Arthur Clarke - Zahrada Rámova

Richard a Nicole ho chtěli přerušit. „Nechte mne nejdříve dokončit,“ zarazil je Orel. „Mé poznámky jsme připravili pečlivě, abychom zodpověděli vaše předpokládané dotazy.“

Mimozemský ptačí muž letmo pohlédl na tři lidi kolem stolu a pak pomaleji pokračoval: „Všimněte si, že jsem neřekl, že se vrátíte na Zemi. Pokud navržený plán vyjde, budou ti z vás, kteří se vrátí, interagovat s dalšími lidskými bytostmi ve vaší sluneční soustavě, ale ne na vaší domovské planetě. Pouze tehdy, dojde-li k nějaké změně základního plánu, se skutečně vrátíte na Zemi.

Všimněte si rovněž, že jen někteří z vás se vrátí. Paní Wakefieldová,“ řekl Orel přímo Nicole, „vy budete určitě opět cestovat v Rámovi. To je jedna z podmínek, které na misi klademe. Necháme vás a zbytek vaší rodiny rozhodnout, kdo vás na cestě doprovodí. Můžete letět sama, budete-li si přát, a nechat všechny ostatní zde v Uzlu, nebo si můžete vzít někoho dalšího. Nemůžete však cestovat s Rámou všichni. Alespoň jeden reproduktivní pár musí zůstat zde, na Uzlu — k zajištění jistých údajů do encyklopedie v nepravděpodobném případě, že zpětná mise bude neúspěšná.

Prvořadým cílem Uzlu je katalogizovat formy života v této části galaxie. Nejvyšší prioritu mají formy života schopné cestovat v kosmu a naše zadání vyžaduje shromáždění obrovského množství údajů o úplně každém kosmoplavci, s nímž se setkáme. Abychom splnili tento úkol, vypracovali jsme si v trvání tisíců roků vašeho času metodu shromažďování údajů, která minimalizuje pravděpodobnost katastrofického zásahu do přirozeného vývoje těchto kosmoplavců a současně maximalizuje pravděpodobnost, že získáme životně důležitá fakta.

Náš základní postup spočívá ve vyslání pozorovatelské kosmické lodi na průzkumnou misi s nadějí, že k nám přilákáme kosmoplavce, aby mohli být identifikováni a zařazeni do fenotypu. Později je ke stejnému místu vyslána opět stejná kosmická loď s cílem především prohloubit stupeň interakce a nakonec polapit reprezentativní vzorek druhu kosmoplavců, abychom ho mohli dlouhodobě a podrobně pozorovat v prostředí, které si sami vybereme.“

Orel se odmlčel. Nicolina mysl i srdce uháněly jako splašené koně. Měla tolik otázek. Proč vybrali k návratu speciálně ji? Bude mít možnost uvidět Genevievu? A co přesně Orel mínil slovem „polapit“ — věděl, že slovo bylo obvykle užíváno v nepřátelském duchu? Proč…

„Myslím, že jsem porozuměl většině z toho, co jste řekl,“ promluvil nejdřív Richard, „vypustil jste však některé podstatné informace. Proč shromažďujete všechny tyto údaje o druzích kosmoplavců?“

Orel se usmál. „Ve své informační hierarchii máme tři základní úrovně. Přístup ke každé hladině, jak pro jednotlivce, tak pro druh, je povolen, nebo odmítnut, na základě řady stanovených kritérií. Ve svém předchozím výkladu jsem vám dal poprvé, jako představitelům vašeho druhu, informaci Druhé úrovně. Vzdávám hold vaší inteligenci, že vaše první otázka žádá odpověď, která je klasifikována na Třetí úrovni.“

„Znamená to, že nám neodpovíte?“ zeptal se Richard s nervózním smíchem.

Orel přikývl.

„Odpovíte nám, proč požadujete, abych se explicitně já vydala na zpáteční cestu?“ tázala se nyní Nicole.

„Je pro to mnoho důvodů.“ odpověděl Orel. „Za prvé, myslíme si, že jste k cestě nejlépe fyzicky vybavena. Naše údaje rovněž ukazují, že po ukončení fáze polapení bude neocenitelná vaše vysoká schopnost komunikace. Existují ještě další zřetele, tyto dva jsou však nejdůležitější.“

„Kdy odletíme?“ zeptal se Richard.

„To není jisté. Část rozvrhu závisí na vás. Až bude určen přesný termín odletu, oznámíme vám to. Řeknu vám však, že to bude téměř určitě dříve, než za vaše čtyři měsíce.“

Velice brzy odletíme , pomyslela si Nicole. Alespoň dva z nás zde musí zůstat. Ale kdo…

„Může zde na Uzlu zůstat jakýkoliv reproduktivní pár?“ dotazoval se nyní Michael sledující stejný myšlenkový postup jako Nicole.

„Téměř, pane O'Toole,“ odvětil Orel. „Nejmladší děvče Ellie by nebyla přijatelná jako vaše partnerka — nemuselo by se nám podařit udržet vás naživu a plodného, než dosáhne sexuální dospělosti — avšak jakákoliv jiná kombinace bude vyhovovat. Musíme mít vysokou pravděpodobnost úspěšné produkce zdravých potomků.“

„Proč?“ zeptala se Nicole.

„Existuje velice malá, avšak konečná, pravděpodobnost, že vaše mise nebude úspěšná a pak pár ponechaný zde v Uzlu bude představovat jediné lidi, které budeme moci pozorovat. Jako kosmická nemluvňata, která dosáhla tohoto stadia bez obvyklé pomoci, jste pro nás obzvláště zajímaví.“

Rádi by se ho zeptali ještě na spoustu věcí, ale po několika dalších otázkách se Orel náhle zvedl a oznámil, že svou účast na poradě končí. Povzbuzoval je, aby rychle vyřešili otázku „rozmístění“, jak to nazýval, protože měl v úmyslu začít téměř ihned pracovat s těmi členy rodiny, kteří se budou vracet směrem k Zemi. Budou mít za úkol pomoci mu v návrhu „Zemského modulu uvnitř Rámy“. Bez dalšího vysvětlování opustil místnost.

Tři dospělí se dohodli, že aspoň den neřeknou dětem nejdůležitější podrobnosti setkání s Orlem, aby měli možnost si to promyslet a prohovořit mezi sebou. Té noci, když děti odešly do postele, Nicole, Richard a Michael v obývacím pokoji jejich bytu tiše rozmlouvali.

Nicole zahájila přiznáním, že se cítí naštvaná a bezmocná. Navzdory skutečnosti, že Orel byl velice milý, prohlásila, v podstatě jim nařídil zúčastnit se zpětné mise. A jak by mohli odmítnout? Aby celá rodina přežila, byla absolutně závislá na Orlovi — nebo aspoň na Inteligenci, kterou zastupoval. Nebyly vysloveny žádné výhrůžky, ale nebylo jich třeba. Neměli na výběr, museli se instrukcím Orla podrobit.

„Ale kdo z rodiny by měl zůstat na Uzlu?“ uvažovala Nicole nahlas. Michael řekl, že je absolutně nutné, aby tam zůstal aspoň jeden dospělý. Jeho důvod byl přesvědčivý. Libovolné dvě děti, i Simone a Patrick, budou mít prospěch ze zkušeností a moudrosti dospělého, aby měly za těchto okolností naději na šťastný život. Michael se potom dobrovolně nabídl, že zůstane na Uzlu a prohlásil, že je nepravděpodobné, že by tak jako tak přežil cestu zpět.

Všichni tři byli zajedno, že je jasně záměrem Inteligence Uzlu, aby lidé většinu cesty ke sluneční soustavě prospali. Co by bylo jinak účelem všech těch spacích testů? Nicole se nelíbila myšlenka, že nebude s dětmi v kritickém vývojovém období jejich života. Navrhla, že se vrátí sama a nechá všechny ostatní v Uzlu. Konec konců, zdůvodňovala, děti stejně po takové cestě nepovedou na Zemi „normální“ život.

„Interpretujeme-li Orla správně,“ řekla, „všichni, kdo se vrátí, skončí nakonec jako pasažéři na Rámovi směřujícím k jiným místům galaxie.“

„To nevíme jistě,“ odporoval Richard. „Na druhé straně, kdokoliv zde zůstane, je téměř jistě odsouzen k tomu, že nikdy neuvidí jiné lidské bytosti než svou rodinu.“

Richard dodal, že zamýšlí zúčastnil se zpáteční cesty za všech okolností, nejen jako Nicolin partner, nýbrž i proto, že chce zažít dobrodružství.

Během té první večerní diskuse nedokázalo trio dosáhnout konečného souhlasu o rozdělení dětí. Vyřešili však s konečnou platností otázku, co udělají dospělí. Michael O'Toole zůstane na Uzlu. Nicole a Richard se zúčastní cesty zpět do sluneční soustavy.