ ujistil ji Richard. „Budeme mít návrhářské středisko hned vedle, v konferenční místnosti.“

Konečně Richard a Nicole ukončili loučení a připojili se v hale k Orlovi. Oblékli si speciální obleky a přešli do obyčejných prostor sektoru. Nicole viděla, že Richard je vzrušený. „Ty miluješ dobrodružství, že ano, miláčku?“ pravila.

Přikývl. „Myslím, že to byl Goethe, kdo řekl, že všechno, co lidská bytost chce, se skládá ze čtyř částí — lásky, dobrodružství, moci a slávy. Naše osobnosti jsou utvářeny tím, jak moc toužíme po těch jednotlivých prožitcích. Pro mne bylo dobrodružství vždy numero uno.“